Prehistorie konopného aktivismu
V polovině šedesátých let zorganizoval beatnik Allan Ginsberg skupinu nazvanou Le Mar (zkratka ‘Legalize Marihuana’) a demonstroval před soudní budovou v newyorské West Village a u kanceláří federálních úředníků v East Village. O několik let později se hippie scéna soustřeďovala na Tompkins Square, kde se nachází vrch, přezdívaný ‘Hippie Hill’. Zde vystupovali přední umělci, jako např. Charles Mingus, The Fugs, Grateful Dead, Santana a Jimi Hendrix. Abbie Hoffman popsal potyčku, při níž se na Memorial Day na Tompkins Square střetli policisté, hippies a portorikánci, aby nakonec došlo ke smíru s portorikánskými aktivisty při večerním koncertu. Dalšími významnými aktivisty té doby byli Jerry Rubin, Dana Beal, A.J. Weberman a Jim Fouratt.
K prvnímu ‘smoke-inu’ (demonstrační hromadné hulení na veřejných místech) pravděpodobně došlo při koncertě Grateful Dead v roce 1967. Podle legendy vzal člen hnutí Provo Dana Beal hromadu trávy, ubalil spoustu jointů a rozdal je během koncertu. Podle některých skutečně dokázal rozpumpovat dav osvědčenou taktikou – rozhazováním jointů přímo z pódia.
 |
| První demonstraci za legalizaci marihuany zorganizoval Allen Ginsberg |
Hippies Yippies!
Následujícího roku bylo založeno hnutí ‘Yippies’ (YIP-Youth International Party viz box), které se tvrdě střetlo s policií v Chicagu u příležitosti nominačního sjezdu Demokratů. Několik dalších let se pak táhl proces a obhajoba proti obvinění ze spiknutí a během této doby vybudovali Yippies síť spojenců a spolupracovníků po celých Státech a v Kanadě (jednou z nejaktivnějších a nejmilitantnějších buněk byla ta ve Vancouveru). S Yippies se muselo počítat všude, kde se objevil prezident, na protiválečných demonstracích a podobně Uskutečnila se dokonce invaze Yippies do Disneylandu!
4. července 1970 se ve Washingtonu u Lincolnova památníku a bazénu konal „Den pocty Americe“, uváděný komikem a armádním oblíbencem Bobem Hopem a reverendem Grahamem. Tuto příležitost si nenechaly uniknout tisíce Yippies i hippies, Shromáždili se u Washingtonova pomníku, vykouřili ohromná množství trávy a s protiválečnými vlajkami se vydali směrem k pódiu. Když policisté zablokovali přístupové cestičky, vzali to přes bazén a někteří se k tomu i zcela vysvlékli. Granáty se slzným plynem létaly vzduchem a zasahovaly jak protestující, tak ‘pro-Američany’. Celá akce skončila chaosem, zatýkáním a rvačkami. 4. července následujícího roku se Yippies shromáždili na stejném místě a založili tradici washingtonských ‘smoke-inů’, akci, která probíhá již 40 let bez jediného přerušení.
Základy tradice položeny
Co se týče samotného pochodu, tak první se konal pravděpodobně v New Yorku počátkem sedmdesátých let. Dnes je těžké vystopovat, zda to byl rok 1970 nebo 1973, ale v polovině dekády už byli Yippies zabydleni ve své centrále na Bleecker Street a organizovali akce po celé zemi. Od roku 1979 pak v Central Parku pořádal každoroční festival Rock proti rasismu.
V roce 1973 se konal smoke-in v New Yorku na ‘May Day’ a byl nazván ‘Národním dnem marihuany’. Odtud pochází datum celosvětových pochodů 21. století, první sobota v květnu (ačkoli první květnová sobota v roce 1973 byla 5. května, zatímco May Day je 1. května, takže záhada pokračuje). Akce se konala v newyorském Washington Square Parku, který se následně stal místem, kde se koncem sedmdesátých a v polovině devadesátých let každoročně konaly demonstrace s největšími počty účastníků. Pravidelně docházelo ke sporům s městem a v některých letech byly akce v parku zakázány. Setkání v roce 1973 se vyvinulo v pochod k domu amerického ministra spravedlnosti, a tak vlastně vznikl první ‘Marihuana March’.
Záznamy z těchto let jsou však poněkud matoucí. Záznam z roku 1974 hovoří o 3. ročníku průvodu huličů, s pěti tisíci účastníků a třemi zatčenými. Další rok nalézáme pouze záznam o smoke-inu na Den nezávislosti 4. července, zatímco v roce 1976 se měl deštivého 15. května konat „6. ročník“ setkání. Takže máme první záznam z roku 1973, další záznam z roku 1974 o „3. ročníku“, žádný záznam z roku 1975 (ačkoliv akce zřejmě proběhla), a konečně v r. 1976 se měl konat „6. ročník“. Typický yippiesácký nesmysl, avšak od této doby se datují pravidelné a konzistentní záznamy o historii marihuanových happeningů v New Yorku.
 |
| Plakát k oslavám 35. výročídemonstrací za legalizaci konopí. |
Jednou dole, jednou nahoře
Roky 1978 a 1979 byly asi vrcholnými pro národní hnutí Yippies a spřátelené skupiny marihuanových aktivistů, které pořádali smoke-iny. Kromě New Yorku se akce pořádaly v dalších městech, např. v San Francisku, Madisonu, Ann Arboru a dalších. V New Yorku šlo o rozsáhlé akce, začínající ve Washington Square Parku a pokračující průvodem, kdy za doprovodu vystoupení punkových kapel na plošinovém přívěsu pochodovali účastníci Pátou avenue do Central Parku na koncert Rock proti rasismu.
