Aktuální článek
Už jsem chtěl psovi kopat hrob

Už jsem chtěl psovi kopat hrob

  • „Hele, kolik je tomu medvědovi, co jí marihuanu?“ ptá se kolegy s potutelným úsměvem veterinář působící v plzeňské zoo Jan Pokorný. „Třicet sedm? To už by v přírodě nežil – neulovil by si sám potravu,“ obrací se zpátky ke mně. Několiksetkilová šelma odevzdaně leží za mříží a jediný pohyb, který vykonává, je koloběh nádechů a výdechů. Na tlapy postaví medvědího starce až piškoty. „Podívejte na něj, typický uživatel konopí, jenom spí a žere,“ vtipkuje veterinář.

Konopí léčí nejenom lidi 

Změřit, jak moc medvědovy bolesti ustoupily, lze těžko. Ve prospěch účinnosti konopných přípravků na zvířecí artrózu ale v plzeňské zoo hovoří sic pomalá, avšak konečně neukulhaná chůze levharta sněžného. Nebo rozjívenost lemura, jehož poznávacím znamením bývala kvůli artróze vykousaná srst na nohách. Teď nám drze skáče do vozu a Pokorný dokonce váhá, zda mi ukazuje správného pacienta. 

„Jakmile se na jaře začnou před výběhem ztrácet pamlsky, což znamená, že se medvěd probouzí, už mi z Plzně volají. Měsíčně sní skoro kilo a půl naší směsi,“ směje se František Bednařík, český průkopník léčby zvířat za pomoci konopí. „Běžně se přípravky zkouší na opicích, zvířatech. Já to naopak přinesl od lidí,“ pokračuje.

Bednařík na základě zkušeností s lidskými pacienty poprvé přidal konopný výtažek do žrádla svému churavějícímu psovi. Usoudil tehdy, že když mají zvířata stejně jako lidé ve svém těle endokanabinoidní systém, mohlo by na ně konopí účinkovat podobně. Teď, o čtyři roky později, má za sebou zkušenost s Bednaříkovou konopnou směsí přibližně pět set zvířat z říše plazů, šelem i hlodavců.

Dilema ohledně THC

Plzeňský medvěd ani další pacienti samozřejmě „nejedí marihuanu“. Zatímco v zahraničí se pracuje i s léky s obsahem znatelného podílu psychoaktivního THC, u nás zatím zvířatům přináší úlevu extrakty z konopí, v němž se THC vyskytuje v řádu jednotek tisíciny promile. V této koncentraci THC pozitivně ovlivňuje imunitní systém.  „THC má smysl v případě onkologických problémů a při léčbě bolestí. Konopí ale obsahuje celou řadu dalších kanabinoidních látek, jejichž účinnost se v našem preparátu projevuje,“ tvrdí Bednařík.

THC v lécích pro zvířata má smysl i v případě chronických bolestí nebo úzkostí spojených se silvestrovskými ohňostroji či létáním.

Podle zatím jediné existující studie ze Spojených států má THC v lécích pro zvířata smysl i v případě chronických bolestí nebo úzkostí spojených se silvestrovskými ohňostroji či létáním. V Americe se konopí podává zvířatům nejčastěji ve formě tinktury či oleje a slibné výsledky přineslo při léčbě rakoviny, záchvatů, fobií či alergií. V Nevadě už dokonce senátor Tick Segerblom navrhoval léčbu konopím zlegalizovat stejně jako pro lidi i pro zvířata. „Mysleli si, že je to jen vtip. Jednu dobu se tím bavila celá Nevada,“ řekl tehdy ke svému marnému pokusu Segerblom. „Mám doma rybičky, které také potřebují léčebné konopí. Jen nevím, jak jim ho podávat. Vždycky když ponořím joint do akvárka, zhasne,“ utahoval si z něj například Denis Miller v pořadu konzervativní televizní stanice Fox News.

A tak Američané, kteří chtějí léčit své domácí mazlíčky pomocí přípravků s obsahem THC – ve státech, kde je léčebné konopí legální – musejí nadále před svým lékařem předstírat, že potřebují lék pro sebe. Jelikož dávkování odhadují sami, stoupá riziko, že to přepísknou a zvíře intoxikují. A případy intoxikovaných zvířecích svěřenců se ve Státech bohužel množí, ač drtivou většinu z nich naštěstí uzavírá happy end. Ať je to, jak je to, zanedbatelné množství THC Bednaříkovi umožňuje vyhnout se válce s legislativou týkající se pěstování a nakládání s omamnými látkami. V závislosti na diagnóze pacientovi vybírá jednu z devíti receptur, které vznikly kombinací čtyř odrůd konopí a deseti druhů bylin. „Obvykle lék vybírá veterinář. My po něm ale pouze chceme, aby nám vysvětlil příčinu nemoci. Ty pak porovnáme s příčinami nemocí, které už jsme léčili, a hledáme společného jmenovatele,“ objasňuje Bednařík.

