Aktuální článek
JAK KOMUNIKOVAT S ORGÁNY Č. 28: SAMOLÉČBA ANEB POMOZ SI SÁM

JAK KOMUNIKOVAT S ORGÁNY Č. 28: SAMOLÉČBA ANEB POMOZ SI SÁM

  • Dnešní článek je nazván zcela přímočaře a předestřeného tématu, to jest právního rámce „svévolné“ samoléčby konopím, se v něm budeme i držet. Laskavý čtenář jistě odpustí, že vynecháme ty nejznámější a v některých případech až zprofanované kauzy s četnými ohlasy z mediálního světa. Ačkoli jde mnohdy o případy lidsky velmi silné, my žádné zábavné senzace nehledáme. Nás zajímají situace a postupy standardizované a obvyklé. Takové, kterých se lze držet a replikovat je, ze kterých si lze vzít poučení a vyvarovat se jich, a podobně.

Určitě je řada lidí, kteří by se konopím léčit legální cestou chtěli a nemohou. Konopí by jejich zdravotnímu stavu sice tím či oním způsobem prospělo, ale nelze jim je pro jejich konkrétní zdravotní problémy předepsat, nemají peníze na legální konopí (jehož cena dalece přesahuje i nejkvalitnější materiál zakoupený na ulici), popřípadě není v jejich dosahu lékař konopí předepisující a/nebo lékárna, která má konopí na skladě. Inu, každý nemá to štěstí žít v dosahu vaporizační stanice ve Fakultní nemocnici sv. Anny v Brně. Jaké mají možnosti a jakým čelí rizikům? 

Jestliže rostlina konopí setého byla pěstována a dále zpracovávaná výlučně pro potřeby alternativní léčby, pak s ohledem i na ostatní okolnosti mající vliv na konkrétní společenskou nebezpečnost činu lze učinit závěr, že není naplněn materiální znak takového činu.

Není nač čekat, vyložme karty na stůl. Kouzelným judikátem, na který se ještě dlouho budeme v mnoha konopných kauzách obracet, je už poněkud ošuntělé usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008 vydané ve věci sp. zn. 3 Tdo 52/2008. Dovolte mi protentokrát i citaci jeho nesmírně důležité právní věty: „Jestliže rostlina konopí setého byla pěstována a dále zpracovávaná výlučně pro potřeby alternativní léčby, pak s ohledem i na ostatní okolnosti mající vliv na konkrétní společenskou nebezpečnost činu (srov. např. rozhodnutí č. 33/1962, č. 13/1973-II. Sb. rozh. tr.) lze učinit závěr, že není naplněn materiální znak takového činu (§ 3 odst. 3, odst. 4 tr. zák.).“ Zdálo by se, že tím je vše vyřešeno, samoléčba není trestným činem a můžeme naši věc uzavřít. Bohužel, z vícero důvodů tomu tak není. Pozastavíme se nad několika problematickými aspekty tohoto rozhodnutí a pokusíme se společně alespoň odhadnout, v jakém rozsahu a za jakých podmínek citované usnesení nadále aplikovat lze. A abychom si navodili správnou atmosféru, budeme o našem samoléčiteli hovořit jako o „pachateli“. 

