Legalizaci konopí lze dnes sice nazvat globálním trendem, ale ve většině zemí, které údajně ukončily jeho prohibici, kvůli němu stále můžete skončit ve vězení. V Kalifornii u sebe můžete mít až patnáct gramů sušiny, což je rozhodně dobrá zpráva. Tato čerstvě nabytá svoboda ale není zadarmo. Daně uvalené na legální konopí jsou vysoké a jeho prodejní cena jakbysmet. To je trnem v oku mimo jiné zastáncům konopných pacientů, protože vysoké ceny nutí potřebné pacienty hledat levnější zelené léčivo na černém trhu.
Předpoklad se nenaplnil
Státu přetrvávající ilegální konkurence přidává spoustu starostí. Vláda totiž předpokládala, že právě legalizace jim pomůže s černým trhem jednou pro vždy skoncovat. Následující případ ukazuje, proč se tento předpoklad nenaplnil.
Vztahy, jaké konopí mezi zákazníky a dealery vytvořilo, jsou zásadní. Na legálním trhu tak pevná pouta zatím neexistují.
Jake Heraty je student Akademie umění na Kalifornské univerzitě v San Francisku, který v pouhých šesti letech podstoupil transplantaci jater. Díky ní přežil hepatoblastom, vzácný rakovinný nádor jater, jenž se objevuje především u dětí. Heratymu dnes konopí pomáhá proti chronickým bolestem, kterými od operace trpí. Pro vysokoškolské studenty a kohokoliv bez nadprůměrného platu je život v drahém San Francisku poměrně těžký. Umíte si asi představit, že Heraty přepočítává každou korunu dvakrát, než si něco koupí, a to včetně konopí.
„Na ulici nakupuji nerad,“ vysvětluje Heraty magazínu High Times. „Mnohem radši bych šel do legálního obchodu a vybral si přesně to, co potřebuji. To je snad jasné. Když ale musím platit dalších 15 procent na dani, tak o tom ani neuvažuji. Jednoduše si nemůžu dovolit dávat státu těch 20 dolarů navíc, aby si mohli v pohodlí regulovat konopný trh. Za ušetřené peníze si raději koupím večeři.“
Kalifornské úřady se přesto snaží levné zdroje konopí z ulic vyhnat. Loni v květnu přišel dnes už bývalý guvernér Jerry Brown s návrhem, dle kterého by se do vyšetřování černého trhu s konopím mělo investovat čtrnáct milionů dolarů. Jeho návrh byl přijat a stát tvrdě došlápl na spoustu ilegálních skupin pěstitelů i dealerů, ale v reálu se samozřejmě nic nezměnilo. Potlačit kalifornský nelegální obchod s konopím by totiž stálo minimálně miliardy, trvalo by to roky a stejně by to skončilo neúspěchem.
Jak to chodí na černém trhu
Vysokou daní pro spotřebitele to však nekončí, provoz konopných firem je totiž sám o sobě velmi drahý. Marco, dealer ze Zálivu, si usrkne z lahve fialového drogového dryáku a potáhne si z bluntu. Uvelebí se v křesle a vzpomíná na počátky své kariéry mimo zákon. Zkušenosti podává jako umění a o konopné komunitě mluví jako o rodině. „Na začátku jste se o konopí mohli učit jen přímo od zdroje,“ tvrdí. „V šedesátkách se všichni pustili do pokusů s hydroponií, různými druhy umělého osvětlení, speciálními hnojivy a další alchymií. Zásadní poznatky si však pěstitelé i dealeři nechávali pro sebe. Nepustili si k tělu jen tak někoho.“
Dealeři licencované konopné producenty a prodejce jednoduše válcují, protože nejsou zatíženi všemožnými regulacemi a daněmi.
Marco dealuje už sedm let – tedy od chvíle, kdy opustil střední školu. Tvrdí, že od doby legalizace se tvář ilegální konopné komunity postupně ztrácí. Rozvrací ji mimo jiné spory o legální licence. Pro něj však tou zásadní hodnotou zůstává vztah se zákazníky. „Vztahy, jaké konopí mezi zákazníky a dealery vytvořilo, jsou zásadní. Přitom je skoro všichni opomíjejí. Na legálním trhu tak pevná pouta zatím neexistují.“ Podle Marca nelegální trh s konopím nezmizí, protože ho zachrání právě vřelé vztahy mezi dealery a jejich zákazníky. Řada velkých hráčů se navíc podle něj rozhodla nepřejít na legální stranu. Stejně tak spoustě uživatelů se nechce jen tak přetrhnout důvěrné vztahy se svými dealery a přejít do neosobního legálního trhu. Nováčci na legálním trhu navíc často nemají znalosti a zkušenosti jako pěstitelé, kteří s konopím pracují dlouhé roky.
