Naprostá většina lidí, kteří drogovou politiku nesledují dopodrobna, se mylně domnívá, že konopí je v Nizozemsku legální. Je pravdou, že pokud navštívíte některý z amsterodamských či jiných holandských coffeeshopů, můžete si koupit až pět gramů na osobu bez obav z právního postihu. Všechny coffeeshopy si přitom technicky i prakticky vzato opatřují konopí od zločinců. Ačkoli reputace konopí se za posledních několik let po celém světě výrazně zlepšila, v zemi tulipánů a větrných mlýnů jsou pěstování i distribuce pro komerční účely stále protizákonné.
Nečekané důsledky
„Tehdejší vláda absolutně nečekala, že po změně zákona a uvolnění prohibiční legislativy v sedmdesátých letech dojde k velkoobjemovému šlechtění a pěstování,“ vysvětluje Derrick Bergman z organizace VOC (Společnost pro zrušení konopné prohibice – obdoba českého spolku Legalizace.cz). Změnou zákona myslí schválení dodatku k zákonu o opiu, kterým bylo konopí v Nizozemsku v roce 1973 přeřazeno z kategorie těch nejnebezpečnějších drog, kam patří mimo jiné heroin, do kategorie druhé. O několik let později, v roce 1979, vydala vláda další zpřesňující nařízení stanovující přesné množství rostlin, které může soukromá osoba pěstovat nebo prodávat, aniž by riskovala trestní postih.
Pokud prosadíme regulaci, ochráníme tím zdraví spotřebitelů a budeme moci lépe potírat kriminalitu.
V době, kdy k těmto v pravdě převratným změnám došlo, se většina konopí do země dovážela. V průběhu osmdesátých let ale začal strmě růst počet aktivních coffeeshopů (z prvního amsterodamského obchodu v roce 1975 až na 1500 v roce 1990) a ekonomická struktura celého odvětví se výrazně změnila. Ubylo malých pěstitelů, kteří prodávali své domácí výpěstky provozovatelům coffeeshopů, a naopak narostl počet velkopěstíren produkujících obrovská kvanta konopí pro několik prodejců zároveň.
Místo legalizace rozvoj šedé zóny
Jednotlivé odhady se liší, aktuální policejní zprávy nicméně uvádějí, že většina šlechtitelského a pěstebního byznysu s konopím se v Holandsku odehrává v područí organizovaných zločineckých skupin. Ty se zároveň stále častěji podílejí také na výrobě a pašování tvrdých drog, vraždách a obchodu s lidmi. Patnáct procent pěstitelů přiznalo, že byli terčem výhrůžek a zastrašování ze strany drogových gangů, které usilují o převzetí jejich pozemků a prostor k pěstování nebo skladování konopí. Nenechme se zmást – v tomto odvětví se točí obrovské peníze, odhady v roce 2015 hovořily v Nizozemsku o celkovém obratu až pět miliard eur ročně. A kvůli tomu, že produkce je stále ilegální, je s ní samozřejmě spojena i všeobecně vyšší kriminalita.
Největší problémy mají podle statistik města v blízkosti hranice s Belgií a Německem, kam se za nákupem konopí často vypravují příhraniční turisté. Maastricht, který je v blízkosti obou státních hranic, vykazuje až trojnásobnou zločinnost ve srovnání s podobně velkými městy ve vnitrozemí a na vině je podle některých názorů právě pseudolegální obchod s konopím. Stotisícový Delft sousedící s Haagem zažil letos v létě dokonce bezprecedentní vlnu zločinu včetně několika přestřelek a bombových útoků, za nimiž stojí spory několika majitelů coffeeshopů o pěstební prostory.
Vládní komise radí: Legalizujte!
Vládou pověřená odborná komise v červnu předložila ke schválení experimentální projekt, v jehož průběhu bude výroba a distribuce konopí do všech coffeeshopů v šesti až deseti okresech svěřena licencovaným pěstitelům se sídlem v daných okresech. Veškeré konopí bude muset být sledovatelné od zasazení semínka až k prodejci v coffeeshopu, čímž by měl být dodavatelsko-odběratelský řetězec pro třetí, ilegální strany uzavřen. Vlastníkem licence se může stát pouze osoba bez záznamu v trestním rejstříku a povoleno bude patnáct odrůd.