Nová právní úpravy

Jak naznačuje datum vynesení citovaného usnesení, řídí se z hlediska takzvaného „hmotného práva“ (tedy právních norem určujících jednotlivým subjektům přímo jejich práva a povinnosti) starým trestním zákonem č. 140/1961 Sb. To je samozřejmě nešťastné, neboť od 1. 1. 2010 představuje platnou a účinnou právní úpravu zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Mezi těmito dvěma zákony došlo k zásadnímu posunu v chápání pojmu trestného činu. Zatímco za účinnosti starého trestního zákona se kladl důraz na materiální stránku trestného činu, stávající trestní zákoník preferuje pojetí formální. Co si pod tím představit? Stará právní úprava šla v souladu s komunistickou ideologií na ruku situaci, kdy potřebujete pachatele odsoudit a hledáte trestný čin, který byste mu mohli takříkajíc přišít. Konkrétně to znamená, že pokud bylo jednání dostatečně společensky nebezpečné, nějaká skutková podstata (tedy trestný čin) pro takové jednání se už našla. Za stávající právní úpravy naproti tomu čelíte situaci, kdy pokud vaše jednání odpovídá jednotlivým znakům určité skutkové podstaty, vyhnete se potrestání jen tehdy, není-li takové jednání „společensky škodlivé“, respektive pokud k jeho potrestání nepostačuje uplatnění odpovědnosti (potrestání pachatele) podle jiného právního předpisu. Jakkoli se může naznačený rozdíl jevit v praxi soudobé netotalitní justice jako kosmetický, suma společensky škodlivého chování bude jistě mnohem širší než suma chování společensky nebezpečného. Výše citovaný judikát tak můžete aplikovat jen tehdy, pokud vysvětlíte, proč konkrétní případ pěstování a/nebo zpracování konopí není nejen společensky nebezpečný, ale ani škodlivý. 


Adresát léčby a širší souvislosti 

Léčit konopím druhé může být v konkrétním případě eticky a morálně správné, zda je to i rozumné, je už úplně odlišná otázka. Abychom byli spravedliví, v citovaném případě pachatelka též poskytla část vypěstovaného konopí, konkrétně jednu rostlinu, třetí osobě (která se tímto konopím sama léčila). I s ohledem na ono výše zmiňované měřítko společenské škodlivosti se ale obvinění z trestného činu těžko ubráníte, pokud budete provozovat svého druhu konopnou lékárnu pro celé své široké okolí. Nesmíme přitom zapomenout ani na pojem léčby jako takový. Ten předpokládá, že trpíte nějakou diagnostikovatelnou nemocí, která vám působí netriviální potíže, a konopí vám přináší od této nemoci úlevu. Nemělo by být třeba, aby taková choroba patřila do oficiálního seznamu chorob, které lze konopím léčit v souladu s platnými a účinnými obecně závaznými právními předpisy. Způsob aplikace konopí by ale měl odpovídat popisovaným a diagnostikovaným potížím. Obecně lze takřka s jistotou tvrdit, že bude lépe nahlíženo na aplikaci ve formě mastí, odvarů a tak podobně než na prosté kouření konopí ve směsi s tabákem. Významné také bude stanovisko vašeho ošetřujícího lékaře, popřípadě soudního znalce z oboru zdravotnictví určeného soudem. Poradit se s vaším praktikem před nasazením léčby konopím, získat k léčbě jeho požehnání a průběžně mu postup léčby reportovat by pro vás tedy mělo být samozřejmostí. Nemáte-li vůči svému obvodnímu lékaři dostatečnou důvěru, je zřejmě na čase jej vyměnit za „nový model“. Důvěru ale nezaměňujte s nedostatkem racionality. Ve vztahu k vašemu lékaři vás chrání povinnost mlčenlivosti uložená mu zákonem. Přehnaně nadšený souhlas či prostý nedostatek odstupu na straně vašeho lékaře přitom nemusí vždy korespondovat s tím, co by na místě vašeho praktika konstatoval soudem určený znalec. A to by mohl být velký problém. Protože na znalecké posudky ve vyhroceném případě většinou dojde a za znalecké závěry se většina soudů ráda schová. 

Sympatie orgánů činných v trestním řízení snáze získá důchodkyně s čistým trestním rejstříkem než dvacetiletý mladík s nějakým tím flastrem za krádež, distribuci pervitinu a pár přestupky proti občanskému soužití na triku.

V řešeném případě bylo důležité mimo jiné i to, že se za pachatelku postavila rovněž příslušná státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. To je v aktuální atmosféře představitelné jen obtížně. Zcela předvídatelně ale i dnes platí, že si sympatie orgánů činných v trestním řízení snáze získá důchodkyně s čistým trestním rejstříkem než dvacetiletý mladík s nějakým tím flastrem za krádež, distribuci pervitinu a pár přestupky proti občanskému soužití na triku. Roli hraje i pochopitelně i množství konopí, způsob jeho přechovávání a technologie zpracování, společenské styky pachatele a podobně. Z těchto významných faktorů může přitom pachatel ovlivnit jen některé, a to často jen s obtížemi.  

