Tajuplné „koření”
Zaručené zprávy o nejrůznějších legálních náhražkách marihuany se vyrojily už v 60. letech. Pomineme-li známý mýtus o psychoaktivitě sušených banánových slupek, šlo vesměs o rostliny, které sice nějaký účinek opravdu mají (např. Leonurus sibiricus neboli srdečník sibiřský, známý též jako marihuanilla čili malá marihuana), jenže oproti konopí nesrovnatelně slabší a poněkud jiného druhu. Koncem let 90. začali dokonce mnozí podnikavci nabízet jako náhražku marihuany šalvěj divotvornou, která opravdu obsahuje jeden z nejsilnějších přírodních halucinogenů salvinorin A, avšak jeho účinky jsou úplně jiného druhu a jen málokdo si je rád „dopřeje“ podruhé.
Bylo proto velkým překvapením, když se roku 2004 objevila na britském trhu směs bylin zvaná Spice (koření). Na rozdíl od předchozích náhražek byly totiž její účinky opravdu konopí nápadně podobné, a to dokonce i při užití velmi malého množství. Směs byla oficiálně prodávána jako vonná směs či vykuřovadlo (s varováním, že není určena ke konzumaci), ale prodejcům, uživatelům i úřadům bylo zřejmé, že je to jen právní klička. Směs dodávala na trh londýnská firma The Psyche Deli a když se povědomí o novém produktu trochu rozšířilo, její obrat začal růst raketovým tempem. Záhy se potvrdilo, že přes obdobné účinky není ve směsi po THC opravdu ani stopy a uživatelé se tudíž ani nemusí bát pozitivního výsledku při testech na drogy.
Někteří příznivci konopí a dalších psychoaktivních rostlin však měli pochybnosti. Hlavní potíž byla v tom, že nikdo jiný než výrobce nedokázal z údajně obsažených ingrediencí (šlo o zmíněný srdečník a několik dalších rostlin) namíchat kuřivo odpovídajících účinků. Ze stejného důvodu nemohly úřady směs zakázat – nebylo jasné, jaká látka je účinnou složkou. Záhy se proto objevily spekulace, že složení neodpovídá tomu, co je uvedeno na obalu. Otázky vyvolávala i obchodní politika výrobce, který odmítal Spice dodávat prodejcům v USA.
Odhalení
Zázračná náhražka konopí se mezitím rozšířila do většiny zemí EU (Česká republika byla v tomto ohledu poněkud pozadu – patrně díky snadné dostupnosti skutečné marihuany). V roce 2008 se jí podívali na zoubek němečtí vědci, kteří zjistili, že směs ani zdaleka neobsahuje všechny uvedené rostliny a naopak obsahuje velké množství tokoferolů, látek příbuzných vitaminu E. Odhalení účinné látky na sebe potom nenechalo dlouho čekat – koncem roku 2008 byl odhalen syntetický kanabinoid JWH-018 (látka s podobnými účinky jako THC, ale s naprosto odlišnou strukturou) a o měsíc později následovaly další: analog kanabinoidu CP 47,497 (později pojmenovaný cannabicyclohexanol), a HU-210. Mezitím se ještě stihl ztrapnit jeden toxikolog z univerzity v Düsseldorfu, který – v dobré víře – prohlásil, že směs je jen placebo, které funguje proto, že uživatelé zaplatili zhruba stejně jako za konopí a v účinky věří. Nic nemohlo být dál od pravdy – nejen že uvedené látky opravdu mají účinky podobné THC, ale jsou dokonce ještě silnější.
Zmíněné syntetické kanabinoidy byly prakticky okamžitě zakázány v Rakousku i v Německu a desítky zemí jejich příklad brzy následovaly (včetně domovské Británie). Kdo ale čekal, že tímto směsi se syntetickými kanabinoidy zmizí z trhu, šeredně se mýlil. Látek s podobnými účinky jsou totiž stovky a výrobce rychle nahradil JWH-018 příbuznou látkou, na kterou se zákaz nevztahoval – třeba JWH-073.
Odhalení účinné složky přesto způsobilo na trhu převrat. Rychle se objevilo množství obdobných směsí od konkurence (například K2), protože vlastní náhražku marihuany si teď mohl namíchat kdekdo. Dosud opomíjený americký trh vzali odvážnější prodejci útokem. Obchodní příležitost vycítili i podnikatelé z Číny a okolních zemí a JWH-018 začali vyrábět ve velkém a prodávat v čisté formě přímo koncovým uživatelům. Protože už na první pohled nešlo o bylinnou směs, vymysleli si jinou zástěrku a začali svůj produkt prodávat jako hnojivo. Této kamufláži leckdy přizpůsobili i vzhled webových stránek a kdo nevěděl, o co skutečně jde, snadno klamu podlehl. Novináři proto chrlili senzační články o tom, jak mládež kouří jakési hnojivo, které shodou okolností účinky připomíná marihuanu…
 |
Kde se vzaly?
