Aktuální článek
Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

Ben Dronkers: Legalizaci odmítají jen idioti nebo zkorumpovaní parchanti

  • Ben Dronkers patří již desítky let mezi prominentní konopné aktivisty a podnikatele v Nizozemsku. Založil Sensi Seeds a dal vzniknout i Muzeu hašiše, marihuany a technického konopí v Amsterdamu.

Ben Dronkers patří již desítky let mezi prominentní konopné aktivisty a podnikatele v Nizozemsku. V osmdesátých letech založil Sensi Seeds, jednu z prvních semenných bank na světě, a dal vzniknout i Muzeu hašiše, marihuany a technického konopí v Amsterdamu.

Kdy ses s konopím setkal poprvé? Byla to láska na první pohled, nebo spíše postupný proces? A jaká byla tehdy v Nizozemsku konopná kultura? 

Bylo mi sedmnáct, když jsem s kamarády vykouřil pod mostem v Rotterdamu první joint, ale nic moc jsem z toho neměl. Na druhý pokus to bylo o poznání lepší. V šedesátých letech nemohla být o nějaké nizozemské konopné kultuře řeč. Ta se objevila až později v Amsterdamu, kdy byly založeny první kluby, například Paradiso a později Bulldog nebo Kosmos, stále se nicméně nejednalo o masovou záležitost. Pár let nato se začaly objevovat první coffeeshopy, vyskytovaly se ale prakticky výhradně v Amsterdamu – v Rotterdamu jste si o něčem takové mohli nechat jen zdát. S přáteli jsme se tedy pravidelně vydávali do Amsterdamu pro trochu trávy nebo hašiše, o které jsme se pak doma rozdělili s ostatními. Většinou jsme si kupovali hašiš, protože byl prostě lepší. Tráva se dovážela hlavně z Afriky, Indonésie a Thajska, zatímco hašiš pocházel z Libanonu, Maroka nebo Afghánistánu a kvalitativně byl na mnohem vyšší úrovni. Hašiš byl v tu dobu rozhodně významnější komoditou než tráva. 

Přenesme se do roku 1985 – co tě přivedlo k založení Sensi Seeds?

Tento příběh se vlastně začal odvíjet mnohem dřív. Cestoval jsem po světě jako mnoho hippies a objevoval jsem různé druhy hašiše. Zajímalo mě, jak a hlavně z čeho se vyrábí, takže jsem začal navštěvovat pěstitele. Na vlastní oči jsem viděl různé metody pěstování i výroby a zatoužil jsem zkusit to na vlastní pěst. S kamarádem jsme doma v Rotterdamu začínali s několika málo semeny a pečlivě jsme sledovali, co se bude dít. Pod lampou jsme měli jen jednu rostlinu, a světe div se, ono to fungovalo! Kvalita sice nebyla nijak závratná, i tak jsme ale byli nadšení. Bylo to pro nás jako zjevení, malý zázrak. V Americe bylo tehdy domácí pěstování poměrně běžné, v Evropě o něm ale slyšelo jen pár zasvěcených. Připadalo nám úžasné, že můžeme zasadit semínko, dávat mu trochu vody a vypěstovat si vlastní konopí. Tato zkušenost mě přiměla cestovat do dalších a dalších koutů světa, navštívil jsem Libanon a Maroko a později jsem se mnohokrát vypravil do Pákistánu a Afghánistánu. Odtud jsem přivážel semínka různých odrůd, které mě cestou takříkajíc cvrnkly do nosu. Doma jsme je pak s kamarádem pěstovali ve skleníku. Několikrát nás „navštívila“ policie a někdy mě zadrželi prostě jen proto, že jsem u sebe měl trochu hašiše.

Politik odmítající legalizaci musí být buď úplný idiot, nebo zkorumpovaný parchant.

