Podobné kousky jako krátký propagandistický film Drogová závislost (Drug Addiction) z roku 1951 se promítají dodnes, naštěstí už ale ne v rámci osvěty studenstva, spíše na akcích pořádaných studenty samotnými, a to za účelem bizarní zábavy. S o to větším překvapením pak můžeme pozorovat, že i zelená protistrana se, patrně namlsaná předešlým vítězstvím rozumu, ráda vydá do vod takřka mýtických, kdy především mladší uživatelé rádi tvrdí, že na konopí nelze vypěstovat závislost a že je úplně oproštěno od abstinenčních příznaků. Prej si to někde přečetli.
Nespavost a jiné srandy
Mám pro vás špatnou zprávu – svět není černobílej, a to ani v tom případě, kdy by se to nám huličům hodilo. Je velice dobře zdokumentováno, že obtíže spojené s koncem dlouhodobého pravidelného užívání konopí mohou být snad mírnou, ale velice skutečnou výzvou. Svojí závažností se sice ani zdaleka nepřibližují abstinenčním příznakům, které vykazuje tabák, alkohol a jiné drogy, přesto se může jednat o otravný a nepříjemný zážitek, a to po dobu několika dnů až týdnů.
Doporučuje se dlouhodobě omezovat množství jointů a přecházet na méně účinný materiál.
Důvodem, proč třeba nemůžete usnout, když si od hulení rozhodnete dát pauzu, je dost možná cannabis withdrawal syndrome (CWS) neboli syndrom odnětí konopí, lidově řečeno abstinenční příznaky. Ty se údajně v mírné či vážnější formě objeví u většiny pacientů s diagnostikovanou poruchou z užívání konopí (cannabis use disorder – CUD). Konkrétně se bavíme o rekreačních uživatelích trávy, kteří tak činí dlouhodobě a nezapomenou si ubalit alespoň jednadvacet dní v měsíci. Riziková konzumace hrozí přibližně u deseti procent huličů, ačkoli kvůli doposud nejasné klasifikaci a různým způsobům diagnózy je opravdu obtížné určit přesná čísla. Projevy CUD jsou podrážděnost, deprese, zarudlé oči, neschopnost normální sociální interakce a v neposlední řadě další rizikový stav – závislost na konopí.
Závislost? Na trávě?!
Ano, čtete správně – řeč je o závislosti. Její výskyt se v dospělé populaci pohybuje od 0,26 procenta v Latinské Americe přes 0,34 procenta v západní Evropě po 0,68 procenta v Austrálii. Protože v Česku konopí kouří každý pátý mladý dospělý a nehuliči si závislost vypěstují těžko, vychází nám, že asi 1,5 procenta z těch, co naši oblíbenou bylinu vyzkoušejí, jsou na ní v určité fázi svého života závislí dle lékařské definice. Z těch, co konopí užívají pravidelně a ve vysokých dávkách, se hovoří o přibližně devíti procentech. U závislých je výskyt několika různých abstinenčních příznaků téměř jistý. Pořád se sice nejedná o hororové scény se zvracející třicetikilovou troskou, koženými pouty pevně připoutanou ke kovovému rámu postele, ale někteří pacienti končí hospitalizováni. Naštěstí pro ně nemají abstinenční příznaky syndromu odnětí konopí dlouhého trvání.
Těchto abstinenčních příznaků po vysazení konopí je větší množství a u každého se projevují jejich individuální kombinace, což je ovlivněno různým životním stylem, stravou, případným současným užíváním dalších návykových látek, jinými genetickými predispozicemi a v neposlední řadě potencí huliva. Následující dva grafy ukazují závažnost projevu na stupnici od 0 do 3 ve vertikální rovině a počtu dní od posledního špeka v té horizontální. První graf se zabývá psychickými projevy, jako jsou podrážděnost, nervozita, vztek nebo prostá touha si znovu zapálit (odborně bažení). Druhý graf znázorňuje projevy fyzické – nespavost, pocení, bolest hlavy a další.
