Přijeli jsme do Indie, abychom se setkali s dvěma muži z Indické banky původních odrůd (tzv. Indian Landrace Exchange). Oba nás provádějí cestou z metropole Dillí až k odlehlé horské vesničce Malana, kde budeme zkoumat místní zvyklosti ohledně konopí a dozvídat se o tom, jak rozmanité jsou původní odrůdy (tzv. landraces) v této oblasti. Kromě mě a mého snoubence Jaca patří do naší skupiny Irrazin, klíčová postava Indické banky původních odrůd a opravdový znalec konopí, a Shree, bystrý mladý pěstitel a fajnšmekr s velkým přehledem, Ashis, fotograf, zpěvák ve stylu grindcore a skvělý imitátor akcentů, a Edwin, vtipem sršící účetní a fanda do všeho, co se týká vědy.
Pěstírna v Dillí
Začínáme v Dillí, kde nás zavedou do malé utajované pokojové pěstírny, kterých je zde dosud málo, ale jejichž počet stále roste. Zaměstnanci, které řídí Shree a jeho kamarád Deepak, testují kultivary, o nichž předpokládají, že vydrží extrémní horké indické klima.
Irrazin vymyslel způsob, jak vytvořit katalog druhů semen, které pěstují místní farmáři, tato semena vyměňovat se šlechtiteli z celého světa a zisk rozdělovat opět mezi farmáře.
Používají přitom drsnou, ale účinnou metodu: Aby se zbavili slabých rostlin, které nejsou vůči horku dostatečně odolné, vypnou během vegetativního období na tři dny ventilaci a proud. Tím vystaví mladé rostlinky plné síle letního horka, běžného pro Dillí. Ke konci tohoto období většina rostlin v místnosti odumře. Těch několik, které přežijí, se vysadí venku a použijí jako základ pro šlechtění odrůd odolnějších vůči horku. Toto surové zacházení je nutné pro budoucí zajištění Shreeho úrody, ale možná i pro pěstování konopí na celém světě. Čeká se totiž, že se extrémní teploty budou zvyšovat s postupem klimatických změn, které již pociťujeme. Většina šlechtitelů na světě se soustředí na obsah kanabinoidů a terpenů. Jen málo z nich si uvědomuje, že potřebujeme odrůdy, které budou odolné vůči horku a suchu, a které lze pěstovat s nižšími energetickými náklady.
Klimatické změny jsou již současnou realitou, ne pouhou budoucí obavou. Setkali jsme se s nimi při naší expedici mnohokrát. Ještě téhož dne, kdy jsme odjížděli do Himachal Pradéše, nás zdržela silná bouře. Jak ironicky poznamenal Irrazin: „Jen malý předmonzunový deštík.“ Brzký příchod monzunového počasí je dalším znamením měnícího se klimatu, které už dnes ovlivňuje úrodné oblasti regionu.
Indická banka původních odrůd
S myšlenkou Indické banky přišel Irrazi v roce 2015, když začal na internetu odpovídat na dotazy týkající se šlechtění konopí. Uzavřel partnerství se šlechtiteli po celém světě, ale především ze Spojených států. Ti ho přesvědčili, jak důležité jsou indické původní odrůdy konopí. „Věděl jsem, že semena odrůd indického konopí mají dobrou pověst,“ přiznává Irrazin. „Věděl jsem, že jsou základem pro ty nejznámější variety po celém světě. V té době mi ale nedocházel jejich plný potenciál … Jak daleko můžeme dojít a kolik toho můžeme díky zdejšímu konopí splatit místním vesničanům.“ Má tím na mysli na starousedlíky v Malaně, kteří pěstují tyto důležité rostliny v extrémní izolaci od zbytku světa.
Prioritou je zavést řízené opylování určitých vybraných odrůd, vyselektovat jich dostatečné množství a dostat je do zemí, jako jsou Spojené státy, kde je genofond ve skutečnosti jen cirkus poly-hybridů.