Pak jsem si ale uvědomil, že v nizozemské drogové legislativě zeje velká díra – bylo totiž podle všeho zcela legální vlastnit a „vyrábět“ semena. Kontaktoval jsem velmi drahého právníka, abych se definitivně přesvědčil o správnosti svých domněnek, a on mi dal za pravdu. Začal jsem tedy produkovat vlastní semena a založil si na to specializovanou firmu: Sensi Seeds. Zhruba ve stejné době se rozběhl také další z mých projektů, Muzeum hašiše, marihuany a technického konopí, na kterém jsem spolupracoval s Edem Rosenthalem. Stali jsme se prvním legálním obchodem se semeny na světě a naši zákazníci pocházeli snad ze všech koutů zeměkoule. Nikdo se předtím o nic podobného nepokusil, takže zvěsti o našem podnikatelském záměru se rychle šířily. Dostali jsme se i na stránky magazínu High Times, díky čemuž jsem získal cenné kontakty na lidi z oboru. Jezdili za námi znalci, novináři i vědci z celého světa, protože náš sortiment byl co do rozmanitosti něco nevídaného. První vypěstované konopí jsme se snažili prodávat v Amsterdamu, ale nikdo ho nechtěl, protože vypadalo jinak než v té době běžné modely. Bylo moc zelené a lidé mu říkali špenát, pak ale ochutnali, pochopili a během pár let si našlo mnoho příznivců.

Zmínil jsi začátky Muzea hašiše, marihuany a technického konopí v roce 1985. Měl jsi už v té době dostatek artefaktů, kterými bys mohl tento projekt zásobit?

Muzeum hašiše, marihuany a technického konopí vzniklo jen o něco málo později než Sensi Seeds. Původním záměrem bylo sdílení informací o konopí s místními i turisty, kteří navštěvovali Amsterdam kvůli proslulým coffeeshopům. Proto jsme ho v první fázi nazvali Cannabis Info Muzeum. V té době jsem už měl malou sbírku předmětů a další dodali přátelé a známí. Nebylo to ani tak o vystavování věcí, spíše o šíření osvěty. V průběhu existence muzea jsme své sbírky postupně rozšiřovali o další a další zajímavosti. Sběratelství je návykový koníček, a když dnes vidím, kolik jsme toho za ta léta nashromáždili a vystavili jak v Amsterdamu, tak v druhé pobočce v Barceloně, nepřestávám žasnout. 

Shromažďování semen nejrůznějších odrůd jsi zasvětil velkou část života a procestoval jsi celý svět. Vzpomeneš si na nějakou mimořádnou zkušenost?

Mezi nejsilnější zážitky patří ten z Afghánistánu z doby, kdy byla země okupována Sovětským svazem. Vydali jsme se do hor a hledali plané konopí, protože domestikovaná semena od farmářů jsme už měli a chtěli jsme svou sbírku rozšířit o něco více divokého. Šlapeme si to takhle horskou přírodou, přelezeme malý hřeben, a kde se vzal, tu se vzal, ležel před námi velký ruský vojenský tábor. Opravdu jsme se báli, protože jsme se po oblasti museli pohybovat převlečení za Afghánce – nemohli jsme se tam promenádovat v pohorkách jako turisti. Pro cizince byla ta oblast zapovězená. Zničehonic po sobě začali vojáci střílet, a to už šlo opravdu do tuhého.

Afghánistán jako země byl ale naprosto výjimečný, s úžasnou kulturou a lidmi. Naprosto běžně jsme potkávali místní s obrovskými balíky hašiše exkluzivní kvality, to bylo něco neuvěřitelného. Všichni se k nám chovali přátelsky a rozdělili se o cokoli – jídlo, střechu nad hlavou a samozřejmě i hašiš. Je to úžasná země, navštívil jsem ji mnohokrát a nikdy mě nezklamala. Afghánci si zaslouží lepší život, než jaký dnes mají. Vyrábějí excelentní hašiš a velmi by jim pomohlo, kdyby ho mohli legálně, za férových podmínek vyvážet na Západ. Dnes ale farmáři dostávají jen 200 až 300 eur za kilo, přičemž stejné množství zboží se v Amsterdamu prodává až za 16 000 eur. Místní by měli mít právo bez obav vyrábět a prodávat prvotřídní produkt, který má v zemi dlouho tradici. Vydělali by všichni – jak pěstitelé, tak stát, jenž by za peníze získané výběrem daní mohl postavit lepší školy a podporovat udržitelné zemědělství. Celé zemi by to prospělo.

