Aktuální článek
Osobnost legalizace: Petr Kroutil

Osobnost legalizace: Petr Kroutil

  • Na Petra jsem se v této rubrice chystal už dlouho. Na sociálních sítích, kde neúnavně přesvědčuje zatvrzelé zastánce prohibice, proslul pod pseudonymem Karel Konůpek. Méně už se ví, že přeložil do češtiny nejslavnější knihu o konopí – Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty od Jacka Herera.

Věk: 57
Zaměstnání: OSVČ
Aktivity a koníčky: konopí, filmy, sport, sledování společenského dění 

Kdy jsi poprvé v životě ochutnal konopí a jak to na tebe zapůsobilo? Stal se z tebe okamžitě pravidelný uživatel?

Poprvé jsem ochutnal konopí v roce 1984 ve Spojených státech, když mi bylo dvaadvacet let. Zhulil mě mladý americký Indián, který už však žil běžným způsobem života. Konopí na mě zapůsobilo příjemně a tak je tomu doposud, za 35 let jsem s trávou neměl jedinou negativní zkušenost. Můj vztah ke konopí se postupně vyvíjel, než jsem se stal pravidelným uživatelem. V období, kdy jsem experimentoval s dalšími ilegálními drogami, jsem na konopí „zapomněl“, ale rád jsem se k němu vrátil, když jsem si uvědomil, že poskytuje příjemné zážitky bez rizik, které jsou spojené s ostatními omamnými látkami včetně těch legálních, jako jsou fyzická závislost, poškození zdraví nebo nebezpečí smrtelného předávkování. Konopí jsem začal v mládí užívat z důvodů rekreačních, ale v posledních letech převažují spíše důvody léčebné. 

Kdy a proč ses vrátil domů?

Poprvé jsem přijel do Čech v roce 1991 hlavně kvůli rodině a přátelům a ta porevoluční atmosféra mě natolik nadchla, že jsem se rozhodl to v Americe zabalit a vrátit se zpět na rodnou hroudu. Například se mi líbilo, že se tady v některých hospodách běžně kouřila tráva, což bylo tehdy ve Spojených státech nemyslitelné. 

Nemrzí tě teď trochu, že se vrátil, když vidíš, jak jeden americký stát za druhým legalizuje?

Když jsem se počátkem devadesátých let vracel domů, v Americe zuřila válka proti drogám a jeden Čech mi v New Yorku vyprávěl, že je u nás silná prolegalizační lobby, tak jsem doufal, že v tomto ohledu to bude v Česku lepší – a zpočátku to tak i vypadalo. Ostatně v Americe nastal obrat teprve před pěti lety s legalizací konopí v Coloradu. Jsem americký občan, takže bych se tam mohl kdykoli vrátit – a že těch důvodů pro další emigraci je v posledních letech mnohem více než jen ten zpackaný zákon o léčebném konopí –, ale nevím, zda bych měl vzhledem k věku a zdravotnímu stavu ještě energii a sílu opět emigrovat a začínat tam znovu a opustit vybudované zázemí. 

Češi jsou pohodlní a řídí se heslem „nehas, co tě nepálí“.

Když ses vrátil, přeložil jsi Hererova Císaře do češtiny. Jak to tehdy bylo?

Po návratu domů mě napadlo Herera přeložit a knihu vydat. Na podzim 1993 mi policie z půdy našeho domu odvezla plnou avii konopí, které jsem vypěstoval na zahradě, a „ubytovala“ mě až do prvního soudního stání na vazbě. Tohoto pobytu jsem využil k tomu, že jsem tam Herera přeložil. Na vazbě jsem tehdy pochopitelně neměl k dispozici počítač a celý překlad jsem napsal s pomocí slovníků ručně do sešitů. Mezitím jeden můj kamarád sehnal Pavla Runštuka, který byl ochoten tuto báječnou knihu vydat. Bohužel ten výsledek nebyl takový, jaký jsem si představoval. Pavel vydání knihy uspěchal, aby se dostala v roce 1994 na vánoční trh, a finální verzi přepsaného překladu nedal mně a zřejmě ani žádnému korektorovi ke kontrole, takže tam jsou nějaké tiskové chyby. Náklad byl, tuším, tři tisíce a moc to na odbyt nešlo. Myslím si, že to mělo dvě příčiny: jednak ta neprofesionální verze překladu a jednak tehdejší předsudky proti konopí, mnozí to vnímali jako příliš radikální propagaci nelegální drogy. Proto mne docela mile překvapilo, když jsem v posledních letech na Facebooku zaznamenal zájem o tuto knihu, která už není na knižním trhu k mání, protože se všechny výtisky nakonec rozprodaly. Já ještě nějaké výtisky mám, protože jako honorář za překlad jsem nedostal finanční odměnu, ale dvě stě výtisků, a zájemcům na Facebooku jsem Hererova Císaře doručil. 

