Paradoxem je, že v Evropě máme zažitou představu Španělska coby jakéhosi liberálního ráje, kde je tolerováno konopí a hašiš i jejich užívání. Ve skutečnosti ale španělští politici na celonárodní úrovni konopí nijak neregulovali a tématu se spíše vyhýbají. Snaha zřídit parlamentní komisi pro legalizaci konopí přišla i přes podporu levicové strany Podemos a středo-pravicové strany Cuidadanos vniveč.
Pacienti napospas
„Rovnováha a znalost vzájemných poměrů mezi kanabinoidy THC a CBD je klíčem k výslednému prožitku každého uživatele. Dá se díky ní předcházet záchvatům psychózy, která je v podstatě nejrizikovějším aspektem konopí. U konopí totiž nehrozí úmrtí z důvodu předávkování, jako je tomu například u morfinu,“ vysvětluje jeden z nejaktivnějších a nejuznávanějších světových badatelů v oblasti léčebného využití konopí Manuel Guzmán, profesor biochemie na Komplutenské univerzitě v Madridu.
Kdybychom zrušili celou tu nesmyslnou prohibici, Španělsko by se mohlo stát konopným skleníkem světa.
„Užívání konopí je nejčastějším způsobem porušování zákona ve Španělsku. Navíc osoba, která si konopí sežene na černém trhu a neví, co konzumuje, podstupuje velké riziko. Mám na mysli především nemocné: podle odhadů u nás žije 120 000 lidí s různými projevy roztroušené sklerózy, epilepsie, rakoviny a chronických bolestí, kteří si je léčí konopím na vlastní pěst – sami si ho shánějí a sami si ho dávkují,“ popisuje současný neutěšený stav Guzmán. „Nemluvě o dalších tisících, kteří o tom uvažují. Potřebovali by konopí s jasně definovaným obsahem léčivých látek. Toho se jim nedostává, ale zároveň jsou jim bez skrupulí vydávány recepty na opioidy, jejichž užívání mívá fatální následky.“
Kalifornie Evropy
„Mohli bychom být hlavní zásobárnou Evropy a stát se tak konopnou Kalifornií celého kontinentu,“ představuje svou vizi Pedro Pérez, předseda madridského klubu La Santa Cannabis. Má za sebou mnoho popotahování s policií zejména poté, co Nejvyšší a Ústavní soud mezi léty 2015 a 2018 vydaly sérii rozhodnutí, jež vyzněla proti těmto „asociacím“ sdružujícím uživatele a pěstitele konopí. „Víme, jak na to, máme spoustu sluníčka, máme zkušenosti i ta nejlepší semena a naše asociace jde všem příkladem, protože propagujeme zodpovědné pěstování a užívání, bohužel politici jsou zaseklí v prohibici. Ve srovnání s rychlým legalizačním vývojem ve světě nám začíná ujíždět vlak.“
Vykouřit jointa je úplně to samé jako zajít si do baru.
„Naše konopí je jako to nejlepší víno z vinic Vega Sicilia,“ tvrdí skromně pěstitel Sergio González, předseda zaragozského konopného klubu Nuestra Señora del Agua a prezident uskupení Za zodpovědnou regulaci, jež lobbuje za legalizaci konopí. Pětatřicetiletý González studoval telekomunikaci, pracoval pro společnost Google a od svých sedmnácti pěstuje konopí. Dnes si může vybrat z bezpočtu nových odrůd a s oblibou dabuje rosin neboli inhaluje nejčistější extrakty s obsahem THC kolem 80 procent, které by dokázaly položit i slona. Rosin si vyrábí podomácku sám. „Mám podnikatelský záměr a pracuju na tom, abych ho profesionalizoval. Když přijde na práci s konopím, tak ve Španělsku máme know-how, které nikdo jiný v Evropě nemá. Sice je to stále oficiálně proti zákonu, ale všichni víme, že prohibice pomalu a jistě končí.“
Podle Gonzáleze to ve Španělsku bude připomínat příchod telekomunikačních společností na tamější trh: „Různí hackeři, kteří neměli žádný oficiální výcvik, ale měli zájem, nadšení, praktické znalosti a znali všechny potřebné fígly, se stali zaměstnanci Telefónicy a dalších nadnárodních firem. To samé se teď děje se semennými bankami v Barceloně nebo Málaze, kde dříve malé seedbanky jako Positronics Seeds nebo CBD Crew přecházejí z modu „pár kluků pěstuje trávu na semínka“ do ročního obratu mezi deseti až dvaceti miliony eur. Dnes španělská semínka představují třetinu světového trhu a velcí producenti sem míří jeden za druhým. Kdybychom oficiálně zrušili celou tu nesmyslnou prohibici, Španělsko by se mohlo stát konopným skleníkem celého světa.“
Čeká Pyrenejský poloostrov zelená budoucnost?
„Devadesát procent toho, co se prodává v coffeeshopech v Nizozemsku, dnes pochází z Granady, Almeríe, Murcie a Katalánska. Ve Španělsku jsou obrovské nelegální plantáže běžně s pětadvaceti až třiceti tisíci rostlin rostoucích ať už na odlehlých horských stráních nebo v opuštěných skladištích. Skýtá se nám nebývalá obchodní příležitost, ale musíme si pospíšit, protože problém nastane, až si to uvědomí i farmaceutické společnosti. Musíme ve Španělsku zavést takový socio-ekonomický model legalizace, jaký prospívá všem, ne jen kravaťákům a bohatým byznysmenům.“
Musíme ve Španělsku zavést takový socio-ekonomický model legalizace, jaký prospívá všem, ne jen kravaťákům a bohatým byznysmenům.
