Co je to rockwool
Původně se rockwool používal jako tepelná a zvuková izolace ve stavebnictví. V tomto odvětví se s úspěchem používá stále. Je vhodný pro tepelnou izolaci střech, stropů nebo zateplení celých domů. Sám o sobě nehoří a lze ho napustit různými přípravky, například pro odpuzování vody a podobně. Výchozím materiálem pro výrobu rockwoolu je čedič. Velké kameny se nejprve rozdrtí na menší frakci. Tyto menší kameny následně putují do pece, kde se při teplotě okolo 1500 °C taví na lávu. Láva je poté transportována do speciální komory, která funguje na podobném principu jako výrobník cukrové vaty. Láva je zde rozšlehána na vlákna, která zchladnutím ztuhnou. Vznikne vlastně taková kamenná cukrová vata. Vata ovšem sama o sobě nedrží pohromadě, a proto se musí lisovat, a navíc se do ní musí přidat nějaké pojivo. A to je první problém rockwoolu, protože pojivo obsahuje formaldehyd. Přestože množství formaldehydu je malé, jedná se o toxickou látku, která je pravděpodobně karcinogenní. Pokud jste někdy s rockwoolem pracovali, určitě jste se seznámili s jeho mírnou, ovšem velmi nepříjemnou prašností. Jeho drobné částečky se zapichují do kůže a vyvolávají intenzivní svědění, které je z velké části způsobeno právě pojivem obsahujícím formaldehyd. Pokud byste prach z rockwoolu pravidelně vdechovali, můžete se závažně poškodit dýchací cesty. Proto je při manipulaci s rockwoolem důležité nosit ochranné pomůcky, včetně náústní roušky.
Při manipulaci s rockwoolem je důležité nosit ochranné pomůcky, včetně náústní roušky.
Pojďme ale blíže k zahradničení. Přestože rockwool přináší při špatném zacházení určitá rizika pro zdraví člověka, do rostlin se z pěstebního média nepřenáší. Nemusíte tedy mít strach, že by se při pěstování v rockwoolu dostal formaldehyd do vašeho konopí nebo jakékoli jiné rostliny či jejích plodů, které hodláte konzumovat. Na druhou stranu je nasnadě se ptát, jestli je prostředí v rockwoolovém pěstebním médiu pro rostliny ideální. Myslím, že nikdo z vás by si do ideálního pěstebního média formaldehyd nepřidal a ani mi není známa žádná studie o tom, že by prospíval růstu či zakořeňování rostlin. Je to jednoduše proto, že takto vysoce toxická látka pro rostliny žádný pozitivní přínos nemá.
Od klonování po sklizeň
Rockwool při pěstování používám přes dvacet let. Výborně zadržuje vodu, je lehký a zároveň drží svůj tvar, je vzdušný a neobsahuje žádné živiny. Díky tomu můžu rostlinám dodat jen to, co já sám uznám za vhodné. Pokud zachovám stejné množství živin i zálivky, dává mi rockwool výbornou kontrolu nad pěstebním režimem a nabízí mi skvělou možnost ke standardizaci úrody. Pěstoval jsem v rockwoolových rohožích i rockwoolové drti a s výsledkem jsem byl téměř vždy spokojen. I když jsem nepěstoval v rockwoolu, použil jsem alespoň rockwoolové kostky pro předpěstování klonů. Vadilo mi ale, že se rockwool pro pěstování nedá použít opakovaně, a navíc není možné se ho nějak ekologicky zbavit. Odpadní rockwool ve stavebnictví se, pokud není znečištěný, dá recyklovat a použít znovu jako tepelná či zvuková izolace. Zahradnický rockwool znečištěný od hnojiv se ale recyklovat nedá. Jako hlavní pěstební médium ho tedy už nepoužívám vůbec. Úplně nejvíce rockwoolu jsem spotřeboval při klonování rostlin. Sadbovací kostičky mají podle mě ideální velikosta velmi snadno se s nimi pracuje. Mají i velmi příznivou cenu. Použití tohoto materiálu pro klonování jsem viděl ve spoustě pěstíren a problémy s likvidací rockwoolu jsem diskutoval s řadou lidí. Dlouho ale nebyla dostupná žádná alternativa se stejnými vlastnostmi, která by byla šetrnější k přírodě.
Earthwool
Alternativa dlouho chyběla, ale nakonec se objevila. Před pár lety se na trhu objevil materiál podobný rockwoolu. Upozornil mě na něj kamarád z berlínské společnosti Growin. Má jít v podstatě o stejný produkt, jakým je rockwool, ale jako pojivo je použitý organický materiál. Earthwool má být možné díky tomu dokonce kompostovat. Zpočátku jsem této novince nevěnoval příliš velkou pozornost, protože jsem si nedovedl představit, jak lze kompostovat horninu, na jejímž základě jsou rockwool i earthwool postaveny.
V letošním roce jsem ale po nějaké době potkal s Alexem, majitelem rakouské firmy Flowery Field produkující klony, který mi s nadšením ukazoval, jak dobře a rychle mu rostliny v earthwoolu zakořeňují. Pozitivní zkušenost někoho, kdo produkuje tak obrovské množství klonů už dlouhou řadu let, vzbudila moji zvědavost. Rozhodl jsem se materiál trochu prozkoumat. Pár týdnů po tom, co jsem mluvil o earthwoolu s Alexem, jsem měl cestu do Holandska, tak jsem se zastavil ve firmě Agra-Wool, která z earthwoolu vyrábí sadbovací kostky, pěstební kostky a hydroponické substráty. Nabral jsem pár vzorků, které jsem hodlal podrobit různým testům.
