Aktuální článek
Konopné kluby aneb Snění o klidných zítřcích

Konopné kluby aneb Snění o klidných zítřcích

  • Španělské konopné kluby jsou i po osmnácti letech své existence (v roce 2001 byl oficiálně založen první z nich) jedním z nejzásadnějších konopných fenoménů dneška. Dnes se trochu blíže seznámíme s podivuhodnými podmínkami jejich existence a stručně si vysvětlíme, proč se zřejmě v jiných zemích nedaří tuto cestu v adekvátně masovém měřítku následovat, přestože konopné kluby důsledně oddělují konopí od trhu tvrdých drog a tím působí v rovině prevence mnohem účelněji než libovolná restrikce.

Země zaslíbená

Existence španělských Clubes sociales de cannabis (Cannabis Social Clubs, CSC) je na straně jedné založena „zdola“ zejména na odvážném a progresivním přístupu tamních konopných aktivistů a vůdčích průkopníků legalizačního hnutí, na straně druhé pak na relativně konsistentní rozhodovací praxi tamních veřejnoprávních autorit a jejich ochotě respektovat svá vlastní rozhodnutí v nejširší možné míře jako obecně platná, a to i do budoucna. Zakladatelé prvních CSC se tak opírali hlavně o interpretaci existující rozhodovací praxe, zejména soudní. Legislativa, ve smyslu textů právních předpisů, byla v tomto směru spíše nepodstatná. Při pohledu z vnitřku hranice České republiky se tento postup musí nutně jevit jako přinejmenším lehkovážný. A abychom byli zcela spravedliví, i ve Španělsku dochází k legálním konfliktům CSC s justičními složkami. Fungování řady CSC je jen dočasné, zatýkání jednotlivých osob a zabavování vypěstovaného konopí není zcela výjimkou. Při zohlednění rozmachu hnutí CSC, tj. jejich počtu a počtu jejich členů, a realisticky předpokládaného počtu jejich byť drobných přešlapů, je s tím ale třeba počítat. Navíc výsledkem řady takových pokusů je jen výrok o tom, že daný CSC normy trestního práva neporušil. Jaké ale byly konkrétní předpoklady pro vznik těchto prvních CSC? Respektive jaké jsou v kontextu španělského právního systému předpoklady pro existenci CSC v současnosti?

CSC představují odpovědnější regulaci užívání konopí, než je jeho ponechání toliko individuální sféře.

Předně, španělské právo, podobně jako je tomu u práva českého, nepovažuje držení malého množství drog pro vlastní potřebu za trestný čin. A to již od počátku sedmdesátých let minulého století. Pokud jde o konopí, tento dekriminalizační přístup se uplatňuje i ve vztahu k jeho pěstování a šlechtění (pro vlastní potřebu). Samo sebou takovýto základ by byl pro vznik CSC i v podmínkách vcelku relaxovaného středomořského právního systému nedostatečný. Ve Španělsku se ale sdílení konopí ve skupině přátel dlouhodobě v praxi nepovažuje za naplnění litery zákona o šíření toxikomanie, dealerství a tak podobně, ale za jakousi nadstavbu užívání pro vlastní potřebu. A to jak pro účely užívání (srovnejte s formalistickými pokusy o kriminalizaci vzájemného sdílení jednoho jointa běžnými v naší vlasti), tak co do již zmiňovaného pěstování a šlechtění.

CSC tak mohou, respektive musí existovat jako oficiální právnické osoby neziskového sektoru (NPO/NGO), samosprávného charakteru (tj. spravované svými členy přímo či prostřednictvím volených zástupců), zapsané v příslušném seznamu, s řádně registrovanými zakladateli zapsanými ve veřejném seznamu. Ke konopí se tyto právnické osoby musí samozřejmě i formálně hlásit, typicky podporou přístupu harm reduction, odpovědnosti a minimalizace negativních následků užívání konopí. A nedílnou součástí jejich charakteru je i jejich uzavřenost veřejnosti. A to nejen fyzická uzavřenost prostor CSC užívaných. CSC zejména přijímají mezi své členy výlučně stávající uživatele konopí (což má význam i z hlediska dalšího nešíření užívání konopí jako drogy), popřípadě osoby, které mají užívání konopí doporučeno lékařem, a to zásadně jen na doporučení člena stávajícího.

Dalším z opatření je omezení maximálního množství konopí, které si člen může pro své potřeby odebrat a jeho určení k bezprostřední spotřebě. Člen si ho tak může mimo prostory CSC odnášet pro pozdější spotřebu odnášet jen opravdu minimální množství. To má zřejmý význam z hlediska zamezení nelegálního obchodu s konopným výpěstkem. A jak by určitě potvrdil i jistý Alphonse Gabriel Capone, význam má i řádné plnění daňových, poplatkových a souvisejících povinností CSC. Protože pohybujete-li se na hraně zákona, určitě si nepřejete dát veřejné moci jakoukoli záminku skočit vám po krku.

Pro pořádek ještě dodejme, že specifická pravidla pro zakládání a fungování CSC se ve Španělsku objevují v místních vyhláškách jednotlivých územních samosprávných celků, zejména měst. Ačkoli pro to obvykle neexistuje formální právní důvod, mimořádný význam mají pro CSC jejich vnitřní předpisy, etické a obdobné, v poslední době často formulované na základě vzorových stanov vypracovaných Evropskou koalicí za spravedlivou a efektivní drogovou politiku (známější pod anglofonní zkratkou ENCOD). Takováto organizace z podstaty uzavřená jakékoli veřejné kontrole má totiž mimořádně omezené možnosti, jak navenek prezentovat své fungování. Dobře zpracované (a samozřejmě fakticky dodržované) vnitřní předpisy jsou jedním z nemnoha nástrojů, jak tento deficit alespoň částečně moderovat. 


… a zbytek světa

Španělsko v čele s katalánským regionem samozřejmě není jediným státem, kde by se CSC alespoň pokoušely vzniknout. Z logiky věci nalezl tento institut odezvu zejména ve španělsky hovořících zemích a zemích evropských. Kromě Uruguaye, kde se v roce 2013 CSC staly jedním ze základních kamenů zákonné regulace, existují CSC pohybující se spíše na hraně zákona a výkladové praxe i v Argentině, Chile a Kolumbii. Pokud jde o země evropské, historii mají CSC v Belgii, kde mají za sebou dosti divokou minulost plnou trestních obvinění, předmětem živých debat jsou ale i v Nizozemsku a Švýcarsku. Víceméně mimo rámec zákona je tento institut oblíbený i v Anglii, kde funguje Teesside Cannabis Club, jeden mediálně nejvděčnějších CSC vůbec, přičemž pozitivní ohlas má i ze strany policie. S trochou cynismu by se chtělo dodat, že je to zcela logické v zemi, jejíž historie a kultura je do značné míry založena na soukromých klubech existujících na principu „my hoši, co spolu chodíme, prožíváme všelijaká dobrodružství.“ 

Co u nás?

Úvodem si na rovinu přiznejme, že varianta uzákonění konopných klubů byla jednou z aktivně diskutovaných otázek při práci na stávající legalizační novele prosazované Pirátskou stranou. Existence NPO/NGO, která by mohla za předem definovaných podmínek pěstovat množství konopí odvozené od počtu svých členů a těmto ho rozdělovat, by v kontextu předmětné novely nepředstavovala zásadní problém. Tedy, jak pro koho, chtělo by se dodat.

CSC přijímají mezi své členy výlučně stávající uživatele konopí, popřípadě osoby, které mají užívání konopí doporučeno lékařem, a to zásadně jen na doporučení člena stávajícího.

doporučujeme

Pokud bychom chtěli připustit alespoň minimální míru kontroly CSC v českém prostřední, vykonávalo by tuto kontrolu ministerstvo zdravotnictví, které má omamné a psychotropní látky (OPL) ve svém referátu. Aby takováto kontrola byla vůbec realisticky realizovatelná, znamenalo by to, že ministerstvo zdravotnictví povede zvláštní rejstřík těchto organizací, do něhož by měly povinnost se nechat zapsat, a to nejlépe po svém založení, ale před zahájením činnosti. Tomu by pak odpovídala povinnost CSC vést seznamy svých členů (tuto povinnost ale mají všechny právnické osoby i v současnosti) a dodržovat úpravu jak zákona o omamných a návykových látkách, tak i občanského zákoníku. Je celkem logické, že logickou formou pro takovouto právnickou osobu by byl spolek a s provozováním činnosti CSC by se na rozdíl od obecné úpravy ostatních spolků nutně pojil zákaz vlastního podnikání. A bylo-li by účelem vyloučit výdělečný charakter takovéto právnické osoby, mohlo by jí být rovněž zapovězeno mít zaměstnance a/nebo vyplácet členům svých orgánů za výkon funkce jakoukoli odměnu (což u spolků jinak vyloučeno není). Ve zbylém rozsahu by si český právní řád mohl pohodlně vypomoci převzetím španělské právní praxe. Tedy preferovat uzavřenost CSC a omezit spotřebu konopí a zejména jeho výdej členům za účelem konzumace mimo prostory CSC. Lidově řečeno, „žádná věda“. Teoretickou variantou je nahradit formu spolku formou družstva. Takový krok ale může s ohledem na nepopiratelně vyšší komplexnost družstev oproti spolkům být zajímavý jen pro toho, kdo bude fakticky chtít od konopných klubů jejich potenciální zakladatele odradit.

Proč je taková úprava v České republice naprosto neprůchodná? Příliš výrazně působí jako podpora užívání konopí. Realisticky vzato, i diskutovaný legalizační návrh vychází spíše z principu dekriminalizace. A v tomtéž smyslu se nese i jeho důvodová zpráva (vcelku logicky, neboť dekriminalizace je jedním z aprobovaných prostředků Jednotné úmluvy o omamných a návykových látkách OSN, kterými se lze od její jinak dosti striktní úpravy bez problémů odklonit). A ačkoli by se dala úprava CSC vydávat za pokračování téže linie, v politické rovině by taková rétorika byla zcela neudržitelná, neboť je zjevný rozdíl mezi ponecháním lidí napospas jejich osudu a koníčkům a umožněním (byť týmž lidem) se za účelem provozování těchto zálib a koníčků sdružovat, vyměňovat si vzájemné tipy, triky a postřehy a podobně.

Zkuste senátoru pro váš volební obvod napsat. Nebo i nějakému poslanci, pokud třeba pochází z vašeho města či městečka.

Jenže, my víme svoje. A těžko najdete odpovědnější formu regulace užívání konopí, než je právě forma CSC. Ač se to autorovi tohoto článku nepíše dobře, představují CSC dokonce odpovědnější regulaci užívání konopí, než je jeho ponechání toliko individuální sféře. Tím méně je z hlediska odpovědnosti konkurenceschopná z podstaty neregulovaná komercializace (i když s propadajícími se hospodářskými výsledky skupiny Agrofert se legalizace jeví jako mírně pravděpodobnější, než tomu bylo před rokem). Ačkoli si nedělejme iluze, pokud něco pohání legalizaci kupředu, jsou to i v dnešní době primárně zájmy komerční. A co s tím můžeme dělat my? Není-li vaším senátorem zrovna některý z těch, kteří nevnímají pozitivně, snaží-li se jim jejich voliči do výkonu funkce hovořit, zkuste senátoru pro váš volební obvod napsat. Nebo i nějakému poslanci, pokud třeba pochází z vašeho města či městečka. I když nám konopná tématika trochu zaniká v mnohem agresivněji diskutované pěně dní, čert nikdy nespí. A třeba budeme mít štěstí na skupinku těch, kteří si před drobným politickým kolapsem budou chtít nahnat nějaké body.

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!