Lukáš Hurt pracuje jako překladatel, novinář, editor a vydavatel. Od…
Věk: 48
Zaměstnání: výkonný ředitel společnosti Harvest 360
Aktivity a koníčky: cestování, historie, jídlo, rodina, přátelé a konopí
Ještě nikdy jsme v této rubrice neměli bývalého vojáka. Ty jsi strávil v armádě bezmála třicet let. Co tě vlastně přimělo obléci uniformu a jaké bylo tvé zařazení v amerických ozbrojených složkách?
Když jsem narukoval, bylo mi teprve devatenáct a v první řadě jsem chtěl sloužit své vlasti, ale taky jsem chtěl pryč z malého města, ve kterém jsem vyrostl. Zkoušel jsem i klasickou vysokou školu, ale brzy jsem pochopil, že akademická dráha pro mě není to pravé. Ani ve snu by mě však nenapadlo, že když vstoupím do armády, nakonec skončím u konopí.
Co přesně jsi v armádě dělal?
Nejprve jsem studoval češtinu a slovenštinu na Jazykovém ústavu ministerstva obrany v kalifornském Monterey. To bylo v roce 1989, kdy byly země Varšavské smlouvy včetně Československa stále ještě považovány za nepřátele. Pak se východní blok rozpadl a naši instruktoři (někteří dodnes žijí v České republice) nevěděli, jestli budeme vůbec ve studiu pokračovat. Následně jsem se dostal na prestižní vojenskou akademii ve West Pointu, kde moje hlavní obory byly opět jazyky – tentokrát ruština a němčina. Poté jsem deset let sloužil v několika motorizovaných bojových jednotkách, než jsem se stal důstojníkem pro zahraniční oblasti se zaměřením na Evropu, což byla skvělá příprava na pozdější kariéru vojenského diplomata. Naučil jsem se francouzsky a chorvatsky a sloužil na různých pozicích ve Francii, Bosně a Hercegovině nebo Slovinsku. V letech 2003 až 2004 jsem dokonce absolvoval kurz pro velitele praporů tady u vás v Brně.
Jako profesionální voják ses s konopím asi běžně nesetkal. Kdy jsi ho poprvé vyzkoušel a proč?
O tom, „kdy“ přesně jsem se poprvé setkal s konopím, raději nemluvím. Rád se ale podělím o to, proč jsem ho zkusil a co mě k tomu vedlo. Hledal jsem tehdy nějakou alternativu k psychofarmakům, která mi lékař předepisoval proti bolesti, nespavosti, depresím a dalším neviditelným válečným zraněním, jež se mezi vojáky vyskytují poměrně často. Moje první zkušenost nebyla mírně řečeno zrovna dobrá. Šel jsem do jedné čtvrti, kde se prodávají drogy, koupil jsem od neznámého dealera „tu trávu“, vygooglil návod na balení jointa a zkouřil jsem se – doma a sám. Poměrně rychle se ale ukázalo, že jsem to dost přehnal, dostal jsem záchvat paniky a všechno zbývající konopí jsem vyhodil. Nakonec jsem se ale té noci poprvé po dlouhé době opravdu dobře vyspal a ráno mě nic nebolelo. Napříště jsem proto vykouřil mnohem menší množství, a když jsem po nějaké době našel to správné dávkování a zajistil si pravidelný přísun kvalitního konopí, došlo mi, o jak účinný lék se jedná, a chtěl jsem se o tyto zkušenosti podělit s dalšími lidmi – především s válečnými veterány.
Z významného příslušníka ozbrojených sil se tak stal konopný aktivista a podnikatel?
Osobní zkušenost a výzkumy, o kterých jsem se postupně dozvídal z nejrůznějších zdrojů, mě přesvědčily o tom, že armáda by mohla konopí využívat především jako lék proti bolesti a k boji s šířící se závislostí vojáků na opioidech. Opakovaně jsem si ověřil, že je současně velmi účinné při léčbě symptomů posttraumatické stresové poruchy jako nespavost, deprese nebo úzkost, avšak nejvíc mě zajímaly potenciální neuroprotektivní, antioxidační a protizánětlivé účinky. Právě tyto tři vlastnosti se staly středem zájmu výzkumné společnosti, kterou jsem založil a jejímž cílem je vyvíjet léčebné kanabinoidní preparáty, jež budou sloužit k mírnění a léčbě následků úrazů mozku. Tak vznikla moje srdeční záležitost, projekt nazvaný Athena Protocol.