Bednaříkův patent zvaný Cannasan má nejčastěji formu pasty. Konopí spolu s dalšími léčivými rostlinami přimíchává do vepřového sádla, pro tlamy masožravé, či do bambuckého másla, pro tlamy býložravé. (A všežravý medvěd si může zhýčkaně vybrat!) Zvířatům pak bývá přípravek servírován zabalený třeba v kolečku salámu nebo s ovocem. V případě léčby dermatologických trablí se aplikuje zvnějšku přímo na postižené místo na kůži. Dávkování záleží na váze zvířete, na deset kilogramů váhy se doporučuje půl lžičky směsi dvakrát denně. Náklady se pohybují v řádu stovek korun měsíčně, což se ve světě předražené veteriny podobá milodaru. Nadšený otec Cannasanu navíc mnohým zákazníkům, zvláště studentům a seniorům, dává pastu zadarmo. Nyní usiluje o registraci značky, aby mohl zahájit průmyslovou výrobu a distribuci do lékáren.

Škála problémů, na něž přípravek zabírá, je neuvěřitelně široká – od problémů s klouby přes trávicí či kožní problémy po zánětlivá onemocnění či epileptické záchvaty. Užívají je chrti vyčerpaní léty závodů, kočky vystresované z výstav, štěňata velkých psů, kterým kvůli rychlému růstu znepříjemňují dospívání bolesti kloubů. Výsledky jsou o to přesvědčivější, že zvířata neznají placebo efekt. Své vyprávění o přípravku, jehož pozitivní účinky se prý projevily úplně pokaždé, a to do dvou tří týdnů, doprovází Bednařík širokým úsměvem a fascinovanou gestikulací. Člověk spolu s ním rychle propadne dojmu, že poslouchá zázračnou hudbu budoucnosti veteriny. 


Chybí výzkum

„Já jsem skeptik. Ve všeléky nevěřím,“ otevírá svoji zkušenost profesor z brněnské veterinární fakulty Zdeněk Knotek. Cannasan už naordinoval asi stovce exotických plazů, zvláště želvám, které trpí zácpou, a podává jim jej ve formě oleje skrz sondu.   „Co ale můžu potvrdit, že konopíčko, jak tomu říkáme, tlumí trávicí problémy a promaže střeva, takže potrava vyjde ven,“ váží Knotek slova a dodává, že jelikož konopíčko zatím není uznávaným lékem, ale jenom potravinovým doplňkem, doprovázejí jím klasickou léčbu. „Vybral jsem si ho i proto, že tím zvířata nelze předávkovat – není to lék, který buď pomůže, nebo zabije,“ dodává. 

Výhodou konopí je, že jím nelze pacienta předávkovat – není to lék, který buď pomůže, nebo zabije.

„Já to nepovažuji vyloženě za zázrak, ale spíše za součást paliativní léčby, která zvířatům zkvalitňuje poslední dny života,“ vysvětluje Pokorný, když vzpomíná na svou první pacientku na Cannasanu, již zesnulou pandu červenou. Ta po týdnu užívání dokázala po proležených měsících opět dobýt větve stromů. Vzhledem k chybějícím vědeckým výzkumům představují vlastní zkušenosti zatím jedinou možnost, jak si vytvořit názor na účinky a postoj k dilematu, zda je při léčbě zvířat THC co k čemu. Těžko odhadovat, které z téměř sto padesáti kanabinoidních látek mají na svědomí zahojení ran a jak moc léčivé účinky podporují další přidávané byliny. Nezjednodušuje to ani fakt, že někteří pacienti spolu s užíváním konopných přípravků zároveň podstupují tradiční léčbu.

„Mně se to tedy zázračné zdálo. Už jsem žádal souseda, aby nám pomohl na zahradě vyhloubit hrob,“ popisuje Jan Pištěk, jehož patnáctiletý labrador vloni protrpěl zápal plic, „po dvou týdnech každodenního užívání konopné pasty jsem musel zkonstatovat, že máme nového psa. Většinu dne sice prospí, procházky zvládá krátké, ale vypadá to, že ho nic nebolí. A výsledky jednoznačně připisuji Cannasanu.“ Chovatelce kavkazských psů Kamile Kleinové zase Cannasan zachránil štěňátko, kterému ve dvou měsících jiný chovatel přišlápnul plnou vahou zadek. „Trpělo vysokými horečkami, nechodilo na zadní packy. Na veterině mu píchali antibiotika, ale jakmile přestala účinkovat, horečky se vrátily. Narvala jsem do léčby asi dvacet tisíc,“ popisuje Kleinová. „Poté, co jsem mu začala v kombinaci s bylinnými kapkami podávat Cannasan, uzdravilo se neuvěřitelně rychle, v řádu jednotek týdnů,“ dodává. Právě psi patří mezi Bednaříkovi nejčastější zákazníky. Dokonce teď domlouvá spolupráci s výrobcem krmiv, aby se jeho vynález přidával do psích granulí – Cannasan totiž činí srst zvířat hustší a hebčí. „Když se zavřenýma očima pohladíte dva labradory, poznáte po hmatu, který z nich přípravek bere a který ne,“ nepřestávají Bednaříkovi nadšeně svítit oči.