Snad se ale blýská na lepší časy. Doba prohibice se podle četných náznaků neodvratně chýlí ke konci a já pevně věřím, že se dožiju dne, kdy bude konopí zcela legální a chudé rozvojové země budou moci profitovat z jeho pěstování. Druhou stranou téže mince jsou pak uživatelé, kteří často konzumují příšernosti. Kontrola kvality neexistuje, i když by měla fungovat stejně jako u všech ostatních komodit dostupných na pultech obchodů. Kouření konopí a hašiše není samo o sobě nebezpečné, v důsledku prohibice ale začali dodavatelé ve velkém používat pesticidy, insekticidy a další nebezpečné látky a metody. Spotřebitelé by přitom měli být chráněni a měli mít možnost kupovat si výrobky za běžné tržní ceny. Podívejme se třeba na Colorado, kde bylo užívání konopí pro rekreační účely legalizováno. Stát vydělává na daních miliony dolarů, a to je naprosto v pořádku. Prohibice by měla být ukončena všude. 


Jak ty osobně vidíš pravděpodobnost úplné legalizace konopí v Nizozemsku? 

Problém je, že Nizozemsko je jako pštros, který při prvním náznaku nebezpečí strká hlavu do písku. Měli jsme před celým světem velký náskok, konopí bylo napůl legální a coffeeshopy rostly jako houby po dešti. Měli jsme k dispozici všechny technické vychytávky potřebné pro pěstování. Pak se ale zákon změnil a pěstování se významným způsobem komplikovalo, až ho nakonec zcela ovládly organizované zločinecké skupiny. Obyčejní kluci „se zelenými prsty“, malovýrobci, kteří si na půdě vypěstovali pár kilo trávy, to jeden po druhém vzdali, protože se báli. Policie se navíc při svých aktivitách zaměřovala právě a jen na ně, protože to bylo mnohem jednodušší než boj se zločinnými kartely. Myslím si, že až bude za pár let konopí legální v celé Severní Americe, zbytek světa naskočí do rozjetého vlaku. Momentálně žiji v Malajsii a mám tak příležitost na vlastní oči sledovat legalizaci konopí na lékařský předpis v mnoha asijských zemích – Thajsku, Laosu, Kambodže, Vietnamu, Malajsii nebo na Filipínách. Tím to všechno začíná. Všechny lži o tom, jak je konopí nebezpečné a škodlivé, jsou jedna po druhé vyvraceny díky rozsáhlému výzkumu jeho léčebných vlastností. Už to nelze zastavit. 

Pokud tedy v Nizozemsku dojde k legalizaci, měla by podle tvého názoru vláda kontrolovat kvalitu a nezávadnost konopí? 

Kontrola kvality je běžná u všech potravin. Když si dám pivo nebo víno, vím, že jeho kvalita je regulována. Pokud by tedy konopí bylo legalizováno, mělo by logicky podléhat stejným pravidlům. Konopí je ve většině případů čisté, je to koneckonců přírodní rostlina. Stejně jako například zelenina by nemělo být kontaminováno insekticidy. Jeho kouzlo přitom spočívá v tom, že tyto látky nejsou k pěstování vůbec potřeba. Zatímco tabák nebo alkohol jsou typické vysokou mírou společenské nebezpečnosti, konopí je negativních sociálních dopadů prokazatelně prosto. V Nizozemsku se bohužel stalo, že vláda zfalšovala zprávu o bezpečnosti užívání konopí, aby ho nemusela legalizovat, a nikdo za to nebyl potrestán. Potom někdo prodá pár gramů hašiše – a jde si za to sednout do vězení.

Po první světové válce se ale ke kormidlu dostala bavlna, plast a alkohol a podívejte, jak dnes vypadají naše oceány.

Je neuvěřitelně hloupé dovolit lidem legálně se doslova upít k smrti a zničit si plíce tabákem, zatímco konopí nikdy nikoho nezabilo, a přesto je nelegální. Takový postoj odráží předsudky a dlouhodobou diskriminaci. Pokud ti náboženství nařizuje, co můžeš jíst nebo pít, je to tvoje náboženství a tvůj problém. Jestliže jsi ale svéprávný dospělý občan, neměla by ti do toho mluvit vláda – je to přece tvoje tělo a tvoje rozhodnutí. Podle mého názoru by měly být legalizovány všechny drogy bez výjimek, jen tak se svět může změnit. Když dnes někdo řekne, že je třeba legalizovat heroin, spousta lidí vyskočí jako čertík z krabičky a protestuje, ale upřímně, dal by sis nějaký ten heroin? Nedal. Nové závislé vytváří společenský tlak a černý trh. 

Často slýcháme, že konopí může zachránit svět, a argumenty, které jsi právě uvedl, to potvrzují. 

