Lukáš Hurt pracuje jako překladatel, novinář, editor a vydavatel. Od…
Život je jen náhoda, zpívali nám kdysi Voskovec s Werichem. A přesně jedna taková náhoda z roku 2010 zcela změnila život dnes osmapadesátiletého Juliana Stobbse a jeho partnerky Myrtle Clarkové (51 let). „Díky“ tomu, že si policejní komando nechalo špatně poradit a provedlo razii na domnělé kokainové doupě v domě, kde žili do té doby dva bezúhonní občané, se dnes Nejvyšší i Ústavní soud Jihoafrické republiky zabývají uzákoněním legalizace konopí v této zemi. Ale začněme pěkně od začátku.
Máme rádi rauš
Julian pochází z Anglie, odkud se před 25 lety přestěhoval do Jihoafrické republiky, konkrétně do hlavního města Johannesburgu. „S Myrtle jsme se poznali před třinácti lety na jednom sletu hipíků, kteří v přírodě za městem experimentovali s různými látkami,“ vzpomíná Julian. Oba měli velmi pozitivní vztah ke konopí, a protože si ihned padli do oka, netrvalo dlouho a Myrtle se nastěhovala k Julianovi domů. Spolu pak na nedaleké farmě pěstovali každé léto konopí pro svou vlastní potřebu. „Když jsme to jen tak pro zajímavost zkoušeli spočítat, oba dohromady užíváme konopí už 76 let, a to proto, že máme rádi ten pocit, když jsme zkouření. Nestydíme se za to a neschováváme se za nějaké nemoci a léčebné užívání, naopak jasně deklarujeme, že se nám zkrátka líbí být v konopném rauši. Někomu to možná nedělá dobře, ale nám ano – a nikdo nemá právo nám to zakazovat,“ zvážní jinak usměvavý Julian.
Jelikož oba jsou bílé pleti (což je v Jihoafrické republice dodnes bráno jako základní předpoklad toho, že jste slušný člověk) a na veřejnosti vždy působili jako řádní občané, nikdy v životě neměli problémy s policií. To vše se ale zásadně změnilo jedné zimní noci roku 2010.
Místo kokainu konopí
„V noci někdy kolem druhé hodiny najednou slyšíme rány, jak nám někdo rozbíjí bránu. Nejprve jsme si mysleli, že se jedná o ozbrojené přepadení, ale když jsme po chvilce měli policejní pušky v obličeji, došlo nám, že jde o něco jiného,“ popisuje Myrtle nejhorší zážitek svého života. „Vůbec jsme nechápali, proč k nám vlítlo komando jak z amerického akčního filmu, a především jsme nechápali, proč na nás neustále křičí: ‚Kde je ten kokain?!‘“ Později vyšlo najevo, že zásahovou jednotku někdo ať už omylem, nebo schválně navedl na špatnou adresu. Místo kokainu ale policie objevila „alespoň“ usušené zásoby konopí vypěstovaného v létě na Julianově farmě. „Pěstujeme vždy jen pár rostlin, které nám pak vystačí na celý rok. V našich podmínkách to jsou totiž obvykle obrovské, čtyři metry vysoké a tři metry široké sativy s průměrným výnosem nad 1,5 kilogramu sušených palic,“ usmívá se Myrtle.
„Brutalita celého zásahu a šok z toho, jak byla pošlapána naše základní práva – to byl hlavní důvod, proč jsme se rozhodli žádnou vinu nepřiznat a jít do otevřené konfrontace se státem.“
Jako dosud bezúhonní běloši by měli poměrně velkou šanci vyváznout z této šlamastyky jen s pokutou a nejspíše podmínečným odsouzením, ovšem za předpokladu, že by přiznali vinu a před soudem se káli. To ale nebylo na pořadu dne, jak vysvětluje Julian: „Brutalita celého zásahu a šok z toho, jak byla pošlapána naše základní práva – to byl hlavní důvod, proč jsme se rozhodli žádnou vinu nepřiznat a jít do otevřené konfrontace se státem.“
Země konopí zaslíbená
Jihoafrická republika je země, kde má konopí obrovskou tradici. Lidé na venkově, pastevci a zemědělci ho pěstují a využívají po stovky let, ať už jako potravu pro svá zvířata nebo pro sebe – a samozřejmě jako kuřivo určené k odreagování a odpočinku po celodenní namáhavé práci. Nezisková organice Fields of Green for All (volně přeloženo jako „Zelená pole pro všechny“), kterou Myrtle s Julianem založili před sedmi lety, odhaduje, že z šedesáti milionů obyvatel užívá tu a tam konopí zhruba dvacet milionů lidí, přičemž pravidelných uživatelů by mělo být kolem tří milionů. Ty zásobuje až 900 000 větších či menších pěstitelů rozesetých po celé zemi. Podle platných zákonů je ale konopí v Jihoafrické republice stejně jako ve většině světa ilegální, a až do roku 2010 se to nikdo nepokoušel změnit – tedy do chvíle, než policie naštvala hrdiny tohoto příběhu.
