Vlády se snaží s celou situací vypořádat tak, že vytvářejí zákony, které jsou čím dál více v rozporu s lidskými právy. Afghánistán je zemí, v níž jsou bezbranní pašeráci drog terčem strategických bombardérů NATO. Jedná se o odstrašující doklad toho, jak je současná válka proti drogám neefektivní a jak během ní neustále narůstá míra násilí.
Za vším hledej Úřad pro drogy OSN
Dnešní globální protidrogová politika ve velkém vychází z mezinárodních dohod OSN, jejichž záměrem je kromě potírání osobního zneužívání návykových látek také jejich celkové vymýcení ze společnosti. Informace z nedávného prohlášení Úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) nicméně příliš nehrají ve prospěch toho, aby tento destruktivní přístup byl i nadále přísně dodržován. Počet uživatelů drog totiž stále stoupá, stejně jako počet úmrtí ve spojení s návykovými látkami, přičemž se také zlepšuje kvalita drog. Snaha se současným stavem bojovat je pak navzdory uplatňování čím dál většího násilí stále méně úspěšná, zatímco trh s drogami pořád roste.
S mákem ven z bídy
Nynější trend pravděpodobně nejlépe vystihuje mezinárodní obchod s heroinem. V roce 2017 celosvětová produkce opia rekordně přesáhla deset tisíc tun, což je o 65 % více než v roce předchozím. Odhaduje se, že více než 900 tun heroinu bylo loni vyrobeno právě z afghánského máku.
Prakticky žádný protidrogový program, jenž byl prosazován ať už Spojenými státy, jejich spojenci či samotnou afghánskou vládou, nepřinesl žádný dlouhotrvající účinek ohledně omezení produkce máku a opia.
Evropští celníci loni zabavili přibližně 10 tun heroinu. Toto číslo rok od roku klesá. Státy po celém světě při svém boji proti drogám utrácejí celkem přes 100 miliard dolarů ročně. Přesto se zdá, že venkovští pěstitelé máku jsou oproti nim vždy o krok napřed. A to podle UNODC tito zemědělci peníze utržené za opium používají předně na nákup potravin, léků a splácení dluhů. Válka proti drogám přímo v Afghánistánu také neslaví příliš velké úspěchy. Narušení místního drogového trhu svého času představovalo jednu z hlavních cest, jak do země navrátit stabilitu a zároveň tak odříznout povstaleckou organizaci Tálibán od finančních zdrojů. Po invazi USA a jejich spojenců v roce 2003 koaliční vojska oznámila, že do deseti let zlikvidují veškeré afghánské opiové plantáže.
Tisíce bezpečnostních operací a protidrogových strategií však dosáhly pouze toho, že se celostátní produkce opia za celou dobu přítomnosti cizích vojenských složek snížila o méně než jedno procento. Přitom celá tato snaha stála americkou vládu (v širším slova smyslu všechny americké daňové poplatníky) přes 8,6 miliard dolarů.
Množství tun heroinu, který byl zabaven v Evropě v minulých letech.
Až do roku 2017 se místní protidrogové akce zaměřovaly především na odříznutí pašeráků od zdrojů. Americká (a do jisté míry také britská) armáda ve velkém spolupracovala s afghánskými bezpečnostními složkami s cílem zabavovat a zneškodňovat pašované opium a také se podílela na zatýkání osob podezřelých ze zapojení do obchodu s narkotiky. Dalšími taktikami v boji proti výrobě návykových látek byla podpora místních zemědělců (kteří dostávali finanční pobídky, aby začali pěstovat jiné plodiny) nebo likvidace úrody (buď mechanicky, nebo leteckým postřikem).
Nicméně loni – a to nejenom kvůli americké opiátové krizi a přibývajícím protidrogovým výstupům vládních činitelů USA, ale předně z důvodů rekordní opiové produkce Afghánistánu – se americká vláda rozhodla svolit armádě, aby zaútočila na příjmy Tálibánu přímo. Konkrétně například americké letectvo získalo povolení k bombardování podezřelých výroben a prodejen opia a též k bezprecedentnímu zabíjení civilních osob. Čtyři dny po vydání prohlášení UNODC v roce 2017 ohledně nebývale velké sklizni opia tak proběhl první krvavý útok, jemuž padlo za oběť 40 civilistů včetně manželek a dětí mužů podezřelých z prodeje opia.
Loni se kvůli protidrogovým zásahům ze strany vlády rozhodlo přestat pěstovat mák pouhých 5 % zemědělců.
V prvním měsíci bombardování došlo k více než 20 dalším vojenským operacím, jež podle tvrzení armády připravily Tálibán o 16 milionů dolarů. Jistý nezávislý expert nicméně uvedl ztrátu afghánské povstalecké organizace na něco kolem 2 900 dolarů. Finanční logika těchto operací (tedy že zabíjení civilistů je na místě, pokud povede k omezení zdrojů Tálibánu) ovšem poněkud pokulhává ve světle toho, že z výnosů opia také částečně těží také představitelé afghánské vlády.