Pozoruhodné je, že uvedené syntetické kanabinoidy byly v odborné literatuře popsány už celé roky a vznikly v rámci výzkumů kanabinoidních receptorů. CP 47,497 byl například vyvinut farmaceutickou korporací Pfizer už roku 1979 jako silný agonista receptoru CB1 a pokusné analgetikum (látka tlumící bolest). První syntetické kanabinoidy byly sice vytvořeny postupným zjednodušováním struktury THC, ale po mnoha iteracích už z původní struktury mnoho nezbylo.
Kanabinoidy začínající zkratkou HU byly vyvinuty koncem 80. let na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě, kterou čtenáři Legalizace jistě znají jako působiště Lumíra Hanuše. HU-210, spolu s JWH-133 a dalším kanabinoidem WIN 55,212-2, vypadá jako nadějný lék na tlumení zánětů, způsobených bílkovinou amyloidem při Alzheimerově chorobě, a chrání nervové buňky před poškozením.
Zkratka JWH označuje kanabinoidy, které vyvinul v 90. letech tým profesora Johna W. Huffmana na Clemsonově univerzitě v Jižní Karolíně. Celkem jich mají na svědomí přesně 463. JWH-018 sice není nejsilnějším z nich, ale lze ho snadno vyrobit a při testech na zvířatech vykazovalo spolu s JWH-073 účinky blízké čistému THC.
Jak je vidět, syntetických kanabinoidů je opravdu hodně (a to jsme nezmínili tým profesora Alexandrose Makriyannise, jehož tým na Univerzitě v Connecticutu má na svědomí kanabinoidy začínající zkratkou AM). Je vlastně docela s podivem, že jejich cesta z univerzitních laboratoří na drogovou scénu trvala celé čtvrtstoletí!
Zrádnost směsí
Když bylo tajemství koření odhaleno, odborníci i zodpovědnější uživatelé znervózněli. Žádná z uvedených experimentálních chemikálií totiž nebyla dostatečně probádána, nebyly nikdy testovány na lidech a o dlouhodobých účincích na organismus se samozřejmě nevědělo vůbec nic. Nebylo ani jasné, jakým způsobem se jich tělo zbavuje a zda při tom nevznikají jedovaté či rakovinotvorné metabolity. Sám profesor Huffman bez servítek prohlásil, že lidé, kteří syntetické kanabinoidy užívají, jsou idioti.
Další potíž se skrývá v neznámém složení směsí. Různé kanabinoidy nemají ani zdaleka totožné účinky a liší se mnohem víc než sativa a indica. Některé preferují receptor CB1, jiné CB2. Liší se i způsobem jeho aktivace a délkou účinku. A vzhledem k tomu, že výrobci složení směsí v průběhu času mění, není vůbec jisté, že směs zakoupená dnes bude účinkovat stejně jako směs z předchozí várky. To je zřejmě důvodem, proč se různé popisy účinků směsí na internetových fórech od sebe tolik liší. Zdálo by se proto, že užívání látky v čisté formě bude bezpečnější, jenže i to má svá úskalí – třeba u AM-2201 jsou údajně už 4 miligramy pro vaporizaci příliš velká dávka. Takto nepatrné množství však nelze v žádném případě odhadnout podle oka ani navážit na kuchyňské váze.
Co se týče účinků samotných, srovnejme pro ilustraci JWH-018 a Δ9-THC. JWH-018 je nejen silnější (pro dosažení účinku srovnatelné intenzity stačí menší dávka), ale i účinnější (maximální možný účinek JWH-018 je větší než maximální možný účinek THC, což je třeba chápat jako důrazné varování). To však neznamená, že JWH-018 je prostě jen silnější THC – obě látky mají odlišné farmakologické vlastnosti a svůj vlastní profil účinků. Přestože mají mnoho společného, považovat je za shodné by bylo stejně nepřesné jako tvrdit, že LSD je něco jako silnější psilocybin. Jenže stavy změněného vědomí se špatně popisují, a tak první, co zpravidla uživatele napadne, je přirovnání k silnému skunku (marihuaně obsahující vysoké procento THC a málo CBD). Nutno dodat, že právě skunk je v poslední době terčem kritiky psychiatrů, kteří mu vyčítají, že se podílí na vzniku psychóz a následné schizofrenie (a důvodem je právě malý obsah CBD s antipsychotickými účinky). Přestože v této otázce není ještě ani zdaleka úplně jasno, dá se očekávat, že co v tomto ohledu platí pro skunk a THC, platí přinejmenším ve stejné míře i pro JWH-018.