Na počátku osmdesátých let se organizátoři Rocku proti rasismu oddělili od marihuanových aktivistů a pořádali koncert až druhý den po konopné demonstraci. To otevřelo možnost využít průvodu k vyjádření politických názorů na jiných místech na Manhattanu (např. u budovy OSN na Dag Hammarskjold Plaza, u úřadu kongresmana Charlese Rangela, u budovy Spolku pro Ameriku bez drog apod.) a poté pochodovat na Washington Square, nebo obráceně. Že se protesty konaly v sobotu, kdy byly všechny úřady zavřené, nikdo moc neřešil.
V průběhu let byla akce z různých důvodů opakovaně vykázána z Washington Square Parku. Někdy šlo o nedostatečný úklid po akci a následný zákaz na příští rok, jindy se městu a policii prostě nezamlouvala idea, že by hippies a Yippies měli obsadit jejich krásný parčík a otevřeně tam vyhulovat, a tak společnými silami zabrali park na každý volný víkend, zejména pak na ten první květnový (typicky šlo o akce typu ‘Family Day’ se stánky, klauny, malováním na obličej a domácími zvířátky).
V dalších městech po celých státech se také pořádaly každoroční demonstrace, často první květnovou sobotu. Snad největším Marihuana Marchem s více než 200 000 účastníky byl ten v San Francisku v roce 1984 o víkendu před nominačním sjezdem demokratů. Opačným extrémem byl pochod u příležitosti sjezdu republikánů v New Orleans v roce 1988, kde pochodovalo asi 35 osob a nic se nehulilo. Legendárním se stal pravidelný průvod v Madisonu (Wisconsin) od kampusu k budově State Capitol, na jejíchž schodech se pak pálily jointy. V roce 1983 se u brány Capitolu hulilo z obrovského bongu a také došlo k jedinému ověřenému shazování jointů ze vzduchu.
 |
| Cheech a Chong, ikony neodmyslitelně spjaté s americkou legalizací konopí. |
New York – kolébka MMM
V samotném New Yorku byla v počátcích nejvyšší návštěvnost koncem sedmdesátých let s 20 000 účastníky. Hulení na těchto akcích nebylo bez rizika, ačkoli kolovaly zvěsti, že „na May Day je tráva legální“ a „ten vrtulník bude rozhazovat jointy ve 2 hodiny“. Často docházelo k zatýkání lidí na okraji davu, zatímco uprostřed se motali Yippies, zapalovali a posílali špeky, nebo je každou chvíli rozhazovali do vzduchu. Po poklesu návštěvnosti v letech osmdesátých, kdy též došlo k úpadku organizace Yippies a vzniku Bealovy organizace Cures Not Wars, se znovu začaly scházet davy kolem poloviny let devadesátých. Samotní Yippies nikdy zcela nezmizeli, ale došlo k rozštěpení organizace a sporům mezi jednotlivými frakcemi. Docházelo tak k podivným úkazům, kdy se konaly dva protichůdné smoke-iny a pochody: jedna část demonstrantů se sešla v časnější hodinu na Washington Square a vyrazila na pochod, zatímco druhá skupina se sešla jinde a vyrazila směrem na Washington Square později. Jednou se oba průvody potkaly na křižovatce Páté Avenue a 42nd Street a mladší Yippies se snažily oba davy spojit a zabrat křižovatku, ale lídři byli proti a policisté účastníky popoháněli, a tak ke spojení bohužel nedošlo.
K nejlepším rokům v New Yorku patřilo období mezi lety 1994 až 1999. V letech 1995 a 1996 hovořily odhady účasti až o 30 000 účastníků a na okrajích davu došlo k více než 300 zatčením. Po skončení akce v roce 1996 zůstal park pokryt pytlíčky „dealeráčky“ a zbytky tisíců jointů a bluntů, jelikož správa parku nezajistila odvoz odpadu. To mělo za následek zákaz akce v parku v příštím roce, kdy posloužil pouze jako shromaždiště účastníků pochodu.
