Část návrhu s neoficiálním názvem Konopí 2.0 detailně vysvětlil předseda komise pro kontrolu alkoholu a konopí Rick Garza v rozhovoru pro tiskovou agenturu The Associated Press. Snahou návrhu je predikovat vývoj konopného trhu na dalších pět let. Během předchozích pěti let úřad narážel na nespočet problémů, kterých je při budování nového odvětví průmyslu mnoho, a veškerá jeho pozornost se tedy soustředila na stanovování nových předpisů. „Většinou jsme byli zaneprázdněni každodenními problémy natolik, že jsme o budoucnosti příliš nepřemýšleli,“ říká Garza.
Léčebné konopí vyhovující kvality, které prošlo dodatečným testováním na pesticidy a těžké kovy, není v prodejnách vůbec snadné sehnat.
Komise se snažila ušetřit si práci rozdělením úkolů mezi další úřady. Například ministerstvo životního prostředí dostalo na starost dohled nad udělováním certifikace testovacím laboratořím a ministerstvo financí prověřovalo mnohdy komplikované vztahy mezi vlastníky licencovaných konopných firem. Komise také přehodnocuje stávající systém sledování „od semene k prodeji“ (z anglického „seed-to-sale“), který se již dlouho potýká se softwarovými potížemi. V rámci tohoto systému je každá rostlina určená k prodeji po celou dobu sledována. V minulosti muselo dokonce několik firem kvůli tomuto systému zastavit produkci. Stát tedy hodlá zavést nový systém, v jehož rámci by komise evidovala tržby jednotlivých firem. Další otázkou je, zda po vzoru Oregonu konopí vyvážet, pokud to federální vláda povolí.
První návrh: zapojení minorit
Na další legislativní období podala komise dva návrhy zákona. První z nich má za cíl rozšířit vlastnictví větších konopných firem mezi příslušníky menšin, ženy a válečné veterány. Podle mnohých kritiků se jedná o „opožděnou společenskou spravedlnost“. Už v roce 2012 argumentoval stát Washington tím, že legalizace pomůže snížit obrovský dopad tehdejší drogové války na nebělošské obyvatelstvo, nicméně počet konopných firem vlastněných příslušníky menšin se dodnes příliš nezvýšil. Stát Washington momentálně žádné další licence neuděluje, Rick Garza však oznámil, že jedenáct prodejců z celkových pěti set se licence vzdalo. Díky tomuto návrhu by šlo tyto licence udělit znovu anebo – pokud města či státy svolí rozšířit v rámci svých hranic počet prodejen – bylo by možné udělit zcela nové licence, tentokrát již těm, kteří se zapojí do programu společenské spravedlnosti.
Způsobilé by byly firmy vlastněné ženou, příslušníkem menšiny či válečným veteránem. Program by se vztahoval také na firmy, které alespoň částečně vlastní občané chránění antidiskriminačním zákonem. Nevztahoval by se pak na ty, kteří vlastní většinový podíl již licencované konopné firmy. Zákon by také vytvořil program technické podpory řízený ministerstvem obchodu, který by ročně vyplácel minimálně sto tisíc dolarů na dotacích. Pomáhal by tak vlastníkům způsobilé firmy získat licenci nebo absolvovat speciální školení, ale také nakoupit potřebné vybavení či software. Washingtonské sdružení CannaBusiness Association s tímto programem souhlasí a dokonce pracuje na vlastní verzi takového programu. Mluvčí Aaron Pickus prohlásil: „Myslíme, že je zde příležitost jít ještě dál.“
První návrh má za cíl rozšířit vlastnictví větších konopných firem mezi příslušníky menšin, ženy a válečné veterány.
Druhý návrh: pěstování přímo pro pacienty
Druhý z legislativních návrhů by umožnil takzvaným „výrobcům prvního stupně“ prodávat své produkty přímo pacientům, kterých je ve státě zhruba 36 tisíc. Rozloha těchto pěstíren nemůže přesáhnout 186 čtverečních metrů, avšak pacienti si již dlouho stěžují, že léčebné konopí vyhovující kvality, které prošlo dodatečným testováním na pesticidy a těžké kovy, není v prodejnách vůbec snadné sehnat. Podle Ricka Garzy by návrh mohl těmto pacientům pomoci, zároveň by také motivoval pěstitele zvyšovat kvalitu produktu. Jak dále tvrdí Garza, pěstitelé prvního stupně by se souhlasem místních samospráv mohli prodávat konopí pacientům v okolí, pořádat farmářské trhy nebo zboží rozvážet. A aby příliš nekonkurovali ostatním licencovaným prodejcům, museli by od nich pěstitelé či farmářské trhy být vzdáleny pět kilometrů. Jakýkoli návrh zákona, který má v úmyslu dovolit rozvoz či prodej malým pěstitelům, bude jistě kontroverzní, neboť vyvolá vlnu protestů v řadách ostatních prodejců. Garza konstatoval, že komise vezme v potaz také zpětnou vazbu ze strany konopného průmyslu. „Budou zde obavy ze strany prodejců,“ tvrdí. „Pokud chceme s naším záměrem uspět, musíme postupovat obezřetně.“
Menší pěstitelé by se souhlasem místních samospráv mohli prodávat konopí pacientům v okolí, pořádat farmářské trhy nebo zboží rozvážet.
Rozšíření produkce
Snad ještě důležitější pro nejmenší pěstitele je možnost rozšíření produkce, nejprve na 465 a později snad až na 743 čtverečních metrů. Tito pěstitelé si již dlouho stěžují na nevýhody spojené s licencí prvního stupně. Přestože má zajistit menším pěstitelům místo na trhu, je natolik restriktivní, že nemají šanci uspět. Jsou nuceni investovat do zabezpečení, pojištění a sledování produkce stejně jako všichni ostatní, mohou však ve srovnání s nimi prodávat pouze zlomkové množství. Paige Bergerovou, ředitelku společnosti Hygge Farms v Onalasce, nový návrh nadchl. Nejprve získala licenci prvního stupně, neboť si nemohla dovolit větší investici. Nyní má kvůli tomu svázané ruce a nedokáže svým zbožím zásobovat více než deset licencovaných prodejen. „Nemohu se svým produktem prorazit a využít naplno jeho potenciál,“ tvrdí Paige Bergerová.
Zdroj: apnews.com