Nekonečná kauce
Po provedené razii odvezla zásahová jednotka šokovaný pár na místní policejní stanici, jejíž zaměstnanci znali Juliana dlouhé roky jako slušného a bezproblémového člověka. Dalším štěstím v neštěstí bylo, že v tu dobu probíhala stávka pracovníků v soudnictví, takže policisté na stanici měli pouze dvě možnosti – buď je držet v cele až do ukončení stávky, nebo oba propustit na kauci. Díky přátelským vztahům s místními představiteli zákona byli tedy Myrtle s Julianem propuštěni na kauci ve výši nějakých 2 000 korun, přičemž na základě zaplacení této částky jsou na svobodě v podstatě až do dnešního dne.
„Po propuštění jsme na nějaký čas odjeli do namibijské pouště, abychom si pročistili hlavy a vymysleli, co dál. Spojili jsme se s několika právníky, kteří nám potvrdili, že v případě soudního řízení můžeme vzhledem k odmítání viny skončit na sedm až deset let ve vězení,“ popisuje tíživé chvíle Julian. „Kdybychom se přiznali, dostali bychom nejspíš ‚jen‘ tučnou pokutu a podmínku, ale zároveň bychom měli záznam v trestním rejstříku a jako zločinci bychom měli problém sehnat práci, cestovní víza a tak dále. A tak jsme soudci městského soudu při prvním slyšení oznámili, že vinu odmítáme a že budeme všemi prostředky bojovat za zproštění obvinění.“ Další možností (v Jihoafrické republice prý naprosto běžnou) bylo uplatit soudce a žalobce, ale o tom Julian s Myrtle ani na chvíli neuvažovali.
Jak mi bylo dále vysvětleno, jihoafrický právní systém má určitá specifika a jedním z nich je možnost zažalovat stát, kdy taková žaloba musí být vždy vyřešena předtím, než se soudy mohou vrátit k původnímu případu. A vzhledem k tomu, že proces, v němž Julian a Myrtle žalují stát, stále probíhá, jsou už osm let propuštění díky výše zmiňované kauci.
Do boje připraveni
Nespornou výhodou Dagga Couple, jak se brzy začalo naší dvojici přezdívat (volně přeloženo jako Trávový pár), bylo jejich profesní zázemí – díky tomu, že pracují v televizním průmyslu a že jim zaměstnavatelé a kolegové vyjádřili jednoznačnou podporu, dokázali od počátku případ hojně medializovat a brzy na svou stranu získali jednu velkou právnickou společnost, která se rozhodla hájit je v podstatě bez nároku na honorář. Oba přiznávají, že kdyby za všechny soudní výlohy v průběhu posledních sedmi let museli platit sami a v plné výši, dávno by zkrachovali.
Díky této podpoře se páru podařilo v červnu 2011 uspět u soudu s žádostmi o pozastavení stíhání a o povolení podat žalobu na stát: „Měli jsme velké štěstí, že o tom rozhodoval jeden velmi rozumný soudce, který si vyslechl naše argumenty a uznal je za platné. Konkrétně jsme stát zažalovali za ‚vymáhání neplatných zákonů‘, jelikož v současnosti platná prohibice konopí byla uzákoněna v době vlády apartheidu, přičemž všechny zákony z té doby byly zrušeny v roce 1994, kdy nadvláda bílých mužů v Jihoafrické republice oficiálně skončila.“
Podle Myrtle a Juliana a jejich týmu právníků se jedná o jediný rasově motivovaný zákon z dob apartheidu, který platí do dnešních dní, a jejich hlavním cílem je tedy jeho zrušení. Oproti tomu stát musí v tomto případě u soudu prokázat, že daný zákon má své opodstatnění a že danou „problematiku“ není možné řešit jiným, spravedlivějším a efektivnějším způsobem.
Právní argumentace a experti z celého světa
Pracovníci advokátní kanceláře, která zastupuje Dagga Couple už skoro sedm let, Julianovi hned na začátku doporučili, aby se pokusil získat co největší podporu veřejnosti a celý případ prezentoval nikoli jako problém dvou osob a několika rostlin konopí, ale jako záležitost, která se týká celé společnosti. Tak vznikla již zmíněná nezisková organizace Fields of Green for All a facebookový profil Dagga Couple, který má dnes po celém světě 54 000 fanoušků. V rámci žaloby podané na stát měli Julian a Myrtle kromě zpochybnění platnosti samotného prohibičního zákona možnost předložit názory expertů na danou problematiku. „Buď jsme mohli soudu přinést stohy papírů s vyjádřeními odborníků, které by ale nejspíš stejně nikdo pořádně nečetl, nebo jsme mohli rozbít prasátko s úsporami a pozvat tyto odborníky, aby u soudu vypovídali osobně,“ vzpomíná Myrtle.
