Návrh počítá se zavedením licencovaných pěstíren pod dozorem Státního ústavu pro kontrolu léčiv, který bude licence vydávat a kontrolovat kvalitu pěstovaného léčiva. Součástí změn je i návrh na dovoz konopí ze zahraničí. Léčebné konopí by dle předběžných odhadů mohlo být dostupné v lékárnách v druhé polovině letošního roku, možná ale také až v roce 2013.
Jak bude připravovaná legalizace léčebného konopí vypadat v praxi, kolik pacient za konopí zaplatí, co si myslí o samoléčbě konopím, a proč návrh nepočítá s možností, aby si pacienti mohli léčebné konopí pěstovat sami, jsme se zeptali předsedy pracovní skupiny Prof. MUDr. Tomáše Zimy, DrSc., MBA , děkana 1. lékařské fakulty UK v Praze, a místopředsedy této skupiny, národního protidrogového koordinátora Mgr. Jindřicha Vobořila, Pg.Dip.
Můžete nám vysvětlit, co podle vás přesně znamená legalizace konopí pro léčebné účely?
Tomáš Zima: Znamená to zpřístupnění přírodního konopí v různých formách pacientům, kteří trpí onemocněními, u kterých bylo vědecky prokazatelně ověřeno a zjištěno, že jim konopí může pomoci. Současně to znamená, že se tak může stát výhradně za dodržení pravidel běžných pro zacházení s léčivy a budou u toho dodrženy platné zákony.
Jindřich Vobořil: Můžeme spíš mluvit o zpřístupnění konopí pro léčebné účely, než přímo o legalizaci konopí. To slovo není moc vhodné. V tuhle chvíli jde jen o to, aby všechny látky, které jsou na seznamu zakázaných látek z pohledu mezinárodních úmluv – pokud mají potřebnou potenci – byly zpřístupněny pro tyto účely. Může tam být i konopí…
Znamená tato legalizace dostupnost léčebného konopí každému pacientovi, který o něj požádá?
Tomáš Zima: Ne, pouze tomu, kterému to může pomoci. Nemá smysl, aby bylo dostupné tam, kde není žádný důkaz o tom, že by konopí mělo pozitivní efekt na danou chorobu. Současně je poněkud neobvyklé stavět otázku takto, neboť tím strukturujete odpověď. Medicína vznikla proto, aby někdo kvalifikovaně posoudil, co má a co nemá smysl a šanci, a vzápětí navrhl nejvhodnější postup, který pokud možno vyléčí, nebo alespoň uleví. Ptáte se takto u jiných skupin léků, zda každý pacient, který přijde a řekne „chci to,“ že „to“ dostane? Tam, kde je konopí prokázanou pozitivní alternativou, by mělo být dostupné a zkušený lékař musí rozhodnout o jeho nasazení, způsobu podávání, dávkování a zvážit individuálně také potenciální rizika a kontraindikace.
Jindřich Vobořil: Tak to není s žádným lékem, který je na předpis… V případě konopí to bude jako s jinými léky, které jsou pod větší kontrolou, podobně jako na modrý předpis. Zde navrhujeme formu elektronických předpisů, člověk si může zajít k lékaři a pokud bude indikován k léčbě konopím, lékař konopí předepíše, pacient ale nebude muset chodit pro každý nový předpis osobně, bude si moci objednat předpis telefonicky. Tento předpis ale předpokládá centrální registr pacientů, to znamená, že pacient si nebude moci stejný lék objednávat u různých lékařů – to zamezí úniku konopí, které má léčebné účinky, na černý trh.
Můžete popsat ideální cestu, jak by se léčivé konopí mělo k pacientovi dostat?
Tomáš Zima: To je předmětem práce komise, rozpracováno je několik scénářů – pokud jde o stránku zajištění samotného přírodního substrátu. To nechci předjímat ani zveřejňovat, dokud nebude dokončena diskuze nad těmito scénáři a zvážena všechna pro a proti u každého z nich. Pokud se ptáte na návrh, jak od lékaře k pacientovi, tak je to jednoduché. Bude-li konopí řádně registrováno jako léčivo, nic nebude bránit tomu, aby v dohledné době bylo k dispozici a lékař prostě daný lék (jako každý jiný s určitou regulací nebo evidencí – navrhujeme elektronický recept) předepsal a pacient jej získal. Zda to bude v té či oné podobě a technicky vydávat lékárna v různých formách a jak bude celý systém chráněn před zneužitím, tím vším se zabýváme a bude zpřístupněno po dokončení – jako rámcový návrh. Ten pak již bude možno rozpracovat, pokud budou legislativní změny schváleny. To již může být rychlý proces v řádu měsíců.
