Běh je základní sportovní aktivita, které se lze věnovat čistě pro zábavu, ale stejně dobře a také vcelku beznákladově se na něm dají stavět ambiciózní tréninkové plány. Ať už je váš tréninkový cíl doběhnout do prvního krámu pro nanuka anebo natrénovat na maraton, cestou vás mohou potkat stejné potíže. I když jedním z hlavních hesel všech sportovních akcí je, že doping a drogy ke sportu nepatří, všichni běžci, kteří upřednostňují pomoc konopí před chemickými doplňky, si ho nemohou vynachválit.
K vědeckým studiím, které zkoumají a vyhodnocují přínos konopí v pohybových aktivitách, se se svými příběhy stále častěji připojují i vrcholoví a profesionální sportovci. A oba týmy se shodují – když se naučíte konopí využívat správně, můžete vyhrávat každý den.
Nejen po – i během!
Kdo se kdy věnoval nějakému sportu, určitě uzná, že jednou z největších odměn za výkon je pocit štěstí a blaha, který přichází po každé překonané metě. Ti, kdo sportují kvůli udržování se v tělesné kondici či utřídění myšlenek a pocitů, se ke konopí obrací častěji než sportovci, jejichž motivací je překonávat konkurenci a vyhrávat. Oba tyto typy sportovních nadšenců nicméně spojuje nutnost regenerace namáhaných svalů i kloubů a úlevy od bolesti po trénincích a závodech. Existuje ale také mnoho takových, kteří konopí užívají i přímo během sportu. Ty většinou baví třeba experimentovat s pocity strachu z rychlosti, zapeklitější orientací v terénu a lepším vcítěním se do vlastního výkonu. Samozřejmě platí, že ne každý sportovec by se po běžné rekreační dávce konopí dokázal zvednout a předvést formu. Klíčem je to nepřehnat a být schopen si sportovní výkon užít.
„Zkouřenost má tu výhodu, že jste více naladění na svoje tělo. Po konopí si ho lépe uvědomujete.“
Fajn trenér
Podle Lenky, která běhá v ulicích Prahy denně kolem deseti kilometrů, je užívání konopí během běhu náhradou za upřímného a laskavého trenéra. Dříve běhala se sport-testerem a hned po každém běhu si hystericky zapisovala hodnoty, uběhnutou vzdálenost a bolesti do aplikace, která ji vyplivávala tabulky a grafy. Když si uvědomila, že jí vyhodnocování vlastního výkonu v kilometrech a v kaloriích jen stresuje, zkusila si před během dát pár potahů konopí, které dřív užívala až po sportu, a to jako náhradu za analgetika. Konopí jí do touhy po sportovním výkonu vneslo pohodu, klid a oproštění se od snahy vytabulkovat si sport do čísel a hodnot. Dnes už běhá čistě pro radost, užívá si okolí, stíhá pozorovat venčící se psy i měnící se přírodu napříč ročními obdobími.
„Konopí mě strašně vyklidnilo. Když jsem začala běhat, soustředila jsem se hlavně na to, že každý den musím být lepší a tvrdší, doběhnout dál, být míň unavená a zničená. Strašně mě to stresovalo a přestávalo mě to bavit. Teď si to už jen užívám, zahodila jsem všechny ty měřítka, nezajímá mě, kolik jsem spálila a jestli jsem uběhla víc než před měsícem. Prostě běžím, prohlížím si lidi, psy, mám pár oblíbených stromů. A myslím, že mi je celkově po běhu líp. Myslím, že se dokážu víc naciťovat na nohy, nedupu do pat, mám uvolněná ramena, takže mě nebolí záda… Až teď je pro mě běh tím, co jsem v něm chtěla najít,“ říká Lenka, kterou můžete vidět běhat v pestrobarevných legínách s potiskem konopných listů.
Úspěch v potěšení
Na užívání konopí během sportu je potřeba zejména dobře odhadnout a ozkoušet dávku, která bude pro sportovní výkon ideální. To, že parta mladých kluků dá před každodenním atletickým tréninkem kolovat obřího jointa, a pak se vydá na tříhodinové náročné odpoledne na stadion, se určitě neosvědčí. Možná to byl i váš trénink v mládežnickém družstvu, kdy jste to s kamarády odpálili po cestě na stadion s tím, že bude sranda. Pokud i váš pokus dopadl jako u většiny ostatních, tedy zvracením po první pětistovce a následným totálním vyčerpáním, jen jste naplnili statistiky mladých a neklidných, kteří to prostě přepálili na všech dráhách. A úspěšně jste nahráli na smeč všem těm, kteří „vám to říkali“.
A těch, kteří „vám to říkali“, bude určitě většina. Ačkoli původní smysl sportování tkvěl v rozvíjení kultury těla a ducha a v potěšení z pohybu a nabyté fyzické kondice, dnes už je vnímání sportu jako celistvé snahy o zdravý a bohatý život zřejmě překonáno. Jen málokterý, zvláště mládežnický, trenér vede své svěřence k tomu, aby se naučili vycítit své fyzické i psychické potřeby a dojmy. Největší motivací podle současné sportovní výchovy má být hlavně úspěch, vítězství a s ním spojená dřina a fyzické vyčerpání – taková motivace ale funguje jen u někoho a často krátkodobě. Hledat ve sportu potěšení, zábavu a cestu, jak se spojit sám se sebou, to je důvod, proč sportovci různých věků a úrovně profesionality ve svém sportovním odvětví utíkají od řvoucích trenérů a hysterické touhy po vítězství až ke konopí.
Konopí je druhou nejužívanější drogou mezi sportovci – hned po alkoholu.
A takových sportovců, kteří se vrací ke kořenům a hledají v pohybu něco víc, než medaile a tabulky tepů a kalorií, je zřejmě stále více. Podle zahraniční studie z roku 2016 je totiž konopí druhou nejužívanější drogou mezi sportovci – hned po alkoholu. O tom, že konopí užívají ke zlepšení tréninku nebo následné regeneraci, se netají už mnoho vrcholových sportovců od mnohonásobného olympijského vítěze v plavání Michaela Phelpse přes nejlepší basketbalisty NBA až po nejrychlejší ultramaratonce.
Sport bez drog?
Začátek jakékoli sportovní aktivity, posun v tréninku, závod, zranění. Sport bolí. Někdy bolí tak, že se bez pomoci nedostanete přes myšlenku, že už se nikdy nechcete hýbat. U vrcholového sportu je poměrně běžné, že tréninky i závody jsou dokončovány navzdory zraněním, která jsou maskována pomocí léků proti bolesti a zánětu. Z pohledu lidí, kteří se zajímají o zdravý životní styl a snaží se o sebe komplexně a s láskou pečovat, to možná nesedí. Zakrývat bolest prášky a znecitlivujícími spreji, přemáhat se, zkoušet utrpení a pokračovat v závodech i s fatálními zraněními, je však všeobecně tolerovaná norma – a to i v nejvyšších sportovních kruzích. Rozličných oblbováků má každý trenér a kustod plný kufr.
Pokud je ale sportovci v testech naměřeno byť i stopové množství THC, může to pro něj znamenat i konec kariéry, ačkoli o dopingu, zejména z pohledu zvýšení výkonnosti, se lze bavit jen velmi těžko. Profesor psychologie na Newyorské státní univerzitě Mitch Earleywine, který se podílel na výzkumu vlivu konopných receptorů na sportovní výkon, říká: „Jsem velmi znepokojený užíváním analgetik během sportovních soutěží, protože sportovci mohou v závodu pokračovat i po zranění. To pak může být daleko horší, než kdyby si na bolest nic nevzali a závod včas ukončili.“ Pokud jde o využití konopí k regeneraci či léčbě zranění, profesor Earleywine vysvětluje, že je v první řadě nutno zjistit, jaká dávka je pro tyto účely individuálně vhodná.
