Technické i netechnické konopí společně s blízce příbuzným chmelem jsou jedinými všeobecně známými zástupci malého, ale ekonomicky velmi zajímavého rostlinného rodu Cannabaceae. Švédský botanik Carl Linné, otec moderní taxonomie neboli systematické klasifikace organismů, poprvé použil název konopí seté (Cannabis sativa) ve svém přelomovém díle Rostlinné druhy (Species Plantarum) v roce 1753. Latinský název Cannabis pochází z řeckého slova kannabis, které bylo pravděpodobně přejato z jazyka Skythů. Pojem sativa pak znamená „kultivovaný, šlechtěný“ a odkazuje k druhu technického konopí, které bylo za Linného časů běžně pěstováno prakticky v celé Evropě.
Klíčem k budoucímu šlechtění a vývoji konopí je několik málo čistých, původních krajových kultivarů uchovávaných v podobě semen nebo řízků po celá desetiletí.
Dnes považujeme konopí seté za rostlinu pocházející ze západní Eurasie, především pak Evropy, kde byly rostliny tohoto druhu po staletí pěstovány pro svá pevná vlákna a výživná semena a odkud byly dále v průběhu kolonizačních výprav vyváženy do všech oblastí označovaných tehdy jako Nový svět. Konopí seté je zároveň jediným rostlinným druhem obsahujícím velmi malé množství delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), známého pro své léčebné a psychoaktivní účinky. Jelikož se konopí seté vyvinulo v geografické oblasti západní Eurasie, představuje jen malou část genetické diverzity rodu Cannabis, který se vyskytuje prakticky po celém světě.
V roce 1785 popsal evropský přírodovědec Jean-Baptiste Lamarck další druh rostlin rodu Cannabis, konopí indické (Cannabis indica). Toto označení bylo čistě geografické a vztahovalo se ke „konopí z Indie“, neboť právě v této době byly do Evropy importovány první vysoce psychoaktivní rostliny z Dálného východu. Konopí indické má genetický potenciál produkovat relativně vysoké množství THC. Používá se především ke kouření ve formě sušených květů nebo hašiše, v mnoha oblastech východní Asie bylo ale od nepaměti pěstováno také jako zdroj kvalitních vláken a semen. Lidé vyrábějí z konopí indického lana i tkaniny a jeho semena konzumují pro jejich vysokou výživovou hodnotu, nicméně tento původně východoasijský druh je dnes spíše známý jako psychoaktivní rostlina s dalekosáhlým společenským i léčivým dopadem, který výrazně přesahuje jeho původní geografickou domovinu.
Nové, přesnější rozdělení
Během doktorandského studia na univerzitě v Indianě se Karl Hillig rozhodl zkoumat rozmanitost rodu Cannabis na základě morfologických a chemických charakteristik a přišel s novou taxonomickou strukturou, která přitom podporovala původní rozdělení na dva základní druhy. Hillig uznával, že v Evropě vyšlechtěné konopí je samostatným druhem – konopí seté. Protože se tento druh vyznačuje úzkými listy a je primárně využíván jako zdroj vláken a semen, označujeme ho jako úzkolisté technické konopí (narrow-leaflet hemp – NLH). Pro tento evropský druh je typická výrazně menší genetická diverzita, než jakou se vyznačují druhy z jiných oblastí. Všechny mimoevropské odrůdy konopí zařadil Hillig do rodu konopí indického a dále je rozdělil do tří podskupin.
Cannabis indica subsp. indica
První je konopí indické poddruh indica, který zahrnuje odrůdy pocházející z oblasti zahrnující celý indický subkontinent, jihovýchodní Asii a Afriku. Tyto tradiční psychoaktivní odrůdy obsahují vysoké množství THC a naopak velmi nízké, až zanedbatelné množství CBD. CBD je druhým nejznámějším kanabinoidem – nemá sice psychoaktivní účinky, zato má využití při léčbě řady chorob. V 19. století byly na THC bohaté odrůdy konopí indického poddruhu indica importovány do Karibiku a postupně se rozšiřovaly v celé Střední a Jižní Americe. Od šedesátých let 20. století patří naprostá většina konopí dováženého do Severní Ameriky právě k poddruhu indica. Uživatelé konopí však obvykle označují většinu domestikovaných odrůd jako sativy, protože mají relativně úzké listy a připomínají tedy evropské původní odrůdy. Toto zařazení je ale pouhým konstruktem, protože rostliny Cannabis sativa obsahují typicky malé až nulové množství THC. Na základě Hilligova výzkumu tedy dnes označujeme odrůdy konopí indického poddruh indica jako úzkolisté psychoaktivní odrůdy (narrow-leaflet drug – NLD). Ačkoli podobně jako evropské konopí seté mají úzké, podlouhlé listy, obsahují tyto rostliny vysoké množství THC a jsou pěstovány a užívané v první řadě pro své psychoaktivní účinky. Pokud bychom se chtěli striktně držet taxonomické tradice, měli bychom je označovat jako konopí indické, nikoli konopí seté.
