Aktuální článek
Konopí a heroin: bolestný příběh nesmyslné války proti drogám

Konopí a heroin: bolestný příběh nesmyslné války proti drogám

  • Globální válku proti drogám má na svědomí postoj k psychotropním látkám, kdy o jejich legalitě rozhoduje místo vědy společnost a politika. Abychom konečně vyhlásili drogám mír a začali jejich škodlivý dopad na společnost doopravdy řešit, musíme od základu změnit způsob, jakým dnes představitelé státní moci na drogy nahlížejí.

Když se řekne slovo „drogy“, každý si hned představí feťáky, jak si píchají heroin někde v podchodu, či mladé úspěšné lidi, kteří svou budoucnost zahazují kvůli závislosti na kokainu. Alkohol přitom většinová společnost vnímá úplně jinak. Je totiž tolerován jako téměř nezbytná součást života a o jeho smrtelných účincích všichni mlčí. Stejně tak nikdo neodsuzuje kuřáky, i když droga, kterou si denně dopřávají, je prokazatelně smrtelná.

Když propaganda vítězí nad vědou

Na rozdíl od dogmatických společenských konvencí však věda uvádí vše na pravou míru. Odborníci jsou si vědomi, že alkohol i tabák jsou nebezpečné psychoaktivní látky, na kterých si lze snadno vypěstovat závislost. Při vymezování pojmu „droga“ ale hraje největší roli zákon – ten definuje, které drogy jsou legální a které už leží za hranicí společenské přijatelnosti. Zákony jsou přitom již od základu tvořeny chybně – drogy se údajně snaží rozdělit podle nebezpečí, které mohou pro jejich uživatele představovat. Celý systém regulace drog je přitom od základu špatně nastavený a napravit ho půjde jen velmi těžko.

O legálnosti drog by měli rozhodovat odpovědní odborníci objektivními metodami.

Stačí se podívat na příklad dvou známých nelegálních látek, konopí a heroinu. Na předávkování konopím ještě nikdy nikdo nezemřel. Dokonce existuje jen velmi malé riziko, že si na něm uživatel vybuduje závislost – statistiky uvádějí, že jen devět procent pravidelných uživatelů konopí si vybuduje poruchu jeho užívání. Naopak heroin je ve vysokých dávkách smrtelný. Nebezpečí předávkování u něj ještě zvyšují extrémně potentní syntetické látky, jako je například fentanyl, kterým se heroin na černém trhu běžně pančuje.

Kde je pravda?

Dle vědeckých poznatků je tedy jasné, že konopí a heroin představují pro uživatele zcela jiná rizika. Podle Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 obě tyto látky přitom spadají do kategorie nejnebezpečnějších drog. Mnoho zemí se touto regulí OSN samozřejmě řídí a i přes nesmyslnost této klasifikace na základě úmluvy následně tvoří vlastní protidrogové zákony. Nesoulad mezi objektivními vědeckými poznatky, mezinárodními úmluvami a zákony jednotlivých států pak často vede k absurdním, ale bohužel také tragickým situacím.

Alkohol a tabák jsou mnohem nebezpečnější látky, než jsme si obvykle ochotni přiznat.

Lék nebo jed?

Stačí se podívat na případ mladistvého Billyho Caldwella z Velké Británie. Billy trpěl nebezpečně silnými epileptickými záchvaty, které se u něj objevovaly i několikrát denně. Jeho zdravotní stav se zlepšil až poté, co se za konopným výtažkem vydal do Spojených států. Při návratu do Velké Británie mu však byl jeho nezbytný lék hned na letišti zabaven. Kvůli nesmyslným rozdílům v zákonech se z legálního léku rázem stane zakázaná droga! Absurdita tohoto případu naštěstí donutila britské úřady, aby zavedly tzv. „Billyho zákon“, dle kterého mohou mít pacienti omezený přístup k léčivému konopí. To však stále neznamená, že by měl snad Billy vyhráno. Nyní se snaží získat předpis na léčebné konopí od lékařů ve státním zdravotnictví, aby nemusel platit nesmyslné částky soukromým klinikám. Billyho rodina se v případě, že tuto bitvu prohraje, chystá emigrovat do země, kde jim léčbu syna umožní. Legální status dané látky tedy očividně nezávisí na objektivních poznatcích lékařů o přínosech a rizicích dané drogy, ale spíše na historickém, geografickém a kulturním kontextu.