Co na to technické konopí?

Jak je tomu při samoléčbě konopím, které obsahuje méně než 0,3 % THC (v kvetoucím nebo plodonosném vrchlíku s listy, ale bez semen)? Situace je to stejně překvapivá jako zajímavá. Pokud budeme vycházet z přísného výkladu zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, je i jen prosté držení takovéhoto konopí dovoleno bez zvláštního povolení pouze pro účely průmyslové, technické a zahradnické. Samoléčbu na to tedy napasujeme jen těžko, ačkoli výroba mazání a krémů pro vlastní potřebu může být v tomto ohledu diskutabilní. A jaké jsou možné následky takového porušení zákona č. 167/1998 Sb.? Obvinění z trestného činu nám samozřejmě hrozit nebude. Respektive by hrozit nemělo. Bez ohledu na aplikovatelnost výše pobíraného judikátu, držení technického konopí není a nemůže být trestným činem v jakémkoli jeho množství. I když i tady se s trochou fantazie dají vymyslet způsoby, jak si zajistit jednosměrnou jízdenku do nápravného zařízení třetí cenové (například laboratorní extrakcí THC bez náležitého oprávnění za účelem jeho dalšího toxikomanického využití, která se rozhodně nedoporučuje ani tehdy, pracujete-li s technickým konopím). Zákon č. 167/1998 Sb. ale sám ve svém § 39 odst. 2 a 4 upravuje skutkové podstaty přestupků odpovídajících mimo jiné protiprávnímu držení malého množství THC a pěstování malého množství konopí s obsahem nad 0,3 % THC. Obojí po vlastní potřebu – nenechte se však zmýlit, přestupky budou použitelné i tehdy, budete-li je pěstovat pro jiného, popřípadě bude-li držené či pěstované množství konopí či THC samotného větší než malé (stále se bavíme o situaci, kdy se zároveň nejedná o trestný čin). Možná výše pokuty činí v případě těchto přestupků až 15 000 Kč, pokud je pachatelem fyzická osoba – nepodnikatel. Podnikatelé (ať již osoby fyzické či právnické) samozřejmě čelí sankci potenciálně mnohem vyšší. 

doporučujeme

Určitě vás napadne, zda se s odkazem na citovaný judikát lze vyhnout i přestupkům podle zákona č. 167/1998 Sb. Inu, autor článku by si na tuto možnost nevsadil. Ačkoli strom života je vpravdě věčně zelený a správní praxe je vrcholně nejednotná, odpovědnost za přestupek se jeví přesně takovou subsidiární odpovědností, na kterou odkazuje trestní zákoník ve svém § 12 odst. 2 („v případech… ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.“). 

Poradit se s vaším lékařem před nasazením léčby konopím, získat k léčbě jeho požehnání a průběžně mu postup léčby reportovat by pro vás mělo být samozřejmostí.

Slepé uličky

Naštěstí jsou mezi námi opravdoví mistři a pionýři slepých uliček, díky kterým známe i některé směry obhajoby, které jsou předem odsouzeny k neúspěchu. Jednou z nich je tvrzení, že konopí pěstujete a zpracováváte, abyste léčili jiné nemocné lidi. Další takovou slepou uličkou je stavět se samozvaným výzkumníkem a nadšeným amatérským vědcem. Též tvrzení o potenciálu vašich podnikatelských plánů a potenciálních miliardách, které byste nebýt všetečných orgánů činných v trestním řízení mohli na konopí vydělávat, se historicky neukázalo jako šťastná argumentační cesta, pokud tedy nebojujete o co nejvyšší trestní sazbu. A připadá-li vám, že si z vás autor článku utahuje, protože taková prohlášení by přece nikdo trestnímu soudu ve své věci nepředložil, prostudujte si rozhodnutí Ústavního soudu k problematice konopí. Jistě takových naleznete vícero. 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!