Aktuální článek
Něco jako konopí

Něco jako konopí

Profilový obrázek
  • V některých rostlinách jsou přítomny látky, které se strukturou nebo účinkem podobají kanabinoidům obsaženým v konopí. A takových rostlinných druhů jsou na světě stovky. Zároveň jsou i dokladem, že kanabinoidy z konopí působí natolik komplexně, že v rostlinné říši nemají náhradu.

Co jsou kanabinoidy

Zatímco léčivé účinky konopí jsou lidstvu známé už tisíce let, objev látek, které jsou za ně zodpovědné, se odehrál až v minulém století. První izolovanou sloučeninou byl kanabinol (CBN), který je sice v čerstvých rostlinách obsažený jen v malém množství, ale ve velké míře vzniká jako produkt oxidace jiných látek (zejména THC) při sušení či nešetrném zpracování konopí. Jeho struktura byla poprvé popsána už v roce 1932. Ačkoli vykazoval jistou psychoaktivitu, především sedativní účinky, bylo toto působení vyhodnoceno jako příliš mírné a pátrání po hlavní účinné (tedy psychoaktivní) látce v konopí pokračovalo.

V roce 1940 byl identifikován kanabidiol (CBD), u kterého se psychoaktivita nezjistila, ale nedlouho po objevení byly prokázány jeho mimořádné protizánětlivé účinky. Až o dva roky později byl jako hlavní omamná látka konopí odhalen tetrahydrokanabinol (THC). Všechny tyto látky jsou si chemicky příbuzné, a proto dostaly souhrnné označení kanabinoidy. Dodnes bylo v rodu Cannabis identifikováno téměř 150 látek patřících do této skupiny.

V osmdesátých letech 20. století byl v těle člověka popsán endokanabinoidní systém a jeho receptory CB1 a CB2. Na začátku devadesátých let vědci na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě zjistili, že tělo si samo vyrábí látky, které dokážou tyto receptory aktivovat. Byly nazvány endokanabinoidy. V současnosti se pojem kanabinoid často používá nejen na označení obsahových látek konopí, ale i pro další (velmi různorodé) přírodní a syntetické molekuly schopné ovlivňovat kanabinoidní receptory. Proto chceme-li si zodpovědět otázku, které další rostliny kromě konopí obsahují (fyto)kanabinoidy, měli bychom rozlišovat mezi dvěma skupinami účinných látek. Tou první jsou pravé fytokanabinoidy, které se kanabinoidům z konopí podobají strukturou molekuly, ale ne nezbytně účinkem (ne všechny interagují s endokanabinoidním systémem). Druhou, a to početnější skupinu nazýváme kanabimimetika. Ty i navzdory výrazně odlišným chemickým vzorcům mají účinky podobné jako typické kanabinoidy (například CBD), tedy dokážou ovlivňovat fungování endokanabinoidního systému. 

Podobné struktury

Ze sedmi nejznámějších fytokanabinoidů bylo šest dodnes prokazatelně nalezeno výlučně v rodu Cannabis. Jedinou výjimku v tomto směru tvoří kanabigerol (CBG). CBG není psychoaktivní a v čerstvé rostlině konopí se nachází hlavně ve formě kanabigerolové kyseliny (CBGA). Tato kyselina představuje jakýsi meziprodukt na cestě k ostatním kanabinoidům, například THCA anebo CBDA (kyselinové formy THC a CBD přítomné v čerstvém konopí) a dá se považovat za strukturně nejjednodušší kanabinoid. V roce 2015 se dokonce podařilo geneticky upravit jednobuněčnou kvasinku Pichia pastoris tak, aby dokázala přeměnit CBGA na delta-9-THCA, z kterého po zahřátí vzniká psychoaktivní delta-9-THC.

Smil písečný (Helichrysum umbraculigerum).

CBG (CBGA) je obvykle obsažen v konopí pouze ve stopových množstvích, nicméně v nedávné době byly vyšlechtěny i odrůdy s jeho zvýšeným obsahem. Bohatším zdrojem CBG je jihoafrická trvalka Helichrysum umbraculigerum. Její sušené nadzemní části obsahují až 0,2 procenta této látky. A nejen to, z této suchomilné byliny podobné pelyňku bylo izolováno mnoho dalších kanabinoidů odvozených od CBG, nevyskytujících se v žádné jiné rostlině (ani v konopí). Proto H. umbraculigerum představuje po konopí druhý nejrůznorodější zdroj pravých fytokanabinoidů. Přestože pro západní medicínu je stále poměrně neznámou, v jižní Africe je odnepaměti využívaná jako léčivo hlavně proti různým zánětlivým či bolestivým onemocněním. Je zaznamenáno i její rituální využití, ale zprávy o údajné psychoaktivitě je nutno brát s rezervou.