Drogový kolonialismus

Například alkohol a tabák jsou mnohem nebezpečnější látky, než jsme si obvykle ochotni přiznat. V roce 2012 na důsledky užívání alkoholu zemřelo 3,3 milionu lidí a tabák má nakonec na svědomí úmrtí přibližně poloviny jeho uživatelů. V zakládajících zemích OSN byly však tyto drogy v roce 1961 při tvorbě úmluvy obecně tolerovány, a tak se jejich legální status vůbec neřešil. Naopak látky, jejichž užívání je v některých zemích tradiční, byly náhle prohlášeny za nelegální. Například žvýkání listů koky, které na jejich uživatele působí jako mírný stimulant, bylo odjakživa součástí kultury mnoha zemí Jižní Ameriky. Po protestech v Bolívii byly listy koky z úmluvy roku 2012 vyňaty a o rok později byl vydán regulační zákon, který výslovně povoluje pouze jejich žvýkání.

Konopí a heroin představují zcela jiná rizika, ačkoli podle Jednotné úmluvy OSN spadají společně do kategorie nejnebezpečnějších drog.

Dalším příkladem kulturní zaujatosti vůči určité látce je i britský Zákon o psychoaktivních látkách z roku 2016 (Psychoactive Substances Act 2016). V zákoně je uvedena klasifikace mnoha různých drog dle jejich nepříznivých účinků, ale o alkoholu, kofeinu a nikotinu se v něm vůbec nemluví. Tyto kulturně tolerované látky byly bez uvedení jakýchkoli objektivních vědeckých poznatků pouze označeny za „legální“.

Pravda v rukou politiků

Na klasifikaci legálních a nelegálních látek v OSN má také značný vliv politická agenda. Do roku 1961 bylo rozhodování o legálním statusu psychoaktivních látek svěřeno odborníkům na zdravotnictví. Nyní však vědci pouze dávají politikům doporučení, o kterých posléze hlasuje Komise pro narkotika, ve které zasedají zástupci jednotlivých zemí OSN. Odborné zhodnocení vlastností psychoaktivních látek tak nahrazuje ideologie, podle které by se lidstvo mělo „drog zbavit“, protože jejich užívání je „nemorální“ a závislost pouze šíří ve společnosti „zlo“. Takový přístup přitom opomíjí objektivní vědecké poznatky.

Čas na změnu

Proto je zapotřebí, aby se celý dnešní přístup k drogám změnil. O jejich legálnosti by měli rozhodovat odpovědní odborníci objektivními metodami. Nová zpráva Světové komise pro drogovou politiku, která se věnuje právě klasifikaci psychoaktivních látek, navrhuje základy racionálního systému klasifikace drog, dle kterého by později bylo možné sestavit funkční a objektivní zákony. Nový přístup musí stát na důkladně provedeném vědeckém výzkumu, který se bude věnovat všem možným aspektům psychoaktivních látek. Výzkumy budou muset objektivně zhodnotit všechna možná rizika i přínosy daných látek. Samozřejmě je nutné začít s nejčastěji užívanými drogami. Požadujeme, aby státní a mezinárodní autority jasně stanovily, jak velké riziko při užívání je ještě společensky přijatelné. O vysokém počtu obětí alkoholu a tabáku se sice všeobecně ví, ale mnozí už si nejsou například vědomi toho, že více lidí se ročně předávkuje paracetamolem než amfetaminy.

Na předávkování konopím ještě nikdy nikdo nezemřel.

Všechny legálně dostupné léky mají svá rizika a vedlejší účinky, které lékaři, autority, ale především společnosti kvůli jejich léčivým účinkům tolerují. Tyto vedlejší účinky musíme samozřejmě hodnotit jinak než rizika, které s sebou nese rekreační užívání drog. Na druhou stranu si musíme uvědomit, jak nebezpečné látky naše společnost odjakživa toleruje – jinak by alkohol, tabák a kofein byly už dávno nelegální. Chtěli bychom podnítit zavedení zákonů, které by uživatele od nebezpečných látek odrazovaly racionálním způsobem, nejen hrozbou trestu. Musíme zaujmout jasný přístup ke všem společenským problémům, jež z užívání psychoaktivních látek pramení. 

Helen Clarková je bývalá premiérka Nového Zélandu a bývalá administrátorka rozvojového programu OSN. Ricardo Lagos je bývalým prezidentem Chile. Oba zmínění jsou dnes členy Světové komise pro drogovou politiku (Global Commission on Drug Policy). 

Zdroj: www.independent.co.uk

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!