Odbila právě dvanáctá hodina a on si v pohodlně zařízeném obývacím pokoji vychutnává čerstvě ubalený joint, dnes již čtvrtý. V ústech se mu při každém úsměvu zaleskne zlatý zub ozdobený rytinou zobrazující půlku konopného listu. Vzhledem by snad mohl Rebagliati připomínat i padoucha z komiksu. Bývalý kanadský olympionik však má příjemný hlas a působí tak mile a zhuleně, že by mouše neublížil.
Byl to asi jen sen
Před dvaceti lety tehdy šestadvacetiletý Rebagliati dosáhl celosvětové proslulosti, když zvítězil na zimních olympijských hrách 1998 v japonském Naganu v obřím slalomu. Jeho olympijský sen však vzápětí splasknul poté, co dopingová zkouška nalezla v jeho těle stopy konopí. Rebagliatimu tak měla být medaile odebrána.
Brzy nato se ocitnul v japonské vězeňské cele, neboť byl obviněn z pašování zakázané látky. Kanadští sportovní fanoušci měli ještě v živé paměti národní ostudu z roku 1988, kdy byl tehdy vítězný kanadský olympijský sprinter Ben Johnson v korejském Soulu diskvalifikován kvůli pozitivnímu testu na anabolické steroidy. Rebagliatovi krajané tak byli z nastalé situace nemálo konsternováni.
Z olympijského vítěze stal v očích veřejnosti jen další stereotypní hulič.
Snowboardista však proti rozhodnutí dopingové komise zatvrzele protestoval. Tvrdil, že konopí kouřil naposledy deset měsíců před hrami a že ono minimální množství THC, jež mu bylo naměřeno, muselo pravděpodobně pocházet z pasivního kouření na nejrůznějších večírcích. Nakonec mu bez jakýchkoli fanfár zlatou medaili opět přiznali. Po 36 hodinách „pekla“ totiž olympijští hodnostáři zjistili, že konopí na listině zakázaných látek není. Pro televizní kamery pak medaili, kterou po celou dobu vyšetřování odmítal vydat, vytáhnul z přední kapsy a zvednul nad hlavu. Kolem krku si ji však už nikdy nepověsil.
Reputace v troskách
Rebagliatiho reputace byla tímto skandálem nenávratně poškozena. Při své návštěvě amerického televizního pořadu The Tonight Show si z něj hned po olympiádě moderátor Jay Leno utahoval nejrůznějšími přezdívkami, přičemž ještě dodal, že „na rozdíl od Clintona jste nešlukoval, pouze natáhl do pusy“ (odkaz na slova prezidenta Billa Clintona, který během své prezidentské kampaně poměrně trapně popřel zkušenosti s konopím). Následný posměšný skeč v americkém komediálním pořadu Satuday Night Live už jen dílo dokonal a způsobil to, že se z olympijského vítěze stal v očích veřejnosti jen další stereotypní hulič. Celá situace na něj měla také velice neblahý finanční dopad. „V té době všichni vnímali uživatele konopí jen jako úplné břídily a lenochy,“ vzpomíná kanadský snowboardista. „Velcí sponzoři se mnou v konečném důsledku odmítali mít cokoli společného. Stal se ze mě jen zdroj zábavy, chodící vtip. Prakticky přes noc jsem přestal být národním hrdinou a všichni mě začali považovat za nulu.“
Příležitosti a zadostiučinění
Dnes sedmačtyřicetiletý Rebagliati žije v tichém městečku Kelowna uprostřed horské vinařské oblasti v kanadské provincii Britská Kolumbie. Bydlí zde se svou druhou manželkou Ali, instruktorkou jógy, a jejich dvěma malými dětmi, šestiletou Rosie a tříletým Roccem. Snowboardista je také ještě otcem devítiletého Ryana z předchozího manželství.