Jindřich Vobořil: Již jsem se k tomu vyjádřil v předchozí odpovědi.
Co si myslíte o samoléčbě konopím?
Tomáš Zima: Každá samoléčba má svá pro a proti. Pro pacienta je to zbytečné riziko – u prakticky všech nemocí, které připadají v úvahu z hlediska pozitivního vlivu konopí, se jedná o velmi závažná onemocnění. Často pacient užívá další léky a v určité kombinaci může dojít k poškození pacienta. Existuje samoléčba nádorového onemocnění nebo roztroušené sklerózy? To by byl zbytečný hazard se zdravím a životem.
Jindřich Vobořil: V tuhle chvíli si toho myslet moc nemůžu, protože konopí je stále na seznamu zakázaných látek. Je celá řada lidí, kteří s ním zacházejí rizikově, jak pokoutných pěstitelů, výrobců, tak prodejců. V tom případě není možné v této době nechat volný přístup domácímu pěstování. Taková možnost by znamenala mnohem širší diskuzi a úplně jiná opatření a jistě by vše netrvalo tak krátce jako příprava návrhu, který je dnes na stole – jak u předsedy vlády, tak u předsedkyně poslanecké sněmovny. V jiném případě by to byla debata s nejistým výsledkem.
 |
Souhlasíte s tím, aby si pacienti mohli léčebné konopí obstarat svépomocí, tj. pěstováním například na vlastní zahrádce? Můžete svou odpověď zdůvodnit?
Tomáš Zima: Nesouhlasím. Je to nemravné, aby si pacient, pokud si budeme jistí, že mu konopí může efektivně pomoci, svůj lék obstarával sám, vyráběl podomácku. Pokud je to efektivní léčba, musí být dostupná. Doma si přece nevyrábíme či nepěstujeme byliny, které obsahují účinné látky. Na srdce působí digitalis a nevím, že by si jej někdo pěstoval. Ani plísně, ze kterých je možno získat penicilin. Kdo zajistí čistotu, koncentraci, odrůdy, bude garantovat, že se do substrátu nedostaly další látky, a podobně? Současně je zásadním tématem také výše dávky a způsob podání. Co na tom mohu dalšího zdůvodňovat? Je to stejně absurdní, jako když budete chtít zdůvodnit, jaké kombinace léků a v jakých dávkách máme nasadit u daného onkologického pacienta a někdo vznese námitku, abychom zdůvodnili, zda by si to pacient nemohl celé připravit, nadávkovat a podávat sám.
Jindřich Vobořil: Je to téma, kterým jsem se nikdy nezabýval. V tuhle chvíli by mohla být nějaká rizika, s kterými bychom si nevěděli rady, ale stále máme závazky, které plynou z mezinárodních dohod, které můžou být diskutabilní, ale existují. Kdybychom vzali různá léčiva ke zneužívání, tak je vždycky lepší, aby byla užívána po konzultaci s lékařem. Zvláště pokud jde o závažná onemocnění. To bychom se dostali do daleko důležitějších otázek, nakolik je správné a rizikové jakékoliv samoléčení, bez přítomnosti lékaře, s jakýmikoliv látkami.
Podle zpráv v tisku budou udělovány certifikáty pro licencované pěstírny. Můžete nám říci, kdo a za jakých podmínek bude mít na licenci pro pěstování léčebného konopí nárok?
Tomáš Zima: V tuto chvíli se na toto téma vedou diskuse. Není jasné, zda skutečně komise doporučí pěstování v ČR v podobě, o jaké píšete. Pokud se tak stane, bude to návrh směřující k paragrafovému znění příslušných zákonů. Technicky ale bude záviset na tom, v jaké podobě se k návrhu postaví Vláda ČR a následně Parlament ČR. Po schválení vzniknou prováděcí předpisy, regulující danou oblast. Pokud bude návrh schválen, pak vznikne státní agentura, která bude licence vydávat. Klíčové však bude, v jaké podobě budou navržené změny schváleny.