V následujících letech byl park pro akci často nedostupný, a tak se oblíbeným místem setkání stal nejbližší roh ulic Greene a Washington a místem samotného smoke-inu Battery Park s perfektním výhledem na Sochu svobody. Největší akce zde proběhly v roce 1999 (v tomto roce podle Village Voice policie odhadovala počet účastníků na 4000, zatímco organizátoři na 20 000) a v následujících letech. V některých letech však došlo k masovému zatýkání, což pravděpodobně přispělo k menší účasti na dalších ročnících.
 |
| Dana Beal, který podle legendy nabalil hromadu jointů a rozdával je zadarmo lidem. |
Globalizace konopného hnutí
Od roku 1999 se z marihuanových pochodů stala díky skupině Cures Not Wars (léky, ne války) globální záležitost. Pro představu o globálním rozsahu MMM (s obměnami názvu akce ve stylu Global Marihuana March, Worldwide Marihuana March, Global Cannabis March, Cannabis Peace March apod.) navštivte stránky cannabis.wikia.com. Zde se dočtete, jak narůstal počet zúčastněných měst z několika málo desítek až na více než 300 měst v roce 2010.
Snahy o globalizaci akce vzešly z velké části od lídrů organizace Cures Not Wars, kteří cestovali po celém světě a účastnili se akcí NORMLu (Národní organizace pro reformu marihuanových zákonů) a dalších konferencí o drogové politice. Zde potkávali spřízněné duše a identifikovali potenciální organizátory akcí v jednotlivých oblastech. Během první dekády 21. století se tak do těchto akcí zapojily stovky aktivistů, kteří následně více či méně úspěšně bojovali ve svých státech za legalizaci léčebného konopí či dekrimininalizaci rekreačního užívání.
Jedním z prvních neamerických měst, která se k MMM připojila, byl Londýn. Krátce poté následovala Paříž a mnoho dalších a z některých těchto pochodů se staly největší konopné happeningy na světě (v Londýně, Torontu nebo Římě se pravidelně schází desítky tisíc účastníků, ačkoli ne vždy jsou zrovna silně politicky orientovaní). V některých zemích jako v Izraeli a Rusku byla akce zakázána, na Ukrajině došlo k potyčkám se skinheads, ale akce pokračují v celém světě od Jakarty, přes Káthmándú a Prahu až po Medellín.
Paradoxem je, že zatímco Cures Not Wars rozšiřovali síť měst až na více než 300 po celém světě, akce v domovském New Yorku byly často zanedbávány. Místní organizace byla minimální a zmatená, pozdní plánování vedlo k tomu, že povolení byla získána pouze pro nejtmavší a nejzapadlejší místa a průměrný počet účastníků dosahoval pouze kolem 200 osob. V tomto období současně došlo k vystupňování aktivity newyorské policie a k nárůstu počtu zatčení za držení marihuany na 50 000 ročně. Takže zatímco jinde často docházelo k uvolňování legislativy ohledně léčebného i rekreačního užívání konopí, v New Yorku se situace naopak zhoršila.
 |
Ironií také zůstává, že v loňském roce se newyorský MMM konal dva týdny tím, než vstoupil v platnost zákon zakazující kouření čehokoli (i tabáku) v městských parcích, náměstích, plážích apod. Je tedy možné, že v budoucnu model „smoke-inů“ převezmou kuřáci cigaret, pokud se tedy kdy dokáží zorganizovat.
MMM v České republice
V České republice se pravidelné demonstrace konají od roku 1998 v Praze, přičemž od roku 1999 se tato akce hlásí ke globálnímu MMM. V průběhu let prošla akce značnými proměnami. Na počáteční jednorázové demonstrace na Staroměstkém a Palachově náměstí a náměstí Míru navázaly v letech 2001 až 2007 pravidelné legalizační akce na Letné, v posledních dvou letech spojené s pochodem ze Staroměstského náměstí. Tehdy se změnil charakter akce z čisté demonstrace v jakýsi kulturně-hudební happening. V letech 2008 až 2011 byl cílovým místem průvodu a místem konání „festivalu“ park Parukářka, startovalo se poprvé na Václavském a v dalších letech na Karlově náměstí. V průběhu let se akce rozrostla z několika stovek, maximálně tisícovky účastníků na mnohatisícovou účast v posledních několika letech. Akce vždy probíhaly zcela bez problémů s policií a nepochybně napomohly relativně tolerantnímu přístupu české společnosti i úřadů ke konopné problematice. Letos je pro všechny legalizátory připravena novinka, půjde se sice opět z Karláku, ale cílem pochodu bude ostrov Štvanice, kde bude opět připraven bohatý společensko-kulturně-konopný program. Konopí je stále ilegální, přijďte i vy nejen zakalit, ale hlavně podpořit požadavek na legalizaci. Tímto jste srdečně zváni.
YIP
Youth International Party, jejichž členové byli známí jako Yippies, byla radikální mládežnická a kontrakulturní odnož hnutí za svobodu slova a protiválečného hnutí v 60. letech. Založena byla v roce 1968. Jsou popisováni jako teatrální, antiautoritářské, nehierarchické a anarchistické mládežnické hnutí ovlivněné Novou levicí. Pořádali teatrální kampaně jako např. navržení prasete jako kandidáta na úřad prezidenta Spojených států.