Zpráva Davida Perea Martínéze Oróa, koordinátora Sdružení drogové politiky při Autonomní univerzitě v Barceloně, odhaduje, že pokud jde o možné příjmy z tohoto odvětví, Španělsko by si na daních a platbách pojistného na sociální zabezpečení mohlo přijít na dobrých 3,3 miliard euro – tedy více než polovinu ročního rozpočtu regionu Kastilie – La Mancha.
Zatímco Podemos je jedinou politickou stanou, která podporuje regulaci jak léčebného, tak rekreačního užívání konopí, předsedu této strany Pabla Iglesiase nikdo v nejbližší době s jointem v puse jen tak nenačapá, ačkoli on sám přiznává, že to jako student vyzkoušel. „Nebylo mi po tom dobře a dnes dávám přednost pár pivům. Ale nejsem na to nijak pyšný. Lidé preferující alkohol nemají sebemenší právo kritizovat ty, co dávají přednost konopí. Vykouřit jointa je úplně to samé jako zajít si do baru. Opravdu v tom není žádný rozdíl.“
Iglesias se ale zaměřuje především na ekonomické argumenty ve prospěch legalizace. „Nemám pochybnosti o tom, že nějaká regulace přijde, zejména pokud se nám podaří dostat se po těchto volbách do vládní koalice s Pedrem Sánchezem,“ říká s odkazem na volby do poslanecké sněmovny, které proběhly na konci dubna. „Dostupnost konopí je otázka, která musí být řešená napříč stranami, přičemž by se mohla zapojit i strana Cuidadanos.“ Svou představu dále rozvíjí: „Legalizace by měla být samozřejmostí. Otázkou zůstává, jestli to uděláme dříve než ostatní státy. Musíme se rozhoupat hned! Pro Španělsko by to znamenalo obrovský příjem na daních a prodělali by na tom jen dealeři. Policii by to umožnilo soustředit se na jiné věci. Španělsko by se mohlo stát Kanadou Evropy – a tedy i vzorem pro ostatní. A pokud se nám toho podaří dosáhnout, bude v tom přínos pro všechny, ne jen pro farmaceutické milionáře.“
Současná vláda se Sánchezem u kormidla v tom ale nemá tak jasno jako Iglesias. Ve skutečnosti jejich programové prohlášení s legalizací vůbec nepočítá. Když se členové Cuidadanos nedávno na jednání v parlamentu zeptali na možnost legalizace pro lékařské a rekreační účely, vládní představitelé odvětili, že vědecké důkazy jsou zatím nedostatečné a že se čeká se na závěry, které ohledně této problematiky vyvodí Světová zdravotnická organizace.
Z pohledu pacientů a aktivistů
Carol Pérezové je čtyřicet a kvůli třinácti operacím zad je samá jizva. Od dětství prožívala strašlivé bolesti a v jednu chvíli byla dokonce závislá na morfinu. Nyní je předsedkyní organizace Španělská společnost pro léčebné konopí a ředitelkou asociace Dosemociones pro pacienty, kteří užívají konopí pro léčebné účely. Sama si konopí pěstuje a díky THC nemá problémy se spánkem. Pérezová je španělskou ikonou boje za legální přístup nemocných ke konopí a je často připodobňována k Pedru Zerolovi, který v zemi propagoval manželství příslušníků stejného pohlaví.
Lidé preferující alkohol nemají sebemenší právo kritizovat ty, kdo dávají přednost konopí.
Spolu s Araceli Manjón-Cabezovou, profesorkou trestního práva a vedoucí projektu Drogy jednadvacátého století na Komplutenské univerzitě v Madridu, jsou v současnosti hlavními ženami bojujícími za liberalizaci protikonopné legislativy ve Španělsku. „Po legalizaci se vynoří velké společnosti, které si budou chtít z nového koláče ukrojit co největší kus,“ tvrdí Manjón-Cabezová. „A ti, kdo nelegálně pěstovali, šlechtili a pomáhali sobě či nemocným a často kvůli tomu skončili ve vězení, ti z toho nebudou mít nic. Farmaceutická lobby je velmi silná. A konopná lobby ve Španělsku i dalších zemích doposud nebyla ani profesionální, ani politicky průbojná. Teď tu máme platformu zvaná Zodpovědná regulace a stále větší počet politiků i rostoucí část veřejnosti, která požaduje změnu. A nová vláda nás bude muset vyslechnout.“
……………………………………………………………………………………………………………
Parlamentní volby 2019 a legalizace
V článku zmiňované parlamentní volby proběhly na konci dubna a pro příznivce konopí nepřinesly žádné vyloženě optimistické ani pesimistické zprávy. Zvítězili vládnoucí socialisté, do parlamentu poprvé pronikla i protiimigrační a protikonopná strana Vox, přičemž nejhlasitější zastánce legalizace, strana Unidas Podemos, přišla oproti minulým volbám o 29 křesel. Na druhou stranu liberální a v textu taktéž zmiňovaná strana Ciudadanos posílila a je možné, že se socialisty vytvoří vládnoucí koalici.
Zdroje:
Constanza Sánchez a Michael Collins: „Better to Ask Forgiveness Than Permission:
Spain’s Sub-national Approach to Drug Policy,“ Global Drug Policy Observatory, 2018.
Rossi P. a kol: „Illicit drug policy in Spain: the opinion of health and legal professionals,“ Adicciones, 2018.
EMCDDA: „Spain: Country Drug Report,“ 2018.
Elpais.com