Nula na stupnici znamená žádné příznaky, jednička mírné, dvojka střední obtíže a trojka závažné. Jak je vidět, všechny projevy mají sestupnou tendenci a s koncem druhého týdne od počátku abstinence se pomalu vytrácejí. Co se vlastně během tohoto procesu děje v mozku? Pravidelná konzumace konopí vede ke snížené citlivosti receptorů CB1.
Ty se nacházejí převážně v mozku, ale také v míše, bílých krvinkách nebo v pohlavních orgánech a vylučovacím traktu. Jsou součástí endokanabinoidního systému, který hraje svoji roli v různých fyziologických procesech, jako je nálada, citlivost vůči bolesti, chuť a paměť. Během prvních dvou dnů abstinence se funkce těchto receptorů začíná navracet do normálního stavu a přibližně za čtyři týdny je po všem. To by mohlo být vodítkem pro stanovení maximální možné doby trvání fyzických příznaků syndromu odnětí konopí. Psychologické projevy většinou odeznívají také v řádu několika týdnů, nicméně u nich je mnohem obtížnější stanovit obecný časový rámec, neboť projevy jsou více individuální. Povšimněte si také například opožděného nástupu podivných snů na grafu č. 2.
Další čísla a srovnání
Válka na drogy má za následek, že většina potřebných výzkumů je stále v plenkách. Ještě v osmdesátých letech vlády většiny vyspělých zemí práskaly bičem do splašených spřežení čiré propagandy, nějaký seriózní výzkum se tak nekonal a dočíst jste se mohli převážně pokroucené statistiky a démonizační nepravdy. CWS neboli abstinenční příznaky po vysazení konopí jsou tedy poměrně novým pojmem, který si v odborných kruzích své místo našel poměrně nedávno. V devadesátých letech probíhaly epidemiologické, prospektivní a retrospektivní studie abstinenčního syndromu a také výzkumy s pacienty doma i v laboratořích. Tyto poznatky pak vedly k publikaci diagnostických kritérií v DSM-5 (pátém vydání Diagnostického a statistického manuálu duševního zdraví). Je dost pravděpodobné, že častější výskyt příznaků, a tedy větší zasloužená pozornost odborníků souvisí s větší potencí konopí v oběhu.
Abstinenční příznaky jsou častější a vážnějšího charakteru při nadměrném užívání silných modelů.
Jinými slovy – existuje předpoklad, že při dlouhodobém kouření indoorového konopí s vysokým obsahem THC je výskyt abstinenčních příznaků pravděpodobnější než při kouření slabšího venečku. Syndrom odnětí konopí musí být bezesporu podroben dalšímu zkoumání. Jeho definice je vágní a odborníci se zatím vůbec neshodli na vhodné medikaci – několik menších studií skončilo neuspokojivě. Mezi zkoumanými medikamenty byla antidepresiva jako bupropion, nefazodon, fluoxetin. Některá z nich částečně snižují určité symptomy, svým neodborným úsudkem bych si ale dovolil tvrdit, že „pilulka na všechno“ je v tomhle případě v nedohlednu.
Ve studii publikované v American Journal of Addiction v roce 2004 bylo dotázáno 469 kuřáků konopí, zda se u nich vyskytly abstinenční příznaky. Studie ukazuje, že příznaky byly hlavně psychologické a pouze 23 procent respondentů uvádělo bolesti hlavy, 2,1 procenta zvracení, 4,3 procenta průjem a 5,5 procenta třes. Všechny tyto příznaky se objevily během jednoho a půl týdne po ukončení užívání konopí. Doba jejich trvání se vesměs shodovala s časovým rámcem čtyř týdnů, přičemž vážné příznaky mají zhruba poloviční trvání. Obecně také platí, že silnější fyzické symptomy byly pozorovány u žen než u mužů. Naopak Afroameričané vykazovali slabší abstinenční příznaky než jejích bílí spoluobčané. V Americe přibližně 90 procent dlouhodobých huličů zároveň kouří tabák, a právě jeho kuřáci vykázali výrazně vyšší míru podrážděnosti a několika dalších symptomů než nekuřáci, a to v důsledku utvářené psychicko-fyzické závislosti během souběžného užívání obou látek. Kuřáci tabáku se také ke konopí výrazně častěji vracejí.