„Lidé jako on se v minulosti stali terčem očerňování, dnes zažívají společenskou rehabilitaci.“
Bývalý olympionik nyní doufá, že s příchodem legalizace konopí v Kanadě se konečně dočká klidu, obchodních příležitostí a předně i zadostučinění. Povolení doposud ilegální byliny jej povzbudilo natolik, že nedávno založil svou vlastní konopnou značku Legacy. Spojil se s CRX, calgarskou společností zaměřenou na lékařské konopí, a hodlá začít prodávat konopné krémy na obličej, pomůcky pro pěstování, ale i lyže či snowboardy nesoucího jeho jméno. „Konečně jsem obrátil svůj konopný odkaz ve svůj prospěch,“ dodává. Anglicky totiž název Legacy doslova znamená právě „odkaz“.
Jodie Emeryová, přední kanadská konopná aktivistka, vyjádřila názor, že touha Rebagliatiho podílet se na kanadské „zelené horečce“ je dalším důkazem toho, jak se přístup ke konopí po legalizaci radikálně mění. Dále dodala: „Lidé jako Ross, kteří se v minulosti stali terčem očerňování, dnes zažívají společenskou rehabilitaci.“
Osudové zvraty
Možná tomu tak opravdu je, to ale nic nemění na faktu, že život kanadského průkopníka snowboardingu byl po Naganu skoro stejně záludný jako olympijská akrobacie na U-rampě. Po návratu do svého domova v malebném lyžařském městečku Whistler si chvíli užíval života novopečené celebrity. V Denveru jste ho mohli vidět v zákulisí koncertu Rolling Stones po boku Keitha Richardse. Zlatá medaile mu však zdaleka nepřinesla uznání, jaké si představoval, a tak v roce 1999 natrvalo pověsil soutěžní snowboard na hřebík. Poté se hodně uzavřel do sebe. Stal se z něj v podstatě poustevník a žil v karavanu u jezera.
Začal nakupovat a prodávat nemovitosti, přičemž zpočátku investoval peníze ze svých sportovních výher. Chtěl za své výdělky dokonce vybudovat luxusní hotel. Brzy se ale ocitnul v dluzích, jelikož brzy po teroristických útocích 11. září 2001 došlo k prudkému propadu trhu s nemovitostmi. Nezbylo mu tak potom než se snažit vyžít jako dělník na stavbě. V té době se také rozvedl se svou první ženou. Situace se zhoršila natolik, že podle svých slov musel převrátit vzhůru nohama číslo svého domu 9 na číslo 6, aby zmátnul případné exekutory. „Kolikrát jsem neměl ani dost peněz na jídlo. Neměl jsem ani pár drobných na konopí,“ vzpomíná. Pro zlatého olympijského hocha to byl hodně strmý pád.
Vzdorný talent
Rebagliati se narodil a prožil mládí na předměstí v kanadském Vancouveru. Toto prostředí popsal jako „plné velkých domů a progresivního myšlení“. Jeho otec pracoval jako geolog, matka jako účetní. Ještě mu ani nebylo deset a už se v něm začal projevovat neskutečný talent pro lyžování. Kvůli jeho neuvěřitelným schopnostem se jej už tehdy rozhodli pomalu připravovat pro lyžařský olympijský tým. V patnácti letech, přibližně ve stejné době, kdy poprvé vyzkoušel konopí, také přičichnul ke snowboardu. Svět vytahaných sportovních kalhot a volnomyšlenkářství jej prakticky ihned zcela pohltil.
„Při jízdě na snowboardu máte svůj jezdecký výkon plně pod kontrolou pouze vy sami…“
Snowboarding byl vynalezen na konci sedmdesátých let minulého století v amerických státech Vermont a Kalifornie. Chvíli to však trvalo, než nabyl dnešní popularity. Rebagliati vzpomíná, že svého času bylo na sjezdovkách v Kalifornii ježdění na snowboardu zakázáno a obsluha lanovek dokonce často na snowboardisty volala policii. Během studia na střední škole v Britské Kolumbii budoucí olympijský vítěz zjistil, že v žádném místním obchodě pro lyžaře nejde pořídit snowboard. Proto si vyrobil vlastní prkno z překližky. Na lyžařských botách uřízl špičky a za pomocí duše z kola lyžáky připevnil k domácímu snowboardu. S přáteli pak trénoval jízdu před začátkem sezóny na vancouverských sjezdovkách.
