V uplynulých dnech si na plátnech českých kin odbyly svoji premiéru tři domácí filmové tituly. Poupata, Láska je láska a Soukromý vesmír. Byť jde o odlišné filmové počiny, mají jeden znak společný. Ve všech třech snímcích září marihuana. Zatímco v Poupatech, která jsou realistickým pohledem na život chudých a většinou potrápených lidí, představuje dostupný prostředek radosti, v komedii Láska je láska napomáhá k léčbě Alzheimerovy choroby. Jde tedy o záslužné zobrazení, které však stírá spojení s postavou nekonvenční důchodkyně Libušky. Její „úsměvné“ čmouhy s policisty jsou naštěstí pouze jedním z mnoha střípků filmu, který rádoby s humorem nahlíží do rodinných vztahů.
Cílený příběh jedné rodiny, který se natáčel 37 let, je pak výsledkem práce dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Ta ve svém projektu s názvem Soukromý vesmír zachytila život rodiny své kamarádky Jany Kettnerové, která v roce 1974 čekala první dítě s manželem Petrem. Právě život jejich syna Honzy je osou celého filmu, který líčí v zajímavých detailech časoběh jedné obyčejné domácnosti. Divákovi se tak naskytne pohled do rodinných diskuzí k výchově, do stavby domu, odchodu do zahraničí či Honzových výstřelků s marihuanou, která je pro něho způsobem útěku ze světa.
![]() |
Konec alkoholových orgií
Sociální drama, komedie a dokument. Marihuana si směle razí cestu k českému divákovi, který byl dříve zvyklý na alkoholové orgie. Co tento obrat přineslo? „Stojí za tím domácí popularita marihuany,“ míní šéfredaktor serveru Realfilm.cz Ondřej Slanina, který četnost marihuany ve filmových novinkách považuje za větší než malou. „Tráva je poměrně diskutovaným fenoménem posledních dvaceti let a jako taková slouží k dokreslení aktuálního společenského obrazu,“ říká redaktor internetového filmového magazínu 25fps Miloš Kameník. Užití marihuany tak podle něj odpovídá otázce realismu ve filmu. „Záleží na tom, jakou funkci má tento prvek mít. Zda půjde o humor, hlubší charakteristiku postavy, či reflexy společenské situace. Když budete mít příběh z určitého prostředí, kde je běžné, že alespoň někdo marihuanu užívá, tak se vystavujete jako tvůrce riziku nevěrohodnosti, když budete pracovat s postavami a tématy, která tento fakt opomíjejí,“ doplňuje filmová publicistka Jana Jedličková.
Zda marihuana získá roli ve filmu, záleží podle filmových odborníků na samotných tvůrcích. Bavit se o lobbingu ze strany velkých hráčů konopného průmyslu či předem podepsaných smluv s producenty je tak v tomto případě zbytečné. Filmový kumšt se řídí jinak, než jsme z jiných odvětví zvyklí. „Ve vztahu k producentům a obchodním partnerům filmů musí tvůrci dělat ústupky jiného druhu, než že by museli do filmu napsat scénu s trávou, protože je to in,“ vysvětluje Kameník.
Podpůrný prostředek
Jistý kalkul však kritici připouštějí. Záběry s marihuanou mohou přispět k úspěchu titulu, některé skupiny diváků se mohou díky její přítomnosti s filmem snadněji ztotožnit. „O pěstování marihuany existují dokumenty, filmy a pokud milovníci tenisu chodí na filmy o tenisu, pak příznivci marihuany a konopí vyhledávají i svá témata,“ vysvětluje Slanina. Na toto téma jde ve své úvaze hlouběji Kameník. „Marihuana je jeden z prvků a motivů, které navozují iluzi bezstarostného cool života, jehož součástí je krom lehkých drog především sex. S těmito motivy se ale nemusí nakládat pouze povrchně a senzačně,“ upozorňuje mladý publicista. O úspěchu filmu však většinou rozhodují jiné, nadřazenější veličiny, než je obsazení marihuany. „Úspěch stojí na hereckých hvězdách, tématu a zpracování příběhu, popularitě tvůrce, reklamě,“ vyjmenovává člen redakce Filmcz Martin Novosad. Podle Jana Koláře z časopisu Cinepur by marketingová propagace prostřednictvím marihuany měla smysl v zemích s ještě restriktivnějším přístupem ke konopí, než má Česko. „Ani Samotáři nebyli propagováni jako huličský film,“ osvětluje Kolář.
Právě dílo Davida Ondříčka je mnohými považováno za počin, k jehož oblibě napomohlo konopí. „Interpretace užití marihuany v Samotářích je taková, že to jednak charakterizuje postavu, jednak samu dobu. Není to ale vyloženě snímek o trávě,“ myslí si Jedličková. Její názor sdílí i Novosad. „Samotáři byli slušnou komedií, která se jen otřela v jedné postavě o marihuanu, ale tuto problematiku vůbec neřešila, tak jako i většina dalších českých filmů, kde to je pouze – většinou neproblematizovaný – předmět vedlejšího zájmu, který je nahlížen často s humorem,“ připomíná.
Všechno je v pohodě
Tím se dostáváme k tomu podstatnému. Marihuana se v českém filmu sice objevuje čím dál častěji, ale její přítomnost se tu stejně jako v normálním životě příliš neřeší. Tvůrci díky tomu nemají svázané ruce a na plátně vše působí přirozeně. „Marihuana není v rámci společnosti kontroverzní téma. Kontroverzní je otázka její legalizace. Takže tvůrci i diváci s jejím zobrazováním podle mě nemají sebemenší potíž. Jinak je tomu asi v případě tvrdých drog. Tam bezpochyby vstupuje do hry poměrně silná autocenzura,“ připomíná Kolář. Podobný názor sdílí všichni oslovení kritici. „Tady si může točit kdo chce co chce a marihuana v naší kotlině nepatří ve filmu ke kontroverzi. Když mladí lidé kouří ve filmu marihuanu, je to přesné zachycení skutečnosti. Mladí lidé marihuanu kouří, tak je nesmysl tvrdit opak,“ potvrzuje Slanina.
![]() |
To opět nahrává samotným tvůrcům, kteří mohou obsadit marihuanu do jakéhokoliv filmu, bez ohledu na žánr. „Hodí se jako jakékoli jiné běžné téma do jakýchkoli žánrů. Vzhledem k tomu, jak běžně je rozšířena mezi mladými lidmi, by spíš bylo divné, kdyby se v rámci realistických filmů marihuana nevyskytovala,“ dodává Kolář. Výsledek práce tak stojí na režisérovi, jak kvalitní předlohu zvolí a jak se mu do této předlohy podaří zakomponovat motiv marihuany. „Záleží jen na tom, jestli je to v rámci filmu funkční prvek,“ poodhaluje tajemství možného úspěchu Jedličková.
Hon na cigarety může potkat i marihuanu
Úspěch filmaře láká a český divák by si měl zvyknout na přítomnost marihuany ve filmu. „Marihuana je přirozená součást společnosti a jejího vývoje, proto se na ni už téměř ve filmech nepoukazuje jako na cosi výjimečného či zakázaného. Pouze špatný film řeší její kriminalizaci,“ říká Novosad. Jako prvek světa kolem nás tak bude na plátnech provázet tak dlouho, jak dlouho nás bude v reálném životě bavit. Za pár let tomu může být jinak. „Všimněte si, že dnes si ve filmu už málokdo zapálí cigaretu,“ uzavírá Slanina.