Zákon zakazující pěstování a držení konopí je jediný rasově motivovaný zákon z dob apartheidu, který platí dosud.
Následovaly dva roky vyměňování e-mailů a přesvědčování expertů, až se podařilo neuvěřitelné – do Jihoafrické republiky přiletělo loni devět světově uznávaných lékařů a vědců z různých koutů planety, kteří se profesně zabývají konopím, aby u Nejvyššího soudu v hlavním městě Pretorii svědčili ve prospěch Juliana a Myrtle a proti konopné prohibici. Za všechny jmenujme renomovaného experta na drogové závislosti profesora Davida Nutta z Velké Británie, o němž jsme v Legalizaci psali opakovaně, nebo profesora Donalda Abramse z Kalifornie, respektovaného onkologa specializujícího se na léčbu konopím. „Celé to trvalo devatenáct dní a například profesora Nutta vyslýchali přes 40 hodin, navíc se k němu chovali opravdu hrozně,“ mračí se Julian. „Případu se v té době dostalo takové pozornosti, že výpovědi expertních svědků byly přenášeny živě jednou celostátní televizní stanicí. Následně se nám s těmito odborníky podařilo ještě uspořádat první jihoafrickou konferenci o léčbě konopím, které se zúčastnilo na tisíc lidí.“
Až k Ústavnímu soudu
Dlouholetá soudní pře Dagga Couple má jeden vedlejší, přesto poměrně zásadní dopad: dochází k pozastavování podobných případů, v nichž obhájci argumentují tím, že dokud nebude případ Juliana a Myrtle uzavřen, není možné pokračovat ani v jejich procesu. Soudci na tento argument většinou slyší a podle Juliana bylo takto pozastavenou už více než osm desítek podobných případů. „Jeden pár se ovšem rozhodl nečekat a stejně jako my zažaloval stát, a přestože neměli takový právnický tým ani mediální podporu, podařilo se jim částečně uspět – v březnu loňského roku Nejvyšší soud rozhodl, že mají právo užívat konopí v soukromí svého domova. To sice neřeší problematiku pěstování či distribuce – nehledě na to, že spousta lidí v Jihoafrické republice žádný domov nemá –, ale přesto se jedná o krok správným směrem,“ vysvětluje Myrtle. „Státní zástupce podle očekávání podal na místě dovolání k Ústavnímu soudu, jehož rozhodnutí se očekává v nejbližší době. My jsme toho využili a podařilo se nám náš případ ‚přilepit‘ k procesu toho druhého páru, takže Ústavní soud má k dispozici i veškerou naši právní argumentaci a informace o dění během posledních osmi let.“
Bohužel Ústavní soud se do dnešního dne nevyjádřil a nikdo neví, kdy na otázku nespravedlivé konopné prohibice přijde řada. Stejně je na tom i proces s Dagga Couple u Nejvyššího soudu, kde se po vyslechnutí expertních svědků čeká už déle než rok na pokračování.
Co bude dál
Z původně tuctového případu, jaký obvykle končí přiznáním viny, pokutou a podmínkou (nejen v Jihoafrické republice, ale třeba i u nás), se díky zarputilosti a odhodlání Myrtle a Juliana stal proces, který má zásadní společenský dopad a s velkou pravděpodobností uspíší konec konopné prohibice v této zemi. A nenechme se mýlit – cílem Dagga Couple už dávno není pouze očištění jejich jména a zproštění osm let staré obžaloby, nýbrž vytvoření spravedlivého regulačního rámce umožňujícího všem dospělým lidem pěstovat, kupovat, prodávat a užívat konopí. „Z existujících legalizačních modelů je naší představě nejbližší asi Colorado, nicméně i tam vidíme různá omezení, která nám vadí,“ uzavírá Julian. Co z toho plyne pro nás, obyvatele České republiky? Že se vyplatí stát si za svým a bojovat za správnou věc místo toho, abychom kvůli mírnějším trestům sklápěli hlavu a přiznávali vinu, když jsme nic špatného neudělali a nikomu neublížili. Na druhou stranu musím přiznat, že během celého rozhovoru s Julianem a Myrtle jsem vnímal, jak uznávají a respektují jihoafrické soudy a jejich nezávislost. To je něco, co u nás zjevně chybí – a po událostech, jakou byla razie na growshopy v roce 2013 a následné zbabělé „jití na ruku“ policii ze strany naprosté většiny soudců, se lidem ani nelze divit, že v nezávislou českou justici nevěří. Ostatně představa, že by se Ústavní soud České republiky někdy v blízké budoucnosti zabýval legitimností prohibice konopí, vypadá bohužel jako z pohádky.
…………………………………………………………………………………………….
Co je dagga?
Dagga (čte se dakcha) je slangové označení pro konopí v jižní Africe, které má nebo spíše mělo mít negativní konotace. V češtině se tomu nejvíce blíží výraz tráva.