„Miloval jsem snowboarding, protože jsem věděl, že svůj jezdecký výkon máte plně pod kontrolou pouze vy sami,“ svěřuje se o svých začátcích. „Jakmile vyjedete ze startu, gravitace vás začne táhnout k zemi. Musíte proto využít veškerou svou sílu a obratnost, abyste to vydrželi. Pamatuju si, že na olympiádě jsem jel přibližně 120 kilometrů za hodinu. Šílená rychlost.“ Když jeho rodiče zjistili, že chce upřednostnit snowboard před profesionálním lyžováním, naštvali se a vyhodili ho z domu. Byli názoru, tím promarnil všechny peníze, které investovali do jeho lyžařského tréninku. Brzy nato nicméně Rebagliati začal trénovat 200 dnů v roce, vyhrávat mezinárodní soutěže a jeho tvář se pravidelně objevovala na obálkách časopisů o snowboardech.
Konopí a sport
Konopí se v osmdesátých a devadesátých letech objevovalo mezi snowboardisty jako projev určitého rebelství celkem často. Bývalý vítěz z Nagana si vybavuje, jak jednou cestou na mistrovství ve Švýcarsku jeden z jeho kolegů pašoval hašiš v ústech.
Sportovci mají konopí rádi, protože jim mimo jiné zlepšuje soustředění, a navíc je bez tuků a jakýchkoli kalorií.
Skandál z roku 1998 Rebagliatiho však pronásledoval ještě v roce 2012. když chtěl vzít tehdy novorozenou dceru Rosie do Palm Springs ve státě Kalifornie, aby ji ukázal své matce. Na hranicích státu Washingtonu jej však celníci zastavili a odmítali pustit dále, to vše jen kvůli jeho nechvalně proslulé minulosti spojené s konopím. „A tak jsem si řekl, že pokud budu nadále pronásledován za to, co se stalo na olympiádě, tak proč bych to nemohl rovnou využít i ve svůj prospěch?“ směje se. Rok poté založil konopnou společnost Ross’ Gold a začal s ní prodávat luxusní zboží, jako například pozlacené bongy za 19 000 dolarů (v přepočtu asi 400 tisíc korun). Firma nicméně zbankrotovala, neboť konopí bylo tehdy stále ještě ilegální.
Časy se mění k lepšímu
Dnes již Rebagliati přiznává, že mu dělá radost zvyšující se tolerance lidí vůči konopí. Konopí tak pomalu ztrácí stigma z minulosti, a to i ve světě sportu. „Sportovci mají konopí rádi, protože jim mimo jiné zlepšuje soustředění, a navíc je bez tuků a jakýchkoli kalorií,“ dodává. Bývalý olympionik dnes hraje golf, závodí v autech a ve své zahrádce pěstuje luxusní odrůdy konopí. Jeho nejoblíbenější druh se jmenuje „Bruce Banner“, podle tajné identity zeleného komiksového superhrdiny Hulka. Jednu dobu Rebagliati dokonce uvažoval o tom, že by se dal do politiky, ale nakonec se rozhodl do kanadského parlamentu nekandidovat. Na snowboardu dnes již nejezdí, ale nadále si užívá náročné sjezdovky na lyžích. A ačkoli to vypadá, že se mu začíná dařit, medaili stejně raději ponechává ve staré vitrínce. Alespoň prozatím. Svůj vztah ke svému olympijskému zlatu shrnuje takto: „Možná si to časem rozmyslím, zarámuju ho a pověsím ho na zeď. Ale v nejbližší době to určitě v plánu nemám.“
Zdroj: www.nytimes.com
