Nechtěli pracovat pro někoho, nechtěli platit daně a být součástí systému tehdejšího života. Jejich ideál byla příroda, láska a nezávislost. Pro svůj sen se byli schopni vzdát moderních výdobytků civilizace a odstěhovat se do ústraní – do tehdy střídmě obydlených oblastí severní Kalifornie a Oregonu. A tady na pozadí života často „neznámých hrdinů“ vznikaly legendární rostliny, které se pak staly základními stavebními kameny moderního konopí, jak ho známe dnes. Touha po nezávislosti na zdrojích, ať už to byla voda, jídlo, teplo či mezi hippies oblíbené konopí, zapříčinila to, že se ho vlasatí malorolníci snažili vypěstovat sami. V té době se do Spojených států ve velkém pašovaly balíky plné sativ z Kolumbie (Columbia Gold a Columbia Red), Mexika (Highland Oaxaca, Guerrero, Michoacan Brown Spears), Thajska (různé druhy Thai) a okrajově i Afriky (Durban Poison), Panamy (Panama Red) a Venezuely. Hulení to bylo drahé a nekvalitní, často nedozrálé a plné semen a stonků. V té době ještě neznali trávu bez semen. A právě tato semena konopí pašovaného z jižní Ameriky a ostatních oblastí sloužila na severozápadě k prvním experimentům s pěstováním a šlechtěním, ač už účelným či náhodným.
Genetika šlechtěná v afghánských údolích po tisíce let se stala klíčem ke stabilizaci moderních konopných odrůd.
První pokusy pěstovat, reprodukovat či stabilizovat divokou tropickou genetiku v naprosto odlišných podmínkách severního pacifického pobřeží končily povětšinou neúspěšně. Zahradníci si totiž museli vystačit s „polní výbavou“ a mnohdy i omezenými znalostmi, navíc za jiných přírodních podmínek se rostlinám často moc nedařilo. Výrazně kratší léta jim také moc nenahrávala do karet. I přesto se nějaká ta úroda podařila – konopí je nezmar. Produkt byl ovšem nedozrálý, málo potentní a často plný semen. Další a další úrody z těchto zdomácnělých tropických mixů se pak staly základem tehdejších legendárních odrůd z oblasti „smaragdového trojúhelníku“, tvořeného třemi okresy na severu Kalifornie – Humboldt, Mendocino a Trinity. Ale pořád tomu něco chybělo.
Tehdejší pěstitelé si všimli jedné zásadní vady těchto rostlin – prostě si dělaly, co chtěly. Stabilizace za tak krátkou dobu vyžadovala přídavek něčeho speciálního, geneticky ušlechtilého. Vyžadovalo by to roky, možná století práce. Nemálo květinových cestovatelů zasvětilo mnoho let cestování po světě a honbě za tímto „zlatým grálem“. Za rostlinou, která by přinesla do divoké rovníkové genetiky řád. A netrvalo dlouho a tato bájná rostlina byla nalezena.
Máme tu rok 1978 a do Spojených států je propašováno velké množství tajemných konopných semen z pohádkové země jménem Afghánistán. Genetika střežená v afghánských údolích, šlechtěná místními hrdými a bohatými farmáři po tisíce let, se stala klíčem k revoluci ve stabilizaci a dalším šlechtění. Odrůdy jako Afghan a Mazar Sharif z odlehlých oblastí Afghánistánu a Pákistánu byly diametrálně odlišné od toho, co bylo k dispozici z tropů. V úrodných afghánských údolích bylo k vidění to, co jinde na světě ne: uniformní dlouhá pole plná potentních, vzájemně si podobných rostlin menšího vzrůstu a ve tvaru smrčku, určených k výrobě nejlepšího hašiše na světě. Afghánistán byl v těch dobách spřáteleným státem USA a tehdejší afghánská „hašišová stezka“ se stala za pár let mezi hipísáckými cestovateli prakticky povinností.
A tak se dramaticky změnil obraz rostlin na severu Kalifornie a pacifickém severozápadě. Z tohoto „sňatku“ tropické, málo potentní, divoké, zároveň ovocné a inspirativní rostliny s jedincem z naprosto opačného genetického pólu vznikly opravdové legendy, které jsou svými nesmrtelnými jmény navždy zapsány do historie konopí. Počátek osmdesátých let dal díky tomuto spojení vzniknout jménům, jako je Haze, Skunk, Northern Lights, Big Bud, Kush a mnohým dalším, které pak dále sloužily jako odrazový můstek k tvorbě nových odrůd v moderním šlechtění.
Columbia Gold
Pochází z horských údolí Kolumbie okolo rovníku. Odrůda byla komerčně dobře dostupná v polovině sedmdesátých let v USA za 60 až 100 dolarů za unci (zhruba 28 gramů). Obsahovala hodně semen a většina z nich byla nedozrálá. Pokud jste nalezli zralá semena, byla malá, kulatá a tmavá. Palice byly listnaté a jejich barva byla světle zlatá. Traduje se, že po dozrání na plantážích byly palice ponechány na stoncích, dokud samy neuschly, a jejich barva, aroma a chuť byly silně ovlivněny horským sluncem a mlhou. Jak byla unikátní barva a metoda sušení, tak byla unikátní i vůně santalového dřeva a chuť pepřového čedaru. Naprosto jedinečná rostlina se sklony k hermafroditismu se zároveň pyšnila jedinečným, dlouhotrvajícím až psychedelickým účinkem.