Proč tě ze všech terapeutických vlastností konopí zaujaly právě ty neuroprotektivní?
V Německu jsem sloužil s jedním skvělým důstojníkem. Když jsem odešel studovat do Brna, byla moje bývalá jednotka nasazena v boji a můj kamarád utrpěl zranění hlavy, kterému po pěti týdnech podlehl. Byl jsem z toho zdrcený. Vážná poranění hlavy jsou podle statistik nejčastějšími úrazy v Afghánistánu a Iráku a já věřím, že konopné preparáty mohou výrazně snížit počet úmrtí s nimi souvisejícími. K tomuto druhu úrazu dochází nejčastěji v důsledku exploze improvizovaného nástražného zařízení, přičemž konopí – je-li podáno bezprostředně po zranění, by díky svým neuroprotektivním vlastnostem mohlo mírnit otok a pomáhat mozku v regeneraci.
Takže tvé současné aktivity se týkají především konopné léčby válečných veteránů a zraněných vojáků, nebo se zabýváš i dalšími zdravotními aspekty?
Právo užívat konopí k léčbě by měl mít naprosto každý a já jsem přesvědčený o tom, že další výzkum kanabinoidů a ostatních látek obsažených v této rostlině zcela změní způsob, jak léčíme nemoci a jak se jim snažíme předcházet. Lékaři si v budoucnu budou ťukat na čelo, když si vzpomenou, že jsme léčili pacienty bez pomoci této neuvěřitelně účinné a netoxické rostliny. Každý zdravotní profesionál by měl mít zájem na tom, aby místo chemických léků mohl pacientům s celou řadou různých nemocí pomáhat přírodními přípravky, které obsahují směs synergicky působících kanabinoidů, terpenů a flavonoidů. Jako když malíři dáte k dispozici zcela novou paletu barev a pak jen zíráte na výsledek. Konopí v medicíně zažívá vzrušující časy a já se snažím vytvářet podmínky, které povedou k dalšímu a ještě rychlejšímu rozvoji.
Využíváš některé dovednosti, které jsi získal v armádě, při svých dnešních aktivitách?
Ze začátku jsem docela bojoval s tím, jestli se dokážu v konopném světě uplatnit. Chtěl jsem být jeho součástí, ale nevěděl jsem, jestli mám jako bývalý voják co nabídnout. Z legrace jsem říkal, že budu klidně dělat otvírače dveří ve výdejně nebo zametat podlahu v pěstírně, jen abych mohl být pracovat s konopím. Nakonec jsem našel místo, kde jsem snad o něco užitečnější a kde se snažím přispět k rozvoji konopného sektoru na globální úrovni. V armádě jsem řadu let propojoval Ameriku a Evropu v oblasti zahraniční politiky a obrany a dnes dělám to samé v oblasti konopí. Podle mého názoru je k tomu třeba stejných vlastností a dovedností, včetně pochopení složitých národních i mezinárodních politických souvislostí. Naučil jsem se porozumět mnoha jazykům i kulturám a dokážu rozvíjet strategická partnerství na diplomatické i soukromé úrovni. Služba v armádě mi v tomto ohledu byla neocenitelným učitelem.
Lékaři i vědci jsou komplexností konopí většinou zaskočeni.
Co konkrétně tedy nyní děláš?