„Dnešní situace nám ukazuje i temnou stranu legalizace,“ nechal se slyšet Marco. „Myslím si, že cílem každého distributora či pěstitele je produkovat co největší množství co nejkvalitnějšího materiálu. Legalizace ale na trh protlačila skupinu lidí, co o pěstování trávy zhola nic neví. Kvůli tomu teď na každém rohu narazíte na spoustu nekvalitního konopí. Tito zelenáči nemají nejmenší šanci staré konopné matadory dohnat.“ Marco dále vysvětluje, že licence ho vůbec nezajímá. Místo toho se soustředí na to, aby ostatním přiblížil znalosti o konopí, na jejichž základě by se mohli rozhodnout, jestli a případně jak jim rostlina může pomoci. „Chtěl bych být něco jako průvodce pro začátečníky ve světě konopí. Můžu jim ukázat jeho výhody i stinné stránky a pomoci jim najít způsob užívání, který by jim nejvíce vyhovoval. Jde mi o to dodávat mým blízkým kvalitní lék, díky kterému se jim bude žít lépe.“
Jiný úhel pohledu
Současné kalifornské zákony však nabízí zcela opačný pohled na věc. Obrátili jsme se proto s několika dotazy na vedoucí oddělení sanfranciské policie. Dostali jsme však vyhýbavou odpověď, že černý trh s konopím zas tak silný není. Alex Traverso, vedoucí oddělení komunikace s veřejností na Úřadě pro regulaci konopí, uznal, že problémy s nelegálním trhem pro něj rozhodně překvapením nejsou. Úřadu to dokonce bylo údajně jasné už od samého začátku. Otázkou konfliktu legálního a nelegálního trhu s konopím se totiž musí zabývat každý stát, který přistoupí k legalizaci. Rozsah, v jakém ilegální producenti a dealeři v Kalifornii podkopávají snahu legálních konopných podnikatelů, se však nyní stává trnem v oku úřadům, které se snaží trh regulovat. „Získat licenci není tak jednoduché – podnikatelé kvůli tomu tvrdě pracují,“ vysvětluje Traverso. „Licence a daně stojí hodně peněz a vám se tak zvyšují náklady.“ Většina považuje vysokou koncovou cenu legálního konopí za hlavní důvod, proč se nelegálnímu trhu stále tak daří. Podle analytické firmy Statista se cena gramu konopí zakoupeného na ulici v Kalifornii pohybuje kolem 8 dolarů (zhruba 170–180 korun). Cena v legální výdejně pak činí průměrně 10 dolarů (asi 220 korun).
Nováčci na legálním trhu navíc často nemají znalosti a zkušenosti jako pěstitelé, kteří s konopím pracují dlouhé roky.
Na druhou stranu některé poctivé uživatele ani vyšší cena neodradí. V případě Kalifornie se tak ve výdejnách tvoří fronty turistů i těch, co se sem teprve nedávno přistěhovali. Láká je především dostatek informací a legalita celé transakce. Traverso a jeho tým se teď snaží legální trh před nespravedlivou konkurencí toho nelegálního různými způsoby chránit. Uvedl, že úřad poslal společnostem bez licencí varovné dopisy. Jejich adresy získal přes servery, které nelegální firmy propagují, mezi které patří například stránky jako Weedmaps a Craigslist.
Úřady se snaží
„Po varování budou následovat žaloby,“ dodává Traverso „Několik legálních firem si stěžovalo, že se to kolem nich nelegálními obchody jen hemží. Naléhají na nás, abychom je zastavili,“ vysvětluje. „To však není tak jednoduché. Jednotlivé případy musíme totiž nejdřív začít oficiálně vyšetřovat. Jsme však přesvědčeni, že cestu k řešení tohoto problému pomalu, ale jistě najdeme.“ Přes veškerou snahu úřadů to legitimní konopné firmy nemají vůbec lehké. V červnu roku 2018 úřady vydaly nové předpisy, kvůli kterým museli konopní podnikatelé u řady svých produktů změnit popis a název. Mnohé výrobky navíc novým předpisům zcela odporovaly, a tak je firmy musely stáhnout z prodeje. Stát tedy očividně zákony týkající se konopného trhu stále mění a pro podnikatele je velmi těžké se přizpůsobit. Úřad pro kontrolu konopí dle slov Traversa o tomto problému vědí a snaží se všemožně pomoci. „Nejsme tady od toho, abychom škodili – náš úřad je tu pro všechny, kteří potřebují poradit,“ nechal se slyšet úředník. „Nebudu vám nic nalhávat – konopné firmy to nebudou mít lehké. Legalizace je přeci jen novinka a Kalifornie je v tomto směru průkopníkem.“
Právo na právníka?