Jak skončil tvůj případ se zabaveným konopím v roce 1993? Měl jsi od té doby někdy znovu kvůli konopí problémy se zákonem?

Na vazbě jsem strávil osm měsíců do prvního stání a poté jsem byl souzen na svobodě. Hrozilo mi tři až osm let, ale nakonec jsem vyfasoval „jen“ rok s podmínečným odkladem na dva roky a propadnutí konopí i díky tomu, že u soudu vypovídal jako náš soudní znalec pan psycholog Ivan Douda z Drop Inu. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že jeho výpověď se lišila od posudku soudního znalce obžaloby, což si myslím, že docela pomohlo. Pan Douda za to nechtěl ani korunu, a protože se z Prahy do Zlína a zpět svezl právě se soudním znalcem obžaloby, tak nepožadoval ani cestovné. Chtěl bych tímto panu Doudovi znovu a veřejně poděkovat za jeho ochotu před soudem erudovaně vypovídat. Co se týče toho zabaveného konopí, později jsem se od jedné místní máničky dozvěděl, že během mého procesu bylo uloženo v jisté policejním skladu, který měl na starosti jeden policejní úředník, jenž měl velmi kladný vztah k alkoholu a za láhev whisky mu dovolil nabrat si igelitku tohoto konopí. Od té doby jsem kvůli konopí ani z jiného důvodu problémy se zákonem neměl. Nebýt prohibice, měl bych dosud čistý trestný rejstřík. 

Jsi velmi aktivní na sociálních sítích, kde trpělivě píšeš o konopí a nesmyslnosti prohibice. Proč tomu věnuješ svůj čas a myslíš, že se ti někdy podaří přesvědčit všechny o tom, že prohibice škodí všem?

O konopné prohibici píšu právě proto, že ji považuji za nesmyslnou. Je iluzorní se domnívat, že se někdy podaří přesvědčit všechny o tom, že prohibice škodí všem. Stejně tak jako skalnímu bolševikovi nevyvrátíš jeho marxisticko-leninské vidění světa. Naštěstí v demokracii to není zapotřebí, stačí, když přesvědčíš většinu, jak se to daří v této dekádě v USA, kde na základě lidových referend legalizuje konopí jeden stát Unie za druhým. Amerika se vrací ke svým kořenům svobodné společnosti, kterou v této oblasti charakterizoval v prosinci 1840 prezident Abraham Lincoln: „Prohibice překračuje hranice rozumu v tom, že se pokouší kontrolovat lidský apetit zákonem a vytváří zločin z něčeho, co zločinem není. Prohibiční zákony jsou útokem na principy, na kterých byl náš stát založen.“ 

Co si myslíš o typicky českém názoru „konopí v podstatě legální, protože ho tady pěstuje každý druhý a nikomu se nic neděje, takže nevidím důvod podporovat nějakou legislativní změnu nebo aktivity spolků jako Legalizace.cz“?

Ta naše konopná prohibice mi trochu připomíná pookupační normalizaci, tehdy tu už nevládl rudý teror jako v padesátých letech. Za normalizace měl člověk pocit, že když proti režimu přímo nevystoupí, například podpisem Charty 77, nic se mu nestane a může se mít relativně dobře. Když jsi ale měl špatný kádrový posudek – ať už kvůli rodině nebo na základě udání nějakého snaživého soudruha –, tak jsi byl občanem druhé kategorie.