Columbia Red
Naprostým opakem své sestry z hor byla Columbia Red, odrůda z nízko položených džunglí původem pravděpodobně z Brazílie. Květenství tvořily malé, tmavě červené až skoro černé a bohatě pryskyřičnaté paličky plné semen. Aroma byl dřevité jako u Columbia Gold, ale s výrazným podtónem hašiše. V počátcích osmdesátých let stála zhruba 30–60 dolarů za unci, díky čemuž se stala v USA velmi oblíbenou a široce rozšířenou komoditou. Kouř byl těžký, narkotický a uzemňující. Joint se většinou v půlce sám „utopil“ ve vytékající pryskyřici. Semena Columbia Red se v USA jako jedny z prvních používaly k domácímu pěstování.
Columbia Gold.
Highland Oaxaca
Mexická sestřenka své blízké „blonďaté“ příbuzné z Kolumbie. Typická vytáhlá sativa s dlouhými hubenými palicemi barvícími se do červena. Tato velice oblíbená a široce rozšířená odrůda byla snadno k dostání v průběhu sedmdesátých let za cenu od 40 po 120 dolarů za unci. Zúčastnila se velkého množství koncertů, večírků a happeningů své doby. Nebyla oblíbená jen pro svou unikátně kořeněnou, ovocnou až fermentovanou vůni a chuť, ale i pro výrazné účinky. Dlouhotrvající povznášející stav přecházel ve vlnách až do psychedelických nálad připomínajících lehce působení LSD nebo magických hub.
Guerrero
Z jihomexických hor u pacifického pobřeží pochází další oblíbenkyně středoamerických farmářů. Na rozdíl od svých „těžších“ mexických sester se Guerrero pyšnilo svěžím kořeněným kouřem, který nechával čistou hlavu a přinášel povznášející a inspirující stav. Na konci sedmdesátých let to byla velice oblíbená odrůda za cenu 60 až 120 dolarů za unci. Z této mexické oblasti pochází základ genetiky použité na severozápadě USA při šlechtění odrůd vyhlášených specifickou vůní, jež připomínala česnek a cibuli.
Michoacan Brown Spears
Další oblíbená mexická konopná odrůda na území Spojených států v sedmdesátých letech. Za cenu 30–60 dolarů jste většinou dostali unci trávy podobné Guerreru. Nebyla tak dobrá, ale pořád byla chuťově lepší než tehdy ve velkém komerčně pěstovaná mexická tráva. Horská údolí Michoacánu propůjčovala konopí unikátní kořeněné, dřevité aroma a chuť.
Thai
Nejsladší sativa své doby. Tato unikátní ovocná genetika z Thajska byla posledním dílkem do stavebnice jménem Haze. Thai samotná – coby dlouze kvetoucí, listnatá sativa se sklony k hermafroditismu – se v podmínkách severozápadu nepěstovala snadno. Semínka byla často sterilní a palice dozrávaly až v půlce prosince, ale nevýhody byly vyváženy unikátní sladce ovocnou chutí a vůní.
Panama Red.
Durban Poison
V minulosti krátce dosáhlo pěstování Durbanu v Africe skoro komerční úrovně. Pro jihoafrickou trávu většinou platilo, že účinky byly hodně silné a stimulující. Po zakouření vám srdce skoro vyskočilo z hrudníku. Ale i tak tu bylo dost hipíků, kteří měli tuhle „karnevalovou“ jízdu v oblibě. Pro většinu lidí však tento efekt nebyl příjemný, a proto se Durban v dalším šlechtění moc nepoužíval.
Panama Red
Na území Panamy a přilehlých ostrovech se pěstovala semena převzatá převážně z Kolumbie. Místní varieta se hodně podobala Columbia Red, byla však řidší a měla nezaměnitelné „ostrovní“ aroma. Mezi konopnými labužníky se jí přezdívalo „Tequilla“. Panama Red ale měla smůlu na špatné načasování, protože v té době přicházejí do USA odrůdy Thai a Afghan, které byly z hlediska šlechtění daleko zajímavější.
Afghan
Pohoří Hindúkuš táhnoucí se od Himálají na západ přes Pákistán a Afghánistán je rodištěm hašiše a pravděpodobně i konopí samotného. Jednalo se o malé, podsadité rostliny s enormní hustotou květu a obří produkcí pryskyřice, šlechtěné po dlouhé generace už od dob starověku. Afghánská genetika rychle dozrávala, byla relativně stabilní a dávala finálnímu výpěstku potřebnou hustotu a kvalitu. V tehdejším „světě sativ“ byl Afghan jako zjevení. Naprostý protipól tropických rostlin se usadil po roce 1978 na americkém pacifickém pobřeží a zapustil zde kořeny. Specifické vlastnosti rostlin z oblasti Hindúkuše byly mezi šlechtiteli velmi žádané, a proto je prakticky ve většině dnešních moderních odrůd kousek Afghanu.