Nad smysluplností proplachování konopných rostlin na závěr fáze květu se skutečně vznáší několik otazníků. Uveďme si popořádku všechny hlavní námitky:
1. Snížením či odstraněním dostupnosti základních živin se zpomalí růst ve všech fázích životního cyklu rostlin, tedy i v posledních týdnech a dnech květu.
2. Velké rostliny se někdy pěstují v pytlích o objemu 700 až 1 200 litrů substrátu. To znamená, že kořeny mají zajištěn neustálý přísun živin až do samého závěru. A přitom se to na kvalitě výpěstku nikterak neodrazí a labužníci by se po nich mohli utlouct…
3. Nemáme k dispozici jedinou dvojitě zaslepenou srovnávací studii, která by potvrdila jakoukoli prospěšnost a účinnost proplachování rostlin konopí.
4. Ačkoli je pravda, že v důsledku určitých stresů se zvyšuje tvorba trichomů, není důvod domnívat se, že nedostatek živin by mohl být jedním z nich. Tvorba trichomů a silic je pro rostlinu energeticky náročná. Je těžko představitelné, jak by mohla redukce živin vést k zvýšení produkce kanabinoidů a terpenů.
5. V některých zahradnictvích se používá metoda průběžné sklizně anebo akvaponie, kde proplachování ani není možné – a přesto dodávají do výdejen prvotřídní sušinu bez jakýchkoli nedostatků.
6. K dělení buněk je potřeba velké množství vápníku, jenž patří mezi prvky mobilní. A zrání se bez buněčného dělení neobejde. Bez přísunu živin se tedy dozrávání zpomaluje.
7. K růstu rostlina potřebuje i malé množství bóru, což je další mobilní prvek. Pokud je ho nedostatek, zrání se zpomalí nebo přeruší. Dlouhé proplachování tudíž pravděpodobně povede ke zmenšení výnosu.
Přestože nám chybí dostatečné množství odborných studií, které by potvrdily účinnost a funkčnost proplachování, převážná většina pěstitelů své kytky proplachuje. Stojí za tím zpravidla přesvědčení, že zamezením přísunu živin se zvýší jakost výpěstku po chuťové stránce, jelikož nebude kontaminován zbytkovými minerály z hnojiv.
Základy proplachování
Metod proplachování je přehršel, všechny však mají jeden společný cíl: zbavit se většiny živin dostupných kořenovému systému, a tím povzbudit rostlinu k tomu, aby využila všechny neasimilované soli a živiny stále přítomné v těle rostliny. Povede to k tomu, že rostlina bude zadržovat minimum živin v jejich syrové podobě. Místo toho je začlení do svých tkání nebo do fytochemikálií uvolňovaných z kořenů. Zde se hodí metafora lidského těla. Přijímáme potravu, abychom měli dostatek energie a živin. To, co nespotřebujeme, se nám ukládá do tukových buněk. Když snížíme příjem potravy, tělo začne brát energii z tukových zásob.
Aby je kořeny byly schopny vstřebat, musí být živiny rozpuštěné ve vodě. Vysrážené živiny, ať už z roztoku nebo vázané uvnitř molekul, nejsou kořenům dostupné, i když je jich k dispozici dostatek. Propláchnutí kořenového systému vodou pak umožní vyplavení živin, které se právě v roztoku rozpustily. Používá se k tomu vlažná voda (kolem 24 °C) s upraveným pH v rozsahu asi 5,8–6,0, protože v tomto rozmezí se rozpouštějí všechny živiny. Teplejší vodou se vyplaví a rozpustí více živin. Čím více proplachujeme, tím více živin zmizí. I průplach, kterým se odstraní pouhých deset procent vody přidané do pěstebního média, pomůže zbavit se nějakých živin. Nejvíce rozpustný je dusík, u kterého je také největší pravděpodobnost, že negativně ovlivní kvetení.
Jaké přístroje potřebujeme
Mezi základní přístroje potřebné k úpravě roztoku patří pH metr (měří kyselost a zásaditost roztoku), EC metr (měří elektrickou vodivost) a TDS metr (měří účinnost reverzní osmózy). Když se pH ocitne mimo doporučené rozmezí (je příliš vysoké nebo nízké), živiny se srazí mimo roztok. To znamená, že původně rozpuštěné látky přejdou do pevného skupenství a stanou se nedostupné. Rostliny totiž živiny spíše pijí, než jedí, takže vysrážené živiny se ocitají mimo jejich dosah.
