Dalo by se předpokládat, že závislost je prostým následkem dobře zdokumentované lidské náklonnosti k užívání látek ovlivňujících naši mysl i tělo. Některé substance jsou návykové, protože napodobují účinky tělu vlastních neurotransmiterů. Lidé od nepaměti užívají drogy pro jejich schopnost upravovat fungování nervové soustavy a dalších systémů na ni napojených – zvyšují odolnost proti bolesti, umožňují nám déle bdít, usnadňují společenské styky a pomáhají nám se bavit, odpočívat nebo lépe spát.
Jiné cíle, stejné prostředky
Naši dávní předkové ale nepodléhali závislostem tak snadno jako my a psychoaktivní látky jim spíše poskytovaly hlubší duchovní prožitky a změněné stavy vědomí, jejichž primární účel měl být terapeutický. Jak je tedy možné, že v dnešním moderním světě je závislost na drogách jedním z nejpalčivějších problémů ochrany veřejného zdraví, když v dřívějších civilizacích na celé planetě k ničemu podobnému nedocházelo? Jistě, některé dnešní návykové látky, jako jsou opiáty nebo kokain, vznikly jako přímý důsledek technologického a vědeckého vývoje, jiné však byly užívány už v minulosti bez nežádoucích dopadů na společnost.Takoví domorodci v Andách užívali koku tisíce let bez větších problémů. Většina původních obyvatel Severní Ameriky kouřila nebo žvýkala tabák, aniž by u nich docházelo k silné závislosti běžné u dnešních kuřáků cigaret. Africké kmeny hojně vyráběly fermentované alkoholické nápoje, obtíže spojené s nadměrnou konzumací alkoholu v moderní společnosti se jim přesto vyhýbaly. Pro mnoho kultur po celém světě bylo běžné užívání psychedelických látek v průběhu rituálů, které upevňovaly soudržnost kmene, rozvíjely solidaritu a pomáhaly léčit nemocné.
Co se změnilo
Co děláme špatně? Můžeme samozřejmě poukazovat na mnohé negativní jevy dnešní společnosti, které rozvoj závislostí podporují – všudypřítomný stres, snadná dostupnost drog nebo společenské normy propagující jejich užívání (např. v případě legálního alkoholu). Toto jsou nicméně jen malé dílky zapadající do komplexní skládačky. Mezi další významné faktory patří i neexistence nebo postupné vytlačování společenských institucí a praktik, které mírnily motivaci ke zneužívání a nabízely i přirozené cesty ke změněným stavům vědomí.
Při bubnování, tanci a zpěvu dochází k uvolňování velkého množství dopaminu, který napomáhá k utváření společenských vazeb mezi účastníky rituálů.
Ačkoli se těmto přirozeným metodám vedoucím k dosažení změněného stavu vědomí, mezi které patří například jóga nebo meditace, dostává v posledních padesáti letech v západní společnosti stále větší pozornosti, jedná se pořád o menšinovou záležitost. Jak vlastně dnes upravujeme své vnímání světa? Slova jedné písně Paula Simona „taking downs to get off to sleep and ups to start you on your way“ neboli „oblbováka na spaní a povzbuzováka na probuzení“ se pro mnohé stala životním stylem. Den začínáme kávou, abychom byli bdělí a pozorní, a končíme alkoholem nebo prášky, aby se nám lépe spalo. Někteří užívají i stimulanty, aby dosáhli změněného stavu vědomí, a jejich účinky pak mírní alkoholem, barbituráty a dalšími látkami.
Stres může být při vzniku závislosti zásadním faktorem, závislost však může být motivována i přirozenou lidskou potřebou překračovat hranice poznaného a nahlédnout za oponu všední reality. Během svého výzkumu mnoha různých kultur jsem zjistil, že ritualizované změny vědomí byly vlastní prakticky všem předmoderním společenstvím. Jednalo se však především o institucionalizované praktiky, které nebyly spojené s užíváním psychoaktivních látek, například meditace.
Vnitřní touha po změně vědomí
Zdá se, že touha po dosažení vyššího stavu vědomí je lidskému druhu vlastní, v postmoderním světě nám však chybí zavedené rituály, které by nám umožnily nejen ho dosáhnout, ale i připravit se na něj. Mohla by tato ztráta kulturních vazeb být zodpovědná za vznik zhoubných závislostí, jež jsou dle mého názoru důsledkem konfliktu mezi hluboko zakořeněnou lidskou přirozeností a předsudky moderní společnosti, která takovou potřebu nechápe a odmítá? Věřím, že odpověď zní ano. Opustili jsme zásadní společenské instituce, které dohlížely na konání společných rituálů za doprovodu bubnů, tance, zpěvu a dalších činností vedoucích k dosažení změněného stavu vědomí.
