Pro většinu tradičních pěstitelů je současná nová „legálnost konopí“ noční můrou. Západní pobřeží Spojených států je dobrým ukazatelem toho, jaké problémy s sebou přináší legalizace konopí. Není v možnostech tohoto článku plně vyjádřit, jak obrovský je boom v pěstování konopí po legalizaci rekreačního užívání ve státech na tichomořském pobřeží. Cifry udávající počet vypěstovaných tun, rozlohu osazené plochy, investované peníze a celkový obrat konopného sektoru jsou tak ohromné, že si jen stěží dokážeme představit, co vlastně obnášejí.
Licence a hranice
Situace v Kalifornii je velmi složitá. Ceny konopných produktů v legálních výdejnách konopí jsou sice vysoké, ale jen málo peněz jde samotným pěstitelům. Někteří pěstují legálně, jiní nikoli, a nadále dochází k zatýkání za pěstování konopí. Legalizace neznamená, že se všechno zlegalizuje přes noc. Ke komerčnímu pěstování konopí musíte mít licenci a platit daně. Aby bylo vše ještě komplikovanější, každý okres může zavést svá vlastní pravidla pro udělování licencí. Licence je pak v reálu vyžadována pro téměř každý dílčí krok: pěstování, extrakci, distribuci, prodej, a jistě zapomínám na některé další.
Většina konopných investic míří do Kanady – a jedná se o obrovské částky.
Jestli bylo záměrem legalizátorů udělit po dlouhých desetiletích neproduktivní války proti drogám legální status tradičním pěstitelům, pak současný model selhává na celé čáře. Většina tradičních farmářů totiž přebývá v odlehlých končinách, kde je složité licence získat, jiní zase žijí v komunitách, které jsou jen obtížně schopny vyhovět standardům stanoveným místními úřady. Někteří z těchto lidí tak odvětví opouštějí, další pak zásobují černý trh jako v minulosti. V důsledku daní se zvyšují ceny, což otevírá prostor pro černý trh, přičemž legální výdejny podléhají přísné kontrole.
Další příčinou krachu producentů bývá cenová fluktuace. Pokud nemáte licenci, nemůžete prodávat výdejnám, takže vám nezbývá než se obrátit na černý trh. Ten je ale často nasycený a cena se pohybuje hluboko pod očekáváním pěstitelů. Dobrým příkladem je sousední stát Oregon. Po legalizaci v roce 2015 se mnoho lidí vrhlo na pěstování konopí s přesvědčením, že narazili na pověstnou zlatou žílu. Oregon je ale státem s malou populací, která nemůže všechno toto konopí spotřebovat. Připomeňme si, že překročení hranic mezi jednotlivými státy s konopím je stále trestným činem, jelikož na federální úrovni je konopí stále ilegální (jak dlouho ještě?). Takže pěstitelé doslova sedí na tunách konopí, které nejsou schopni prodat, a cena za libru (necelé půlkilo) trávy spadla na sotva pár set dolarů. To je další paradox celé situace: všechny státy na západě USA legalizovaly rekreační užívání, ale nadále jsou mezi nimi hranice, které konopí nemůže legálně překračovat. Proto když v červenci 2017 legalizovala rekreační konopí Nevada, v Las Vegas s jeho 40 miliony turistů ročně se prodejny ocitly na suchu do deseti dní po spuštění prodeje (ale nemějte obavy, nedostatek trval jen krátce).
Pole konopí
Kdo tedy dnes pěstuje konopí v Kalifornii? Pokud máte dostatek peněz na investice do pořízení veškerého vybavení a získání potřebných licencí, pak můžete uvažovat o zahájení konopného byznysu. Dělá to hodně lidí a většinu pěstitelských a zpracovatelských podniků vlastní bohatí investoři nebo investiční skupiny. Samotná produkce je diverzifikovaná. Konopí může být pěstováno ve velkém na rozsáhlých plantážích typu pole s pšenicí, s rostlinami samozřejmě méně nahusto. V takovém případě nebývají rostliny dostatečně živené a kvalita a tím pádem i cena je nízká, ale tento obchodní model je postaven na produkci ve velkém. Toto je běžné v jižní Kalifornii, největší pole se nacházejí hlavně v okolí Santa Barbary.