Irrazin vymyslel způsob, jak vytvořit katalog druhů semen, které pěstují místní farmáři, tato semena vyměňovat se šlechtiteli z celého světa a zisk rozdělovat opět mezi tyto farmáře. „Chtěl jsem vytvořit nepřerušený řetězec zdrojů pro obě strany,“ vysvětluje. „Šlechtitelé získají běžně nedostupná semena a vesničané zase nedostupné zboží.“ Indická banka původních odrůd si ve své branži získala věhlas. Za účelem sběru semen a jejich evidence zmobilizovala kontakty v Manipuru, Rajstánu, jižní Indii a Kašmíru. V prosinci roku 2017 už její tým vytvořil oficiální logo a začal organizovaně distribuovat balená semena pod vlastní značkou. „Začali jsme si budovat klientelu a vydělávat peníze,“ dodává Irrazin.
Zelená rozmanitost
Drsnou cestou regionem Himachal Pradéš se autobusem, taxíkem a po dvouhodinové pěší túře dostáváme do Malany. Kopce pokrývají koberce svěže zelených políček. Bujná vegetace zaplňuje veškeré volné místo. Je zřejmé, že zde konopí patří k přirozenému ekosystému – na rozdíl třeba od Maroka, kde konopí nenajdete jinde než zasazené na políčkách, snad jen kromě několika rostlin, které se rozptýlily kolem nich. V Malaně konopí roste podél každé cesty a silnice, kde bojuje o místo s divokou mátou, dobromyslem, jetelem, bodláčím a kopřivami – rostlinami, které připomíná vrchoviny severní Evropy.
Nejde jen o odreagování se a chuťovou rozmanitost, ale také o potenciál kanabinoidních kombinací, které se využijí pro léčení různých druhů chorob.
Horské stezky se lesknou jako ze stříbra, sedimenty obsahují břidlici, křemen, slídu a grafit a půda je bohatá na minerály. Zdejší hornina je zvláště ceněná pro výrobu chillumu, starodávné indické dýmky, kterou dosud používá většina kuřáků trávy v dnešní Indii. Za celá století vesničané obohatili už tak bohatou půdu organickým materiálem. Kolem Malany pesticidy ani chemická hnojiva nejsou vítány. V této bohaté, kypré hlíně roste konopí nerušeně s minimem lidských zásahů. Rozmnožuje se a vydává úrodu, jaká odpovídá jeho prostředí. Díky tomuto ekosystému nemá rozmanitost odrůd v Malaně s jiným místem planety srovnání.
Většina místních druhů se o sebe sama postará. Záhon, který byl zasazen před dvaceti lety, byl ponechán svému osudu a nyní na něm jsou rostliny vyšší než jeden metr, s velkými středně širokými listy, tlustými kmínky, dlouhými stonky a zřetelnou produkcí terpenů. Tato část světa však nabízí kontinuitu různých biotypů, původem od Kazachstánu až po Thajsko. Pokusit se uchovat a kategorizovat tyto druhy je důležité, protože jsou zdrojem mnoha světoznámých a oblíbených odrůd.
Banka původních odrůd pomáhá Malaně
„Pokud jde o budoucnost, prioritou je zavést řízené opylování určitých vybraných odrůd, vyselektovat jich dostatečné množství a dostat je do zemí, jako jsou Spojené státy, kde je genofond ve skutečnosti jen cirkus poly-hybridů,“ objasňuje Irrazin, když vysvětluje, co Indická banka původních odrůd může nabídnout pěstitelům na celém světě. „Stále stejné chutě přestanou člověka bavit. Lidi chtějí něco nového, a to jim poskytneme. Nejde jen o odreagování se a chuťovou rozmanitost, ale také o potenciál kanabinoidních kombinací, které se využijí pro léčení různých druhů chorob.“
Dalším krokem bude vybudování návštěvnického centra ve Waychenském údolí v Malaně, které Irrazin projektuje přímo s obyvateli vesnice. „Bude zde občerstvení, malá kancelář, ale také třeba i kiosek, kde se budou prodávat semínka konopí místní produkce jako suvenýry.“ Semínka budou pocházet přímo z vesnice a peníze z jejich prodeje půjdou samosprávě, která je bude rozdělovat na sociální projekty.
Jen málo šlechtitelů si uvědomuje, že potřebujeme odrůdy, které budou odolné vůči horku a suchu a které lze pěstovat s nižšími energetickými náklady.
