Aktuální článek
Kanada: Legalizace jen na oko?

Kanada: Legalizace jen na oko?

  • Na příkladu provincie Britská Kolumbie je názorně vidět, že legalizace na papíře nemusí znamenat legalizaci v praxi. Tamější aktivisté upozorňují na řadu provinčních nařízení, která nelze nazývat jinak než diskriminačními. Níže představujeme čtyři nejproblematičtější aspekty legální regulace konopí v Britské Kolumbii i jejich potenciální řešení

1) Na konopí pěstované doma nesmí být vidět

Čtyři rostliny, které zákon dovoluje občanům pěstovat, musejí být bezpodmínečně skryty před zraky veřejnosti. Pokud je na ně vidět například z ulice, hrozí majiteli až tři měsíce vězení a za opakovaný prohřešek až šest. To znamená, že si lidé nemohou konopí pěstovat na balkoně či za oknem. Na zahrádce ve městě mají taky smůlu, pokud tedy není obehnaná vysokým plotem, skrze který není nic vidět. Jaký má smysl hrozit lidem vězením za to, že je jejich konopí vidět, když je v Kanadě legální? Britská Kolumbie je jedinou provincií, která má v tomto ohledu tak přísné postihy. Výsledkem bude pouze to, že slídiví sousedé, kteří mají pifku na konopí nebo na vás osobně, vás nyní budou špehovat a doufat, že uvidí něco, kvůli čemu budou moct zavolat policii. Je paradoxní, že v provincii vládnoucí Nová demokratická strana (NDP) vedla nedávno progresivní informační kampaň, která měla z uživatelů konopí smýt stigma „feťáků“. Připomínala Kanaďanům, že jde o normální rodiče, přátele, hokejové fanoušky a podobně. Ovšem teď se rozhodla uživatele konopí znovu nesmyslně stigmatizovat.

Jak to napravit: Zrušit toto prohibiční opatření a zbavit konopí společenského stigmatu.

Pěstování jakýchkoli legálních bylin nelze principálně nikomu zakazovat. 

2) K samopěstování v nájemním bydlení je potřeba souhlas majitele

Zákon neumožňuje lidem žijícím v podnájmu pěstovat rostliny bez povolení majitele bytu. Chápeme sice, že domácí mohou mít proti pěstování ve svém bytě výhrady, nicméně tento zákaz je až příliš obecný. Pronajímatel by rozhodně neměl mít právo zakazovat nájemníkovi pěstovat legální konopí třeba na dvorku nebo na terase. Koneckonců pěstování jakýchkoli legálních rostlin a bylin nelze principálně nikomu zakazovat. Už první dva body v praxi znamenají, že nemá-li občan dost peněz na vlastní bydlení, nemá vůbec zaručené právo na samopěstování. 

Jak to napravit: Upravit zákon tak, aby vyžadoval povolení majitele bytu pouze v případě, kdy nájemník chce pěstovat konopí indoorově.

3) Města nemohou licencovat konopné podniky 

Zákon v současné podobě neumožňuje městům licencovat podniky, kde by se lidé mohli scházet a legálně konzumovat konopí podobně, jako chodí do hospody na pivo nebo do čajovny na čaj. Užívání konopí na pracovišti je totiž zakázáno, což v praxi znamená, že nikdo nemůže pracovat v místě, kde se konopí kouří nebo vaporizuje. Toto opatření v podstatě kopíruje zákaz kouření tabáku na pracovišti, čímž má zaměstnance údajně chránit před škodlivým kouřem. Jenže konopný kouř se oproti tomu tabákovému výrazně liší, měl by tedy být regulován jinak. Zakázáno je dokonce i vaporizování, přestože tato metoda konzumace konopí kouř vůbec neprodukuje. Lidé, kteří v konopných podnicích pracují, navíc konopí v drtivé většině případů sami užívají (často ze zdravotních důvodů) a práci v nich sami vyhledávají.

Rodičům hrozí za podání konopí svým potomkům pokuta ve výši až 50 000 kanadských dolarů a rok za mřížemi.

Proč by nemělo být městům povoleno udělovat licence podnikům, kde se může konzumovat konopí, pokud to uznají za vhodné? Je doba měnících se zákonů a obce by měly mít možnost experimentovat s různými modely a samy zjistit, co jim vyhovuje.

Jak to napravit: Přidat k obecnému zákazu výjimku „pokud to nedovoluje místní vyhláška“, aby měla města v této oblasti větší rozhodovací pravomoci.

4) Tresty za přechovávání „ilegálního“ konopí

Za držení nelegálního konopí bude v Britské Kolumbii podle nového zákona hrozit pokuta až 5 000 kanadských dolarů (tj. asi 85 000 Kč) a tři měsíce vězení. Pro recidivisty jsou pak tyto tresty až dvojnásobné. Ale jak přesně poznáme ilegální trávu od legální? Jde v podstatě o jakékoli konopí, na které nemáte doklad o zakoupení. Konopí z pololegálních prodejen, které dnes v liberální Britské Kolumbii volně existují, pár gramů koupených od kamaráda – zkrátka prakticky všechno, co většina zdejších obyvatel kdy kouřila, bude nově zakázáno. Takže i po „legalizaci“ tu může být člověk za jointa neznámého původu, který mu před policisty vypadne z kapsy, nepříjemně popotahován.

V době, kdy strana NDP na federální úrovni spolu s Kanadskou společností pro duševní zdraví volají po dekriminalizaci držení všech drog, se provinční vláda vedená touto stranou rozhodla udělat přesný opak a vymyslet za držení „ilegálního konopí“ nové tresty. Toto opatření ale jen stěží ovlivní příslušníky středních a vyšších vrstev bílé pleti, ať už si konopí opatřují jakkoli. Snaživí všetečkové v uniformách totiž na základě této nesmyslné pasáže v zákoně budou šikanovat chudé lidi na okraji společnosti a příslušníky etnických menšin.

Jak to napravit: Celou tuto část zákona v provinčním návrhu škrtnout a přenechat řešení „ilegálního konopí“ federální vládě a úřadům.

Další úlety

Ve federálním legalizačním zákoně najdeme i další podivnosti. Třeba to, že se konopí nesmí kouřit či vaporizovat na lodích. Na romantické plavbě výletní lodí si tudíž vaši oblíbenou bylinku nedopřejete, nechcete-li porušit zákon. Zvláštní je i to, že všichni zaměstnanci konopných obchodů musejí být zapsáni do vládního registru. Nebo skutečnost, že rodiče mohou svým dětem v podstatě beztrestně podávat alkohol, ale když potomkovi třeba nedopatřením poskytnou sebemenší množství konopí, hrozí jim pokuta ve výši až 50 000 kanadských dolarů (asi 850 000 Kč) a rok za mřížemi.


Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!