Pak jsou zde další investoři a tradičnější pěstitelé, kteří pěstují buď obrovské kvalitní rostliny v outdooru, anebo menší rostliny v indooru, případně něco mezi ve sklenících s odstranitelnou černou plastovou fólií pro kontrolu množství světla. Tato technika umožňuje získat více než jednu sklizeň ročně. Nejzajímavější je na tom všem velikost kytek pěstovaných venku – jelikož nyní už není potřeba se schovávat, pěstitelé se vyžívají v produkci obludně velkých rostlin, jaké byly dříve jen málokde k vidění. Takový produkt se prodává za vysoké ceny. Kromě těchto dvou kategorií je zde produkce pro černý trh, obvykle dobré kvality. A konečně poslední kategorii představují šlechtitelé, kterých je také velké množství. Snaží se vyšlechtit rostliny s větším obsahem THC anebo hledají vhodné odrůdy k extrakci CBD, v němž se skrývá značný finanční příslib. V indoorovém pěstování převažují hydroponické systémy, nicméně mezi pěstebními médii nabývají na popularitě též kokosová vlákna a další na vláknech založené substráty.
Životní prostředí
Další aspekt, na který se při legalizaci příliš nemyslelo, představuje životní prostředí. V některých oblastech se náhlé rozšíření konopných polí změnilo v ekologickou noční můru. Nadměrná spotřeba elektřiny a vody představují pro místní zdroje zásadní zátěž. Vyživující roztoky stále bohaté na minerály jsou ve velkých objemech vylévány do přírody a bezhlavé používání pesticidů je zdrojem kontaminace okolního prostředí i povrchových vod. Drtivá většina produkce je pěstována s pomocí minerálních hnojiv, organické farmaření je spíše výjimkou. Koneckonců, když si kupujete elektronickou cigaretu, staráte se o to, jak byl tabák pěstován? Někdy se na trhu objevují i rostliny obsahující rezidua pesticidů. Sečteno a podtrženo, v současné době se celý pěstitelský sektor nachází v chaosu. Ačkoli se někteří lidé na různých úrovních snaží situaci zlepšit, implementace předpisů je velmi pomalá jak na úrovni států, tak na úrovni místních úřadů. Zatím lze říci jen to, že s legalizací se sice všechno změnilo, ale nic nevyřešilo.
Protože už není potřeba kytky schovávat, pěstitelé se vyžívají v produkci obludně velkých rostlin.
Mění se také spotřebitelské zvyklosti. Většina uživatelů dnes preferuje kouření nikoli tradičních palic, ale extraktů, a to prostřednictvím různých vaporizérů a elektronických cigaret. Aktuálně jsou v módě i všemožné cukrovinky, u nichž lze dávkovat menší množství, takže účinek není příliš silný. Velká poptávka je také po produktech obsahujících CBD, a v brzké době by dokonce mohla převýšit poptávku po produktech s vysokým obsahem THC. Rychle se rozšiřuje užívání konopí k léčebným účelům a velké sumy peněz jsou investovány do výzkumu.
Dalším konopným eldorádem je Kanada. Od chvíle, kdy Kanada legalizovala na federální úrovni, většina konopných investic míří do Kanady – a jedná se o obrovské částky. Uvedení nové legislativy do praxe bude mít dopad na celou severoamerickou a potažmo i celosvětovou konopnou scénu. Součástí pozitivního vývoje je také to, že mnoho států ruší rozsudky a tresty související s pěstováním, přechováváním a prodejem konopí. To pomůže mnoha lidem, kteří by jinak měli problémy najít formální zaměstnání z důvodu záznamu v trestním rejstříku.
Nadnárodní společnosti
Časy se mění také v oblasti dodavatelského průmyslu vyrábějícího hnojiva, pěstební systémy, substráty, světla, ventilace a podobně. Jim Hagerdorn, šéf společnosti Scotts Miracle-Gro, má v úmyslu získat v konopnému průmyslu dominantní postavení. V rozhovoru z roku 2015 prohlásil, že skoupí společnosti za 500 milionů dolarů (dnes se tato investice blíží spíše k jedné miliardě). A je nutno mu přiznat, že se mu podařilo přesvědčit o své myšlence i spíše konzervativní představenstvo společnosti.