S bankou původních indických odrůd plánuje Irrazin příští rok vyrazit na španělský Spannabis, kde doufá, že zviditelní Indii v moderním konopném odvětví.
Výrobce léčivých olejů Chacha-ji
Později máme tu čest se setkat s dalším mužem, který se těší velké úctě, Chachem-ji (jde o uctivou přezdívku, která znamená „otcův bratr,“ jeho pravé jméno zůstává tajemstvím). Vlastní dům a pole a vyrábí výtažek z konopí podle starověkých receptur. Chacha-ji vystavuje konopí vysoké teplotě, dokud se léčivé lítky neoddělí od rostlinné hmoty. Potom je dále zahřívá a filtruje. Zůstane bohatý červený olejovitý extrakt, který obsahuje malé bohaté spektrum terpenů i kanabinoidů. Chacha-ji dodává tyto výtažky pacientům, které mu posílají ajurvédští léčitelé v Dillí. Konopí se v ajurvédské tradiční medicíně hojně využívá, i když je oficiálně dnes v Indii nelze podávat. Místo toho léčitelé posílají své pacienty k Chacha-jimu a jiným lidovým léčitelům, kde dostanou ty nejčistější a nejsilnější konopné přípravky v zemi.
Tito pacienti trpí různými nemocemi, jako je rakovina, epilepsie, migrény a další. Chacha-ji získal od pacientů mnoho pozitivních ohlasů. Ti sice za jeho služby platí, stejně jako by platili u jiných zdravotnických služeb, ale pacientům, kteří na to nemají, Chacha-ji pomůže zdarma. Své zkušenosti dále předává vybrané skupině noviců z vesnice, kteří by v budoucnu mohli pokrýt potřeby rostoucího počtu konopných pacientů a časem vytvořit prosperující síť výrobců léčebných přípravků z konopí. Pro usnadnění práce mu Indická banka původních odrůd hodlá poskytnout lis na pryskyřici. V Malaně dosud přežívají tradiční zvyky. Cizincům není dovoleno si trhat z rostlin, které tu rostou. A Chacha-ji nepředá své znalosti nikomu jinému než lidem z Malany.
Výlet do údolí Waychen
Později nás stařešina Baba (mírný a tichý muž, ze kterého čiší moudrost a vyrovnanost) vede po strmé horské cestě. Tento sádhu je oděn do typického turbanu a dlouhého hábitu, který mu však nepřekáží v jeho agilní chůzi, zvyklou na pohyb po horách.
Zdejší hornina je zvláště ceněná pro výrobu chillumu, starodávné indické dýmky, kterou dosud používá většina kuřáků konopí v Indii.
Baba nás přivádí do malé letní osady v údolí Waychen. V létě ho obývá skupinka rodin, spolu se svými kravami, slepicemi a kozami. V zimě odcházejí zpět do Malany. Na jaře, jakmile roztaje sníh, šplhají vesničané do těchto kopců a sázejí miliony semínek konopí v terasovitých kopcích. V červnu jsou tyto rostliny vysoké asi třicet centimetrů a pokrývají kopce jako koberec. Mezi nimi roste jetel a mech, které vesele požírají krávy. Rostlinkám konopí se ale se svědomitě vyhýbají. Ptám se Irrazina, jestli někdy krávy žerou i konopí. „Ne, ale kozy a ovce je milují,“ odpovídá. „Musíme je hlídat, jinak by za chvilku spásly celé pole!“
V údolí je jen několik tradičních dřevěných domů a stanů. V jednom z nich strávíme noc. Když se setmí, rozděláváme oheň a večeříme čatní, dhal s rýží a s vejci. Několikrát dáme kolovat chillum. Sedativní efekt postupně nahrazuje pocit lehkosti – jakoby z jiného světa –, který zesiluje dramatická scenérie okolních ohromujících hor. V noci se údolím line psychedelická hudba, která vychází z desítky různých reproduktorů. To nám připomíná, že ani ty nejodlehlejší části Himálají neuniknou modernímu světu.
Zdroj: www.dopemagazine.com
