Co vedlo k tomu, že jedna země za druhou zmírňuje tresty a některé se dokonce vydávají rovnou cestou k legalizaci?
Válka s drogami
V roce 2012 oznámila Uruguay, že se stane vůbec první zemí na světě, kde bude pěstování, prodej a užívání konopí zcela legální. Tento krok měl vytlačit napojení obchodu s konopím na organizované zločinecké skupiny a nahradit je státem regulovaným trhem.
Americké státy jako Kalifornie se na přelomu tisíciletí přesvědčily o tom, že legalizace konopné léčby pomáhá získat podporu široké veřejnosti pro komplexní legalizaci.
Později v témže roce rozhodli voliči ve státech Washington a Colorado ve prospěch legálního rekreačního konopí. Během osmi let vlády prezidenta Baracka Obamy, který válku proti drogám otevřeně kritizoval, přestaly federální úřady striktně prosazovat federální zákony a daly jednotlivým státům možnost rozhodnout, jakým způsobem se ke konopí postaví. Od té doby legalizovalo rekreační užívání osm států a hlavní město Washington a v mnoha dalších došlo ke zmírnění trestních sazeb. Konzumace konopí na lékařský předpis je dnes povolena ve 33 z 50 amerických států. Úřady sice stále zvažují a vyhodnocují dopady legalizace na společnost a veřejné zdraví, není ale pochyb o tom, že jak veřejné mínění, tak přístup politiků se zásadně mění.
Vlna se valí
Vlna změn se ze Spojených států rozlila na sever i na jih. Kanada povolila prodej a držení konopí pro rekreační účely v říjnu loňského roku a legalizace v Mexiku je podle všeho pouze otázkou času. Vláda nového prezidenta Andrése Manuela Lópeze Obradora už předložila návrh zákona, který by plně legalizoval léčebnou i rekreační konzumaci konopí, a Nejvyšší soud v nedávném přelomovém rozsudku rozhodl, že absolutní zákaz užívání konopí pro osobní potřebu je v rozporu s ústavou. Kupředu spěchají i další země. V Nizozemsku je běžně dostupné v coffee shopech a řada dalších zemí povolila léčebné využití. Ve Velké Británii mohou lékaři konopné preparáty předepisovat od listopadu 2018. Dokonce i konzervativní Jižní Korea legalizovala přísně kontrolované léčebné užívání, stále ale trestá své občany dokonce i za konzumaci konopí v zahraničí. Během osmi let vlády prezidenta Baracka Obamy přestaly federální úřady striktně prosazovat federální zákony a daly jednotlivým státům možnost rozhodnout, jakým způsobem se ke konopí postaví.
Trest smrti pro mladého prodejce konopného extraktu vyvolal debatu o legalizaci i v Malajsii známé extrémně tvrdými tresty za jakékoli drogy. Paradoxně se podle posledních zpráv zdá, že tento případ povede k legalizaci využití konopí v medicíně. Dokonce i Afrika se probouzí: Ústavní soud v Jihoafrické republice legalizoval nedávno užívání konopí v soukromí pro všechny dospělé občany (velký článek o legalizačních snahách v Jihoafrické republice najdete v Legalizaci č. 49 a zde), zatímco Lesotho jako vůbec první africká země legalizovalo pěstování léčebného konopí. Na Blízkém východě povolil Izrael export léčebného konopí a takový i Libanon zvažuje legalizaci pěstování konopí pro medicínské účely, ve kterém vidí možnost zlepšit ekonomickou situaci země.
Nemocné děti
Tlak na legalizaci je v mnoha zemích přímým důsledkem změny veřejného mínění. Ve Spojených státech a Kanadě měly obrovský vliv na vnímání konopí obrázky těžce nemocných pacientů, především dětí, jimž byla v důsledku prohibice odepírána šance na nové, účinnější a přírodní léky. Podobný vývoj můžeme pozorovat také ve Velké Británii. V červnu 2018 šokoval celou zemi případ dvanáctiletého Billyho Caldwella, který byl hospitalizován poté, co mu úřady zabavily konopný extrakt z Kanady. O měsíc později bylo sedmiletému Alfiemu Dingleymu uděleno zvláštní povolení k užívání konopného oleje s obsahem extraktu, neboť trpí vzácnou formou epilepsie. Následná vysoce sledovaná veřejná kampaň nakonec přiměla zákonodárce k plošné legalizaci konopných výrobků na předpis.
Pěstitelé v zemích jako Maroko nebo Jamajka sice dokáží produkovat rostliny vysoké kvality, nedostanou je ale na trhy v zemích, kde místní producenti nedokážou pokrýt poptávku, jak se bezprostředně po legalizaci stalo v Kanadě.
Některé americké státy, například Kalifornie, se na přelomu tisíciletí přesvědčily o tom, že informovanost o léčebném potenciálu konopí pomáhá veřejnosti pochopit potřebu legalizace. Britské Ministerstvo vnitra prozatím trvá na zachování nezákonného statutu rekreačního užívání, někteří čelní představitelé hlavních politických stran včetně bývalého předsedy konzervativců Williama Haguea však připouštějí, že i to se může změnit. I v Mexiku jsou známy případy, kdy bylo nemocným dětem odepřeno konopí na předpis, hlavní motivací největší středoamerické země k legalizaci ale zůstává obrovská vlna násilí spojeného s kartely pašeráků a jejich nezákonným businessem. Přestože konopí nepředstavuje v portfoliu mafie tu nejdůležitější komoditu, prohibice je v rozporu se zdravým rozumem a realitou. Mexičtí diplomaté dokonce upozornili své americké kolegy, že je prakticky nemožné potírat nezákonný obchod s rostlinou, která je v sousední Kalifornii legální.
Trh s konopím
Není neobvyklé, že se političtí zástupci snaží urvat co možná největší díl ze slibně se rozvíjejícího konopného průmyslu pro podniky ve svých zemích a pozadu nechtějí zůstat ani velké nadnárodní korporace. Tabáková společnost Altria, která je mimo jiné vlastníkem značky Marlboro, investovala nedávno 1,9 miliardy dolarů do kanadské konopné firmy Cronos. Na příkladu Spojených států vidíme, že legální konopí na lékařský předpis se může poměrně jednoduše transformovat v legální konopí pro rekreační účely, čímž by se trh několikanásobně rozrostl. Jednou ze zásadních překážek je skutečnost, že rekreační konopí ani výrobky nemohou být distribuovány přes státní hranice a preparáty na předpis mohou být vyváženy a dováženy pouze na základě zvláštní licence udělované Mezinárodní komisí pro kontrolu narkotik.
Vlna změn se ze Spojených států rozlila na sever i na jih.
Pěstitelé v zemích jako Maroko nebo Jamajka sice dokáží produkovat rostliny vysoké kvality, nedostanou je ale na trhy v zemích, kde místní zemědělci nedokážou pokrýt poptávku, jak se bezprostředně po legalizaci stalo v Kanadě.
Vytváření pravidel
Existují sice náznaky, že se na scéně mezinárodního práva hýbou ledy, v žádném případě ale nemůžeme hovořit o konkrétních krocích. Země toužící po změně se dnes v praxi snaží manévrovat mezi rizikem nekontrolované legalizace a tvrdé prohibice. Špatně regulované průmyslové odvětví, jehož předmětem zájmu je psychoaktivní substance, rozhodně není žádoucí. Je nicméně prakticky jisté, že postoj společnosti ke konopí se v příštích letech bude zásadně měnit k lepšímu. Národní vlády i mezinárodní společenství mají jediný úkol – držet krok s obyvateli a výzkumníky.
Zdroj: www.bbc.com