Běžecká euforie
Překonávání bolesti přímo při běhu se věnovala studie z německých universit univerzit v Hamburku a Heidelbergu. Ta prokázala především to, že kanabinoidní receptory jsou klíčové pro takzvanou běžeckou euforii, ke které dochází po sportovním výkonu a kterou doprovází zmírnění pocitů úzkosti a lepší snášení bolesti. Jelikož tyto receptory mají vliv třeba i na paměť, náladu nebo chuť k jídlu, předmětem studie bylo zjistit, zda a jak reagují na fyzické vyčerpání po sportu a bolest, která ho doprovází. Na základě studie na myších, které měly za úkol běhat pět hodin v kolečku, přičemž jedné skupině byly podávány látky blokující účinky endokanabinoidů, byla zjištěna silná souvislost mezi běžeckou euforií a kanabinoidními receptory. Po běžeckém výkonu byly myši euforické, lépe snášely ponámahovou bolest a nevykazovaly známky úzkosti.
Běhání na konopí přináší lepší spojení s terénem a okolní přírodou.
Vědci uznávají, že hodnotit subjektivní pocity u myší je neměřitelná hodnota. Zjištěné domněnky ale potvrzují další výzkumy a také samotní běžci. Souvislost mezi běžeckou euforií a vysokou hladinou endokanabinoidu anandamidu byla již v minulosti prokázána společným výzkumem Georgijského technického institutu v Atlantě a Kalifornské univerzity v Irvine. Vědci se v ní zabývali značným nárůstem anandamidu u lidí, kteří běželi více než 45 minut při zvýšené tepové frekvenci.
Dosud se předpokládalo, že s běžeckou euforií souvisí produkce endorfinu, avšak podle nových zjištění se ukazuje, že za stimulaci psychické pohody u sportovců jsou spíše zodpovědné kanabinoidní látky jako třeba v těle produkovaný anandamid – anebo, když na to přijde, i zevně dodávané kanabinoidy z konopí.
I špičkoví ultramaratonci
Jedním z lidí, pro které je sport i konopí životním stylem, je Američan Avery Collins. Avery žije se svou přítelkyní, která je také ultramaratonskou běžkyní, v malém městě v Coloradu, jemuž dominují vysoké hory. Pravidelně vybíhá do míst, kde mezi skálami na úzkých cestách a děsivém převýšení trénuje na závody, během kterých je schopen uběhnout i 160 kilometrů. Avery začal konopí používat jako prostředek k regeneraci, když před časem prožil svůj nejhorší závod – při proslulém maratonu v Bostonu musel krom dlouhé tratě bojovat také s vyčerpáním a ztrátou motivace, ze které se dlouho nemohl dostat. Tento zážitek, jakési selhání svého těla a životního přesvědčení, byl pro něj zejména psychickou zátěži, kterou se rozhodl řešit. Při meditačním pobytu v lesích se rozhodl, že se svou psychikou bude experimentovat, a začal trénovat běh v terénu po požití konopí.