Je to v podstatě jednoduché. Za posledních řekněme čtyři nebo pět století jsme vykáceli osmdesát procent světových lesů. Všechno dřevo jsme spotřebovali. Konopí přitom může nahradit dřevo ve všech jeho funkcích a to, co trvá lesu dvanáct let, zvládne za rok. Dokáže produkovat vlákninu i dřevo. Dá se z něj dokonce vyrábět etanol, na který mohou jezdit auta. V našem muzeu máme motorku vyrobenou kompletně z konopných materiálů.

Může tedy zachránit planetu? Bavíme-li se o uhlíkové stopě, je všeobecně známo, že rostliny zbavují ovzduší CO2, ukládají ho a při hoření ho pak znovu uvolňují. Dnes ale k pohonu strojů používáme miliony let stará fosilní paliva, která žádné CO2z atmosféry neodčerpávají a jejich spalováním se ho naopak uvolňuje obrovské množství. Při využívání konopí by byly obě strany rovnice v rovnováze. Rostlinný materiál se navíc dá využít k výrobě plastů, dřeva nebo konopného betonu – právě ve stavebnictví dochází k bouřlivému vývoji a staveb z konopí rychle přibývá.

Podíváme-li se do historie, Kolumbus by bez konopí nemohl objevit Ameriku a Evropa by nebyla získala své zámořské kolonie. Všechny tehdejší lodě byly vyrobené ze dřeva a konopí. Plachty byly z konopí, lana byla z konopí, oblečení bylo z konopí, lampy svítily na konopný olej a lidi konzumovali potraviny z konopných semen. Tehdy bylo v Nizozemsku na tři tisíce větrných mlýnů a většina z nich byla využívána ke zpracování konopí a výrobě konopného oleje. Po první světové válce se ale ke kormidlu dostala bavlna, plast a alkohol a podívejte, jak dnes vypadají naše oceány.

Po první světové válce se ale ke kormidlu dostala bavlna, plast a alkohol a podívejte, jak dnes vypadají naše oceány.

doporučujeme

Čím bychom měli krmit své motorové miláčky? Etanolem z konopí. Stavební průmysl a v něm používané materiály, hlavně hliník a cement, ve velkém znečišťují životní prostředí. V Nizozemsku je dnes velkým tématem trvanlivost staveb a k izolování budov se používá skelná vata, polystyren nebo PUR pěna – všechny tyto materiály jsou přitom silně toxické. Tvrdím, a jsem o tom skálopevně přesvědčen, že skelná vata bude jednou stejným problémem, jako dnes azbest. Konopí má přitom vynikající izolační vlastnosti. Podařilo se nám proniknout na trh a prodeje každým rokem rostou. Konopná izolace je samozřejmě finančně náročnější a zástupci stavebního průmyslu ani vlády z ní nejsou nadšení, takže se ji snaží marginalizovat. Opravdu se to děje. Někdo si může myslet, že je to jen další konspirační teorie, ale věřte mi, v oboru se pohybuji skoro třicet let, nikdy to nebylo snadné a dnes to není o nic snadnější než dřív. 

Co tedy stojí v cestě úplné legalizaci konopí v Nizozemsku? 

Lži a podvody, které ze všeho viní OSN a její nechuť o konopí diskutovat. Už dvacet let nám tvrdí, že oni by rádi, ale OSN je proti. V jednu chvíli bylo v nizozemském parlamentu 27 poslanců veřejně se hlásících k užívání konopí a ve spolupráci s D66 (Nizozemská sociálně liberální strana) se pokoušeli legalizaci prosadit. Pak ale prohlásili, že by to bylo v rozporu s mezinárodním právem, a proto to nepůjde. To ale očividně není pravda, vždyť mezitím došlo k legalizaci v Coloradu, Uruguayi, Kanadě a dalších státech. Už tehdy to byly jenom kecy a na tom se nic nezměnilo. Teď přišli naši zákonodárci s myšlenkou „konopného experimentu“ a ejhle, zase jsou to jenom kecy. Jejich nápady jsou opravdu bizarní. Znovu nám tvrdí, že konopí je vlastně nebezpečné, a pokud ho užíváte, můžete onemocnět. Není to pravda – konopí lidem pomáhá, je to lék. 

Jak by podle tebe měla vypadat ideální nizozemská konopná politika? 