Moje společnost pracuje na vytvoření sítě výzkumných pracovišť napříč Spojenými státy i v zahraničí. Pomáháme lékařům a vědcům s realizací konopných projektů, snažíme se měnit legislativu na lokální i federální úrovni a nabízet pacientům kvalitní a dostupná konopná léčiva. Výzkumníkům nabízíme nástroje, které jim umožní využívat specifické vlastnosti této velmi komplexní rostliny, a spojujeme lékaře s pacienty, abychom jim zprostředkovali zpětnou vazbu na účinky konkrétních odrůd konopí a z nich vyráběných preparátů. Říkáme tomu analýza synergického účinku a věříme, že bychom tímto způsobem mohli podpořit výzkum a napomoci odborníkům k pochopení synergie látek v konopí a jejího využití ve prospěch pacientů. Lékaři i vědci jsou většinou komplexností této byliny zaskočeni a my jim chceme jejich práci co nejvíce usnadnit. Věřím, že se nám podaří propojovat renomované vědce, kteří se věnují studiu konopí.
V jakých aktivistických organizacích působíš?
Nejaktivněji se snažím zapojovat do legalizačních aktivit ve svém domovském státě Missouri. Už roky se snažíme prosadit uskutečnění referenda o legalizaci léčebného konopí a letos se nám to konečně podařilo. Návrh, který podporuji, prosazuje dostupnost konopí pro co největší množství pacientů a na co nejširší škálu indikací (tento návrh ve volbách 6. listopadu také zvítězil – pozn. red.).
Jak vidíš budoucnost konopí ve Spojených státech a obecně ve světě?
Nerad bych něco konkrétně předpovídal, protože bych se beztak spletl. Myslím si ale, že v Americe by k zásadní změně mohlo dojít v horizontu nějakých dvou let. Také si troufnu tvrdit, že rozšíření konopí jako léčiva a následná legalizace pro všechny dospělé spolu s legitimizací celého konopného sektoru významně změní pohled společnosti na tuto rostlinu. To bude mít vliv na hospodářství, zemědělství, sociální spravedlnost, ale v první řadě zdravotnictví a obecné zlepšení kvality života. Třeba v oblasti sociální spravedlnosti nebudou změny v Evropě rozhodně tak viditelné jako ve Spojených státech, kde konečně přestaneme zavírat lidi po statisících do klecí za užívání netoxické rostliny.
I hospodářství dostane obrovský impuls, ačkoli konopný průmysl už samozřejmě existuje. Nyní ho ale musíme začlenit do stávajícího ekonomického systému, což rozhodně není jednoduchý úkol. V zemědělství budeme schopni aplikovat technologie užívané ke šlechtění a pěstování konopí tím nejefektivnějším a nejproduktivnějším způsobem a změníme tak i to, jak na celém světě pěstujeme potraviny. Zvýšíme výnosy a současně snížíme zatížení půdy a také náročnost zemědělské výroby na vodu a elektřinu. Pokud jde o zdravotnictví, vidím budoucnost konopí jako léku první volby na řadu různých onemocnění. Všichni lékaři, kteří mají trochu pod čepicí, by měli vývoj konopné medicíny bedlivě sledovat. Nechci tvrdit, že současný farmaceutický a zdravotnický průmysl s konopím nepracuje, myslím si nicméně, že kanabinoidy budou v budoucnosti při péči o lidské zdraví hrát naprosto klíčovou roli.
Loni jsme se setkali v Praze, kde jsi přednášel na žofínské konferenci a účastnil se Cannafestu. Jaký dojem na tebe udělalo hlavní město a nevětší konopný veletrh na světě?
Loňský Cannafest se mi moc líbil. Byl to zatím jediný ročník, kterého jsem se zúčastnil, a je mi moc líto, že mi to letos nevyšlo. Co se týče dojmu z Čech, tak Prahu stejně jako celou republiku mám hrozně moc rád. Celou kariéru jsem pozoroval, jak se vaše země vyvíjela z područí Sovětského svazu až na plnohodnotného člena NATO a Evropské unie. Zamiloval jsem se vaší krajiny a místních lidí už jako mladík. Často vzpomínám, jak nám kdysi náš učitel češtiny vyprávěl o sovětských tancích v ulicích během okupace v roce 1968. Pamatuju si i příběhy odpůrců režimu, které ukazovaly na odvahu a odhodlanost zdejších lidí. Česká nátura, jak o ní mluví básníci i vědci, je něco velmi svérázného a dává vám výhodu v různých oblastech lidské činnosti – a s konopím to platí dvojnásob.