Lidé berou drogy z nejrůznějších důvodů. Aby se probrali, Aby usnuli. Aby se lépe soustředili. Aby se mohli uzavřít do sebe. Aby utlumili bolest. Aby zvýšili potěšení. Avšak potřebu, kterou uspokojují psychedelika, je těžké přesně určit. Duševně splynout s ostatními? Napojit se na vyšší úroveň vědomí? Ponořit se hluboko do sebe? Vše výše uvedené dohromady? Ať už je důvod jakýkoli, LSD je nerozlučně spojené s duchem šedesátých let minulého století jako první psychedelikum, které si v západní civilizaci vydobylo popularitu. Svým uživatelům umožňovalo chápat svět zcela novým způsobem. Nejenže jste se po něm cítili dobře, ale všechno najednou získalo smysl. Jak prohlásil objevitel LSD Albert Hofmann: „Měl jsem pocit, že konečně vidím svět takový, jaký doopravdy je.“ Pokud bychom měli hledat drogu, která definuje naši dnešní kulturu, mohl by jí být dimethyltryptamin (DMT). Poprvé jej syntetizoval chemik Richard H. F. Manske v roce 1931, jeho psychoaktivní účinky však objevil až v roce 1956 psychiatr Stephen Szára, když zjistil, že DMT je účinná složka šňupacích směsí používaných při náboženských obřadech v Jižní Americe. Psychedelická šedesátá léta zcela ovládlo LSD, zatímco DMT užívali rekreačně jen ti nejodvážnější psychonauté.
Rychlá a moderní
„DMT má v současnosti status tak trochu nové drogy, ačkoli je s námi už dlouho,“ říká profesor psychiatrie Adam Winstock z londýnské University College, zakladatel mezinárodního dotazníku Global Drug Survey, který každoročně zachycuje trendy v rekreačním užívání drog na základě anonymních informací od více než stovky tisíc osob z celého světa. V roce 2014 profesor Winstock publikoval vůbec první studii o užívání DMT, v rámci níž zjistil, že téměř 9 procent respondentů okusilo DMT a 5 procent ho užilo v posledním roce. Z těch, kteří DMT okusili, 24 procent uvedlo, že šlo o zatím poslední novou drogu, kterou vyzkoušeli – což je daleko vyšší počet než u ostatních psychedelik (například prvouživatelů LSD je dvakrát méně).
DMT vás přenese do alternativní reality, proto souzní s ‚duchem doby‘ – s potřebou uniknout stávající situaci.
„DMT nabízí něco trochu odlišného než jiná psychedelika,“ tvrdí Winstock. „Má zcela jiný profil účinků ve srovnání s LSD či lysohlávkami. Má rychlý nástup a krátkou dobu působení, které je extrémně intenzivní a velmi zvláštní – obvykle v dobrém smyslu slova.“ Uživatelé uvádějí, že po požití viděli anděly, navštívili je mrtví rodinní příslušníci, dováděli s mimozemšťany, zažili dobrodružství s elfy nebo prostě jen cítili vnitřní klid, odpoutali se od vlastního ega a splynuli s vesmírem. Jestliže LSD otevírá brány vnímání, DMT je přímo vyráží z pantů. A zatímco trip po požití LSD trvá šest až osm hodin, jízda prostorem, do kterého vás zavede DMT, zabere v průměru jen patnáct intenzivních minut.
Posvátná směs
DMT je také aktivní složkou ayahuasky, což je tradiční amazonský odvar, jenž míchá rostlinu obsahující DMT (obvykle Psychotria viridis) s liánou Banisteriopsis caapi. Ta je pro přípravu nezbytná, protože obsahuje inhibitory monoaminoxidázy. Tyto chemické látky zpomalují přirozený rozklad DMT enzymy lidského těla a tím umožňují trvání účinku DMT až po dobu několika hodin. Odhaduje se, že jen na newyorském Manhattanu se každý víkend uskuteční nejméně sto rituálních setkání, na kterých se podává ayahuasca. A přestože kouření čistého DMT na první pohled nahání hrůzu, 92 procent respondentů dotazníku Global Drug Survey, kteří DMT okusili, ho užili právě takto. „Nedávno jsem podepisoval svoje knížky na koncertě Shpongle a z publika bylo daleko víc cítit DMT než konopí,“ směje se Rick Strassman, klinický psychiatr z lékařské fakulty Novomexické univerzity. DMT proslavil svou knihou Molekula duše (The Spirit Molecule), která vyšla v roce 2000 a o deset let později byla i zfilmována.
