Existoval sice trestný čin „nedovolená výroba omamných a psychotropních látek a jedů“ (dále jen OPL), podle něhož byli postihováni i pěstitelé netechnického konopí, ale nebylo jasné, zda a kdy se týká i meskalinových kaktusů. Nejvyšší soud roku 2008 rozhodl, že pěstování konopí je výrobou OPL jen tehdy, podaří-li se takový úmysl skutečně prokázat, a protože kaktusáři téměř bez výjimky kaktusy konzumovat neplánovali, mohli být konečně klidní.
Nedomyšlený zákaz
Jenže ne nadlouho. Nový trestní zákon platný od roku 2010 poprvé explicitně definoval trestný čin „neoprávněné pěstování rostlin a hub obsahujících OPL“ s tím, že přesný výčet zakázaných rostlin stanoví vláda vyhláškou. První verzi seznamu, kam kdosi ledabyle přihodil kdejakou okrasnou kytku, povijnicí počínaje a brugmansií konče, ačkoliv žádnou látku ze seznamu OPL (které definuje jiný zákon) neobsahují, proškrtal ještě před schvalováním úřad vlády. Zbylo konopí, koka, lysohlávky, pár stovek rostlin obsahujících DMT či 5-MeO-DMT, a také právě meskalinové kaktusy.
 |
Veřejnosti to bylo oznámeno jako hotová věc necelý měsíc předtím, než nový zákon vstoupil v platnost. Kaktusáři zuřili. Spolek pěstitelů okamžitě zveřejnil na svém webu příspěvek s provokativním názvem Šílený Kabinet Jana Fischera aneb zánik pěstování lophophor s humorným doprovodným obrázkem a chrudimský kaktusář Pavel Pavlíček proti zákazu operativně sepsal petici. Poslanec Strany zelených Přemysl Rabas označil zákaz pěstování kaktusů za tragédii. Spoluautor vyhlášky a adiktolog Tomáš Zábranský ji v médiích nepřesvědčivě hájil s tím, že pěstování kaktusů bylo trestné i doposud (což nebyla úplně pravda, viz výše) a policie ke kaktusářům nevtrhne. Jen v případě udání dle zákona konat musí, kaktusy zabaví, pošle na expertízu (čímž je zlikviduje) a i v případě pozitivního nálezu snad soud pěstitele osvobodí pro absenci společenské škodlivosti, takže mohou být klidní. Nejen Libor Kunte, ředitel školy a vášnivý kaktusář, si však myslel své. „Tohle mě vůbec neuklidnilo, je to lež,“ prohlásil v reportáži TV Nova (z kauzy se stalo mediálně vděčné téma, ale brzy vyšumělo). Pan Pavlíček nabídl panu Zábranskému 10 peyotlů na rozbor, což pan Zábranský přijal. (Panu Zábranskému bych nicméně nerad křivdil – „válka proti drogám“ se mu nezamlouvá a připadnou legalizaci konopí třeba v Kalifornii by uvítal jako zajímavý experiment, i když v ČR by ji nechtěl.)
I expert se občas utne
Zástupci kaktusářské společnosti se sešli s ministryní spravedlnosti a oznámili, že chybný text byl z předpokládaného znění vládního opatření odstraněn a trestnost se už nestanovuje počtem rostlin. Nebyla to pravda, tou dobou byla vyhláška dávno schválena a 1. ledna 2010 skutečně vstoupila v platnost. Je ironické, že původcem omylu byl patrně senátor JUDr. Miroslav Antl. Tento expert na trestní právo přehlédl existenci nařízení vlády 455/2009 („zakázané rostliny“), zatímco nařízení 479/2009 („zakázané látky“), které se kaktusářů příliš netýká, označil za zásadní předpis. Na svém webu zveřejnil článek, kde říká, že „trestnost se stanoví nikoliv počtem rostlin, ale množstvím čerstvé organické hmoty nebo sušiny nebo čisté látky.“ Přestože opak byl pravdou, kaktusáři se nechali uchlácholit a dál se považovali za spořádané občany. Když se na omyl přišlo, jejich koníček byl už pár týdnů trestným činem. Jak vidno, zákony a nařízení našeho státu jsou natolik spletitá, že i bývalý ředitel Úřadu vyšetřování a autor příručky Průvodce policisty trestním řízením, který trestní právo přednáší na univerzitě, se v nich občas ztrácí.