V průběhu proplachování postupně klesá nasycenost roztoku. Tento proces se dá kdykoli zastavit. Když v pěstebním médiu ponecháme nějaký dusík, rostlina bude mít nadále určité zdroje k růstu, ale ne v tak hojné míře, aby to podpořilo vegetativní růst. Kontrolujte nasycenost rozpuštěných minerálů s pomocí měřidla pro půdu i vodu. V případě, že je rostlin více, může být lepší vyzkoušet si to pouze na několika z nich.
Tři metody
Pěstitelé konopí běžně používají několik různých metod proplachování. Žádná z nich není správnější než jiná. To, že mnohé z nich neuvádíme, neznamená, že nefungují. Metody flushingu se dají rozdělit do tří hlavních kategorií: na pasivní, aktivní a s využitím proplachovacích činidel. Rozdíl mezi pasivním a aktivním proplachováním je v tom, že v určité fázi dozrávání se buď příroda, nebo pěstitel postará o to, že jí pomůže dozrát tím, že z půdy odstraní živiny. Primárně jde o zbavení se dusíku, i když společně s ním odcházejí i další živiny rozpustné ve vodě – podle toho, jak důkladný je průplach. Pěstitel se v této fázi může rozhodnout přejít na jiný typ zálivky, která obsahuje proplachovací činidla, tedy různé makro- či mikroživiny, hormony, enzymy a cukry. Rostliny reagují na tuto náhlou změnu prostředí tak, že soustředí veškerou energii na dozrání květů, místo aby nadále tvořily nové.
Aktivní proplachování
Většina moderních odrůd dozrává sedm až devět týdnů po přechodu do fáze květu (ať už jsou k tomu donucena změnou světelného režimu v pěstírně, anebo změnou spektra a množství slunečního světla venku). Pěstební média zalévaná vodním roztokem mohou obsahovat složky, z nichž se postupně uvolňují živiny. Například pokud substrát obsahuje rašelinu, kokosová vlákna či kompost, v jejich četných molekulách obsahujících uhlík jsou některé z těchto živin navázány a připraveny uvolnit se, jakmile bude potřeba. Zejména jedná-li se o organicky obohacený substrát anebo substrát používaný vícekrát, všechny tyto uložené živiny se díky přítomným mykorhizním houbám začnou v případě každé zálivky či průplachu okamžitě uvolňovat a poskytovat kořenům výživu.
V závislosti na velikosti rostliny i velikosti květináče či typu média a použité metody proplachování může tento proces trvat až tři týdny. Zálivku je přitom potřeba provádět vodou neobsahující další živiny, aby během posledních jednoho až tří týdnů květu živiny v médiu již nepřibývaly. S tím, jak se zbytkové živiny spotřebovávají, rostlina začne sahat do svých vlastních rezerv. Chlorofyl a další organely bohaté na minerály se v buňkách listů rozkládají a umožňují přesun mobilních minerálů, jako například dusíku, fosforu, draslíku, hořčíku a molybdenu, do nejaktivnějších částí rostliny. Těmi jsou všechny vrchní a vzdálenější části rostliny, kde se odehrává veškerý nový růst a kde je dostupný zdroj světelné energie, ať už umělé či přírodní. Listy, které přicházejí o dusík a hořčík, začnou žloutnout. Úbytek fosforu a draslíku se zase projeví zkroucením okrajů listů a výskytem nekrotických skvrn na nich. Jakmile rostlina vysaje z listu veškeré cenné živiny, zůstane tam převážně jen celulóza, takže list ztrácí svou funkci, odumírá a usychá. To je rovněž znamením, že proplachování zabralo. Důležité je dobře načasovat celkový úbytek živin vůči dozrávání květů tak, aby nedostatek živin nevedl k citelným ztrátám na výnosu.
Vápník, síra, železo, bór a měď jsou prvky nemobilní a příznaky jejich nedostatku bývají vidět při růstu nových částí (v pozdním květu k nim dochází málokdy). Nedostatek železa, i když je vzácný, se projeví zežloutnutím lístků kolem palic. Tentýž projev ale může mít i nedostatek dusíku v pozdním kvetení. Oproti tomu rovněž vzácný nedostatek zinku, způsobený vysokým pH anebo přemírou fosforu, má za následek, že listy začnou nejen žloutnout mezi žilkami, ale i stáčet se nezvykle pod sebe. S tím, jak listy žloutnou, květy naopak rostou a dozrávají. Využívají zásob z pěstebního média, kořenů, xylému (tj. pletiva rozvádějícího živiny z kořene do nadzemních částí) a listí.
Květová hnojiva obsahují dusíku minimum nebo žádný. Rostliny rostoucí v půdě nebo substrátu využívají zbytkový dusík z média, který se postupně rozpouští a uvolňuje. Hydroponické roztoky takovéto rezervy neobsahují, a tak v první polovině kvetení (obvykle tři až čtyři týdny) ještě potřebují dusík v určitém množství dodávat do roztoku. V následující čtvrtině květové fáze (10–15 dní) se přísun dusíku ještě sníží a až pak se vypustí úplně. Pamatujme na to, že nedostatek dusíku ke konci kvetení je pro rostlinu signál, že je potřeba urychleně dozrát.
Jednoduchý test
V případě, že pěstujete v květináčích, ať už indoorově nebo na zahradě, můžete provést jednoduchý test. Před každým zaléváním zvažte dvě vybrané rostliny a sledujte, jak postupně během kvetení nabývají na váze. Jednu z nich pak začněte zhruba týden před sklizní proplachovat, druhé nadále dávejte zálivku s živinami. Stále sledujte, jak si na tom stojí váhově. Rostlina, které během posledního týdne nebyly upírány živiny, by měla vážit více než rostlina proplachovaná. Zkuste si to radši sami, ale uvidíte, že tomu tak bude. To znamená, že proplachováním přicházíme o výnos. Ve jménu kvality obětujeme přesně takové množství výpěstku, o kolik se liší váha obou rostlin. Většina pěstitelů si uvědomuje, že je proplachování něco stojí, ovšem málokdo zná přesnou cenu za kvalitu, respektive jak přesně se tato kvalita projevuje.
Proplachováním se mění chemická rovnováha v rostlinných tkáních, která však byla vybudována celé týdny. Je tedy zjevné, že celý proces si vyžaduje vědecké vysvětlení, abychom se neocitli v pozici někoho, kdo tvrdí, že omytím kapoty se vyčistí i motor auta. Živiny jsou totiž uloženy i uvnitř rostliny a vnější propláchnutí nemůže zcela zvrátit komplexní biologické pochody, prostřednictvím kterých byly živiny navázány do rostliny. Hladina živin v rostlinné tkáni je až tisíckrát vyšší než v kořenové zóně. Na roztocích s koncentrací 100 ppm dusíku mohou vyrůst rostliny, v jejich listech je pak koncentrace dusíku více než 10 000 ppm. A jelikož toto množství dusíku nikam nezmizí, ale je spotřebováno rostlinou, je potřeba najít vysvětlení, jak může proplachování snížit tuto koncentraci natolik, že to ovlivní i chuť a vůni výsledného produktu.
Jedná se o poměrně nákladnou metodu, protože pěti- až desetidenní proplachování činí až 12,5 procenta z celkové doby květu. Nejenže během absence živin rostlina nenabývá na objemu – v případě indoorových pěstíren to znamená i extra náklady na soustavný provoz. Pěstitelé by tedy měli věnovat této problematice zvýšenou pozornost a měli by si sami v praxi ověřit, kam až mohou zajít z hlediska kvality a optimalizace nákladů. Osobní zkušenost je nenahraditelná. Není nic jednoduššího než si vybrat dvě rostliny stejné odrůdy a podrobit je tomuto testu, kdy jedna bude během posledního týdne proplachována a jedna dále živena. Květy pak usušte a skladujte odděleně, ale stejným způsobem. Pokud nasbíráme dostatečné množství dat, budeme jednoho dne moudřejší.
Zdroje:
