Aktuální článek
Zemřel Mark Kleiman, významný vědec podporující legalizaci konopí

Zemřel Mark Kleiman, významný vědec podporující legalizaci konopí

  • Mark Kleiman, uznávaný vědec a akademik, který do celosvětové diskuze o drogových zákonech přinesl rozvahu, upřímnost a rozum, zemřel 21. července ve věku 68 let.

Snad nejvýraznější knihou, která přesně vystihuje Kleimanův střízlivý a klidný postoj k drogové politice, je jeho publikace z roku 1989 s titulem Marijuana: Costs of Abuse, Costs of Control (Marihuana: Kolik nás stojí zneužívání, kolik kontrola). Kleiman ve své knize vysvětluje, že způsob, jakým se federální vláda Spojených států snaží potírat užívání konopí, není efektivní. Prohibice dle něj naopak odvádí prostředky ze sociálních programů, které by bezpečnostní situaci ve společnosti prospěly daleko více. O tři roky později vydal Kleiman publikaci s názvem Against Excess: Drug Policy for Results (Proti přemíře: Drogová politika zaměřená na výsledky), ve které otevřeně podporuje legalizaci konopí a do detailu vysvětluje,že prohibice ve skutečnosti společnosti spíše škodí, než prospívá. Tento názor dnes sice zní naprosto rozumně, ale ve své době byl z úst tak uznávaného akademika doslova šokující – dvě třetiny obyvatel Spojených států tehdy ještě tvrdě stály za prohibicí konopí. Kleiman byl mezi politiky i zákonodárci uznávaný, ale často byl zároveň považovaný za ostrého kritika společnosti i legislativy. Svůj status si vysloužil zejména díky své upřímnosti a chladné hlavě, se kterou často docházel ke kontroverzním, ale přitom pravdivým závěrům a tvrzením. S Kleimanem jsem sice vždy nesouhlasil, ale obdivoval jsem jeho vědecké postupy, smysl pro ty nejmenší detaily a připravenou argumentaci. Kleiman kategoricky odmítal dogma a u veškerých tvrzení vždy vyžadoval empirické důkazy z praxe.

O drogách s chladnou hlavou

„O drogových zákonech se musíme naučit mluvit v klidu,“ uvedl Kleiman ve své knize Against Excess.„Zaslepený bojovník za změnu drogových zákonů může napáchat stejné škody jako leckterý závislák,“ varoval Kleiman. Kleiman si i přesto, že stál u zrodu mnoha protidrogových zákonů, byl vždy vědom jejich temných stránek a nedostatků. 

„Většina případů užívání drog je ve skutečnosti neškodná a v mnohých případech dokonce pro daného jedince prospěšná.“ 

Mark Kleiman se své práci vždy věnoval zároveň poctivě a vášnivě. Proto mi bude vždy chybět. Často se nezdráhal pustit do zapálené politické debaty a svou pozici člena Demokratické strany zuřivě bránit. Jeho přístup k analýze zákonů a politické situace byl ale vždy střízlivý, rozumný a založený na chladné logice. Kleiman, který zemřel na selhání ledvin po jejich transplantaci ve věku 68 let, podporoval zejména nekomerční legalizaci konopí, neboť se obával neblahých dopadů, jaké by mohla mít legalizace konopí ve stylu korporátního kapitalismu na veřejné zdraví. Měl také jistou slabost pro psychedelika – veřejně uznával jejich nízký potenciál pro zneužívání a možné přínosy pro jedince, kteří s nimi dokážou zacházet zodpovědně. Před lety jsem na něj k mému velkému překvapení narazil na psychedelické konferenci unitářů v San Francisku, kde na sobě měl pod sakem batikované triko. Později jsem se dozvěděl, že patří mezi zakladatele a majitele jedné z internetových studnicí vědění o psychedelických látkách a dalších drogách Erowid.com. 

Není droga jako droga

Ke všem drogám se ale Kleiman nestavěl stejně. U látek jako metamfetamin, tabák a alkohol zdůrazňoval jejich mizivý přínos a vysokou rizikovost. Během pravidelné debaty mezi opozičními politiky a mysliteli zvané Cato Unbound v roce 2008 jsem se ho zeptal, zda by s ohledem na škody, které na společnosti dnes páchá nepřiměřená konzumace alkoholu, znovu ve Spojených státech zavedl prohibici. Jeho reakce byla naprosto upřímná: „Za současných právně-společenských poměrů bych prohibici rozhodně nezaváděl. Nenašla by totiž podporu veřejnosti. Všichni by prohibiční zákony porušovali, což by jen podpořilo růst černého trhu. Překonat tak rozsáhlý problém, jako je alkohol, by vyžadovalo neskutečné úsilí. Pokud by se však jednalo o společnost, kde by byl alkohol již po dlouhou řadu let zakázán a pití by veřejností nebylo příliš tolerované, tak bych prohibici pravděpodobně nerušil. Nač otevírat Pandořinu skříňku. Když s určitou drogou nemáte příliš problémů, není důvod ji legalizovat.“ 

Prohibice a legalizace

Kleiman byl toho názoru, že by vláda měla i nadále zakazovat drogy, které ještě nejsou tak rozšířené, jako je heroin, kokian a metamfetamin (mimo léky dostupné na předpis). Takový přístup podle něj napomáhal udržovat tyto látky pod kontrolou. Zároveň však nikdy nepředstíral, že by prohibice byla ve všech ohledech naprosto správným řešením. Kleiman uznával, že prohibice i trestní soudnictví je často příliš přísné a represivní.

„Náš militarizovaný přístup k vymáhání zákonů týkajících se drog často narušuje práva jedince a mnohdy se pohybuje na okraji toho, co ještě umožňuje ústava. Z etického hlediska jsou navíc postupy užívané ve jménu potírání drog často naprosto nepřístupné,“ uvedl Kleiman v článku pro magazín The American Interest před několika lety. „Většina případů užívání drog je ve skutečnosti neškodná a v mnohých případech dokonce pro daného jedince prospěšná. To, že někdo užívá látku, která lze eventuálně zneužít, ještě nutně neznamená, že by se jednalo o problém, který by měly řešit autority.“ 

„Zaslepený bojovník za změnu drogových zákonů může napáchat stejné škody jako leckterý závislák.“ 

Kleiman uznával, že prohibice mnoha lidem, kteří jí vzdorují, značně komplikuje život, ale zároveň tvrdil, že tato cena je přijatelná v případě, že tento zákaz zachrání spoustu dalších lidí před tím, aby začali užívat látky, které jim nakonec zničí život. Průměrná cena závislosti na drogách je podle něj sice vyšší za prohibice, ale nejhorší dopad může dle Kleimana mít v případě, kdy legalizace paradoxně vede ke zvýšení počtu uživatelů dané nelegální drogy. 

Cena svobody

Kleiman tedy ve věci prohibice vždy uvažoval zcela racionálně a snažil se srovnat možné přínosy i negativa prohibice dané látky. Zároveň ale otevřeně připouštěl, že správně odhadnout všechny výzvy, které může regulace dané drogy přinést, je často téměř nemožné. „Kdybychom bývali měli šanci odhadnout dopad epidemie AIDS, šlo by přesvědčivě tvrdit, že legalizace heroinu by i přes zvýšení počtu uživatelů napáchala méně škod než šíření HIV v komunitě nelegálních uživatelů a následně i mimo ni.“ Kleiman si sice byl vždy vědom toho, jak se protidrogové zákony mohou zvrtnout a napáchat mnoho nepředvídatelných škod, ale to ho naštěstí nikdy nepřimělo, aby se vzdal. Tvrdil, že jedině chladný rozum může přinést systém zákonů, zákazů, regulací a daní, který bude naší společnosti doopravdy prospěšný. Kleimana štval argument, který tvrdí, že prohibice je už od základu špatná, neboť obrací moc státu proti lidem, kteří práva jiných neporušili. Dále neměl problém s dekriminalizací užívání, která ale stále považuje dealery drog za zločince.

I přes mnohé názorové rozdíly se mnou byl Kleiman vždy ochotný debatovat a lepšího argumentačního protivníka jsem si snad ani nemohl přát. Byl pohotový (a zábavný) řečník, který uměl výborně citovat z hlavy a ke svému publiku i protivníkům v debatě dokázal být neobyčejně laskavý. Jednou jsem v magazínu Reason uveřejnil svou recenzi jeho knihy Against Excess, ve které jsem sice vyzdvihl jeho upřímnost a postupy, ale zároveň vyjádřil nesouhlas s některými jeho závěry.

„Jedině chladný rozum může přinést systém zákonů, zákazů, regulací a daní, který bude naší společnosti doopravdy prospěšný.“ 

 V reakci na můj článek napsal dopis redaktorovi, ve kterém pochválil moji „promyšlenou kritiku“ a „férový přístup ke knize, se kterou recenzent sice nesouhlasí, ale komentuje ji naprosto objektivně.“ Samozřejmě ke mně vždy tak shovívavý nebyl. Ostře se vyjádřil například proti mé kritice reakce Baracka Obamy na žádost o reklasifikaci konopí ve federální ústavě. Později jsme se ale společně účastnili konference, kde jsme si jako přátelé podali ruku, a kde jsem od něj dokonce dostal pochvalu za můj příspěvek.

Kleimanovo dědictví

Kleiman za sebou měl ve svém oboru obrovské zkušenosti. Svou kariéru odstartoval na pozici analytika zákonů na ministerstvu spravedlnosti a přes řadu akademických funkcí se dostal až do funkce profesora veřejné politiky na Newyorské univerzitě. Díky tolika zkušenostem dokázal ihned neomylně rozpoznat, když něco zavánělo dogmatismem. Obzvláště citlivý byl na argumenty, ve kterých vítězily emoce nad rozumem. Kritizoval mimo jiné odpůrce vapování, které podle něj bylo možnou cestou ke snížení negativních dopadů konopí, a odmítal propagandistický mýtus, dle kterého konopí způsobuje psychózu a může být příčinou násilných zločinů. Někdy možná trochu přeceňoval schopnost chytrých a vzdělaných lidí, mezi které sám patřil. Myslel si totiž, že mohou snadno změnit drogovou politiku a návyky celé společnosti. V každém případě byl ale vždy otevřený diskuzi o možných překážkách na cestě k lepší drogové politice. Kdyby jeho příklad začalo následovat více lidí, mohla by se drogová politika i přístup justice k této problematice značně posunout. 

Zdroj: reason.com

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!