Po tisíce let využívanou a po celém světě praktikovanou technikou měnění stavu vědomí byl šamanský rituál, soubor kmenových praktik, jehož cílem bylo dosažení transcendentálního prožitku. Šamanské rituály a kosmologie (tj. mýty o vzniku světa) měly mnoho funkcí a představovaly jeden z nejdůležitějších způsobů udržování společenské soudržnosti. Tyto praktiky byly založené na setkávání a spojování všech členů společenství – jejich prostřednictvím se léčili nemocní, regulovaly se vztahy mezi komunitou a přírodou a objasňovala se hluboká spjatost člověka s vesmírem, jenž ho obklopoval.
Středobodem změněného stavu vědomí je při šamanském rituálu mimotělní prožitek hlavního protagonisty, jehož duše opouští fyzickou schránku a jehož vědomí se spojuje s jinak neviditelnými bytostmi a světy. K dosažení tohoto vyššího stavu mysli napomáhalo účastníkům rituálu rytmické bubnování, zpěv a tanec, jež se většinou odehrávaly pod rouškou noci a v některých případech také po užití psychoaktivních rostlin. Poskytoval tedy šamanismus tehdejším společenstvím jakýsi psychologický základ, který fungoval jako prevence rozvoje závislostí? Je všeobecná absence závislosti v těchto komunitách odrazem pozitivního vlivu rituálů, které by i pro moderního člověka mohly představovat způsob, jak se vymanit z bezvýchodného kruhu závislosti na drogách?
Vybubnovat se z drog
Koncept kruhového bubnování nalezneme v mnoha kulturách. Hovořil jsem s účastníky rehabilitačního programu založeného na bubnování a účastnil jsem se mnoha jejich sezení, abych pochopil, jak fungují a jaký na ně mají dopad. Dozvěděl jsem se, že většina vnímá bubnování jako oporu v rehabilitačním procesu a následné abstinenci. Členové „bubenických“ komunit vidí přínos bubnování různě, především jim však slouží k vyjádření nejniternějších pocitů a k přirozené relaxaci. Bubnování pomáhá vyrovnat se s traumaty minulosti a podporuje integraci a rozvoj vlastní osobnosti. Společné seance pak vytvářejí pocit spojení s ostatními a překonání pocitu izolace, která je pro závislé typická.
Šamanská léčba závislosti
I další tradiční šamanské praktiky se ukazují být mocnými nástroji k léčbě různých druhů závislostí, a to především u jedinců, kteří se k drogám vrátili i po prodělané terapii a jsou považováni za nevyléčitelné. Mnoho závislých si dobře uvědomuje, jak zrádná a svůdná je cesta k recidivě, nedokážou si ale pomoci. Těm, kterým chybí dostatek vůle k uzdravení, pak šamanské rituály zprostředkovávají kontakt se spirituálním světem, jenž jim poskytuje tolik potřebnou duchovní sílu a podporu.
Šamanské rituály mohou mírnit stres a přinášet přímý prožitek duchovní síly, která je podle mnohých pro úspěch léčby klíčová. Máme důkazy o tom, že změněné stavy vědomí dosažené prostřednictvím těchto rituálů podporují tvorbu dopaminu a serotoninu, tedy neurotransmiterů, jejichž hladina v lidském těle vlivem dlouhodobé závislosti klesá. Při bubnování, tanci a zpěvu dochází k uvolňování velkého množství dopaminu, který napomáhá k utváření společenských vazeb mezi účastníky rituálů.
Kam putuje naše duše
Šamanské metody změny vědomí, především odhmotnění duše, otevírají cestu k řadě psychologických a duševních proměn. Psychodynamika šamanského putování duše vyžaduje vhled do vlastního já, rozvíjí sebeuvědomění a podporuje duchovní integraci. Během takové duchovní cesty dochází k aktivaci přirozených mozkových funkcí, jejichž důsledkem je vyvolání vizuálních obrazců a podobenství. Tyto prožitky jsou svého druhu symboly a mohou nám pomoci odkrýt jinak neviditelné a tedy neuchopitelné hlubší problémy stojící za chováním, pocity a myšlenkami typickými pro závislé. Dokážou také zprostředkovat vhled do možných budoucích následků užívání návykových látek, například předčasného a bolestivého umírání. Dotyčná osoba na vlastní oči vidí dno, ke kterému se nezadržitelně blíží, a díky tomu se od něj může zavčas odrazit a najít motivaci k léčbě a abstinenci.