Likvidace osob a vybavení k produkci opia však představuje spíše krátkodobé řešení – novou výrobnu lze totiž vybudovat za pouhé tři až čtyři dny. Nicméně ničení živobytí zemědělců vytváří mnohem větší problém a přináší do oblasti jen další nevraživost a nestabilitu. Je také velice nepravděpodobné, že by současná násilná strategie měla nějaký vliv na ukončení opiátové krize v USA, jejíž příčinou jsou především heroin z Mexika, fentanyl z Číny a americký oxykodon.
Vražedný mír
UNODC otevřeně podpořil americké bombardování, dokonce již v roce 2006 jako první vyzval NATO k tomu, aby zaútočila na opiový průmysl v Afghánistánu. Poslední prohlášení od UNODC ovšem hovoří o „míru a bezpečí“ v oblasti a vůbec se nezmiňuje o pokračujících útocích, obětech a jejich možných následcích. Na druhou stranu se v něm ale uvádí, že kvůli protidrogovým zásahům ze strany vlády se loni rozhodlo přestat pěstovat mák pouhých 5 % zemědělců. UNODC také nese vinu za přímé podporování mnoha dalších násilných protidrogových kampaní. Ještě donedávna sousední Írán ročně posílal na oprátku stovky osob podezřelých z pašování heroinu, z nichž většině bylo méně než třicet let a neměli předtím žádný záznam v trestním rejstříku. A Úřad OSN pro drogy a kriminalitu prosazování íránského práva financoval ze zdrojů evropských zemí, které trest smrti přitom oficiálně odmítají.
Propraganda proti pěstování máku, propagující obilí jako náhradní plodinu.
Ačkoli často tvrdí, že jejich hlavním zaměřením je zlepšit „zdraví a blahobyt všech lidí na zemi“, UNODC a další mezinárodní protidrogové organizace bohužel často vypadají, že je spíše zajímá splnění snadno spočítatelných kritérii, jako je zmenšení zásob narkotik nebo dodržování protidrogových opatření v zemi. To vše za cenu újmy na osudech jednotlivců, kterým kvůli zmíněným opatřením hrozí uvěznění nebo dokonce trest smrti.
Je velice nepravděpodobné, že by současná násilná strategie měla nějaký vliv na ukončení opiátové krize v USA, jejíž příčinou jsou především heroin z Mexika, fentanyl z Číny a americký oxykodon.
Nejnovější prohlášení americké vlády ohledně stavu v Afghánistánu uvádí doslova toto: „Naše analýza ukazuje, že prakticky žádný protidrogový program, jenž byl v zemi prosazován ať už Spojenými státy americkými, jejich spojenci či afghánskou vládou, nepřinesl žádný dlouhotrvající účinek ohledně omezení produkce máku a opia v oblasti. Dospěli jsme tak k závěru, že se americké vládě nepodařilo vytvořit vhodnou a použitelnou protidrogovou strategii, která by americké vládní úřady efektivně nasměrovala k dosažení společných cílů.“ Ve stejném prohlášení jsou také zmíněny alternativní postupy proti produkci opia, které nijak nesouvisí s jeho zabavením a následnou likvidací. Několik z nich, jako například podpora pěstování jiných plodin, přineslo jistý úspěch, nicméně nakonec vždy selhaly z důvodů „neschopnosti porozumět makové ekonomice“.
Řešení? Legalizace?
Jiná radikálnější řešení nabízejí možnost legalizace afghánského opia. To by se poté mohlo stát součástí zdravotnických dodavatelských řetězců a snad i napomoci se situací v rozvojových zemích, kde přetrvává neustálý nedostatek opiátových léků. Podzim se již blíží, což znamená, že brzy bude zveřejněno množství máku sklizeného za rok 2018. Zdá se nepravděpodobné, že by letošní číslo překonalo loňský rekord. Za to však nemusíme „vděčit“ americkým protidrogovým zásahům (ačkoli vláda USA bude jistě tvrdit něco jiného), neboť letos postihlo Afghánistán obrovské sucho, což značně poznamenalo zemědělství v celé zemi.
Současný obchod s opiem jasně vystihuje podstatu války proti drogám. Čím více násilí, tím menší efekt. Cizí organizace se slepě snaží prosazovat svou vůli v rámci společenských struktur, pro které nemají pražádné pochopení. My můžeme jedině doufat, že budoucí drogová politika nebude jen o prosazování prastarých protidrogových zákonů a spíše se doopravdy zaměří na zdraví a blahobyt společnosti, a to jak na Západě, tak v Afghánistánu.
Zdroj: beckleyfoundation.org
