Ve své v pořadí již šesté knize How to Change Your Mind (Jak změnit svou mysl – česky zatím nevyšlo), která obsadila vrcholné příčky v žebříčku bestselerů deníku New York Times, se zabývá historií, kulturou a výzkumem psychedelik.
Jeden ze sta nejvlivnějších
Magazín Time Pollana jmenoval jedním ze sta nejvlivnějších lidí na světě a jeho páteční přednáška na melbournské radnici, pořádaná vydavatelstvím Wheeler Centre, byla zcela vyprodána. Nechceme nijak narážet na stereotypy, ale s ohledem na téma bylo obecenstvo oblečeno velice formálně.
Psychedelické hnutí má jako každé jiné své revolucionáře a reformátory.
Za rostoucí zájem o psychedelika vděčíme patrně známým podcasterům jako Tim Ferris nebo Joe Rogan a rychle přibývajícím článkům v mainstreamových médiích o nadějných výsledcích psychedelické psychoterapie.
Ne všichni jásají
Poněkud neochotně, snad ze zvědavosti, přišel na přednášku i Ash Blackwell, spoluzakladatel australské pobočky neziskové organizace Studenti za rozumnou protidrogovou politiku (Students for Sensible Drug Policy), který neměl vůbec radost z Pollanova komentáře publikovaného v květnu New York Times jako reakci na dekriminalizaci psilocybinu (účinná látka v lysohlávkách – pozn. překl.) v Denveru, hlavním městě státu Colorado.
Pollan v něm napsal následující: „Přívrženci legalizace psilocybinu by rádi postupovali podle politického scénáře, který v posledních letech vedl k zásadní změně v pohledu na konopí, musejí však myslet na to, že psilocybin je něco jiného a není tak úplně pro všechny.“ Dále pak tvrdí, že „by byla škoda, kdyby byla veřejnost natlačena do předčasného rozhodnutí ohledně psychedelik předtím, než výzkumníci stihnou dokončit svou práci.“ Článek měl všeříkající titulek: „S psychedelickými houbičkami nespěchat“. Někteří to dokonce vnímali jako zradu. Těsně před zahájením akce se Ash Blackwell nechal v rozhovoru pro deník Guardian Australia slyšet, že mu článek přišel povýšený. Podle něj má psychedelické hnutí jako každé jiné své revolucionáře a reformátory. „Připadá mi, že se Michael přidal na stranu reformátorů a přehlíží úsilí a znalosti druhé skupiny.“ A není jediný, kdo to tak vidí.
Změní názor?
Webová stránka zabývající se výzkumem v oblasti psychedelik a reformou drogových zákonů Psymposia vydala epizodu podcastu s názvem „Snad Michael Pollan změní názor“, která vnímá jeho komentář jako snahu o zpomalení procesu dekriminalizace látek měnících vědomí. Proto když se Pollana na melbournské radnici dotázali na jeho názor ohledně dekriminalizace a legalizace, byl připraven.
Psilocybin je něco jiného a není tak úplně pro všechny.
V konverzaci s novinářkou Christine Kenneally působil jako přátelský a zábavný vypravěč. Hovořil o tom, jak se ve svých osmapadesáti letech neochotně a ve jménu vědy ponořil do světa psychonautiky. „Probral jsem to předem se svým kardiologem,“ vypráví. „Ano, měl jsem kardiologa.“ Na kraji pódia byl také tlumočník do australské znakové řeči, který měl co dělat, když přišla řeč na děsivý trip na DMT, jenž Pollan přirovnával k Velkému třesku. Ke konci se ozvalo z publika: „Podle vás nejsme připraveni na legalizaci, což považujeme za poněkud znepokojující.“ „V tuto chvíli se v otázce legalizace neshodneme… osobně podporuji dekriminalizaci,“ zněla Pollanova lehce podrážděná reakce.
Bez komercializace není legalizace
Pollan argumentuje především tím, že legalizace té či oné substance se neobejde bez komercializace. „Konopí je lidem vnucováno a všude se propaguje, přesně jak to má kapitalismus ve zvyku. Jen když jsem se v pondělí vracel z letiště přes Bay Ridge do Berkeley, viděl jsem tři nebo čtyři billboardy společností, které mi konopí během dvou hodin dovezou až domů. A skutečně si nemyslím, že máme dostatek znalostí a informací na to, abychom mohli legalizovat tyto [psychedelické] látky. Měli bychom je nejprve dekriminalizovat,“ konstatuje uznávaný badatel a autor. V ideálním světě by podle Pollana měly být psychedelické zkušenosti povoleny lidem, kteří nejsou „nemocní“. „Všichni žijeme s nepřetržitými závislostmi, všichni zažíváme období deprese a úzkosti a všichni jednou zemřeme,“ tvrdí. „Takže tyto drogy mají smysl i pro lidi, kteří jsou v pohodě.“ Zároveň se obává, že Severní Amerika a Evropa zatím dostatečně nerozumí kulturnímu významu užívání psychedelických substancí.
Přívrženci legalizace psilocybinu by rádi postupovali podle politického scénáře, který v posledních letech vedl k zásadní změně v pohledu na konopí.
„Měli bychom se učit od kultur, které psychedelika užívají po tisíce let,“ podotýká. „Konzumace těchto drog má vždy určitá kulturní specifika. Nikdy se neužívají jen tak, nikdy u toho není člověk sám, vždy je u toho zkušenější průvodce a vždy je za tím nějaký záměr… My se takovýmito zásadami doposud neřídíme a myslím, že bychom měli začít ještě před tím, než přistoupíme k legalizaci.“
Na druhou stranu bychom mohli vznést protiargument, že v řadě zemí západního světa fungují takzvané psychedelické společnosti, které dnes poskytují podrobné návody, postupy a využívají další mechanismy, aby se co možná nejvíce vyhýbali možným negativním dopadům užívání látek měnících vědomí. V Austrálii funguje například Australská psychedelická společnost (Australian Psychedelic Society), v níž působí i Ash Blackwell. Tyto společnosti zároveň spolupracují s profesionálními psychoterapeuty, kteří mohou člověku pomoci „vstřebat“ zážitek z psychedelické zkušenosti. Po přednášce byl Blackwellův pohled na věc mírnější. Když se radnice vylidnila, jen si povzdechl: „Alespoň jasně vyjádřil podporu dekriminalizaci, to je pro mě nejdůležitější.“
Zdroj: www.theguardian.com
V České republice je aktivní Česká psychedelická společnost, která poskytuje odborné poradenství a informace všem zájemcům o psychedelické látky.
