Michal Otipka, majitel společností Growman Plains a GrowLand a jeden z posledních bojovníků za spravedlnost, uspěl letos v dubnu se svou stížností u Ústavního soudu, který uznal, že došlo k zabrání věcí v nepřiměřeném rozsahu, a vrátil případ k Obvodnímu soudu na Praze 3. Ten verdikt v květnu potvrdil a rozhodl o vrácení části zboží. Rozsudek obvodního soudu je pravomocný, protože státní zástupce se na místě vzdal práva na odvolání. Otipkovi tak budou vráceny přípravky a zařízení na pěstování rostlin pod umělým osvětlením a další zboží, které svých charakterem nenasvědčuje a nikdy u něj nebylo prokázáno, že by mohlo být využito k páchání trestné činnosti. Naopak katalogy a ceníky konopných semen či knihy zaměřené na pěstování a využití konopí zabaveny zůstanou.
Michale, jaký máš pocit ze svého vítězství?
Jsem za ten verdikt rád, nakonec jsem od začátku tvrdil, že to vůbec zabavovat neměli a že celá ta akce byla špatně. Ústavní soud pouze prohlásil, že zabavit všechno najednou bylo špatně a že policie dostatečně nezkoumala jednotlivé zabavované zboží. Teď bych měl dostat část tohoto zboží zpět, otázkou ale je, v jakém bude stavu, na což nikdo nezná odpověď. V případě, že by byly poškozené nebo to bude po expiraci, budu požadovat náhradu.
Abychom se zorientovali, ty podnikáš od roku 1998 a v roce 2013 ti přišla do obchodu policie s tím, že se údajně jako provozovatel growshopu dopouštíš trestného činu šíření toxikomanie. A co mohli, to ti zabavili a začali tě stíhat?
To byla záminka, kdy oni se to ani nesnažili zakrývat. Potřebovali něco, za co nás budou moci sesekat, tak si pomohli paragrafem o šíření toxikomanie. Jednak to byl účelový výklad a překroucení, a další věcí byla selektivnost. Kdyby ten paragraf skutečně chtěli takhle uplatňovat, museli by jít do trafik, do OBI, do Bauhausu, do knihovny, kde veškeré zboží, které jsme prodávali, lze sehnat taky.
Prostě si řekli, pojďme někoho klepnout přes prsty, je jedno koho, ale ať to dobře vypadá.
Takže vaše argumentace se opírala o to, že inkriminované zboží můžeš sehnat i jinde, že nešli plošně po všech obchodech?
Takhle jsme úplně neargumentovali, to byla spíš naše reakce na to obvinění. Vzali jsme ten jejich blábol, co sepsali, a každé slovo nebo větu, která byla odchýlená od reality nebo ji překrucovala, jsme vysvětlovali, jak je to doopravdy. Základ naší obhajoby byl ten, že jsme nepřekročili žádný zákon a nikomu jsme neradili, ať pěstuje trávu nebo marihuanu nebo nevím co. My jsme podnikali v mezích zákona. A to, že vezmeš tři legální věci a prodáváš je pohromadě, to ti nemůže vytvořit nelegální kombinaci. Oni ale řeknou, že nabyli dojmu, že tys ten úmysl měl.
Ano, policie tenkrát argumentovala tím, že když je vše pod jednou střechou na jednom místě, naplňuje se jakýsi domnělý řetězec zboží, který ti má zajišťovat veškeré podklady, návody a zboží k tomu, abys mohl údajně páchat trestnou činnost.
Jasně, to byla konstrukce, která se jim vyvíjela, jak chtěli, aby to vypadalo důvěryhodně nebo podle práva a podle zákona. Pravdou je, že přitěžující okolností bylo, že jsme měli e-shop a prodávali všechno na internetu, nebo jak policie ráda říká: volně dostupnou počítačovou sítí. Z určitého úhlu pohledu je internet jeden velkej obchoďák. Navíc jsme věděli, že hledají nějakou záminku, protože nám to policajti sami řekli. Proto jsme konopná semínka přestali prodávat čtyři měsíce před zásahem, kdy ten zásah už vůbec nebyl nutný. Si vezmi, jak přísně v případě growshopu postupovali – neuvěřili obhajobě, důkazům. Jestliže chtějí takhle přísně soudit, proč tuhle praxi nepoužívají v politických kauzách nebo v kauzách, kde jde o stamilióny? Záměr toho zátahu bylo způsobit nám co největší škodu bez ohledu na spravedlnost, chtěli nás zničit lidsky, materiálně, ekonomicky.
Vy jste k Ústavnímu soudu podali stížnost jen na to zabavení zboží. Trest za šíření toxikomanie jste nerozporovali?
Ano, co se řešilo u Ústavního soudu, byla jenom ta ekonomická část, když to řeknu takhle. Za šíření toxikomanie jsem dostal podmínku, která mi už vypršela. Víš, co nám zachránilo kejhák? Že to začali prodávat sami. To, že to zabavené zboží prodával stát a napsaly o tom noviny, bylo to v televizi a mluvilo se o tom. Viděli to i ti ústavní soudci a najednou jim to bylo jasné… Někdo by řekl, že se měli čeho chytit, někdo řekl, že už to bylo tak do nebe volající, že to nemohli ignorovat. Prostě v okamžiku, kdy to stejné zboží prodává stát, nemůže stát tebe trestat za to, že to prodáváš taky.