Odvážný krok
Legalizace konopí v Nizozemsku byla ve své době vnímána jako velmi radikální krok. Spojené státy tehdy koneckonců začaly „válčit proti drogám“ a Nixonova administrativa prosazovala zpřísnění prohibiční politiky vůči konopí a dalším drogám i u jiných zemí. Nizozemci si sice prosadili svébytnou drogovou politiku, nicméně v průběhu devadesátých let usnuli na skunkových vavřínech a už na začátku nového tisíciletí se v oblasti drogové politiky ocitli notně pozadu. V Portugalsku totiž došlo v roce 2001 k dekriminalizaci držení všech drog a ve Spojených státech, které byly kolébkou války proti drogám, je dnes rekreační konopí a jeho pěstování, prodej a nákup legální v deseti státech a další budou velmi rychle přibývat. Autoři výše zmíněného experimentu předpokládají, že v důsledku dojde k úbytku trestné činnosti spojené s pěstováním a vláda současně získá nové možnosti, jak kontrolovat kvalitu zboží na trhu. „Pokud prosadíme regulaci, ochráníme tím zdraví spotřebitelů a budeme moci lépe potírat kriminalitu,“ prohlásila poslankyně Vera Bergkampová už v roce 2016, kdy předložila ke schválení návrh celostátního zákona, jenž byl velmi podobný stávajícímu návrhu na lokální experiment.
Zdánlivě nesouvisející problémy
Studie výzkumníků Radboudovy univerzity v Nijmegenu z roku 2016 odhalila, že nelegální produkce a distribuce konopí je prokazatelně a dlouhodobě spojena s mnoha zdánlivě nesouvisejícími problémy od násilných trestných činů přes znečištění životního prostředí až po šíření bakterie rodu Legionella. Konzervativní vlády se od konce devadesátých let snažily s těmito problémy vypořádat pomocí zpřísnění regulace. Zvýšily věkový limit pro prodej konopí, omezila počty coffeeshopů a pokusila se zakázat prodej občanům jiných států.
Navzdory pověrám nejsou Nizozemci zkouření od rána do večera – v četnosti užívání konopí zaostávají za jinými evropskými zem
Podle závěrů nezávislých průzkumů však tyto kroky měly jen malý dopad na rozsah užívání konopí. (Navzdory pověrám nejsou samotní Nizozemci zkouření od rána do večera, a pokud jde o četnost užívání konopí i jeho spotřebu na hlavu, zaostávají jak za USA, tak za mnoha dalšími zeměmi Evropské unie.)
Tlak zespoda
Po více než deseti letech snahy o řešení problémů pomocí represivních nařízení současná nizozemská vláda pochopila, že opačný přístup by mohl být ten pravý. Jedním z hlavních důvodů je tlak ze strany komunálních politiků a starostů větších měst. Paul Depla, starosta dvousettisícové Bredy na jihu země, vysvětluje: „Při setkáních s ostatními starosty jsme se všichni shodli na nutnosti změny. Na místní úrovni jsou totiž problémy vznikající díky současné legislativní situaci nejlépe patrné.“ Pětatřicet okresů, včetně například Amsterodamu, Rotterdamu nebo právě Bredy, podepsalo v roce 2014 manifest vyzývající vládu k zavedení regulací týkajících se pěstování konopí. Celostátní volby v roce 2017 vyústily ve čtyřčlennou koalici s pouze velmi těsnou parlamentní většinou jednoho hlasu. Jedna z vládních stran, D66, se chopila příležitosti a začala prosazovat jeden ze svých předvolebních slibů – legalizaci pěstování konopí. Předsedou Odborné poradní komise rozhodující o legalizaci byl jmenován doktor André Knottnerus, profesor medicíny na Maastrichtské univerzitě. „Vláda mě o to požádala a já souhlasil,“ konstatoval lakonicky. Od začátku března 2018 jednali členové komise s odborníky na drogovou politiku, majiteli coffeeshopů i pěstiteli a v červnu předal Knottnerus závěrečnou zprávu vládě.
První krok správným směrem
Za krok správným směrem považuje experimentální legalizaci i Derrick Bergman, už teď ale vidí řadu nedostatků – například fakt, že zákon se nevztahuje na potraviny nebo konopné extrakty. Majitelé coffeeshopů pak vyjádřili obavu, že stanovení povolených odrůd (patnáct pro konopí jako takové a deset pro hašiš) je příliš striktní. Rada státu, poradní orgán, který reviduje každý navrhovaný zákon před jeho předložením parlamentu, požaduje zapojení většího počtu okresů a doktor Knottnerus s touto myšlenkou souhlasí. Celkově je ale počin vnímán pozitivně a ještě v polovině roku se zdálo, že bude schválen během jednoho z podzimních zasedání dolní komory parlamentu. Podle nejnovějších informací se ale zdá, že se projednávání konkrétní podoby experimentu o nějakou dobu protáhne. Malopěstitelé vnímají nadcházející změny optimisticky. „Výroba by měla být nějakým způsobem regulována a místní pěstitelé podporováni,“ prohlásil Max, jeden z growerů, který nechtěl zveřejnit své celé jméno. Jiní se nicméně obávají, že trh ovládnou velké korporace. Tentokrát už ne zločinecké, ale zahraniční. „Taková Kanada dnes je, co se konopného byznysu týče, daleko před námi,“ posteskl si Bergman.