Co pomáhá?
Jak už bylo řečeno, polykání prášků je v případě konopných abstinenčních příznaků léčbou s minimálně nejistým výsledkem, vzhledem k nedostatečnému množství provedených studií. Protože příznaky většinou nejsou vážné a rychle odeznívají, zpravidla není třeba vyhledat odbornou pomoc. Tu se však naopak důrazně doporučuje vyhledat, pokud se objeví jeden nebo více ze tří základních indikátorů opravdového problému:
1. Máte opravdu velký problém přestat hulit, tato možnost je u vás v podstatě vyloučená.
2. Kromě abstinenčních příznaků zároveň zažíváte i jiné psychologické či somatické obtíže. Třeba nemůžete tři dny vstát z postele.
3. Zároveň s konopím dlouhodobě užíváte i jiné návykové látky. Typicky alkohol, jehož souběžné užívání bylo pozorováno u necelé poloviny pacientů.
I bez dohledu lékaře se ale můžete směle připravovat na den, kdy si na nějakou dobu smotáte naposledy: stačí dlouhodobě omezovat množství jointů, co skončí ve vašich plicích, a zároveň přecházet na méně účinný materiál. Abstinenční příznaky jsou totiž častější a vážnějšího charakteru při nadměrném užívání silných modelů. Pokud jste nekuřáci cigaret, doporučuje se také kouřit čisté jointy – tedy bez tabáku. Snížíte tak riziko, že budete zakoušet symptomy typické pro kuřáky. Poslední rada zní jak od báby kořenářky, ale zároveň je snad asi vůbec nejlepší:
Jdi si zaběhat!
Hned několik příznaků syndromu odnětí konopí lze snížit prostou fyzickou aktivitou, ideálně pohybem v prostoru. Že běh přispívá k lepšímu mentálnímu zdraví, je všeobecně známé, nadto ale větší fyzická aktivita a vyčerpání organismu zlepší i váš spánek. Léčba abstinenčních příznaků je tak v domácích podmínkách spíše prevencí – prostřednictvím úpravy množství a kvality konzumovaného materiálu a snahy o změnu životního stylu k lepšímu. Dobré je dát si pozor na zvýšenou konzumaci jiných látek v době abstinence (tabák, alkohol), což je jev často pozorovaný, a celkově si naplánovat první dva týdny abstinence, aby byl program pestrý a plný. Genetický faktor má nezanedbatelný účinek, který nelze dobře předpokládat, nic tedy nefunguje stoprocentně, ale většina obecných rad a doporučení funguje přinejmenším zčásti.
Fyzické i psychologické projevy konopné závislosti většinou odeznívají v řádu několika týdnů.
Existuje dlouhá řada skvěle zpracovaných a vědecky ověřených argumentů, proč přestat pohlížet na konopí jako na nástroj ďábla. Kromě léčivých účinků u nemocí, kde synteticky produkované látky selhávají či přinášejí větší souběžné obtíže, může konzumace konopí zlepšovat také zdraví psychické. Nic se ale nemá přehánět a už vůbec bychom neměli klesnout na úroveň fanatických hlasatelů vlastních pravd a cucat si z prstu tvrzení jako ta, že na konopí si nelze vypěstovat závislost. Míra především fyzické závislosti na konopí je nepoměrná s ostatními drogami, přičemž i psychická závislost je mnohem větší u tabáku i alkoholu. Obtíže spojené s abstinencí konopí jsou povětšinou mírné a rychle odeznívají. Zavírat před nimi oči ale nemá smysl.
Zdroje:
