Událost začala stejně jako mnoho další rituálně-psychedelických zážitků malou duchovní inventurou. Měli jsme zavřít oči a uvědomit si přítomnost všech vnitřních propojení v těle. Jak se cítíme? Jsme rádi, že jsme tady? Jsme plní energie? Nebo je nám zima? Už nás tohle emočně zmatené cvičení moc nebaví? Možná. Skupinka si chvíli užívá sdílené ticho, poté má každý nahlas vykřiknout to první, co mu během rozjímání přišlo na mysl.
Blesk v lahvi
„Krása, smysl vděčnost‚ hravost,“ vykřikují jeden přes druhého někteří z asi 150 lidí shromážděných o krásném pátečním ránu ve velkém stanu na pobřeží Kalifornie. Právě začíná druhý den festivalu Lightning in a Bottle (Blesk v lahvi), jehož čtrnáctý ročník přilákal fanoušky elektronické hudby a psychedelické kultury. 20 000 lidí namačkaných dočasně ve stanovém městečku se účastní hodin jógy, umění, tance, ježdění na kolečkových bruslích, plavání, zvukové terapie a dalších kurzů podobných tomu, na kterém se právě nacházíme. „Jste vůdcem, prezidentem i lidem ve své vlastní, vnitřní zemi,“ vypráví Ismail Lourido Ali, který je právě uprostřed přednášky nazvané Psychedelický stav jednoty. „Jaký je právě teď váš psychedelický stav?“ Krátký průzkum veřejného mínění mezi účastníky festivalu jasně ukázal, že lekce o přínosech užívání psychedelik je pro jejich uši rajskou hudbou.
Psychedelika nám dodávají odvahu podívat se čas od času i na ty části našeho já, na která nejsme pyšní. Inspirují nás ke sdílení lásky a k oslavě života.
Lourido Ali a jeho spolupřednášející Shannon Clare Carlinová ale nepřijeli jen diskutovat o možných pozitivních dopadech nárazového užívání houbiček a duchovního splývání s univerzem. Zajímá je, jak mohou biologické procesy utvářené a pozměňované během psychedelického prožitku pomoci i těm lidem, kteří si nikdy neoblečou batikované tričko a nebudou tančit bosí za zvuku bubnu. „Pokud jde o stav našeho kolektivního vědomí, víme, že se lidé stále častěji cítí izolováni a odděleni od svých rodin, přátel i od sebe samých,“ popisuje Lourido Ali. Dav jednomyslně přikyvuje. „Lidé pociťují bezvýznamnost, odloučenost a polarizaci.“
Znepokojivost všední existence
V době, kdy je převažující společenskou náladou lhostejnost k okolnímu dění, může být všední existence znepokojivá až na samou hranici otupělosti. Trpíme úzkostmi, depresemi, závislostmi a pocitem osamění. Tyto projevy duševních chorob jsou částečně léčitelné konvenčními prostředky, ty ale mají často nepříjemné vedlejší účinky a při dlouhodobém užívání ztrácí na účinnosti. Nyní ale nastupuje nová řada dlouho stigmatizovaných léčiv – psychedelika. Užívání látek, jako jsou MDMA, psilocybin, ibogain nebo ayahuasca, k léčbě sáhodlouhého seznamu nemocí je žhavým tématem, o němž pravidelně informují i ta největší světová média. Největší výzkum MDMA v historii bude probíhat paralelně ve Spojených státech, Kanadě, Indii, Brazílii, Chile, Kolumbii, Německu, Nizozemsku, České republice a dalších zemích.
V článku Ayalet Waldmanové Opravdu dobrý den: Jak mikrodávkování změnilo mou náladu, manželství i život hovoří autorka o benefitech užívání malých dávek LSD. Michael Pollan se v své knize Jak změnit názor a myšlení: Co nás moderní psychedelická věda učí o vědomí, umírání, závislosti, depresi a transcendencizabývá rozvojem vědeckého bádání na poli psychedelických látek. To, co bylo dříve považováno za hájemství podivínů, hippies a náruživých tanečníků, kteří strávili svá dvacátá léta ponoření do světa trance, se dnes stává součástí mainstreamové kultury, protože střední proud to prostě potřebuje. „Lidé hledají smysl života, účel, osobní růst a rozvoj, duchovno a rozšiřování obzorů a velká poptávka je také po nových lécích,“ vysvětluje Carlinová. „Psychedelika nám dodávají odvahu podívat se čas od času i na ty části našeho já, na které nejsme pyšní. Inspirují nás ke sdílení lásky a k oslavě světa. Lidé potřebují slavit.“ Dav samozřejmě jásá.
MAPS
Nedávné pokroky ve výzkumu psychedelik jsou nerozlučně spojeny s Multidisciplinární společností pro psychedelická studia, zkráceně MAPS. Organizace založená v roce 1986 Rickem Doblinem usiluje o legitimizaci užívání psychedelik v medicíně. MAPS je hnacím motorem výzkumu užití například MDMA k léčbě duševních chorob a Doblin věří, že by k legalizaci této léčby mohlo ve Spojených státech dojít už v roce 2021. Lourido Ali pracuje jako poradce MAPS pro záležitosti politiky a práva, Carlinová je pak manažerkou terapeutického školícího programu. Oba jsou mladí a zapálení pro věc. Osazenstvo vedlejšího stanu začíná cvičit šavásana jógu a my se dozvídáme, že výzkum právě vstupuje do třetí, klinické fáze. Té se budou účastnit dvě stovky Američanů, paralelně pak budou probíhat studie v Kanadě, Indii, Brazílii, Chile, Kolumbii, Německu, Nizozemsku, České republice a dalších zemích. Jedná se o vůbec největší výzkumu MDMA v historii.