Dokázal bys nějak vyčíslit škodu, kterou ti způsobili?
Jedna věc je zboží, které jsem nakoupil a které nám vzali, to se dá vyčíslit. Já mám inventuru, mám skladovku, mně všechno sedí. Oni to vzali, hodili to do dodávky a odvezli to bez počítání a bez evidence. Budou sice chybět papíry na jejich straně, ale pokud se bavíme o škodě, první položka je zabavené zboží za dvanáct miliónů. Ale pak je tam tisíc dalších věcí, kdy jsme platili nájem, energie, výplaty zaměstnanců, investovali do reklamy, plánovali otevřít obchody v zahraničí a další. Budovali jsme značku, kterou nám poškodili. Mezitím místo na trhu obsadili jiní, takže ve finále je v seznamu škod to zabavené zboží minoritní položkou.
Jaký máš dojem z celého zátahu a stíhání, je to účelovka, jak je dneska populární říkat?
Kampaň je to! My víme, jak to bylo, ono už to prosakuje i z jiných zdrojů. Teď ti policajti, co na tom dělali, jsou naštvaní, protože to dělat nechtěli. Jim to nařídilo státní zastupitelství, a to teď od toho dává ruce pryč s tím, že policajti jsou blbci. Tohle celý zařídili dva lidi z Národní protidrogové centrály, a ředitel Jakub Frydrych, protože je fanatik, jim to s chutí podepsal. V té době tady nebyla vláda a samozřejmě polívčičku si přihřálo státní zastupitelství.
Vnímáš to jako cílenou snahu omezit dostupnost nebo viditelnost tohoto segmentu trhu?
Hele, mi to přijde, jako když si Amíci řeknou v Afghánistánu: „Ten Taliban jde nahoru, pojďme někoho zastřelit nebo na někoho poslat drony.“ To nebylo o tom, kde nebo jestli vůbec existuje nějaký problém, který by se měl řešit. Prostě si řekli, pojďme někoho klepnout přes prsty, je jedno koho, ale ať to dobře vypadá. Původní záměr byl údajně Cannafest, ale báli se ostudy u zahraničních návštěvníků a toho, že neumí anglicky. My jsme byli náhradníci, to je na tom to nejsmutnější. Napadl je i časopis Legalizace, ale to si vůbec nedovolili, to se báli kvůli svobodě tisku.
Jestliže chtějí takhle přísně soudit, proč tuhle praxi nepoužívají v politických kauzách nebo v kauzách, kde jde o stamilióny?
Co by podle tebe jako pro občana a podnikatele byl projev právního státu, právní jistoty?
Ať dají jasná pravidla – a my ta pravidla budeme dodržovat. To prostě nepochopíš ani z pohledu státu, z pohledu racionální drogové politiky, z pohledu policie, z pohledu bezpečnosti… Tady prostě převážily emoce nad rozumem. Pokud mají pocit, že je tady nějaká konopná scéna, tak přeci chceš co nejvíc lidí vtáhnout do té legální hry, aby z toho měl stát peníze, aby fungovala nějaká kontrola, nějaká pravidla. Nechci úplně volat po zrušení paragrafu šíření toxikomanie, protože oni ten paragraf potřebujou, aby mohli bojovat se svinstvem typu smart drugs, co se prodává jako sůl do koupele a další fety. Tady je problém, že drogové centrále šéfuje člověk, u kterého ideologie převládá nad faktama a nad zdravým rozumem. Po konopí nikdo neumírá, uživatelé se na to po pár letech vykašlou a mají nepoškozený mozek, můžou normálně fungovat dál. Lidi se snaží zbavit stresu a společenských tlaků, a pokud ten únik má být chlast, hulení nebo tvrdé drogy, tak hulení je to nejmenší zlo. Ale jsou tu i další věci. Všude, kde konopí povolí, u mladých lidí o to brutálně klesne zájem, protože to není zakázané. Takže pokud chtějí něčeho dosáhnout, tady je cesta, jak toho dosáhnout lze.
Jasně, racionální a efektivní regulace je samozřejmě účinnější a levnější než represe.
Ano, když si představím takové Švýcarsko, tam je to super, tam platí pravidla. Tady neplatí nic. Vždyť nás odsoudili už před tím zásahem. Ten soud měl být až na konci. Do té doby měla platit rovnost před zákonem, předvídatelnost práva, dodržování zákonů a v případě pochybností mělo být právo ve prospěch obžalovaného. Navíc si myslím, že v právním státě by nás vyřešili jako první, takže by to mělo dopad na ty ostatní kauzy. Ale mně přijde, že to schválně nechali vyhnít. Část obžalovaných se u soudu domluvila stylem „přiznej vinu a my ti vrátíme zabavené zboží“. Část obžalovaných odsoudili tak brutálním způsobem, že pochopili, že nemá smysl nic, a ještě jim u toho vyhrožovali, že jako suď se a dáme ti to vyžrat. A část lidí se soudila a proběhlo to rychleji než ty naše případy. Teď jsme vyhráli, ale ostatním to nepomůže, protože ty jejich případy už jsou uzavřený.