Držíte v rukou magazín Legalizace. Jak naznačuje již jeho název, jeho hlavním posláním je vytvářet opozici a diskutovat alternativy k celosvětově prosazovanému systému drogové prohibice. Tento historicky poměrně nový systém se ze všech sil snaží sám sebe prezentovat jako jedinou relevantní možnost, jak se vyrovnat s riziky a nebezpečím užívání drog. Ve skutečnosti však jde o naprosto zcestný přístup, který nejen že absolutně selhává v naplňování svých deklarovaných cílů, ale naopak vytváří obrovské ekonomické, společenské, zdravotní, ekologické a lidskoprávní škody, které z velké části vůbec nesouvisí se samotnými drogami, a které se jinak než zrušením prohibice stěží podaří napravit.
Prehistorie prohibice drog
Jen na úvod zmiňme britsko-čínské opiové války z 19. století, ve kterých Britové paradoxně bojovali za legalizaci obchodu s opiem v Číně, neboť právě jimi dovážené opium z Indie bylo jejich nejvýnosnější obchodní komoditou (na což Číňané zareagovali prohibicí). V západním světě ještě na počátku 20. století nepředstavovaly drogy významnější problém, byly značně rozšířené (kokain v Coca-Cole…) a velmi lehce a levně dostupné, zejména jako léčivo (samotné slovo „droga“, resp. „drug“ znamená v původním významu „lék“).
V této době se začala v USA formovat první protidrogová opatření, zaměřená zcela evidentně rasisticky proti etnickým přistěhovalcům – Číňanům v případě opia, černochům u kokainu a Mexičanům u marihuany. Z druhé strany pak tlačila lékařská lobby, která měla zřejmý zájem získat monopol na obchod s těmito látkami, a také různé náboženské a „moralistické“ organizace.
Na mezinárodní úrovni se Američanům a Číňanům nelíbil britský monopol na obchod s opiem v Číně, což vedlo ke svolání prvních multilaterálních konferencí, které v roce 1912 vyústily v podepsání první mezinárodní opiové úmluvy, tzv. Haagské konvence, která zaváděla kontrolu mezinárodního obchodu s drogami. Británie, ztrácejíc zisky z obchodu s opiem, do ní na oplátku prosadila i některé další v té době známé drogy (morfin, kokain). Této úmluvy se účastnilo 13 států, ale byla zamýšlena jako univerzální a stala se předzvěstí dalšího vývoje.
Zatímco v USA ve dvacátých letech následoval nechvalně proslulý experiment s prohibicí alkoholu, který je dodnes jedním z nejpřesvědčivějších důkazů nefunkčnosti jakékoli podobné prohibice, v Ženevě byla roku 1925 podepsána další opiová úmluva, první pod hlavičkou Společnosti národů (předchůdce OSN, vznik 1920), která kromě látek z opia a koky poprvé zahrnovala také konopné drogy. Následovaly další dvě ženevské úmluvy z let 1931 a 1936, které dále zpřísňovaly podmínky kontroly a ustanovovaly mezinárodní spolupráci ve vymáhání jejich dodržování.
Taktovku přebírá OSN
Po 2. světové válce přešla agenda mezinárodní kontroly drog pod nově vzniklou OSN, v jejímž rámci byla v roce 1946 jako výkonná součást Hospodářského a sociálního výboru ustanovena Komise pro omamné látky (Commission for Narcotic Drugs, CND). Následně došlo postupně k podepsání tří protokolů (1946 Lake Success, 1948 Paříž, 1953 New York), které převedly původní funkce Společnosti národů na OSN a dále rozšířily seznam kontrolovaných látek.
V roce 1961 pak byla v New Yorku podepsána Jednotná úmluva o omamných látkách, která je dodnes základním pilířem současného systému. Tato úmluva sjednotila a nahradila všechny předchozí mezinárodní smlouvy a dala vzniknout Mezinárodní radě pro kontrolu narkotik (International Narcotics Control Board, INCB), jejímž posláním je hodnotit a kontrolovat dodržování všech ustanovení úmluvy jednotlivými státy. Opět došlo k dalšímu rozšíření kontrolovaných drog, které byly rozděleny do čtyř seznamů podle stupně kontroly (paradoxně se však některé látky nacházejí na více seznamech současně, například konopí je v I. i IV. seznamu). Tato úmluva byla doplněna protokolem o změnách (1972, Ženeva), který zdůraznil potřebu léčby a rehabilitace závislých osob a podtrhl úlohu mezinárodní spolupráce.
Další rozšíření kontrolovaných látek přinesla Úmluva o psychotropních látkách, podepsaná roku 1971 ve Vídni, která zavedla kontrolu další skupiny substancí – psychotropních látek, jako jsou některé halucinogeny (LSD), stimulanty (amfetaminy) a sedativa (barbituráty). Zatím poslední mezinárodní smlouvou je pak Úmluva OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z Vídně z roku 1988, která posiluje právní nástroje a mezinárodní spolupráci v boji proti obchodování s drogami, zavádí opatření proti praní špinavých peněz z tohoto obchodu, a zavádí také kontrolu tzv. prekurzorů, tedy látek často používaných k výrobě drog.
