Konkrétně jsme zjistili, že mikrodávkující dosahují lepších výsledků v oblastech moudrosti, svobodomyslnosti a kreativity. Za velmi nadějné považujeme i to, že uživatelé psychedelik v malých dávkách se projevovali lépe, co se týče negativních emocí a dysfunkčních vzorců chování.
Drobné změny, žádné halucinace
Mikrodávkou může být například pět až dvacet mikrogramů LSD, 0,1–0,3 gramu sušených hub obsahujících psilocybin nebo velmi malé množství exotičtějších substancí jako 1P-LSD, ALD-52 nebo 4-AcO-DMT. Nehledě na to, o jakou látku se jedná, mikrodávka znamená množství tak malé, že člověk pocítí jen drobné změny, nikoli halucinace. Lidé po ní rozhodně nejsou odtržení od reality, ale dělají běžné každodenní činnosti, ať už je to chození do školy, práce nebo výchova dětí.
Tím, jestli mikrodávkování opravdu funguje, se zatím nezabývala žádná odborná publikace, přesto se o něm hovoří stále více a v poslední době se o něj začínají zajímat i média. Například v roce 2016 vyšla v americkém časopise Wired reportáž sledující mladé profesionály ze San Franciska a Silicon Valley, kteří užívají mikrodávky psychedelik k tomu, aby stimulovali kreativní myšlení, zlepšili soustředění a získali oproti ostatním konkurenční výhodu.
Mikrodávkující tolik nepodléhali dysfunkčním vzorcům chování a negativnímu myšlení.
Také Ayelet Waldmanová v knize Opravdu dobrý den aneb Jak se mi při mikrodávkování totálně změnila nálada, manželství i život (A Really Good Day: How Microdosing Made a Mega Difference in My Mood, My Marriage and My Life) připisuje zvýšenou kvalitu svého života právě mikroskopickým dávkám psychedelik. A v poslední době pak zájem veřejnosti o tyto látky znovu rozdmýchala také kniha oblíbeného novináře, spisovatele a psychonauta Michaela Pollana s názvem Jak si změnit mysl: Co nás nová psychedelická věda učí o vědomí, umírání, závislosti, depresi a transcendenci (How to Change Your Mind: What the New Science of Psychedelics Teaches Us About Consciousness, Dying, Addiction, Depression, and Transcendence).
Moudřejší a kreativnější
Žádný experimentální výzkum ještě mikrodávkování věrohodně nezhodnotil, a ani my jsme o to nepokoušeli. Pro získání opravdu směrodatných údajů o účincích této metody je totiž potřeba provést celou řadu randomizovaných a placebem kontrolovaných studií. My jsme se však zatím rozhodli analyzovat zkušenosti několika jednotlivých osob, které mikrodávky užívají. Pomocí dotazníků jsme zkoumali vztah mezi mikrodávkováním a duševním zdravím. Nábor účastníků jsme prováděli online, především na uživatelském fóru o mikrodávkování na otevřené sociální síti Reddit. Pomocí několika dotazníků jsme se účastníků ptali na jejich osobní zvyky a postoje. A jelikož pevně věříme v otevřenou vědu, tedy že vědecké poznatky by měly být přístupny všem, sdíleli jsme naše materiály online, aby si je mohl každý prostudovat.
Účastníci výzkumu se vyznačovali i vyšší mírou kreativního myšlení a svobodomyslnosti.
Z dotazníků jsme zjistili, že lidé, kteří užívají psychedelika v nepatrných dávkách, se na stupnici „moudrosti“ umisťovali výše než ti, kdo psychedelikům holdují bez zábran. Výraz moudrost je však poněkud těžko uchopitelný. V kontextu našeho výzkumu značí „moudrost“ schopnost nahlížet na věci z různých úhlů pohledu, učit se z předchozích chyb, naladit se na stejnou vlnu s emocemi a osobami okolo sebe a mít určité vědomí sounáležitosti. Podle této definice byli mikrodávkující „moudřejší“.
Kromě toho se vyznačovali i vyšší mírou kreativního myšlení a svobodomyslnosti. Pokud je však pojem moudrost přinejmenším problematicky definovatelný, kreativita na tom není o moc lépe. Pro potřeby našeho výzkumu jsme ji definovali jako schopnost přijít na neobvyklá využití naprosto všedních věcí: konkrétně nožů a cihel. Lidé užívající mikrodávky vymysleli pro zmíněné věci více užitečných, neobvyklých a jedinečných použití. Toto cvičení je spolehlivým testem divergentního myšlení (proces myšlení, díky němuž vzniká větší množství originálních řešení), rozhodně ale není jediným znakem kreativity.
Méně negativních emocí
Na stupnicích dysfunkčních vzorců chování i negativních emocí se pak mikrodávkující umisťovali velice nízko. Co to ale znamená? Inu, dysfunkční vzorce a negativní myšlení jsou projevem neurotismu a nic dobrého na nich není. Dysfunkční vzorce jsou přesvědčení typu: „Má hodnota jako člověka silně závisí na tom, co si o mě myslí ostatní,“ nebo: „Když se na něco zeptám, budu vypadat hloupě.“ Ani jedno z toho samozřejmě není pravda, nicméně pokud takovým přesvědčením podléháme, jsme potom náchylnější ke stresu a depresím. Mikrodávkující se s těmito nezdravými přesvědčeními ztotožňovali méně. Vyšší míra negativních emocí pak znamená zvýšenou náchylnost k poruchám duševního zdraví – a i na této škále měla zmiňovaná skupina lepší výsledky.
Klinický výzkum čeká zářná budoucnost
Naše výsledky jsou slibné. Ovšem neradujme se předčasně, stále totiž nevíme, zda za zjištěnými rozdíly opravdu stojí mikrodávkování psychedelických substancí. Možná jsou duševně zdravější lidé ochotnější takto experimentovat, možná existuje nějaký neznámý důvod, proč jsou přirozeně kreativnější lidé nakloněni mikrodávkování. Zatím zkrátka nejsme schopni říci, co přesně rozdíly mezi zkoumanými skupinami způsobilo – víme jen to, že tu jednoduše nějaké jsou. Abychom na tuto otázku mohli fundovaně odpovědět, musíme provést kontrolované klinické studie. Naše bádání také ukázalo, že mikrodávkování má i své stinné stránky. Někteří lidé například uvedli, že se jim zhoršily pocity úzkosti a výkyvy nálad. Dalšími relativně běžnými vedlejšími účinky byly silnější bolesti a problémy se zažíváním. Nejčastěji zmiňovanou nevýhodou však byla ilegalita těchto látek. Užívání látek strukturně příbuzných psychedelikům sice občas může náležet spíše do šedé zóny, ale ve většině států to z vás zkrátka dělá zločince, a to vám na pohodě jistě nepřidá. Teď ale nejvíc ze všeho potřebujeme vědecké experimenty na lidech – randomizované kontrolované studie za použití placeba, s nimiž budeme schopni vyhodnotit bezpečnost a funkčnost této praxe. Podle dosavadních výsledků se zdá, že psychedelika mají pro člověka terapeutický význam nejen v plných dávkách, ale i v rámci mikrodávkování – a do budoucna nás nejspíš čeká ještě nejedno překvapení.
Zdroj: www.newsweek.com