Earthwool je pro kořeny prostupnější a roli v rychlejším zakořenění pravděpodobně hraje i přítomnost organického pojiva.
Ze všeho nejvíc mě zajímalo, o kolik ekologičtější earthwool je, a taky jakým způsobem půjde zlikvidovat. Nejvíce mě zajímá možnost kompostování. Jelikož je při výrobě eartwoolu použito organické pojivo, mělo by se rozložit a pěstební substrát či kostky by se měl rozpadnout na písek s obsahem čediče a dolomitu. Kompostování ale zabere čas v řádu minimálně jednoho roku, obvykle ale déle. Pár kostek už sice na mém kompostu odpočívá, ale na výsledek si budu muset ještě počkat. Rozhodl jsem se proto udělat ještě jiný test. Jestliže pojivo rockwoolu obsahuje formaldehyd a pojivo earthwoolu organické sloučeniny, musí být oboje hořlavé. Rozhodl jsem se tedy rockwool i earthwool spálit. Použil jsem hořák s maximální teplotou ohně okolo 1200 °C. Doma to raději nezkoušejte, protože chemikálie uvolňující se zejména z rockwoolu mohou být jedovaté.
2.jpg: Earthwool je o poznání tmavší nežli rockwool (zcela vpravo).
Jakmile jsem namířil plamen na rockwoolovou kostku, začala se na ní objevovat rozpálená skvrna. Kostka nezačala hořet, pálilo se pouze pojivo, jak se dalo očekávat. Pro tavení kamenných vláken bych potřeboval dosáhnout vyšší teploty. Hoření pojiva produkovalo ostrý, nepříjemný zápach. Sama o sobě by kostka nehořela. Ve chvíli, kdy jsem na ni přestal mířit plamenem z hořáku, pojivo zhaslo a už dále nehořelo. Kostka ale v podstatě držela svůj tvar, pouze v důsledku pálení ztmavla. Při doteku se začal materiál drolit na písek. Bez pojiva zbyla v kostce pouze čedičová vlákna, která se dají mezi prsty rozdrolit na písek velmi snadno.
Úplně stejný postup jsem použil při pálení eartwoolu. Tento materiál je o dost tmavší nežli rockwool. Důvodem je prý organické pojivo. Při hoření vznikal mnohem slabší odér, který ale nebyl zdaleka tak ostrý jako při pálení rockwoolu. To byl ale jediný rozdíl. Spálený earthwool taktéž držel tvar, sám o sobě nehořel a po vyhoření pojiva bylo možné vypálenou část rozdrtit na písek. Čistě teoreticky lze předpokládat, že organické pojivo se na kompostu skutečně rozloží a zbude jen písek. Rockwool jsem už kompostovat zkoušel mnohokrát, ale bez sebemenšího úspěchu.
Při pálení ohněm o teplotě 1200 °C pojivo vyhořívá u rockwoolu i earthwoolu. Rockwool výrazněji páchne.
Earthwool a rostliny
Druhý, a mnohem důležitější test bylo porovnání rychlosti zakořenění klonů. Pocitově jsem snadno odhadl, že earthwool je výrazně lehčí nežli rockwool a válečky pro klonování tak evidentně mohou zadržet více vody. Obě pěstební média jsem namočil v roztoku vody a stejného kořenového simulátoru v identické koncentraci. 52 klonů jsem zapíchl do rockwoolových kostek a 70 do earthwoolových kostek. Ty byly větší a mohl jsem proto využít všech pozic v sadbovači. Při klonování do rockwoolových kostek nechávám mezi rostlinami vždy jednu dírku v sadbovači prázdnou. Rockwool je někdy příliš tvrdý a při klonování je třeba si dírky nejprve propíchnout špejlí nebo podobným nástrojem. Vzdušný earthwool má pro zapichování klonů lepší strukturu a jde to velmi snadno. Během deseti dnů zakořeňování jsem musel rockwoolové kostky zalévat dvakrát, zatímco earthwoolové kostky ani jednou. Podmínky byly v obou propagátorech naprosto identické. Mnohem důležitější ale byla rychlost zakořenění. Zatímco u earthwoolu bylo po devíti dnech zakořeněno 58 procent rostlin a po jedenácti dnech 75 procent, v rockwoolu to bylo 13 procent, respektive 56. Earthwool je pro kořeny prostupnější a roli v rychlejším zakořenění pravděpodobně hraje i přítomnost organického pojiva. Sadbovací válečky z eartwoolu, použité v testu, mají totiž skoro dvojnásobný průměr ve srovnání s rockwoolovými kostičkami. Teoreticky kořeny potřebují více času, aby prorostly silnější vrstvou pěstebního média. Zde to ale neplatí, což odhaluje lepší vlastnosti earthwoolu pro klonování. Slyšel jsem i o tom, že v earthwoolu zakořenily nějaké klony po třech dnech. Takovou rychlost zatím nemohu potvrdit. Tempo zakořenění je však ovlivněno mnoha faktory. Některé odrůdy zakořeňují dříve, jiné později. Výše zmíněný pokus ale ukázal rozdíl v rychlosti velmi přesvědčivě.
Po vypálení pojiva lze oba materiály rozdrolit na neškodný písek.
Resumé
Rockwoolové pěstební pomůcky se budou pravděpodobně používat ještě dlouho. Největší producenti však čelí čím dál většímu tlaku na nahrazení chemických pojiv pojivy přírodními. Žlutá rockwoolová kostka ale působí čistě a nepochybuji o tom, že chemické pojivo je pro výrobce lacinější. Přechodem na earthwool ale může každý pěstitel přispět svou troškou k tomu, aby jeho činnost zatěžovala naši planetu zas o něco méně.