Marc Wasserman není jen tak obyčejný právník. Nejprve se živil jako filmový herec, pak se ale rozhodl stát advokátem. Jen tak nějakého případu se ale nechytne. Bojuje pouze za ty, jež byli křivě obviněni z provinění spojených s konopím. Společně se svým bratrem Craigem založili advokátní kancelář s všeříkajícím názvem Právníci bratři Trávníci (Pot Brothers at Law). Teď neúnavně bojují proti prohibici a staví se za základní lidská práva. Wasserman byl specialistou na konopné právo ještě před legalizací a s problematikou černého trhu má dostatek zkušeností. Rady nikomu, kdo se na černém trhu pohybuje, samozřejmě neposkytuje.
Čím více se dovídáte o příkořích, kterým musíte jako legální konopní podnikatelé čelit, tím více vás to logicky táhne do podsvětí.
Ve chvíli, kdy je však dotyčný obviněn, nemá problém ho u soudu hájit. S tím má už Wasserman spoustu zkušeností. „V poslední době mám desetkrát více případů než dříve,“ sdělil Wasserman magazínu High Times. „Upřímně jsem toho názoru, že legální trh je příliš regulovaný a zdaněný. Proto se spousta spotřebitelů vrací právě na černý trh, který nabízí mnohem lepší ceny. Dealeři pak licencované konopné firmy jednoduše válcují, protože nejsou zatíženi všemi těmi regulacemi a daněmi.“ Vše navíc zhoršuje nerovný přístup vlády a komisí ke konopným firmám. Ty jsou dnes sice naprosto legální, rozhodně se s nimi ale tak často nezachází. „Konopní podnikatelé musí na finančním úřadě vyplnit nechvalně známý formulář č. 280-E,“ vysvětluje Wasserman.
„V něm v podstatě prohlašujete, že obchodujete s nelegální látkou zařazenou na federální seznam nejnebezpečnějších drog, tzv. Schedule I. Konopí je tak sice v Kalifornii legální, ale federální vláda ho stále považuje za protizákonnou drogu. Kvůli tomu tak čelíte paradoxům dvojího právního systému. Prodej konopí v Kalifornii samozřejmě musíte řádně danit, nicméně stát konopným formám neumožňuje provádět běžné odpisy z daní. Právě toto je obrovské znevýhodnění,“ pokračuje Wasserman. „Představte si, že běžná firma má sekretářku. Její roční výplatu si může při zdanění v rámci svých nákladů odepsat z daňového základu. Legální konopné firmy ale tak samozřejmý účetní úkon k dispozici nemají. Mohou totiž odepsat jen úkony, které se přímo týkají pěstování a zpracování rostlin. Čím více se dovídáte o příkořích, kterým musíte jako legální konopní podnikatelé čelit, tím více vás to logicky táhne do podsvětí. Navíc i pokud zapomenete na všechno to obtížné papírování a daně, nelegální obchod s konopím je prostě výnosnější.“
Úřady se snaží legální trh před nespravedlivou konkurencí toho nelegálního různými způsoby chránit.
Wasserman dále poukazuje na to, že ministerstvo spravedlnosti nemá dost prostředků ani lidí na to, aby černý trh s konopím potlačili. Když se podíváte do médií, samozřejmě na vás všude křičí titulky o zátazích na pěstírny a dealery. Každému, kdo problematiku sleduje, je ovšem jasné, že se jedná jen o akce bez větších důsledků. „S prohibicí alkoholu to bylo úplně to samé. Jakmile skončila, všude se vyrojila spousta černých palíren, pašeráků a nelicencovaných podniků,“ přibližuje dnešní situaci Wasserman. „Trvalo dalších pět až deset let, než se situace uklidnila.“
Předpověď pro černý trh
Opravdovým problémem však stále je, že dealeři neprodávají pouze konopí. Na černém trhu je toho mnohem víc. Ta lahvička, ze které Marco usrkával, nebyla jen jeho potěšením. Byla totiž součástí jeho živobytí – jednou z mnoha drog, jejichž prodej ho živí. Mimo jiné měl i spoustu léků na předpis od Xanaxu po Percocet – léky, které dnes stojí za obrovským počtem předávkování. Zákonodárci se mohou snažit, jak budou chtít – černý trh nikdy neporazí. A proč? Stále tu budou lidé jako student Heraty, kteří si předražené legální konopí dovolit nemohou. On i další by si jednou rádi svůj lék kupovali v legálním obchodě. „Nakupovat konopí nelegálně mi je proti srsti,“ uvedl. „Obchody s konopím jsem viděl a rozhodně vypadají lépe než postranní uličky. Jejich nabídka je navíc naprosto bezkonkurenční. Nebýt těch cen, byly by naprosto skvělé. Kdybych si to mohl dovolit, nakupoval bych konopí jen v nich. Kalifornské vládě jde však bohužel více o to vydělat na daních z konopí než o to, aby občané měli k dispozici finančně dostupné přírodní léčivo.“
Zdroj: hightimes.com
