Andradová, která pracuje jako someliérka, přijela autobusem, protože lékárny v její čtvrti bylinu neprodávají. Nakonec jí ale bylo jen řečeno, že má přijít zítra. „Chodím normálně do práce, nemůžu sem jezdit každý den,“ postěžovala si. „Dneska si budu muset trávu koupit nelegálně. Nemám na výběr. Tenhle systém stojí za starou belu. Je k ničemu!“
Průkopnický zákon s dírami
Konopí se v Uruguayi začalo prodávat minulý rok v souladu se zákonem z roku 2013, kdy země jako první na světě zlegalizovala pěstování, prodej a distribuci této rostliny. Stát se ale momentálně stále ještě snaží přijít na to, jak v rámci nastaveného regulačního systému uspokojit poptávku. Chce tak podrazit nohy dealerům, kteří stále ovládají černý trh.
V Uruguayi se ročně spotřebuje 20–25 tun konopí, což je zhruba trojnásobek množství, které by měla být schopna uspokojit legální produkce, i kdyby jela na maximum. A to se neděje.
„Poptávka je vyšší než naše produkční kapacity,“ uznal pro tiskovou agenturu AP ředitel Národní drogové rady Diego Olivera. „Je to výzva, které se musíme postavit čelem.“ Jedná se o přesný opak problému, který nastal v některých státech USA, jež konopí rovněž zlegalizovaly – ty se teď potýkají s nadbytkem konopí a produktů z něj. Například v Oregonu jsou takové nadbytky, že ceny padají na historická minima. V Uruguayi může být problém vůbec legální konopí sehnat, jak se přesvědčila i Andradová. Zákon umožňuje registrovaným zákazníkům v licencovaných lékárnách nakoupit až 40 gramů konopí měsíčně. Jenže z celkem asi 1 200 lékáren, které v zemi existují, se o licenci přihlásilo všehovšudy čtrnáct. Mnozí lékárníci se zalekli, že by prodej nebyl tak výnosný nebo že by jejich lékárnu mohl někdo přepadnout. Zákon rovněž umožňuje pěstování konopí licencovanými jednotlivci i vznik klubů sdružující pěstitele a uživatele, nicméně ty obvykle nelákají víkendové uživatele, kterým by stačilo koupit si jeden gram na týden.
Chybí desítky tun
Olivera odhaduje, že se v zemi ročně spotřebuje 20–25 tun konopí (číslo zahrnuje prodeje na legálním i černém trhu). Odborníci na drogovou problematiku z výzkumných ústavů pak hovoří až o 30 tunách. I při výkonu na plné obrátky je to stále trojnásobek maxima, které by legální produkce byla schopna na trh dodat, jenže ona ani na plné obrátky nepracuje. V současnosti mají dvě společnosti v zemi licenci k výrobě celkem čtyř tun konopí, tyto limity ale začaly naplňovat teprve nedávno. Podle Olivera vláda uvažuje o vydání dalších licencí. „S pěstováním v takovém množství tu nebyly žádné zkušenosti a chvíli trvalo, než jsme vyladili potřebné technologie, pracovní sílu a proces sušení,“ vyjádřil se Olivera.
„Přišel jsem si do lékárny něco koupit, ale oni mi nic neprodají, protože jsem dorazil o pár hodin dřív, než jsem byl objednaný.“
„Sklizeň byla obtížná od samého začátku,“ tvrdí Eduardo Blasina, agronom, který měl v licencovaných pěstírnách menšinový podíl. „Pěstování konopí není tak jednoduché a investoři nemají s touto komoditou zkušenosti. Když jste jim řekli, že musí nakoupit 50 větráků, což je někdy prostě nezbytné, koukali na vás, jako byste spadli z višně.“ V zemi je též 8 750 registrovaných pěstitelů – jednotlivců. Ti mají povoleno sklidit až 480 gramů sušiny ročně. Kdyby všichni dosáhli na stanovený limit, dalo by to ročně něco kolem dalších čtyř tun. V Uruguayi existuje také 90 licencovaných konopných klubů s 2 529 členy. Kdyby všichni produkovali povolené maximum, měla by země k dispozici zhruba další tunu.