V případě Helichrysum umbraculigerum můžeme o přítomných látkách bezpochyby hovořit jako o pravých fytokanabinoidech, jelikož vznikají z CBGA (podobně jako je tomu u konopí). U jiných rostlin v tomto seznamu už zařazení není také jednoznačné. Jejich obsahové (účinné) látky se v literatuře obvykle označují složitým názvem prenylované bibenzyly. Avšak mnoho odborníků, mezi jinými i profesor Lumír Hanuš coby jeden z nejznámějších a nejpovolanějších, se shodují, že tyto látky je možno považovat za fytokanabinoidy.


Jako THC

Přestože kromě rodu Cannabis nebylo THC popsáno v žádné jiné rostlině, látky s podobnými vzorci můžeme najít v poměrně překvapivých druzích. Například Radula marginita, primitivní novozélandský mechorost, od konopí mimořádně evolučně (i geograficky) vzdálený, obsahuje sloučeninu s názvem perrotetinen. Na různých internetových fórech kolují správy o psychoaktivitě tohoto mechu (někteří obchodníci ho dokonce nabízejí ve svém sortimentu jako „legal high“, tedy legální hulivo). Zatím pro toto tvrzení neexistují žádné vědecké důkazy. Jelikož se tento nenápadný mech nepoužíval v tradiční medicíně, jeho aktivní látky byly popsány až v devadesátých letech, a navíc jsou v rostlině obsažené ve velmi malých množstvích. O jeho účincích s jistotou zatím víme pouze tolik, že perrotetinen je schopný ovlivňovat endokanabinoidní systém. Studie z roku 2018 provedená na myších naznačuje, že dokáže tlumit bolest podobně efektivně jako THC. Tato sloučenina vzbuzuje velký zájem farmaceutického průmyslu jako možná východisková molekula pro vývoj nových léčiv. Kromě Radula marginata obsahují perrotetinen i jiní zástupci tohoto rodu, například japonská Radula perrotteti anebo jihoamerická Radula laxiramea.

Další rostlina produkující analogy THC je amazonská liána z čeledi bobovité Machaerium multiflorum. Tyto látky dostaly společné označení machaeriol (doposud známe čtyři: machaeriol A, B, C a D). O jejich účincích zatím víme velmi málo, jsou však schopné navázat se na receptor CB1 a je možné, že se ukážou být psychoaktivní. Tradičně se tato liána používá k léčbě malárie, za což jsou zodpovědné jiné fytokanabinoidy, látky podobné CBD, nazvané machaeridioly (A, B, C). Obzvlášť machaeridiol B vykazuje mimořádně silný efekt proti původci malárie Plasmodium falciparum, ale i proti jiným parazitickým infekcím (např. proti leishmanióze) a taktéž antibakteriální účinek. S endokanabinoidním systémem člověka machaeridioly pravděpodobně neinteragují. 

I okrasné keře

Rostliny z rodu Rhododendron (pěnišník) jsou široké veřejnosti známy především jako okrasné keře. Pěnišníky jsou často mimořádně toxické, některé jejich jedy jsou dokonce schopné přejít do medu horských včel, které z nich sbírají nektar. Konzumace takového medu následně vede k toxickému deliriu známému jako mad honey poisoning neboli „otrava medem šílenství“. Užívání těchto rostlin či jejich extraktů k samoléčbě se proto důrazně nedoporučuje. Na druhou stranu obsahují mnoho nesmírně zajímavých a potenciálně léčivých látek, mezi jinými i fytokanabinoidy. Například alpský Rhododendron ferrugineum obsahuje ferruginen C, sloučeninu příbuznou CBD. V současnosti se zkoumá jeho protinádorová aktivita. Sibiřský Rhododendron dauricum zase produkuje rhododaurichromanovou kyselinu A. Bohužel i v tomto případě je o jejím působení na lidský organismus známo velice málo, v laboratorních testech však vykazuje velmi nadějnou aktivitu proti HIV.

Leonotis leonorus.