Potíže s oprávněním
Jenže konec příběhu je ještě bizarnější. Nejen Dušanu Dvořákovi přišlo od počátku podezřelé slůvko „neoprávněné“ v textu paragrafu, zakazujícího „neoprávněné pěstování rostlin a hub“. Pan Dvořák se marně pokoušel o oprávnění k pěstování léčebného konopí žádat Ministerstvo zdravotnictví, pan Zábranský zas posílal kaktusáře na Ministerstvo zemědělství. Jenže ani jeden z těchto úřadů pěstování meskalinových kaktusů povolit nemůže, protože neexistuje příslušný zákon, který by to umožnil. Pochybnosti se objevily i na Ministerstvu spravedlnosti a počátkem roku 2011 byla ustavena skupina expertů, která dostala za úkol rozhodnout, co slovo „neoprávněné“ vlastně znamená.
A došla k překvapivému závěru – neoprávněnost stanovuje zákon o návykových látkách. Ten však upravuje jen pěstování máku, konopí a koky. „Jiné rostliny nejsou předmětem tohoto ani žádného jiného zákona a jejich pěstování proto není možné označit za neoprávněné (žádný právní předpis podmínky jejich pěstování neupravuje)“. To znamená, že meskalinové kaktusy se „na indexu“ vůbec neměly objevit, a to samé platí také o rostlinách obsahujících DMT či 5-MeO-DMT. Skupina proto doporučila rostliny ze seznamu vyškrtnout, k čemuž letos v listopadu skutečně došlo. Zároveň to znamená, že navzdory očekávání zůstává nadále legální pěstování šalvěje divotvorné, která rovněž obsahuje látku nově přidanou na seznam OPL.
 |
Pěstovat ano, vyrábět ne
Po dvou letech v ilegalitě tedy mohou čeští kaktusáři znovu slavit. Ale pozor – pěstování uvedených rostlin za účelem „výroby drog“ je i nadále trestné podle jiného paragrafu, stejně jako držení většího než malého množství sušiny, obsahuje-li určené množství účinné látky. Nezapomeňte se proto o kaktusy (i o šalvěj divotvornou) dobře starat – když vám uschnou, dopustíte se de iure přestupku či v horším případě trestného činu.
Obsahují „české“ kaktusy meskalin?
Ale obsahují vůbec peyotly pěstované v podmínkách střední Evropy dostatek účinné látky na to, aby byly opravdu zneužitelné? Zástupci kaktusářů tvrdí, že nikoliv. Rostliny pana Pavlíčka, které analyzoval Martin Švidrnoch z Palackého univerzity v Olomouci, obsahovaly jen 0,35 % meskalinu, což je opravdu velmi málo – sušené peyotly z pouště obsahují 3-6 %. Z toho oba vyvozují, že kaktusy u nás pěstované nepředstavují žádné riziko a lze je bez obav z halucinací rozkrojit a ochutnat. K analýze bylo použito 5 rostlin starých zhruba 8 let o průměru okolo 5 cm (rostou opravdu velmi pomalu).
Můžeme spekulovat, zda je možné peyotlům poskytnout v ČR lepší podmínky, zda by na tom starší rostliny byly lépe, či zda náhodou obsah meskalinu v průběhu roku nekolísá. Jenže ono to není důležité. Mnohem zajímavější by bylo zjistit, kolik meskalinu obsahují u nás pěstované kaktusy rodu Echinopsis (či Trichocereus). Na rozdíl od pomalu rostoucího peyotlu dokáže třeba sloupcový kaktus San Pedro vyrůst i v naších podmínkách třeba o 30 cm za rok a je možné, že i s obsahem meskalinu na tom bude lépe. Některé nepotvrzené zprávy tomu nasvědčují.