Léčba traumat
MDMA vykazuje slibné výsledky při léčbě posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Ve druhé fázi výzkumu se potvrdilo, že k významnému zlepšení zdravotního stavu došlo po 65 hodinách terapie rozdělených do čtyř měsíců i u pacientů, jejichž stav byl považován za neléčitelný. Terapeutická sezení se odehrávají pod dozorem dvou lékařů, muže a ženy, a dobrovolníkům je při něm podáváno 120 mg MDMA. Osmihodinovou terapii tvoří kontrolovaný rozhovor, který začíná současně s prvními účinky látky. Bylo prokázáno, že se během sezení snižuje aktivita amygdaly, oblasti mozku zodpovědné za reakci na strach, a pacienti tak dokáží o svých traumatech hovořit, aniž by se u nich rozvinula běžná negativní reakce. Schopnost o problému hovořit je pro řadu postižených velkou úlevou.
Jak mohou biologické procesy utvářené a pozměňované během psychedelického prožitku pomoci i těm, kdo si nikdy neoblečou batikované tričko a nebudou tančit bosí za zvuku bubnu?
„Někteří nemocní neměli nikdy příležitost se vypovídat někomu, kdo jim naslouchá a neodsuzuje je,“ vysvětluje Carlinová. „I v kontrolní placebo skupině došlo ke zlepšení
o 20 procent.“ Druhé fáze se zúčastnilo 110 dobrovolníků z řad policistů, hasičů a válečných veteránů, neboť právě v těchto povoláních je výskyt PTSD běžný a počet sebevražd nadprůměrný. Na třetí fázi, která začne letos v létě, se bude podílet osmdesátka lékařů. Jakmile bude tato etapa zahájena, může MAPS požádat o takzvaný rozšířený přístup, tedy speciální režim určený pro zvlášť důležité výzkumné projekty, jenž umožňuje angažování většího počtu specialistů.
Nemocní nepočkají
„Lidem trpícím PTSD nemůžeme říct, aby si na legalizaci počkali dva, tři roky,“ tvrdí Carlinová. „Máme jisté etické zásady.“ Na čekací listině zájemců o léčbu pomocí MDMA je dnes více než tisícovka osob s PTSD. Současná americká administrativa prezidenta Trumpa zarputile trvá na pokračování války proti drogám, Carlinová a Lourido Ali nicméně nevěří, že by jim současné politické klima mohlo zabránit pokračovat v započaté práci – snad jen vytrvalá stigmatizace potenciálně prospěšných látek může být na překážku. Politika vstoupí na scénu až ve chvíli, kdy bude DEA rozhodovat o přeřazení MDMA z první do druhé třídy nebezpečnosti, přičemž Trumpova vláda se zatím tváří, že je výzkumu nakloněna. „FDA nám v podstatě řekla, že děláme důležitou práci a naše odborná úroveň je dobrá,“ popisuje Lourido Ali. „Opravdu se zdá, že se nám snaží všechno usnadnit.“
Kde vzít tolik extáze
Se zahájením třetí fáze výzkumu vyvstává další nezanedbatelný problém – dostupnost. MAPS spolupracuje s Dr. Monnicou Williamsovou, americkou odbornicí na rasová traumata z Univerzity v Connecticutu, která pomáhala s hledáním lokací pro vstupní pohovory s cílem zamezit tomu, aby se výzkumu účastnili pouze bohatí běloši. MDMA přitom bude testováno i u adolescentů od třinácti let věku.
Užívání látek, jako jsou MDMA, psilocybin, ibogain nebo ayahuasca, k léčbě sáhodlouhého seznamu nemocí je žhavým tématem, o němž pravidelně informují i ta největší světová média.
Je důležité si uvědomit, že psychedelický výzkum, který byl v šedesátých a sedmdesátých letech spíše amatérský, se v současnosti vrací v mnohem formálnější, společensky přijatelnější podobě. Život v našem civilizačním okruhu dnes v mnohém připomíná nevydařený trip, odborníci z MAPS jsou ale přesvědčeni, že každý špatný zážitek je jen nevhodně uchopenou příležitostí. Někteří věří, že na povrch vyplouvají kolektivní traumata a k jejich léčbě je třeba sáhnout do minulosti a vrátit se k rituálním praktikám, jež vymizely s příchodem éry kolonizace. Existují samozřejmě i tací, kteří se chtějí jen pobavit a zatančit si, i to je nicméně jistou formou prevence. MDMA boří mýty a na zkoumání a legalizaci už čekají i další dlouho zatracované látky měnící vědomí. Vědci se zabývají například použitím ibogainu k léčbě závislostí na opioidech, které jen ve Spojených státech podle statistik zabijí 115 lidí denně. Další týmy pracují na léčbě strachu a úzkosti pomocí psilocybinu a MAPS právě zahajuje studii užívání konopí k tlumení PTSD u válečných veteránů.
Dveře do podvědomí
Terapeutické užití je jen jedním způsobem, jak přiblížit psychedelika veřejnosti. Mezi další patří umění, hudba a film nebo festivaly, jako je Lightning in a Bottle. Podobná místa jistě nejsou pro každého a někoho může přehnaná snaha se odlišovat a utéci od všednosti spíše odradit. Pro mnohé další je ale podobný víkend otázkou přeměny. Carlinová přemýšlí, jak přenést pocit spokojenosti a sounáležitosti z takových akcí i do našich všedních životů. „Nemluvíme jen o chemii,“ zakončuje Ali. „Mluvíme o celém procesu, o otevírání dveří do podvědomí, o rituálech a ceremoniích. Mluvíme o kontextu, který chceme psychedelikům přisuzovat v rámci každodenního života.“
Zdroj: www.vice.com