Scotts Miracle-Gro (SMG) je nadnárodní společnost se sídlem v Maryville v Ohiu. Byla založena v roce 1868 pod názvem Scotts jako rodinný podnik zabývající se prodejem semen. V roce 1995 se sloučila s firmou Miracle Gro a vznikla skupina Scotts Miracle-Gro Group, která je dnes lídrem v oblasti trávníků a zahradnictví obecně. Vyrábí širokou škálu produktů od klasických práškových hnojiv Miracle-Gro po kontroverznější řadu pesticidů, fungicidů a herbicidů. Zároveň jsou výhradním distributorem nechvalně proslulého Roundupu, k němuž mají licenci od společnosti Monsanto. V průběhu let se z rodinného podniku stalo monstrum, které své produkty distribuuje do celého světa. V roce 2017 dosáhly jejich hrubé tržby téměř miliardy dolarů a zisk před zdaněním byl 314 milionů dolarů. Nyní oznamují celkový obrat ve výši 2,8 miliardy dolarů. Na samotném vydělávání peněz by nemuselo být nic špatného, ale říci, že skupině příliš nezáleží na akutních ekologických výzvách naší doby, je slabé slovo.
K ilustraci tohoto tvrzení uvedu příklad: od listopadu 2005 do března 2008 prodala Scotts Miracle-Gro semena pro ptactvo v hodnotě 73 milionů dolarů. Tato semena obsahovala pesticidy, o nichž je známo, že zabíjejí ptáky a ryby. V roce 2012 za to byla firma odsouzena k pokutě 4,5 milionů dolarů. Celkem pak prohrála hned 8 soudů za porušování předpisů na ochranu životního prostředí a dohromady musela zaplatit přes 12 a,půl milionu dolarů.
V některých oblastech se náhlé rozšíření konopných polí změnilo v ekologickou noční můru.
Tolik historie. V roce 2015 SMG koupila společnosti General Hydroponics a Vermicrop, v roce 2016 pak Agritech (Botanicaire) a 75% podíl ve společnosti Gavita, to vše prostřednictvím své dceřiné společnosti Hawthorne. Nyní tak vlastní všechny hlavní značky hnojiv a hydroponických systémů, substrátů, svítidel, organických doplňků a dalších pěstitelských potřeb. Na podzim roku 2017 si dále upevnila postavení v konopném světě odkoupením společnosti CanFilter (za 72,2 milionů dolarů), čímž navršila celkovou investici od roku 2015, kdy byl tento proces započat, na 565 milionů dolarů. Na začátku roku 2018 si pak SMG pořídila za 450 milionů dolarů firmu Sunlight Supply, jednoho ze dvou největších distributorů ve Spojených státech, čímž celková investice přesáhla jednu miliardu dolarů.
To vše proběhlo bez většího odporu. Jedna společnost, Fox Farm, zrušila svou distribuci prostřednictvím Sunlight Supply a bude distribuována výhradně společností Hydrofarm, dalším z velkých severoamerických distributorů. Ta sice nepatří SMG, ale byla koupena skupinou soukromých kanadských investorů s názvem Serruya.
Varovný prst pro Evropu
S postupující legalizací se tak celý konopný průmysl dostává do rukou nadnárodních společností, které se ještě před několika lety naprosto štítily čehokoli, co sebeméně souviselo s konopím. Musíme si proto dát pozor, abychom se v Evropě s přicházejícími změnami zákonů podobné situaci vyhnuli. V Evropě patří SMG v tuto chvíli pouze Gavita. CanFilter Europe se to netýká a to samé platí také o evropské odnoži General Hydroponics (GHE), která zůstává nezávislou firmou (ale bude se muset přejmenovat na Terra Aquatica).
V některých oblastech se náhlé rozšíření konopných polí změnilo v ekologickou noční můru.
Paradoxní ovšem je, že SMG možná neinvestovala zas až tak dobře, jak si myslela. Po nákupech firem sice jejich akcie zpočátku stouply, ale brzy začaly výsledky pokulhávat za očekáváním. Stejně jako všichni ostatní ani SMG nedokázala předpovídat změny, které legalizace přinese. Jsou tu noví pěstitelé, odlišné typy produktů, pěstuje se méně indooru a podobně. I potřeby farmářů se mění a některé ze společností, které SMG skoupila, jsou již poněkud zastaralé a rozhodně neodpovídají potřebám současnému trhu.
Mnozí z nás čekáme nebo jsme čekali skoro celý život, až jednou provždy skončí celá ta nehoráznost zvaná konopná prohibice. Zdá se ale, že jsme si to malovali poněkud růžově: konopí bude legální, takže zvítězí zdravý rozum a spravedlnost a basta fidli… Vše je ale daleko složitější a kalifornská zkušenost ukazuje, že abychom zvrátili dlouhé období temna, je zapotřebí si vše řádně naplánovat a předem se připravit na legalizaci jako celek. Doufejme tedy, že se Evropa ze situace v Severní Americe ponaučí a k nevyhnutelné legalizaci se postaví podstatně rozumněji a promyšleněji.