 |
Zavěšování bylinek do prostoru
Do ČR náhražky konopí dorazily oproti zbytku Evropy zhruba s dvouletým zpožděním. Jednou z prvních vlaštovek byla – samozřejmě jenom dle tvrzení prodejců – zaručeně přírodní směs Ecsphoria X4. Později ji nahradila obdobná směs Euphoria 2010, vychvalovaná jako „mystická síla bylin dávných civilizací“, která „dokáže příjemně naladit“ a údajně si našla „příznivce v řadách vysoce postavených zaměstnanců, úředníků, manažerů, profesionálních sportovců a dalších profesí“. Šlo přitom jen o další koktejl syntetických kanabinoidů. Tentokrát bylo kuřivo nabízeno jako vonná směs vzácných bylin, určená k „umístění do sáčku a zavěšení do prostoru“. Zákazníci to jaksi nebrali v potaz a bez zábran několik měsíců diskutovali přímo na oficiální fanouškovské stránce na Facebooku o úplně odlišných způsobech využití. Z diskuse bylo bohužel zřejmé, že mnozí báchorku o zaručeně přírodním původu spolkli i s navijákem – z komentářů typu „je to silnější než skunk a hlavně to není tak zdraví nebezpečné“ běhal mráz po zádech. Na dotazy ohledně legality ve Velké Británii či jiných zemích správce stránky raději neodpovídal.
Až když si toho na podzim 2010 všimla média (redaktoři deníku Metro směs sami vyzkoušeli), začal se prodejce trochu krotit. Bombastická prezentace na webu přesto fungovala ještě řadu měsíců a fotky z „promo párty Euphoria s týmem hostesek“ visí na Facebooku dodnes. Policie situaci sledovala už od roku 2009 a médiím zpočátku tvrdila, že nemůže nic dělat – jako by neznala paragraf trestního zákona o šíření toxikomanie. Až když české prodejce převálcovali polští, kteří se k nám houfně stěhovali poté, co v Polsku jejich obchody zakázali, propukla opravdová mediální hysterie a policie začala konat. Politici v čele s Pavlem Bémem narychlo vybrali pár syntetických kanabinoidů a pro výstrahu je zakázali, ačkoliv adiktolog Tomáš Zábranský a další upozorňovali, že látek s podobnými účinky je prakticky neomezené množství a bojovat proti nim přidáváním na index nemá valný smysl. A skutečně se ukázalo, že šlo především o populismus a snahu blýsknout se před voliči. Policie totiž proti vybraným prodejcům zasáhla ještě dřív, než rozšířený seznam vstoupil v platnost (paragraf o šíření toxikomanie postačil) a legální syntetické kanabinoidy lze skutečně sehnat i dnes, jen prodejci se vcelku úspěšně snaží nebýt tolik na očích jako dřív.
Začátkem roku 2011 tedy na seznam zakázaných látek přibyly syntetické kanabinoidy JWH-018, JWH-073, JWH-081, JWH-122, JWH-200, JWH-250, JWH-398, AM-2201 a CP-47,497. Pozoruhodné je, že chybí třeba výše zmíněný cannabicyclohexanol, což jen ilustruje ledabylost, s jakou byl seznam sestaven. Chybí rovněž HU-210, AM-2233, AM-1220, RCS-4, JWH-019 i JWH-210.
Paradoxy prohibice
Stále tedy trvá paradoxní situace, kdy je na jedné straně držení starého známého THC trestným činem (či přestupkem v případě malého množství), zatímco držení celé řady jeho neznámých a patrně nebezpečnějších syntetických bratránků je dovoleno (prodej rovněž, je-li prodejce opatrný). Jednou možností, jak z toho ven, je polská cesta – zákaz prodeje jakékoliv látky, jejíž účinky připomínají některou z látek zakázaných – jenže ani toto extrémně represivní opatření neomezuje poptávku a navíc není hodno právního státu. I ctihodný profesor Huffman, který zákon v životě neporušil a zdráhá se doporučovat zájemcům o syntetika konopí právě kvůli jeho nelegálnosti, si uvědomil nesmyslnost války proti drogám a došel k přesvědčení, že nějaká forma legalizace opravdového konopí je, když už ne přímo řešením, tak alespoň menším zlem.