Odhaduje se, že konopí užívá 147 000 obyvatel, jejichž věk se pohybuje mezi 18–65 lety, přičemž asi třetina z nich konzumuje na denní bázi. Do legálního systému se ale zatím přihlásilo pouhých 35 000 z nich. Přestože se „legální uživatelé“ o své konopí zcela jistě dělí i s dalšími lidmi, dosáhne na regulovaný trh jen asi polovina uruguayských konzumentů, tvrdí národní Institut pro kontrolu konopí. Většina z devatenácti uruguayských provincií stále nemá žádné lékárny prodávající konopí. Počet registrovaných uživatelů přitom vzrostl od července 2017 z 4 959 na současných 24 117, řada z nich ale má problémy s nákupy. Lékárník Lino Celle vysvětluje, že nová várka konopí mu do lékárny chodí jednou týdně. „Mají nám dovážet čtyři kila, ale reálně dostáváme jen tři,“ stěžuje si.
Systém k smíchu
„Ten systém je směšný. Žiju daleko, pracuju a studuju. Momentálně je pro mě příliš složité si mou oblíbenou bylinu pořídit legálně,“ vyjádřil se místní kuchař, který si přál zůstat v anonymitě, aby nebyl za užívání konopí stigmatizován. „Přišel jsem si něco málo koupit, ale oni mi nic neprodají, protože jsem dorazil o pár hodin dřív,“ stěžoval si u lékárny, kde se musí klienti na nákup konopí objednávat. „Když je to podle zákona legální, tak v čem je problém?“ Někteří si zase stěžují na kvalitu. „Tady jsme nakupovali naposled,“ pronesl Jose Luis Bertullo, který navštívil lékárnu se svou partnerkou Jazmin Texeirovou. „Tohle konopí je pěkně slabý,“ pokračoval a dodal, že se oba chtějí zaregistrovat jako samostatní pěstitelé. „Když si to vypěstujeme sami, tak to bude mnohem kvalitnější.“ Jedná se o přesný opak problému, který nastal v některých státech USA, jež konopí rovněž zlegalizovaly – ty se teď potýkají s nadbytkem konopí a produktů z něj. Například v Oregonu jsou takové nadbytky, že ceny padají na historická minima.
Vláda Uruguaye povolila regulovaný konopný trh mimo jiné i kvůli boji s černým trhem a zločinností, jelikož počet vražd a obecná kriminalita spojovaná právě s nelegálními drogami dlouhodobě narůstaly. Násilnosti ale od schválení nového zákona nadále rostla. Podle ministra vnitra Eduarda Bonomiho stály v prvním čtvrtletí letošního roku války gangů za 59 procenty všech vražd v zemi. Oproti roku 2012 je to zhruba dvojnásobek.
Vraždy kvůli legalizaci?!
Loni bylo v této malé jihoamerické zemi spácháno 8,1 vražd na 100 000 obyvatel. V porovnání se sousední Brazílií se sice pořád jedná o výrazně příznivější statistiku, i tak je to ale pro Uruguay nejvíc za posledních 30 let. „Nikdy dřív jsme tu neměli tolik drogových dealerů a násilí spojeného s drogami jako dnes,“ prohlásil v televizní stanici Telemundo bývalý president Julio Maria Sanguinetti, který legalizaci tvrdošíjně odmítal. Olivera a další vládní představitelé ale tvrdí, že jejich strategie jen potřebuje víc času. „V červenci to bude teprve jeden rok, co byly legální prodeje v lékárnách spuštěny,“ připomněl ředitel Národní drogové rady Diego Olivera. „Nikdy jsme si nemysleli, že černý trh vyhladíme přes noc. Věděli jsme, že půjde o běh na dlouhou trať. Takovéto věci nezměníme jak mávnutím kouzelného proutku.“
Zdroj: www.cbsnews.com