Síť endokanabinoidních receptorů je ve psím mozku hustší než u ostatních zvířat, což možná vede k tomu, že jsou na účinky zeleného zlata citlivější. Možná. „Nikdo z nás neví, proč to tak spolehlivě funguje. To budeme zkoumat třeba čtyřicet let. Ale buďme rádi, že tomu tak je,“ dodává muž, který si tajemství svého postupu zpracování konopí nechává pro sebe. 

Z bláta do konopí – řešení koňských podlomů

Miroslav Pejchar ve svých náctiletech chodil s přáteli bučet na kázání lidovce Severy o tom, že konopí je zlo. „Od té doby už se naštěstí přístup ke konopí posunul výrazně vpřed. Ačkoli zrovna o jeho potenciálu pro zvířata se zatím mnoho neví,“ popisuje muž, který pod značkou Vetercann distribuuje konopné masti a gely vyráběné firmou Annabis. „Setkávám se i s přístupem: to nechci, vždyť to není konopné, máte tam spoustu dalších látek. Konopí ale samo o sobě nevyřeší všechno, je dobré ho kombinovat s dalšími aktivními látkami,“ pokračuje Pejchar. Konopí, také s pouze stopovým množstvím THC, tvoří čtyřicet až šedesát procent obsahu výrobků Vetercann. Zbytek doplňuje v závislosti na účelu použití kombinace osmi až patnácti účinných látek, mezi nimi třeba koloidní stříbro nebo jírovec maďala.  

Jak masti, tak gely mají podobné účinky, rozdíl spočívá zejména v aplikaci. „Gel se rychleji vstřebává, nemastí tolik, kůži se pod gelem lépe dýchá. Mast zase ránu brání před vodou, dokáže ji lépe přikrýt,“ vysvětluje Pejchar. Jelikož s distribucí Vetercann teprve začíná, klinické podklady o účinnosti výrobků se teprve shromažďují. Zatímco vliv na léčbu dermatologických problémů lze snadno prokázat s pomocí dvojice snímků „před“ a „po“, hůře se dá dojít k závěrům v případě ortopedických problémů. „Samozřejmě jsme se setkali s tím, že produkt vůbec neúčinkoval, to když jsme ze začátku špatně odhadnuli diagnózu,“ odpovídá Pejchar.

Stejně jako je teď normální, že náš pes chodí k holiči, tak by mohlo být za deset let normální, že budou psi chodit na masáže nebo akvaterapie.

Prvotní idea hojit koňské podlomy, infekční rány nad kopytem přezdívané jako „nemoc z bláta“, však mířila správným směrem. Pro jejich léčbu je nutno vytvořit na ráně účinnou bariéru, aby bakterie neplavaly ve vodě a vytvořil se tak suchý strup. „Mast určená pro první fázi léčby kryje ránu a brání pronikání bakterií, Pro druhou fázi léčby je zase vhodnější gel, který kromě konopí obsahuje dubovou kůru, která ránu stáhne, a koloidní stříbro, které ji vyčistí. Pomohli jsme už asi deseti koním,“ popisuje Pejchar.

Ač se prozatím zaměřovali převážně na kožní strasti koňské, psí a kočičí, jako další potenciální cílovku vnímá Pejchar drobné hlodavce – zvlášť ty s nezodpovědnými majiteli. „Rodiče koupí dítěti králíka a tomu nadšení vydrží měsíc. Jednou denně mu dá jídlo a klec vyčistí jednou za měsíc,“ vrtí nesouhlasně hlavou. Nevhodná tvrdá podestýlka čtyřnožcovi způsobí otlačeniny a ranky, do kterých se dostanou výkaly a hned se rozmůže zánět kůže. Díky králíkovi vyléčenému ze zánětu si už Vetercann dokonce vydobyl recenzovaný článek v odborném časopise.

Budoucnost Pejchar vidí ve fyzioterapii – a třeba mastech určených pro masáže zvířat. „Přístup chovatelů se mění. Kdo by šel před deseti lety s ořechem ze zahrady do kosmetického salonu? Stejně jako je teď normální, že náš pes chodí k holiči, tak by mohlo být za deset let normální, že budou psi chodit na masáže nebo akvaterapie,“ maluje vize Pejchar. Snad už budou v té době existovat i studie, které pomohou objasnit otazníky okolo zelené naděje veteriny.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!