„Na ulici je to pořád ještě spíš jen pokoutní droga, která se užívá poněkud méně obezřetně, než by bylo záhodno. Tak dvakrát do roka dostanu e-mail od nějakých rodičů s předmětem ‚Můj syn a vaše kniha‘ a polije mě studený pot – protože se stoprocentně bude jednat o kluka, který kouří čím dál víc DMT v přesvědčení, že prolomí kód ke smyslu reality.“
Nic pro hipíky
DMT bylo dostupné i v šedesátých letech, jen nebylo tak populární, tvrdí Erik Davis, spisovatel, novinář a moderátor podcastu Expanding Mind. Ve slavné knize Toma Wolfa Kyselinovej test (The Electric Kool-Aid Acid Test, 1968) najdeme zmínky o tom, že takzvaní Veselí šprýmaři užívali DMT, takže zasvěceným bylo k dispozici. „Zkusil ho Timothy Leary či Ken Kesey, zkusili ho Grateful Dead – ale většině lidí se prostě DMT nezamlouvalo,“ říká Davis. Legendární milovník drog Hunter S. Thompson DMT přímo opovrhoval a jednou dokonce prohlásil: „Jeden šluk toho svinstva vás promění na sbírku diagnóz z lékařské encyklopedie!“
V sedmdesátých letech bylo užívání DMT poměrně vzácným jevem, droga však proslula jako „voraz pro kravaťáky“, jelikož byznysmenům umožňovala na čtvrthodinu uniknout do jiného světa a vrátit se ke stolu s čistou hlavou. Reputace DMT se začala měnit v osmdesátých letech, kdy ho známý psychonaut Terence McKenna začal vychvalovat do nebes: „Můžete po užití DMT zemřít? Leda úžasem nad tím, co spatříte!“
Jestliže LSD otevírá brány vnímání, DMT je přímo vyráží z pantů.
Výzkum psychedelických látek a jejich účinků na člověka ustal, jakmile bylo v říjnu 1968 ve Spojených státech postaveno držení LSD mimo zákon. Když Strassman začal v roce 1990 pracovat s DMT, byl prvním vědcem, kterému bylo po 22 letech umožněno studovat účinky psychedelik na lidskou psychiku – a ačkoli se traduje, že zkušenosti druhých lidí na drogách jsou ze své podstaty nudné, Strassmanovy záznamy o dobrodružstvích s moudrými mimozemšťany, robotickými elfy a laskavými duchy fascinovaly desetitisíce čtenářů. Jeho práce přivedla k DMT daleko širší publikum a následné experimenty na zdravých dobrovolnících zvrátily obavy, že tato látka způsobuje trvalou nepříčetnost. Knihy PiHKAL: A Chemical Love Story (1991) a TiHKAL: The Continuation (1999) od legendárního chemika a objevitele MDMA Alexandera Shulgina přiblížily účinky drogy dalším čtenářům – a obsahovaly i popis toho, jak ji vyrobit.
„DMT se stalo symbolem nejen psychedelických, ale také sci-fi možností,“ upozorňuje Davis. „U mnoha lidí je zážitek tak trochu technologický: plný virtuální reality, zhutněných informací, červích děr mezi dimenzemi. Dnes je tato látka běžně dostupná a berou ji burzovní makléři a ředitelé firem.
Duch doby
Dimethyltryptamin se dostal na výsluní. Zatímco v padesátých letech jazzmani tvrdili, že „herák tvrdí muziku“, dnes Flying Lotus – prasynovec jazzové pianistky Alice Coltraneové, manželky Johna Coltranea – vzývá publikum, aby ve skladbě nazvané prostě a jednoduše „DMT Song“ z plných plic zpívalo „dééé emmm tééé“. Doktorand Christopher Timmermann z Královské univerzity v Londýně má za to, že popularita DMT vypovídá něco významného o době, v níž žijeme. „DMT vás přenese do alternativní reality, a proto svým způsobem souzní s ‚duchem doby‘ – s potřebou uniknout stávající situaci,“ tvrdí. V srpnu 2018 vyšla v časopisu Frontiers in Psychology Timmermannova studie dokumentující, co mají tripy vyvolané DMT společného s „prožitky blízkými smrti“. Respondentům aplikoval DMT a zkoumal jejich mozky pomocí magnetické rezonance, načež všichni uváděli, že jejich zážitky byly „skutečnější než skutečnost“, popisovali „splynutí v oceán“ a „všeobjímající pocity míru“. Někteří dokonce hovořili o „komunikaci s jinými bytostmi“, kdy cítili spojení s anděly či mimozemšťany.