Ta podobnost je v tom, že člověk může mít pocit, že když si vypěstuje několik rostlin konopí pro svou potřebu a nekšeftuje s tím, nic se mu nestane. Jenže stačí udání nějakého snaživého a závistivého souseda, a pokud jsou policisté a státní zástupce dostatečně aktivní, do domu mu vrazí policejní komando a on se ocitne na lavici obžalovaných jako zločinec. Teprve potom si vzpomene na aktivistické spolky, jako je Legalizace.cz, které do té doby považoval za zbytečné, a obrátí se na ně o pomoc. Prostě Češi jsou pohodlní a řídí se heslem „nehas, co tě nepálí“ a čekají za bukem, až to za ně někdo vyřeší. Proto nejsou více občansky a politicky aktivní, co se týče boje za ukončení konopné prohibice. Když se opět vrátíme pro srovnání do normalizace, tak zatímco Chartu 77 u nás podepsalo jen několik tisíc statečných, v Polsku bylo v Solidaritě deset milionů lidí, tedy více než čtvrtina národa, a v roce 1989 naše země patřila ve východní Evropě mezi poslední, kde padnul bolševismus. Trochu se obávám, aby to nedopadlo podobně i s konopnou prohibicí. 


Kdy si myslíš, že bude konopí legální i pro rekreační využití – jak v Čechách, tak globálně?

Velkou naději vidím právě v Americe, která byla donedávna hlavním tahounem války proti drogám, ale v současné době naopak směřuje k celonárodní legalizaci. Jakmile k tomu dojde, tak se prohibice začne bortit i globálně. Už jen proto, že Amerika se nemusí obávat žádných sankcí ze strany OSN, protože je hlavním sponzorem této mezinárodní organizace. Nicméně v některých autoritativních zemích, jako je Rusko nebo Čína, to bude zřejmě trvat ještě hodně dlouho.

 Na podzim 1993 mi policie z půdy odvezla plnou avii konopí, které jsem vypěstoval na zahradě.

doporučujeme

Jaký je tvůj názor na náš zákon o léčebném konopí?

Zákon o léčebném konopí není ideální, protože v něm není zahrnuto samopěstitelství, ale není zase tak špatný a mohl by docela dobře fungovat, kdyby ho politici a úředníci z ministerstva zdravotnictví a SÚKL záměrně nesabotovali. Otázkou je, zda tak činí z vlastního zabedněného přesvědčení – anebo za nějaké „sponzorské dary“ hájí zájmy farmaceutických firem. 

Na co všechno ti konopí pomáhá?

V Encyclopedii Britannica jsem narazil na zajímavý názor: „Považovat drogy pouze za lékařské prostředky nebo trvat na tom, aby byly drogy pouze součástí lékařské předpisové praxe, znamená nepochopit člověka.“ Konopí působí pořád stejně, ať ho užíváš z důvodů rekreačních nebo léčebných. Rozdíl je v tom, v jakém stavu je tvé tělo. Když jsi zdravý, poskytuje ti „pouze“ euforii, což je také léčebné účinek, protože ti zlepšuje náladu a psychickou pohodu, v podstatě funguje jako antidepresivum. Pokud trpíš nějakou vážnou nemocí, jako třeba roztroušenou sklerózou, konopí potlačí symptomy této choroby a umožní ti normálně či lépe fungovat. Já používám konopí na několik nemocí současně:

1. Od dětství trpím bronchitidou a konopí uvolňuje z plic hleny, což zlepšuje mé dýchání.

2. Ve třiceti letech se u mne projevila epilepsie a několikrát do roka dostávám těžké záchvaty. Postupem času jsem vypozoroval, že nejlepší způsob, jak přicházející epileptický atak eliminovat –

prakticky před každým záchvatem pociťuji auru, varovné znamení, že se brzy dostaví –, je sníst asi čtvrt gramu čarasu. Nepříjemnou auru během čtvrt hodiny nahradí euforické konopné omámení, a – co je pro mne důležité – záchvat se nedostaví.

3. Před deseti lety mi začalo lupat a potom bolestivě píchat v levém koleni. Ortoped mi diagnostikoval artrózu a doporučil nějaký přípravek, který je k dostání v lékárnách bez předpisu. Zároveň mě upozornil, že v budoucnu mě zřejmě čeká operativní výměna kloubu za umělý. Nedal jsem na jeho rady, místo toho používám ilegální konopnou mast a díky ní o artróze prakticky nevím. Ty legální konopné masti, které jsou k mání v lékárnách a různých obchodech, se hodí na kožní onemocnění, ale na ty kloubní nefungují. 

Chtěl bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Čtenářům Legalizace bych chtěl vzkázat, aby se chovali svobodně a nepovažovali konopnou prohibici za definitivní. Jak řekl holandský filozof Spinoza: „Všechny zákony, které můžeme porušit, aniž bychom někomu ublížili, jsou směšné.“ 

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!