Co se týče dalších orgánů OSN, působících v oblasti drog, kromě výše zmíněných vznikl v roce 1997 Úřad OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC), pod který spadá UNDCP (Program OSN pro kontrolu drog), a který má zastřešovat, koordinovat a poskytovat technickou a administrativní podporu ostatním orgánům. Svými doporučeními se na protidrogové politice podílí také Světová zdravotnická organizace (WHO), všechny mezinárodní smlouvy pak schvaluje Valné shromáždění OSN. Zjednodušeně lze tedy říci, že mezinárodní úmluvy vypracovává a navrhuje CND za podpory UNODC, schvaluje Valné shromáždění a na dodržování dohlíží INCB.
Platné mezinárodní úmluvy sice dávají smluvním stranám jistý manévrovací prostor při uplatňování jednotlivých ustanovení, z čehož plynou různě tvrdé protidrogové politiky jednotlivých států, avšak jednoznačně zakazují legalizaci výroby/pěstování a obchodu s drogami pro jiné než medicínské využití. Zároveň poměrně detailně upravují i toto léčebné využití, které má být plně pod kontrolou státu (s tím plně koresponduje i připravovaná legalizace konopí pro léčebné účely v ČR).
Boj s větrnými mlýny
Hlavním proklamovaným cílem globální prohibicionistické politiky je svět bez drog, vymýcení nebo maximální možné omezení výroby, obchodu a užívání těchto látek. Dnes, 100 let po zahájení tohoto tažení a 50 let po podepsání Jednotné úmluvy, je více než zřejmé, že nedošlo ani k jakémukoli přiblížení se tomuto cíli. Kromě toho, že se jedná o do očí bijící a neakceptovatelné omezení osobní svobody a práva na sebeurčení jednotlivců, se přes veškeré úsilí a obrovské, neustále rostoucí veřejné prostředky, vynakládané na vynucení prohibice, dostupnost drog ani počet uživatelů nepodařilo omezit, právě naopak. Prohibice přinesla nespočet „nezamýšlených efektů“. O těchto důsledcích bylo již mnoho napsáno, na tomto místě je zmiňme jen ve stručnosti: vznik mnoha organizovaných zločineckých skupin a vytvoření multimiliardového černého trhu, které má za následek praní takto získaných prostředků a rozsáhlou korupci ve státní správě, vedoucí v řadě případů k závažné destabilizaci jednotlivých regionů i celých států, financování mezinárodního terorismu; eskalace násilí, boje mezi gangy, kartely, policií, armádou; věznice přeplněné nenásilnými uživateli či drobnými obchodníky, závažná porušování lidských práv, rasová diskriminace, stigmatizace uživatelů; omezený přístup k léčbě a službám harm reduction pro závislé uživatele; zvýšená zdravotní rizika pro uživatele, plynoucí z neznámého složení/kvality obchodovaných drog, vyvíjení silnějších a nebezpečnějších drog (heroin místo opia, crack místo koky, skunky místo trávy…) a nových syntetických drog s neznámými riziky; ekologické škody v důsledku vypalování pralesů, chemických postřiků při likvidaci plantáží, znečišťování vodních zdrojů; atd.
Neděkujeme, legalizujte!
Je s podivem, že navzdory zcela prokazatelné nefunkčnosti a nákladnosti celého systému se Spojené národy pod vedením a nátlakem USA drží zastaralé Jednotné úmluvy jako svatého, nedotknutelného spisu a nadále pokračují ve své falešné a dogmatické propagandě, ačkoli je stále zřejmější, že tudy cesta nevede. Problémem je hlavně to, že prohibiční systém se snaží bojovat přesně proti těm věcem, které vytváří právě jeho samotná existence. Přesto se objevují první vlaštovky. V loňském roce se Bolívie po neúspěšném pokusu o získání výjimky pro tradiční žvýkání kokových listů rozhodla jako první stát v historii od Jednotné úmluvy odstoupit a následně znovu přistoupit s výhradou, týkající se právě kokových listů (bolívijská ústava garantuje práva původních obyvatel na udržování tradic), a to i přes značně odmítavý postoj INCB.
Hlasy pro legalizaci se ozývají i z dalších zemí, zejména v Latinské Americe. V některých státech USA se letos bude hlasovat o legalizaci marihuany k rekreačním účelům i přesto, že federální zákony něco takového neumožňují. Legitimitu diskuze o legalizaci marihuany připouští i český národní protidrogový koordinátor J. Vobořil. Je nejvyšší čas přehodnotit mezinárodní strategii prohibice drog, objektivně vyhodnotit stávající vědecké poznatky a umožnit vládám experimentovat s alternativními modely drogové politiky.
OCCUPY UNODC
Ve dnech 12. až 16. března 2012 proběhne ve Vídni každoroční zasedání CND (Komise OSN pro omamné látky). Aktivisté a zástupci občanské společnosti, vedení koalicí ENCOD (Mezinárodní koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku, jejímž členem je i o.s. Legalizace.cz) pořádají demonstraci a pochod Drug peace march v sobotu 10.3., sraz je ve 13:00 na vídeňském Schwedenplatzu, pochod startuje ve 14:00. Po celou dobu trvání zasedání, tj. od pondělí do pátku, bude akce pokračovat happeningem Occupy UNODC na prostranství přímo před budovami OSN. Přesný program nebyl v době uzávěrky tohoto čísla znám, sledujte www.drugpeacefestival.com a www.encod.org.