„DMT není návykovou látkou v tradičním smyslu – lidé si však mohou zamilovat vize alternativní reality,“ myslí si Timmermann. „Jsou pro ně hmatatelnější než každodenní realita, která jim může připadat čím dál nejistější. Skutečně se domnívám, že nárůst popularity této drogy má přímou souvislost se současnou duchovní krizí týkající se smyslu života v našem materiálním světě.“ Profesor lékařské chemie a molekulární farmakologie David E. Nichols – jenž v roce 1993 založil Heffter Research Institute, aby mohl prozkoumat, jak by psilocybin mohl pomoci při léčbě úzkosti, závislosti a deprese (více viz hlavní rozhovor v Legalizaci č. 50) – s tím souhlasí. „Je velký kus pravdy na tom, že lidem v současnosti citelně chybí duchovní spojení a rituály – základní potřebou člověka je totiž pocit, že jeho život má nějaký smysl.“ A ve světě, v němž církev markantně ztrácí svůj vliv, je chemická látka, která toto vakuum zaplní, obrovsky přitažlivá.
Naše vlastní DMT
DMT je zajímavé i tím, že jde o jediné endogenní psychedelikum – vytváří jej totiž samo lidské tělo v maličkém nepárovém orgánu zvaném šišinka, který se nachází téměř v samém středu mozku. Tento orgán po staletí fascinuje vědce i filozofy. Staří Egypťané šišinku nazývali „Horovo oko“, Descartes ji zase označoval jako „sídlo ducha“. Spekuluje se o tom, že DMT se uvolňuje v posledních okamžicích života – a patrně je tedy zodpovědné za nadpozemské zážitky, popisované lidmi ocitnuvšími se v blízkosti smrti. Nichols ovšem tvrdí, že tato hypotéza není podepřena žádnými důkazy. Ve své poslední stati ke zklamání mnohých vysvětluje, že hlavní funkcí šišinky je regulace cyklů spánku a bdění tím, že každý den produkuje 30 mikrogramů melatoninu. Pro tento orgán vážící pouhé dvě desetiny gramu je fyziologicky nemožné produkovat DMT v množstvích, jež jsou nezbytná k vyvolání vizí podobných těm, které vznikají po kouření čistého DMT.
DMT představuje osamocené dobrodružství.
Nichols se domnívá, že jde o nedůležitý odpadní produkt přirozeně vytvářený naším tělem. „Kdyby DMT nebylo ve vysokých dávkách psychedelické, nikoho by nezajímalo. V těle jde zřejmě jen o neškodný vedlejší produkt.“
Samotáři na úniku
Všechny drogy označované jako psychedelika – tedy psilocybin, LSD, 2C-B či třeba meskalin – spojuje euforie, ponoření do sebe sama a deformace prostoru a času. Avšak zatímco houbičky a LSD lze považovat za kolektivní drogy, které si v určitých situacích dokážete užít i ve společnosti přátel s podobně rozšířenými zornicemi, DMT představuje v drtivé většině případů osamocené dobrodružství. Přenáší vás do světa, který patří jen a jen vám. Když v šedesátých letech raketově vzrostla spotřeba LSD, bylo to v éře, kdy se lidé společně bouřili proti autoritám a válce ve Vietnamu. LSD udeřilo na správnou strunu možná proto, že zesiluje pocit sounáležitosti s ostatními.
Ale co DMT? Nabízí se spekulace, že ve světě, kde většinu doby trávíme v tom, co antropolog David Graeber nazývá „zaměstnáním pro idioty“ (zadávání dat, telemarketing, různé typy takzvaných lídrů a podobně), může být droga, která vytváří „lepší“ a „pravdivější“ verzi světa, lákavější než kdy dřív. Můžeme se také ptát, zda generace dvacátníků přilepených k chytrým mobilům nebude upřednostňovat alternativu, která jim nabídne zážitky v osamění.
Svět je v nepořádku. Tají ledovce a lesy mizí v plamenech, kola konzumního kapitalismu se však točí dál. Vymírají korálové útesy, kácíme deštné pralesy a nejbohatší z bohatých hovoří o přesidlování na Nový Zéland nebo raději rovnou na Mars. A prezidentem USA je parodie na státníka jménem Donald Trump. Otázkou tedy není, proč dnešní mladí touží po úniku z děsivě vyšinuté současnosti – ale proč by po něm toužit neměli.
Zdroj: medium.com