Časem se naučil v konopném opojení běhat i v nejtěžších terénech. Vyběhává z domova s ubaleným jointem v ruce a jeho největší novou motivací je si to užít. Rád popisuje nové pocity, které mu běhání s konopím přináší, jako třeba větší odvahu a lepší spojení s terénem a okolní přírodou. Za největší benefity považuje větší souznění s tělem a oproštění se od stresu, který je důsledkem všeobecného tlaku na výkon a vítězství. „Bezprostředního rozdílu jsem si všiml už po prvním běhu. Časem jsem zjistil, že je mi jedno, jak rychle jsem běžel, protože jsem byl neuvěřitelně šťastný a každý běh jsem si naplno užil. Ani nedokážu říct, kdy jsem se naposled setkal s ultraběžcem, který by konopí neužíval.“
Odpovědná konzumace
Jakkoli mezi ostatními profesionálními běžci na závodech může Collins působit podivně až výstředně, v jeho pětadvaceti letech se mu velmi daří. Ultramaratonský běh, jeho největší životní vášeň, ho totiž živí. Protože se věnuje obhajobě konopí nejen na sportovním poli, je známý i mezi příznivci konopí a širokou veřejností. Jeho úsilí o rehabilitaci konopí jako součásti životů všech lidí, kdo se snaží žít naplno, tedy i vrcholových sportovců, bylo oceněno článkem ve Wall Street Journal, kde byl vyfocen s bongem v ruce. Je také jediným sportovním profesionálem, kterého sponzoruje společnost obchodující s konopím. Collins je zastáncem odpovědné konzumace a všechny, kdo mu fandí, nabádá, aby se vydali stejnou cestou. Sám nechce podávat žádné obecné návody a rady, jak konopí přesně užívat. Pokud už je někým požádán o radu, klade důraz hlavně na to, že je potřeba vyzkoušet takovou dávku, která je člověku příjemná a efektivní. Zdůrazňuje, že je třeba naslouchat svému tělu, s láskou o něj pečovat a dělat vše tak, aby mysl s tělem souzněla. Sám přitom ví, že ani on o sobě nemůže říci, že má konopí plně pod kontrolou, stejně jako že to není žádný všelék.
Mezi největší benefity patří větší souznění s tělem a oproštění se od stresu, který je důsledkem tlaku na výkon a vítězství.
„Jsou dny, kdy vyběhnete na trať a bolí vás každý sval v těle. Na tom ale není nic špatného,“ vysvětluje Collins. „Z kopce pak běžím trochu volněji a do kopce se snažím zapojovat i jiné skupiny svalů. A zkouřenost má tu výhodu, že jste více naladění na svoje tělo. Po konopí si ho zkrátka lépe uvědomujete.“ Zatímco při běhání volí konopí s vyšším obsahem THC, po běhu sáhne po mastích a masážních emulzích s vysokým obsahem CBD. Na tomto kanabinoidu vyzdvihuje jeho protizánětlivé účinky, které napomáhají regeneraci tkání.
Když Avery Collins odstartoval svou osobní kampaň za obhajobu konopí, chtěl se zejména zbavit nálepky pomateného zhulence, který bezcílně pobíhá po lesích. Nyní je to pro něj ta nejméně důležitá součást jeho práce, neboť se chce v první řadě soustředit více na sebe a pokořovat další cíle. Nedávno dosáhl vrcholu své kariéry, když vyhrál závod na 100 mil na Havaji a závod na 200 mil v coloradském Ouray. Jeho současnou motivací je nalézt své absolutní limity a prozkoumat úplný potenciál svého těla. „Chci poznat opravdovou bolest. Chci zjistit, co všechno člověk dokáže.“
Cesta i cíl
I přes pozitivní výzkumy v oblasti spojení sportu a konopí se určitě nelze spolehnout na to, že jako Avery Collins se díky jointu přibalenému na výlet do lesa stanete nejvýkonnějším běžcem planety. A i když vám produkce anandamidu bude do mozku vstřikovat euforii a vy budete cítit zadostiučinění, že jste pokořili další kilometr cesty, nezapomínejte na to, co byla prvotní motivace k tomu, že jste vyběhli. Užívejte si pohyb, nechte se konopím vést k vítězství – a tím by měla být spokojenost s vlastním výkonem, klid na duši, nebolestivý pohyb a nikdy nekončící radost z toho, co vám svět během běhu nabízí za podívanou. Tak bude vaše běhání efektivní, ať už běháte za výsledky, které jsou vidět na zdravém těle, anebo se projeví i v klidné mysli.