Nejlépe prozkoumané nekonopné kanabinoidy jsou amorfrutiny, látky podobné CBG. Vyskytují se v poměrně velkém počtu rostlinných druhů, například v už vzpomínaném Helichrysum umbraculigerum, taktéž v rodu Radula (R. complanata, R. variabilis) anebo v americkém keři Amorpha fruticosa, který je na území ČR považovaný za invazivní. Podle této rostliny dostaly amorfrutiny svůj název. Dále se dají nalézt v některých druzích lékořice (rod Glycyrhizza), konkrétně v australském druhu G. acanthocarpa anebo v americkém G. lepidota. (Lékořice Glycyrhizza glabra, která se v Evropě používá při výrobě sladkostí, však tyto fytokanabinoidy neobsahuje.) Po objevení prvních amorfrutinů nejprve zaujaly jejich antibakteriální účinky, později bylo objeveno, že působí tlumivě na zánětlivé procesy či růst nádorů, ale velká očekávání se do budoucna kladou především na jejich využití při léčbě cukrovky. Amorfrutiny nejsou psychoaktivní.

Pro úplnost je třeba dodat, že rostliny nejsou jedinými producenty kanabinoidů v přírodě. Nacházejí se též v některých houbách, například v rodu Albatrellus (česky krásnoporka). 

Něco jako konopí

Populární bylinný prostředek na zlepšení imunity Echinacea purpurea bývá v literatuře často nesprávně označovaná jako další zdroj fytokanabinoidů. Účinek této rostliny je způsobený mimořádně komplexní směsí látek, kromě jiného obsahuje i alkylamidy odvozené od mastných kyselin. Typickým fytokanabinoidům se svou strukturou sice vůbec nepodobají, ale jsou chemicky blízce příbuzné endokanabinoidům, což vysvětluje jejich schopnost aktivovat receptory CB2. Podobně jako E. purpurea i jihoamerická rostlina Acmella oleracea (známá též jako jambú) obsahuje sloučeniny podobné endokanabinoidům. Tradičně se tato rostlina využívá zejména při bolestech zubů, ale také při různých bakteriálních infekcích, malárii či dokonce jako afrodiziakum. Za zmínku rozhodně stojí terpen beta-karyofylen. Má charakteristickou vůni, kterou propůjčuje mnohým rostlinám, například hvozdíku nebo oreganu, ale je i jednou z hlavních složek konopné silice. Zároveň je silným aktivátorem receptoru CB2, čímž výrazně přispívá k celkovému účinku konopí. V izolované podobě je předmětem intenzívního výzkumu, hlavně kvůli svému protizánětlivému působení. Rostlin a látek s kanabimimetickým účinkem je mnoho. Některé sice CB receptory přímo neaktivují, ale dokážou zpomalit odbourávání endokanabinoidů v organismu, a tím zvýšit jejich hladinu. Takové účinky má například i kakao (Theobroma cacao) anebo lanýž černovýtrusý (Tuber melanosporum).

Náhražky konopí

Osobitou kategorii tvoří náhražky konopí, tedy rostliny, které se na různých místech světa užívají kvůli údajně podobným psychoaktivním účinkům, jako má THC. Těchto bylin je několik desítek. Mezi nejznámější patří Nepeta cataria (šanta kočičí neboli catnip). Na kočky působí jako stimulant, seriózní vědecké studie ohledně psychoaktivity u lidí či schopnosti aktivovat receptor CB1 neexistují a pravé fytokanabinoidy neobsahuje. Každopádně tato rostlina voní a chutná podobně jako konopí a ve Spojených státech amerických byla populární v padesátých a šedesátých letech, kdy ji dealeři často přisypávali do prodávané trávy.

Leonotis leonorus je jihoafrická rostlina, jejíž domorodý název dagga znamená „divoké konopí“. V tradiční medicíně se hojně využívá zejména k léčbě bakteriálních či virových infekcí, ale o její psychoaktivitě neexistují důkazy. Fytokanabinoidy ani kanabimimetika pravděpodobně neobsahuje. Přípravky s údajným obsahem L. leonorus, případně Turnera diffusa (damiána) či Leonorus sibiricus se často objevují v sortimentu různých internetových obchodů s „legal highs“. Před jejich užíváním je však třeba důrazně varovat. Jejich výrobci obvykle docílili psychoaktivity přidáním syntetických kanabinoidů.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!