Cannabis indica subsp. afghanica
Druhým poddruhem konopí indického jsou rostliny původem z Afghánistánu – konopí indické poddruh afghanica. To tam bylo tradičně šlechtěno a pěstováno především jako zdroj hašiše, mechanicky získávaného konopného koncentrátu. Bezprostředně po zveřejnění prvních fotografií a popisů afghánského konopí harvardským profesorem Richardem Schultesem v roce 1974 bylo nad slunce jasné, že tento druh nepatří do Linného skupiny konopí setého ani mezi Lamarckovy indické odrůdy. Rostliny jsou menší, robustnější a jejich široké, tmavé listy je na první pohled odlišují od vysokých, tenkolistých psychoaktivní odrůd konopí indického. Jelikož jejich geografická příslušnost i účel pěstování jsou poměrně omezené, jejich genom není tak rozmanitý jako u jiných druhů.
Kvůli omamným účinkům se pěstují kultivary C. indica poddruh indica a C. indica poddruh afghanica.
Na konci sedmdesátých let 20. století se semena afghánského konopí dostala do Evropy a Severní Ameriky a rychle si získala pozornost a náklonnost zdejších pěstitelů. V té době byly všechny odrůdy konopí obecně považovány za příslušníky druhu konopí seté, přičemž ty psychoaktivní byly nazývány prostě sativy, aby bylo možno je odlišit od nových a vizuálně zcela rozdílných afghánských odrůd, označovaných jako indiky. Hillig pro ně vytvořil podskupinu konopí indické poddruh afghanica, do které dnes zařazujeme širokolisté psychoaktivní odrůdy (broad-leaflet drug – BLD). Tyto rostliny zpravidla obsahují vyvážený poměr THC a CBD a ačkoli jsou obecně považovány za příslušníky druhu konopí indické, bylo by z taxonomického hlediska správnější je od této skupiny oddělit a vytvořit samostatnou skupinu konopí afghánského (Cannabis afghanica) – ostatně je faktem, že lidově se již dávno takové konopí označuje jako „afghán“.
Cannabis indica subsp. chinensis
Třetím poddruhem konopí indického je jeho čínská varianta, konopí indické poddruh chinensis, zahrnující typické východoasijské odrůdy pěstované především ve venkovských oblastech jako zdroj kvalitních vláken a semen. Tato skupina je také známá jako širokolisté technické konopí (broad-leaflet hemp – BLH).
Stejně jako ostatní odrůdy druhu konopí indické jsou i čínské odrůdy schopny produkovat poměrně vysoké množství THC. Ve východoasijské kulturní tradici, především konfucianismu, byly ale spíše než kvůli psychoaktivním účinkům typicky šlechtěny a využívány pro svůj ekonomický potenciál jako zdroj kvalitních vláken k výrobě tkanin a lan a také výživných semen. Výsledkem tohoto šlechtění je pak ve srovnání s poddruhy indica a afghanica velmi nízká hladina tohoto kanabinoidu.
Cannabis ruderalis a jeho evoluce
Evoluční teorie předpokládá, že moderní druhy konopí setého a konopí indického vzešly z jednoho společného předka. Tento pradruh je obecně označován jako Cannabis ruderalis a vědci se domnívají, že jeho domovem byla oblast střední Asie. Dnes je považován za vyhynulý a zdánlivě původní populace rostlin jsou pravděpodobněji potomky divokých rostlin, kterým se podařilo uniknout šlechtění. Evoluční hypotézy založené na studiu rozšíření rostlin, paleoklimatických modelech, archeologických důkazech a historických záznamech naznačují, že konopí seté neboli úzkolisté technické konopí (NLH) s největší pravděpodobností pochází z klimatické oblasti západní Eurasie, dost možná z úpatí Kavkazu, ze starých odrůd s omezenou biosyntetickou schopností produkovat THC. Původním domovem konopí indického (NLD) je pak pohoří Cheng-tuan nacházející se na jihovýchodě dnešní Číny. Jeho předkové se vyznačovali schopností vytvářet velké množství THC. Rané populace konopí indického se od sebe začaly odlišovat v důsledku migrace lidí do různých geografických oblastí s odlišnými klimatickými podmínkami, kde se následně vyvinuly tři výše zmíněné poddruhy schopné vytvářet THC.