Neuvažuji v tomto směru o Nizozemsku jako o samostatné jednotce a myslím si, že by konopí mělo být legální globálně. Každý by měl mít možnost vypěstovat si vlastní rostliny doma na balkóně nebo na zahradě a řada lidí v Nizozemsku to už dnes dělá. Na webových stránkách, jako je kupříkladu Mediwiet, se dají najít tisíce zahrádkářů, kteří si pěstují rostliny pro vlastní potřebu. Nemám představu, kolik je u nás uživatelů konopí na lékařský předpis, v lékárnách nicméně panuje neuvěřitelná drahota. Když si oproti tomu opatříš vlastní semena a věnuješ jim trochu času, prostoru a vody, najednou máš léčivou bylinu prakticky zadarmo! V Coloradu navíc vychází najevo, že legalizace konopí vede ke snížení spotřeby alkoholu, a nemusíš mít dvě vysoké školy, aby sis domyslel, proč tomu tak je. Alkoholová lobby se proto má na pozoru, výrobci a prodejci alkoholu rozhodně nepotřebují odliv zákazníků vedoucí logicky k poklesu zisků. Stejně je na tom i farmaceutický průmysl, vždyť někteří lidé užívají desítky různých tablet z lékárny.

Až bude za pár let konopí legální v celé severní Americe, zbytek světa naskočí do rozjetého vlaku.

A najednou se objeví CBD a THC jako léčebný prostředek a lidé ho chtějí, protože je skoro zadarmo. Přestanou užívat drahá a často zbytečná syntetická léčiva, a tomu se jejich výrobci snaží zabránit. Právě farmaceutické společnosti patří mezi největší sponzory lživé protikonopné propagandy. S největší pravděpodobností uplácejí politiky a dělají všechno pro to, aby bylo konopí zakázané. Odhaduje se, že jen ve Spojených státech by jim legalizace mohla způsobit propad zisků až o patnáct miliard dolarů ročně. Když jsou ve hře takové astronomické sumy, vyplatí se podstrčit pár milionů sem a pár tam a zuby nehty se bránit legalizaci. Jak už jsem ale říkal, džin byl vypuštěn z lahve a kriminalizace konopí je dlouhodobě neudržitelná. Za 45 let boje proti prohibici jsem se setkal s řadou vysoce postavených lidí, jako je harvardský profesor Lester Grinspoon, který už v roce 1972 napsal, že konopí je lék, a ne jed nebo droga. Vědecká obec i vláda o tom samozřejmě věděly, ale okázale to ignorovaly a vytrvale lpěly na zařazení rostliny mezi látky první třídy nebezpečnosti. Dnes, v době internetu, už ale nemohou pravdu před lidmi skrývat a prohibice se pomalu, ale jistě chýlí ke konci. Tvrdím, že politik odmítající legalizaci musí být buď úplný idiot, nebo zkorumpovaný parchant. 

Jak vidíš budoucnost konopného průmyslu v následujících deseti letech? 

Přesně, jak říkáš – z konopí se stane samostatné průmyslové odvětví. První vlaštovky vidíme už dnes. Jedna z největších konopných firem na světě, kanadská Canopy Growth, začala spolupracovat s výrobcem piva Corona, který investoval do společného projektu miliardy dolarů. I Coca Cola se zajímá o konopné nápoje. Dobře vidět je tento vývoj i na burze. V Kanadě a Spojených státech je už dnes možné zakoupit akcie firem jednoznačně zaměřených na konopí, rekreační i na předpis. V Švýcarsku jsou k prodeji cigarety s konopím bohatým na CBD i v supermarketech nebo na benzínkách. Obsahují sice méně než jedno procento THC, ale i tak – konopí v supermarketu! Bude to samozřejmě ještě nějakou chvíli trvat, dobré věci potřebují čas. Pro mě osobně je ale spíše než konopí ke kouření důležité to technické, protože věřím, že může zachránit svět. Nestojí nic a nabízí toho tolik! Čím dříve přejdeme od plastů a ropy k udržitelným zdrojům, tím lépe. A to všechno pomocí rostliny, k jejímuž průmyslovému pěstování nejsou potřeba žádné pesticidy ani insekticidy. Neznám moc rostlin, které by něco takového dokázaly. 

Zdroj: www.amsterdamredlightdistricttour.com

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!