Některá ze 17 autonomních společenství, do nichž je Španělsko administrativně členěno, zavedla v poslední dekádě inovativní drogovou politiku založenou na principech snižování rizik (harm reduction) a odmítnutí prohibičních principů.
Navzdory vládě
Španělské reformy dopodrobna analyzuje nově vydaná zpráva britské organizace GDPO (Global Drug Policy Observatory). Zřejmě nejzajímavější na nich je, že uspěly nikoli díky centralistické vládě, nýbrž jí navzdory. Nejznámější španělskou inovací je zakládání konopných společenských klubů, které se poprvé objevily v Katalánsku a Baskicku a teď se šíří zbytkem země. Tyto kluby využívají mezer v zákonech, aby svým členům za určitých podmínek umožnily užívání a distribuci konopí. Konopná politika však není to jediné, v čem bychom se mohli od Španělska přiučit. Země má totiž také úspěšné programy zaměřené na snižování rizik užívání drog. V těch jsou zahrnuty prostory pro bezpečné užívání návykových látek, asistovaná léčba heroinem na předpis, domácí metadonová terapie (tedy nejen na klinice), opioidová substituční léčba a program zajišťující čisté jehly ve vězení, mobilní metadonové kliniky a testování drog, kterým se snižuje riziko náhodného předávkování. Španělsko navíc nikdy přímo nekriminalizovalo držení návykových látek, takže drogy jsou v zemi technicky vzato dekriminalizované. I tak se ale za přechovávání i malých množství dávají různé pokuty a je Španělsko v tomto ohledu přísnější než sousední Portugalsko.
Portugalský maják
Portugalský model je pro mnohé legalizační reformátory jakýmsi majákem, ovšem politická realita výrazně znesnadňuje jeho zavedení v jiných zemích. Národní dekriminalizace drog byla portugalskou centrální vládou zavedena v roce 2001. Je ale nepravděpodobné, že by třeba americká federální vláda – a obzvláště to platí pro tu současnou – dekriminalizaci rovněž zavedla, aniž by s ní nejdřív ve velkém začaly jednotlivé státy. Španělský politický systém je tomu americkému v mnohém podobný – navzdory silnému postavení centrální vlády jsou tu „autonomní společenství“, která jsou v mnoha oblastech do určité míry samostatná na centrální, resp. federální vládě.
Nejznámější španělskou inovací je zakládání konopných společenských klubů, které se poprvé objevily v Katalánsku a Baskicku a teď se šíří zbytkem země. V Americe postupně jednotlivé státy ukončují konopnou prohibici prostřednictvím lidových hlasování, přestože podle federální vlády a zákonů je tato rostlina stále ilegální a nemá „žádné léčebné využití“. Španělsko by pak mohlo Americe být vzorem v tom, jak by měly vypadat průkopnické drogové reformy i v dalších oblastech, nejen s ohledem na konopí.
Nejistota přetrvává
Vzhledem k tomu, že jsou španělské reformy prováděny právě jednotlivými autonomními regiony, existuje stále riziko, že by se je mohla centrální vláda pokusit zvrátit. Zpráva GDPO byla vydána jen pár dní před odstoupením premiéra Rajoye, který byl nahrazen novou socialistickou vládou Pedra Sáncheze. Španělsko tak teď očekává změny v mnoha oblastech, a to včetně drogové politiky i dalších oblastí souvisejících s veřejným zdravím, přičemž španělští socialisté k drogovým reformám zatím nemají právě kladný přístup. Nová zpráva slouží především jako vodítko pro státy a organizace po celém světě, jakožto i pro španělskou vládu, aby pochopily, jak a proč španělské reformy prohibičních drogových zákonů fungují a na čem je potřeba do budoucna pracovat.
Celou zprávu si můžete přečíst na stránkách GDPO. Kompletní verzi ve formátu PDF je pak možno stáhnout zde.
Zdroj: news.iceers.org
