Za odkazem mistra Klika, aneb Provaznictví v Čechách obrazem

„Když se řekne provaz, znamená to v jakéhokoli zemědělské oblasti hlavně postroj pro dobytek, ale u nás, v Jižních Čechách, tolik proslavených rybníkářstvím, to zákonitě i znamená síť a další zařízení pro rybolov… Provaznictví odpradávna provází člověka. V minulosti musel být provazník v každé vesnici, stejně jako kovář nebo mlynář. Toto řemeslo se dědilo z otce na syna po několik pokolení.“ Nejinak tomu bylo i v Deštné u Jindřichova Hradce, kde se do dnešních dnů zachovala, díky péči posledního z rodu provazníků Karla Klika, ukázka tohoto tradičního řemesla.

Provaznické muzeum Karla Klika v Deštné jsme jednoho slunečného srpnového dne navštívili spolu s účastnicemi dílny Stavíme s konopím: Konopná Odyssea. Pana Klika jsme v muzeu nezastihli. Poslední provaznický mistr z rodu Kliků zemřel tento rok na jaře a od roku 2008 tak muzeum provozuje město Deštná. Provází nás trošku zachmuřený, ale zapálený průvodce Daniel Fleischmann.

Z výkladu, který je prošpikován ukázkami pracovních postupů, strojů a hejblátek, na kterých jako kdyby se motal sám vesmír, jsme se dozvěděli o tradici provaznictví v Čechách a v Deštné, o provaznických rodech, o různých vláknitých rostlinách, ze kterých se provazy motaly – u nás to byl hlavně len a konopí. Průvodce se často trápil přerváním tradice řemesel kolektivizací v 50. letech. Českoslovenští provazníci do té doby patřili ke špičce v oboru, i co se týče strojních inovací. Celá řada vynálezů byla ale s přechodem na centralizovanou výrobu ztracena, jejich autoři je nemohli nikdy plně rozvinout a využít. Nejinak tomu bylo i v Deštné, kde se veškerá provaznická výroba v roce 1953 sdružila do národního podniku Delana.

Jen díky píli a péči pana Klika se povedlo zachovat 260 exponátů, které nás na chvíli přenesou o století zpět. Nahlédněte spolu s námi do rozmanitého světa provaznického kumštu.

Len či konopí se lámalo a vochlovalo na trdlicích
a vochlích. Provazníkovi se pak ke zpracování
přinášela již vyčesaná vlákna.

Základní nit se stáčela podobně, jako snová pavouk
svá vlákna, nebo se spřádala na kolovratu

Délka příze se měřila na lokty pomocí motovidla

Příprava ke stáčení provazu

Už se to točí. Pomůcka v detailu se nazývá léra, ale také vlk, prase (sviňa), hruška nebo jezdec.

Podpis rodu Kliků – každý provazník měl svůj uzlík, kterým označoval své zboží. Lidé v krámě si tak mohli snadno vybrat. Provaznickou „maturitou“ byla čabraka – zdobený síťový přehoz přes koně, užívaný při slavnostních příležitostech. Původně sloužila jako ochrana před mouchami.

Zlaté české ručičky vytvořily několik světových vynálezů