Jindřich Vobořil: Konkrétní podmínky pěstování léčebného konopí stanoví státní agentura. Na tu byl doporučen Státní ústav pro kontrolu léčiv, v této fázi ještě nemáme žádné bližší informace.
Myslíte si, že odborná i laická veřejnost je dostatečně informovaná v otázkách léčby, aplikace, dávkování a odhadnutí účinků léčebného konopí?
Tomáš Zima: Myslím si, že aktivity, propagující léčbu konopím, jsou v ČR velmi nadstandardní ve srovnání s jinými zeměmi. Ve většině evropských zemí není léčba konopím dovolena.
Komise bude informovat veřejnost o stavech, kdy je možné podávat konopí, a vždy bude záviset na individuálním zhodnocení stavu pacienta, jako při jakékoliv jiné léčbě. Veřejnost je někdy informována, že léčba konopím je všespasitelná. Léčebné podávání konopí je zejména léčba symptomatická, tlumící především chronickou bolest. Je smutné, že ČR drží primát v počtu uživatelů marihuany mezi mladými lidmi, a je také zřejmé, že dlouhodobá konzumace konopí poškozuje zdraví a psychiku člověka.
Jindřich Vobořil: Určitě není dostatečně informována.
Máte představu, jaká bude v lékárnách koncová cena jednoho gramu marihuany, a zda se může očekávat nějaká spoluúčast pojišťoven?
Tomáš Zima: V kontextu předchozích odpovědí je zřejmé, že odpověď v tuto chvíli neexistuje. Holandský přípravek se pohybuje okolo 1 000 korun za balení. Navrhujeme zvážit úhradu v indikovaných případech ze zdravotního pojištění. Pokud má být návrh efektivním řešením, musí být léčba dostupná, to znamená i dostupná cenově.
Jindřich Vobořil: Na cenu je potřeba ptát se Státního ústavu pro kontrolu léčiv.
Můžeme očekávat, že registrovaný pacient, léčící se konopím, bude ve společnosti nějak omezen, tak jako jsou pacienti užívající některé legální léky? Například odebráním řidičského průkazu nebo nemožností vykonávat některá zaměstnání?
Tomáš Zima: To je nyní těžké předjímat. Bude to standardní proces posouzení dle toho, co, jak a v jakém množství bude užívat, jaké budou vedlejší vlivy, a podobně. V současné době jsou léky, které snižují schopnost adekvátně reagovat, a tyto látky mezi ně patří. Bude záviset zřejmě i na formě – perorální podávání, mast…
Jindřich Vobořil: Je to možné. Nevím.
 |
Nemyslíte si, že ideální funkční model dostupnosti léčebného konopí by byl takový, kdyby si každý mohl beztrestně vypěstovat bylinu konopí na zahradě, a kdo by neměl zahradu nebo měl zájem o odborný dohled a kvalitativně stálou marihuanu, mohl by si ji jít koupit do lékárny?
Tomáš Zima: Ne, nemyslím si to, naopak výše jsem uvedl, proč to považuji za nesmysl. Pokud mi tím chcete říci, že pro léčbu těžkých onemocnění a zavedení nového léčivého přípravku je nutné legalizovat konopí, tak vám odpovídám, že si to opravdu nemyslím, a že toto je prosté zneužití tématu.
Jindřich Vobořil: Co já si myslím? Myslím si, že na to ještě nepřišel čas, protože by bylo mnoho lidí, kteří by toho dokázali zneužívat. Za současné legislativy a současných podmínek vidím toto jako rizikové.
Máme-li na výběr, jestli zpřístupnit, pak si myslím, že zodpovědný stát může zpřístupnit, ale musí zpřístupnit v podmínkách, jaké má… Proto není v tuhle chvíli možná diskuze na téma domácí pěstování, protože bychom celou diskuzi spíše zabili a nestalo by se nic.
Panuje názor, že připravovaná legalizace konopí pro léčebné účely je jen „přemalovávání“ černého trhu na bílo? Pěstování a držení konopí pro osobní potřebu samoléčby zůstane nelegální a pár vyvolených se obohatí na licencovaných pěstírnách a dovozu marihuany ze zahraničí. Co si o tomto názoru myslíte?
Tomáš Zima: Že to je součástí kampaně, jak jsem naznačil. Pro mě jako lékaře má věc jasná pravidla a to, že se v této zemi vše překrucuje a stále se hledá „jiná cestička“, to jsem již vícekrát zmínil také. Je mi to osobně líto, ale více k tomu nemám co dodat.