Původní krajové kultivary
Šlechtěné odrůdy jsou nazývány kultivary. Pokud jsou kultivary cíleně pěstovány zemědělci na určitém území, označujeme je jako krajové či původní kultivary (landrace cultivars – landraces). Ty se pak vyvíjejí v souladu s pravidly přirozeného výběru určeného podmínkami v dané oblasti a jejich vlastnosti jsou dále určovány cíleným šlechtěním, jehož prostřednictvím se lidé snaží dosáhnout požadovaných výsledků. Naši předkové při svém putování rozšířili konopí do mnoha regionů a v každém novém sídlišti použili svá nejlepší semena k pěstování rostlin vhodných ke zpracování jim dostupnými metodami a užívání jimi preferovaným způsobem. Tím, že tito zemědělci zasívali semena svých oblíbených a časem prověřených odrůd, postupně vyšlechtili a udržovali druhy, z nichž dnes odvozujeme hybridy technického i psychoaktivního konopí.
S tím, jak se rozvíjí povědomí o evoluční historii konopí, se bude nevyhnutelně měnit i taxonomické názvosloví.
Kultivary technického konopí byly odvozeny z kříženců různých evropských a východoasijských úzkolistých odrůd. Tradiční asijské, africké a západní psychoaktivní odrůdy pocházely až donedávna výhradně z úzkolistých předků. Před objevením širokolistých afghánských odrůd v sedmdesátých letech 20. století byly základem genomu veškerého domestikovaného psychoaktivního konopí v Severní Americe a Evropě úzkolisté odrůdy. Křížením širokolistých a úzkolistých odrůd z geograficky velmi izolovaných populací došlo ke vzniku moderních bezsemenných kultivarů (pro něž se používá původně španělský termín sinsemilla).
Poklady skryté v archivech semenných bank
Dnes už se bohužel nemůžeme vrátit do oblastí, odkud původní konopí vzešlo, a očekávat, že najdeme stejné kultivary jako kdysi. Rostliny konopí se dělí na samčí a samičí a k opylení a tedy i tvorbě semen je třeba dvou nezávislých jedinců. Dá se tedy předpokládat vznik náhodných kombinací alel a s nimi souvisejících variací. Krajové kultivary se nejlépe zachovají pomocí kombinace přírodního a lidského výběru – přírodní výběr se postará o přežití těch nejsilnějších jedinců, lidský faktor pak zajistí volbu rostlin s požadovanými vlastnostmi. Bez vytrvalého výběru a udržování získaných odrůd mají krajové kultivary tendenci vracet se ke své přirozené podobě určené výhradně přirozeným výběrem.
V šedesátých letech se začaly v západním světě prosazovat importované druhy konopí a hašiš, přičemž všechny důležité dovezené odrůdy byly tradiční krajové kultivary. Za pouhou jednu dekádu přesáhla poptávka po kvalitním psychoaktivní konopí nabídku a prosazovat se začala masová výroba bez prvku šlechtění. Namísto pěstování z cíleně vybraných semen začali pěstitelé sít prakticky cokoli, jen aby uspokojili požadavky zákazníků a nasytili trh. Kvalita komerčně dostupného psychoaktivního konopí začala logicky klesat. Cestovatelé navíc přinášeli do tradičních lokalit nové, „vylepšené“ bezsemenné odrůdy, které kontaminovaly původní genetický fond. Původní krajové kultivary už nelze nahradit, můžeme se pouze snažit o jejich zachování. Klíčem k budoucímu šlechtění a vývoji konopí je několik málo čistých, původních krajových kultivarů uchovávaných v podobě semen nebo řízků po celá desetiletí. Byla by obrovská škoda přijít o ty nejlepší plody stovky let trvající práce místních zemědělců. Naším úkolem by mělo být především udržení odkazu tradičních odrůd a způsobů pěstování ku prospěchu této i budoucích generací.
Nevyhnutelné změny
Výzkum konopí je nekonečná práce a ne všichni odborníci se v otázce jeho taxonomie shodují. K lepšímu pochopení diverzity všech druhů rostlin i živočichů je dnes využívána analýza DNA a s tím, jak se rozvíjí povědomí o evoluční historii konopí, se bude nevyhnutelně měnit i taxonomické názvosloví, aby lépe odráželo nově nabyté vědomosti o této hodnotné, byť stále trochu kontroverzní rostlině. I kdybychom ale nakrásně zjistili, že konopí je příslušníkem jednoho nebo více druhů a poddruhů, faktem zůstává, že lidstvo ho zná, používá, šíří a šlechtí už tisíce let.
Zdroj:
