Věk: 48
Zaměstnání: v současnosti se soustředí na budování své osobní „značky“ a v čase našeho rozhovoru jednal o navázání pracovního poměru s jedním kanadským velkoproducentem
Aktivity a koníčky: čtení, psaní, politické a existencionální debaty s dcerami, pes Sonny a vše spojené s konopím (kromě pěstování)
Kanadská legalizace. Téma, o kterém mluví bez nadsázky celé svět. Většina tamějších aktivistů, se kterými jsem v kontaktu, nedávno přijatý zákon překvapivě kritizuje – ať už jeho podobu na federální úrovni nebo omezení nastavená jednotlivými provinciemi. Když se na to pokusíš podívat s odstupem: jedná se podle tebe o krok správným směrem, nebo ne?
Bezesporu ano. Trvalo nám dvacet let, než jsme se dostali tam, kde jsme dnes. Dvacet let aktivismu, lobbingu, vzdělávání a soudních pří. Rád bych ale připomenul, že hlavní zásluhu na tom má skupina odvážných pacientů, kteří se odmítli vzdát práva užívat konopí na léčbu svých nemocí a kteří strávili podstatnou část svých životů na lavici obžalovaných, dokud jim (a spolu s nimi i všem registrovaným kanadským pacientům, kterých dnes je více než 300 000 – pozn. red.) Ústavní soud nezaručil právo pěstovat si vlastní konopí, pokud na něj mají předpis od lékaře. Bez nich bychom si nejspíš teď nepovídali, jelikož toto rozhodnutí bylo pravděpodobně oním zlomovým momentem na cestě za legalizací pro všechny dospělé Kanaďany.
V práci jsem jednou narazil na Woodyho Harrelsona a od té doby jsem mu pokaždé, když přijel do Toronta, sháněl trávu.
Rozhodně se ale nedá mluvit o tom, že by přijatý zákon byl dokonalý – čeká nás naopak spousta bolestivé práce, než se nám podaří ho upravit tak, aby dokonalý byl. Federální i provinční legislativa se bude nepochybně měnit podle toho, jak se bude celé odvětví vyvíjet, a já jsem jako starý optimista přesvědčený, že dospívající „konopná kultura“ a formující se trh přinesou chytrá a smysluplná zlepšení.
Jak je na tom ve srovnání s dalšími provinciemi tvé domovské Ontario, v němž žije skoro 40 procent kanadské populace?
Zpočátku se u nás bude veškeré konopí k rekreačním účelům prodávat pouze přes internet a doručovat domů. Státem řízený podnik OCS (Ontario Cannabis Store) bude největším online prodejcem konopí na světě. Za tímto účelem uzavřela provinční vláda exkluzivní dohodu s 26 licencovanými pěstiteli, od nichž bude vykupovat veškeré vypěstované konopí. Registrovaní konopní pacienti si své „léčebné konopí“ mohou jako doposud kupovat přímo od velkoproducentů na základě lékařského předpisu.
Podle nejnovějších zpráv se soukromý sektor dostane ke slovu až příští rok v dubnu, kdy budou otevřeny první kamenné prodejny. Provinční vláda bude však stále fungovat jako primární velkoobchodní distributor a všechny maloobchodní prodejny budou muset nakupovat od OCS. Co se týče samopěstování, lidé starší devatenácti let si budou moci doma pěstovat čtyři rostliny a mimo domov u sebe mít až třicet gramů sušiny. Naše pravidla jsou o něco uvolněnější než v jiných provinciích, zároveň ale existuje pár provincií, kde jsou ještě o trochu liberálnější. Řekl bych, že Ontario se nachází někde uprostřed.
Která provincie je z pohledu pravidelného rekreačního uživatele nejrepresivnější a která naopak nejpřívětivější?
Nejrepresivnější podobu má legalizace v Nunavutu, což je nejsevernější teritorium s populací kolem 35 000 převážně původních Eskymáků. Čtenáře tak nepřekvapí, že hlavním důvodem jsou poměrně specifické geografické a socioekonomické faktory, prakticky nulová poptávka a tak dále. Oproti tomu odpověď na otázku, jaká provincie má nejliberálnější konopné zákony, je mnohem složitější. Regulace ve většině provincií vycházejí do značné míry z federálního zákona a odlišují se víceméně jen v několika jednotlivostech a drobných detailech. Úplně nejlépe by se příznivcům konopí mělo dýchat v Britské Kolumbii a Albertě.
Co si myslíš o mezinárodních důsledcích kanadské legalizace? Víme například, že Rusko vás za tento krok tvrdě kritizovalo a oficiálně se dožadovalo respektování mezinárodních zákonů, zatímco bojovníci za ukončení konopné prohibice po celém světě slavili.
Bezpochyby to spustí nebo spíš spustilo dominový efekt. Jako první země na světě legalizovala konopí sice Uruguay, ale až s přijetím legalizačního zákona v Kanadě se do sektoru začali hrnout bohatí investoři, kteří vkládají obrovské částky do licencovaných velkoproducentů a spolu s nimi pozorně sledují vznikající regulační rámce nejen u nás, ale i ve zbytku světa. Kanadské společnosti pěstující a zpracovávající konopí nyní mohou expandovat do rychle rostoucího počtu zemí, které v posledních letech uzákoňují prozatím alespoň léčebné konopí. Všechny tyto události se vzájemně prolínají a mají vliv na zásadní změnu v celospolečenském vnímání konopí na globální úrovni.
Regulace ve většině provincií vycházejí do značné míry z federálního zákona a odlišují se jen v drobných detailech.
Rusku a dalším podobným státům je to samozřejmě proti srsti, protože jejich vlády mají ze své podstaty strach z toho, jak konopí dokáže rozvíjet lidskou kreativitu a svobodomyslnost – tedy vlastnosti, které podrývají politickou a společenskou moc těchto režimů. Obecně lze říct, že na světě bude ještě dlouho řada zemí, kde bude myšlenka legalizace jen vzdáleným snem, nehledě na prokazatelné ekonomické i další přínosy.
Ze světa vysoké politiky se nyní vraťme zpátky na zem a ke tvému životnímu příběhu. Kdy jsi poprvé okusil omamné účinky THC a co tě přivedlo do světa legalizačního aktivismu?
Díky staršímu bratrovi jsem poprvé kouřil už ve čtrnácti letech. Pamatuju si, že jsem se po tom cítil dobře a měl jsem velký hlad. Brácha byl šikovný a měl tehdy přístup k tomu nejlepšímu konopí, co se v Torontu dalo sehnat. Asi si dokážete představit, že na střední škole jsem byl mezi spolužáky hodně populární! V sedmnácti letech mi byla diagnostikována Crohnova choroba a z rekreačního užívání se rázem stalo léčebné – a odtud už to byl jen krůček k aktivismu. Dva roky nato jsem začal pracovat v pacientské organizaci Toronto Compassion Centre, čímž začala má profesní konopná kariéra.
Co jsi dělal před tím, než ses začal konopí věnovat profesionálně?
Mám diplom z komunikačních a mediálních studií a po ukončení školy jsem nastoupil do řetězce obchodů se zdravou výživou „The Big Carrot“ (Velká mrkev – pozn. red.). Tam jsem mimochodem jednoho dne narazil na Woodyho Harrelsona, hlavního hollywoodského huliče, a od té doby jsem mu pokaždé, když přijel do Toronta, sháněl trávu. Naše zelené přátelství se v průběhu let vyvinulo natolik, že zval mé dcery na narozeninové oslavy svých dětí. Ale to jsem trochu odběhl od tématu, snad mi čtenáři odpustí (smích). Když jsem pak dostal nabídku práce v Toronto Compassion Centre, ani minutu jsem neváhal.
Jsi členem nějakých aktivistických organizací v Kanadě či na mezinárodní úrovni?
V rámci práce ve zmiňované pacientské organizaci v Torontu jsem spolupracoval s ACT a PWA, což jsou neziskovky pomáhající lidem s HIV. Fungoval jsem jako jakýsi prostředník mezi mým zaměstnavatelem a těmito organizacemi, jehož úkolem bylo zajistit pacientům s HIV přístup ke konopí. Dále jsem byl členem kanadské pobočky americké legalizační organizace NORML, kde jsem měl za úkol informovat veřejnost o našich cílech a o tom, jak mohou nemocní získat konopí k léčbě svých zdravotních problémů. Byly to bláznivé časy a neustále se něco dělo – účastnil jsem se soudních procesů, řešil policejní razie, organizoval zábavné fundraisingové večery a demonstrace, přednášel na různých akcích a tak dále.
Loni jsi navštívil Prahu a zúčastnil se jak byznys konference na Žofíně, tak veletrhu Cannafest – jaké byly tvé dojmy z obou akcí a z České republiky?
Byl jsem naprosto nadšený. Organizátoři zvládli svou práci na jedničku a dokázali do Prahy přivést zástupce konopného odvětví opravdu z celého světa. Byznys konference, kde jsem měl přednášku, byla z mého pohledu nejlepší událostí svého druhu, jaké jsem kdy měl tu čest se zúčastnit. A Cannafest? Jednoduše nejúžasnější konopný veletrh na světě! Rád bych tímto ještě jednou poděkoval organizátorům za to, jak skvěle se o mě po celou dobu pobytu starali.