Jindřich Vobořil: V tuto chvíli nemáme moc na výběr. Zasvěceným je jasné, že zpřístupnit konopí pro léčebné účely pro pacienty s vážnými onemocněními je nutné. Jakmile však otevřeme diskuzi o samopěstování, nenajdeme shodu ze zcela jasných důvodů a celou snahu tím pohřbíme. Návrh, který vzešel z pracovní skupiny, je v kontextu mezinárodních úmluv naopak radikální. Jsme jedna z mála zemí, která se rozhodla přes odpor mezinárodních institucí touto cestou vydat. Zdá se mi v tuto chvíli nejvhodnější vydat se kalifornskou cestou, kde přesto, že je možné samopěstování pro léčebné účely, zároveň v tomto státě padne několik tisíc rozsudků odnětí svobody ročně za „to samé“ pěstování konopí ročně.
Máte ve svém okolí či v rodině někoho, kdo se v současnosti chce nebo už léčí konopím? Jaké má problémy ho legálně získat?
Tomáš Zima: Vím ve svém okolí o několika lidech, kteří používají konopné masti.
Jindřich Vobořil: Mám ve svém okolí většinu lidí, kteří si přichází říct o pomoc přímo, protože jsou závislí na drogách, a to je součástí mé práce. Takže i moje prisma se ubírá tímto směrem. Díky aktivistům, jako jste vy, jsem měl možnost seznámit se s touto problematikou a trochu lépe jsem jí porozuměl, poznal jsem lidi, kteří se takto samoléčí, ale sám se v této věci považuji za laika.
Zkusil jste někdy marihuanu nebo nějaký z ní vyrobený preparát, a to ať už pro léčebné účely, nebo pro rekreaci?
Tomáš Zima: Zklamu Vás, nezkusil jsem marihuanu ani jiné drogy. Za život jsem vykouřil asi 20 cigaret, výjimečně vykouřím doutník. Rád si dám sklenku dobrého vína či českého piva. Rekreaci si představuji jako pohyb, sport, setkání s přáteli, návštěvu výstavy, divadla či četbu knihy a nikoliv, abych použil správnou terminologii, „hulení“.
Jindřich Vobořil: V dospívání jsem si marihuanu sám pěstoval, samozřejmě tím pádem i užíval, a to pro rekreační účely. Ale v podstatě to nikdy nebyla látka, která by mne zaujala, a vlastně jsem přišel i na to, že mi ani nebyla příjemná. Ale poznal jsem samozřejmě i lidi, kteří dokáží užívat marihuanu občasně a kontrolovaně pro rekreační účely bez shledání závažnějších dopadů… Mám pocit, že jim to možná dělá dobře.
Profily:
Prof.MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA
(* 2. července 1966, Praha) je český lékař, biochemik. Od roku 2005 zastává funkci děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1998 až 2005 zasedal v Akademickém senátu 1. LF UK (2001 až 04 jako místopředseda), je členem České lékařské akademie, vědeckých rad 1. LF UK, 2. LF UK, Univerzity Karlovy, VFN v Praze, IKEMu, České lékařské komory a IGA MZ ČR. Zasedá v mnoha redakčních radách odborných periodik (Adiktologie, Edukafarm, Folia Biologica aj.), odborných společnostech a také v grantových komisích. Od roku 2001 je soudním znalcem se zvláštní specializací pro klinickou biochemii a laboratorní medicínu a od roku 2006 působí jako předseda Nadačního fondu Scientia. Je ženatý, má dceru Markétu a syna Jiřího.
Mgr. Jindřich Vobořil, Pg.Dip.
(*1966) je předním odborníkem, který od konce 80. let systematicky pracoval na zřizování, rozvoji a hodnocení komunitních služeb zejména v oblasti drogové prevence, léčby a rehabilitace. V letech 2000 až 2009 se podílel na přípravě Národní protidrogové strategie a pracoval i jako konzultant pro Evropskou unii, OSN a Open Society Fund. Před nástupem do funkce národního protidrogového koordinátora a ředitele odboru protidrogové politiky a sekretariátu Rady vlády pro koordinaci této politiky působil Jindřich Vobořil jako předseda a vrchní ředitel sdružení Podané ruce, jež se pod jeho vedením stalo druhou největší nevládní organizací v České republice v oblasti drog. Je ženatý a má dvě dcery.
