Aktuální článek
Čtyřicet let Christianie

Čtyřicet let Christianie

Redakce
  • Dánské hlavní město Kodaň není známo jen sochou Malé mořské víly či přístavní ulicí Nyhavn, ale také díky Chritianii, jedné z posledních žijících komunit fungujících na základech hnutí hippies. Minulý rok v září oslavilo svobodné město čtyřicáté výročí a zdá se, že po letech nejistoty zda vůbec přežije svítí na konci tunelu jasné světýlko.

O narozeninách Christianie se dozvídáme víceméně náhodou. Před palácem Christianborg, kde mimo jiné sídlí dánský parlament, stojí červený autobus, na schodišti posedávají skupinky mladých, poslouchají DJe a kouří hašiš. Do autobusu nás zve kluk s obřím jointem v ruce, prý ať se jdeme podívat na výstavu uvnitř, která připomíná boj o záchranu Christianie. A ať určitě přijdeme na oslavy do Christianie, má přijet i světová kapela a trošku nesrozumitelně mluví o Metallice.

Svobodné město

Christiania leží v ostrovní části Kodaně Christianshavn. Bývalé vojenské prostory obsadila parta místních hippies v září roku 1971 a od té doby komunita vede více či méně úspěšné boje o zachování svobodného statutu s místními úřady. Symbolem Christianie se stala vlajka se třemi žlutými terči v červeném poli, která odkazuje na tři tečky v názvu. Barevná kombinace byla zvolena zkrátka proto, že se červená a žlutá barva nacházela v hojné míře ve vojenských skladech. V posledních letech však narostl počet policejních kontrol a situace se zdála být neřešitelná. V roce 2007 se obyvatelé tvrdě střetli s policií, která plánovala zbourat jednu z budov. Trnem v oku vládních úředníků byl také legalizovaný obchod s konopím. Minulý rok se však svobodné město s osmi stovkami stálých obyvatel dočkalo od vlády dárku k čtyřicátým narozeninám, pozemky si může od města za čtvrt miliardy českých korun odkoupit. I díky tomu mohly proběhnout minulé září vskutku podařené týdenní oslavy.

Do Christianie vede několik vchodů, z nichž nejfrekventovanější je asi nárožní branka kousek od známého kostela Vor Flersers. Úzkým vchodem se člověk během chvíle přesouvá z moderního a spořádaného města do jiného světa. Do světa spletitých uliček a cest, kde si každý najde svou vlastní, do světa, kde se snoubí příroda s nejhlučnějším městem.

Večer hoří kolem hlavní ulice barely se dřevem, které v často nepříjemném severském počasí představují vítanou oázu tepla. U barelů také postávají holohlaví členové security, kteří se ale nechovají po vzoru těch našich.  

Ulice Dealerská

Marihuana a hašiš se prodávají ve stáncích na zhruba padesátimetrovém úseku zvaném Pusher street, což se dá volně přeložit jako ulice Dealerská. Zde platí tři pravidla. „Have fun, do not run, no photos“ (Bav se, neběhej, nefoť, pozn. red.). Ve stáncích podobných pouličnímu prodeji šperků na jarmarku lze zakoupit vybrané konopné deriváty, podobně jako v holandských coffeeshopech. Kromě již ubalených jointů mají místní prodejci na pultech rozloženou solidní nabídku hašišových kostek, ze kterých podle přání uštipují zákazníkům. Většina lidí zde konzumuje právě hašiš, i když lze koupit rovněž různé druhy skunku i místní marihuanu. Cenově se gram hašiše pohybuje okolo sta dánských korun, což je na naše zhruba 330 Kč, avšak záleží na odrůdě. Nejlevnější je místní marihuana, gram stojí 50 dánských korun, tedy zhruba 150 českých korun. Co se týče poctivosti při vážení, záleží na několika faktorech, především je to zhulenost prodejce, nálada, někdy může ale rozhodnout i to, nakolik turisticky člověk vypadá. Při troše štěstí lze i smlouvat.

Kodaň totiž patří k opravdu drahým městům a alkohol v barech uvnitř Christianie je podobně drahý jako v celé Kodani, proto je celkem běžné nakoupit si alkohol v supermarketu a pak ho popíjet někde v parku nebo rovnou na ulici. V Christianii je pak mnoho pěkných míst, kam se lze jen tak posadit, v klidu popíjet a pokuřovat. Vlastně ona kombinace živého a pulzujícího centra, ze kterého lze poodejít jen o kousek dál, aby se člověk ocitl v místech připomínajících pitoreskní vesničky kdesi ve ztracenu, je asi to nejcennější. Nedaleko centra Kodaně tak lze nalézt neuvěřitelnou pestrost na pár metrech – divokou přírodu, rušné tržiště, hospody, kluby, umělecké ateliéry, knihovny, meditační místnosti i obyčejné domky, kde si večer pouštějí stárnoucí hippíci televizní pořady, stejně jako jejich vrstevníci. 

Dalších čtyřicet let?

Ač nakonec Metallica na oslavy nedorazila, byl to vskutku povedený týden. Nad věčně upršenou Kodaní se udělalo druhé léto, celá Christiania byla oděna do slavnostních červeno-žlutých barev a všemu kralovala obří psychedelická houba, strážící vstup do slavné Pusher street. Hudební produkci vládla různorodost tak jako celému svobodnému městu. Velké produkce pod rozměrným šapitó se střídaly s lokálními skupinami na malých podiích, syntetické zvuky dubstepu se mísily s živými nástroji, odněkud zdálky zazněla také ABBA. Během dne navštěvují Christianii rodiny s dětmi, staří s mladými. Večer se pak celé město mění v jeden velký labyrint zvuků a barev, ve kterém je lehké se ztratit. Přesto mezi všemi vládne spokojenost a otevřenost. Postarší muž přihodí polínko do ohně, nabízí místa k sezení a říká: „Víte, lidé si sem občas přijdou sednout, dáme jointa a povíme si něco o světě a pak jdeme zase každý svou cestou.“

Na Christianii je zajímavé především to, že se udržela po čtyřicet let a přitom se z ní nestala komerce po vzoru některých squatů, jako je například berlínský Tacheles. Na jedné straně za to rozhodně může dekriminalizace lehkých drog, která sem přivádí každou další generaci, na druhé straně je to potřeba kolem sebe vytvářet fungující společné prostory, která je Dánům vlastní. Důležitá je i otevřenost odlišným způsobům života a víra v to, že jinakost není a priori špatná – Christiania leží naproti místnímu gymnáziu a kousek od současné vojenské základny.

Citát:

Ceny hulení se mohou zdát vysoké, ale pořád se jedná o jeden z nejlevnějších způsobů, jak se v Kodani vyřádit.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!