Změněné stavy vědomí obecně dodávají snaze o uzdravení hlubší rozměr. V průběhu rituálu mohou účastníci vyjádřit své emoce a pocity novým způsobem a čerpat duchovní sílu a podporu v boji s drogami od ostatních účastníků. Rituály skýtají velmi účinné mechanismy, jejichž prostřednictvím dochází k lepší integraci jedince do skupiny, potažmo společnosti. Jedná se v naprosté většině o komunitní aktivity, při nichž je terapeutická skupina zdrojem bezpečí a tolik potřebného pocit sounáležitosti, který je podporován opakováním společných sezení.
Řada nezávislých studií potvrdila vysoký léčebný potenciál LSD, psilocybinu, ayahuasky, ibogainu i meskalinu.
Člověk jako zvíře
Šamanská filozofie dále poskytuje duchovní rámec důležitý pro přehodnocení vlastního já a osobního postoje ke světu. Klíčovým rysem šamanismu je víra, že člověk je ve své podstatě zvířetem a jako takové se i chová. Toto uvědomění je jedním z nástrojů k ovládnutí emoční dynamiky závislosti. Spojenci z říše zvířat nám mohou pomoci bojovat s drogovým bažením a zároveň objevit a poznat „šelmu v nás“, která je u mnoha takzvaně nevyléčitelných závislých příčinou jejich periodických návratů k drogám. Zvířecí síla je odrazem přirozených mozkových procesů a zdrojem nápravy poškozené nervové dynamiky. Přijetím svého zvířecího já získáváme prostředek k pochopení a ovládání nevědomých vzorců chování a emocí, jež je předpokladem pro dosažení kýženého terapeutického účinku.
Změněné stavy vědomí mohou také iniciovat proces osobní transformace a obnovy, často popisovaný jako duchovní smrt a znovuzrození. Sem patří zánik jedné části osobnosti a jeho nahrazení druhou, nepostiženou traumaty a dynamikou závislosti. Dochází k uvolnění negativního vnímání sebe sama, odeznívají pocity odcizení, izolace, zbytečnosti a marnosti, které jsou často prvotní příčinou vzniku závislosti. Eliminací záporných zkušeností z minulosti vzniká prostor pro nové já, jež je schopné pozitivní sebereflexe a je plné síly a motivace k novému začátku.
Rostlinná medicína jako účinná zbraň
Asi nejúčinnější šamanská metoda léčby závislostí je založená na užívání psychedelik, která jsou v tomto kontextu vnímána jako dary přírody, rostlinné léky i duchovní bytosti. Tyto substance byly během posledních padesáti let démonizovány a tvrdě regulovány v důsledku mezinárodního zařazení do skupiny těch nejnebezpečnějších drog, u nichž se nepředpokládají žádné léčebné účinky a které jsou označovány za vysoce návykové a rizikové. Vědecké důkazy dnes nicméně svědčí o opaku: riziko zneužívání a poškození zdraví je u těchto substancí malé, naopak výzkumy znovu a znovu potvrzují, že mohou sloužit jako velmi účinné nástroje při léčbě závislostí a dalších duševních chorob. Řada na sobě navzájem nezávislých studií potvrdila vysoký léčebný potenciál LSD, psilocybinu, ayahuasky, ibogainu i meskalinu. Ukázalo se současně, že tyto látky fungují v lidském organismu různými způsoby a terapie na nich založená umožňuje vysokou míru individualizace. Část pozitivních účinků psychedelik může být jistě přičítána farmakologickým mechanismům jejich zpracování v mozku, nemenší podíl na nich má nicméně hluboký duchovní zážitek doprovázející jejich užívání.
Nutkavá potřeba komunitních duchovních rituálů, které zpevňují společenské vazby a umožňují nám překročit hranice každodennosti, je hluboce zakořeněna v lidské přirozenosti. Absence společenské podpory takových rituálů nás činí náchylnými k vyhledávání spirituálních zážitků prostřednictvím drog. Znovuobjevení a oživení tradičních rituálních praktik vedoucích k dosažení změněného stavu vědomí tedy může hrát zásadní roli v úspěšném boji s nástrahami závislostí.
Zdroj: chacruna.net
………………………………………………………………………………………………………………………
Michael James Winkelman
Michael James Winkelman, Ph.D. je americký antropolog, který dříve působil na Kalifornské univerzitě v Irvine a dnes se zabývá léčbou psychedelickými látkami. V současnosti žije v podhorské oblasti centrální Brazílie, Brazilské vysočině.
