Tak tomu je i v případě fenoménu sociálních sítí, které dnes ovlivňují chování doslova celé společnosti, pěstitele a uživatele konopí nevyjímaje. Jak se tyto sítě stávají postupem času pro většinu lidí samozřejmostí, proměňuje se současně i způsob chování jejich uživatelů. Ještě před nedávnem bylo téma omamných a návykových látek vyhrazeno zejména uzavřeným fórům s uživateli skrývajícími se za relativní anonymitou svých účtu a proxy serverů a za relativní neschopností a nezájmem orgánů činných v trestním řízení se tomuto typu potenciální trestné činnosti věnovat dříve, než se z virtuálního prostoru dostane na ulici, ale také nesoučinností ze strany provozovatelů takových služeb a podobně. Jenže časy se mění. Řada osob se na internetu pohybuje bez jakýchkoli bezpečnostních opatření, zato servítky si neberou žádné. Policejní experti i řadoví vyšetřovatelé jsou zkušenější a součinnost si dokáží vyžádat či vynutit i od sebevzdálenějších zahraničních subjektů. Popravdě by se spolupráce mezi policií a některými provozovateli sociálních sítí dala označit přímo za příkladnou, protože vzrůstající množství žádostí orgánů moci veřejné o nejrůznější informace si vyžaduje udržovat si specializovaný personál i procedury na jejich hladké a co nejrychlejší vyřizování.
Mazat ze sdílených fotek metadata, nesdílet fotografie s vlastní podobou a nenechávat se tagovat na fotografiích sdílených třetími osobami!
Jistou minimální míru pasivní ochrany nadále představuje množství dat, které je třeba po zlatokopeckém způsobu přesít, než se na jejich základě podaří dostatečně přesvědčivě konkrétní osobu obvinit. Bohužel principem takovéto ochrany je jen snížení pravděpodobnosti odhalení. Jakmile k němu dojde, je tak již pozdě. Navíc kvůli vývoji umělých neuronových sítí, učících se algoritmů a jiných chytrých technologických řešení je toto beneficium zjevně jen dočasné. I Česká republika přitom podle zákulisních informací kontinuálně pracuje na systémech boje proti kyberzločinu ve formě obchodu s drogami. Samozřejmě je otázkou, zda nedopadne v duchu klasické Černomyrdinovy poučky: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždy.“
Přesto není žádným tajemstvím, že sociální sítě včetně Facebooku a Instagramu, zejména formou dočasných příspěvků, jakož i jiné internetové komunikační služby (např. oblíbený WhatsApp), jsou relativně běžně užívány pro distribuci omamných a návykových látek. Kvůli tomu často dochází ke střetu nabídky konopí jako drogy a spolu s tím i jiných, pro policejní složky zajímavějších substancí, se členy konopné komunity, kteří hledají pro potřeby svého samozásobení rady zahradnického charakteru nebo se chtějí svými výpěstky jen pochlubit. Pochopitelným výsledkem je, že v očích průměrného kriminalisty se stává internet stále oblíbenějším lovištěm potenciálních kriminálníků. Navíc se tento druh kriminality periodicky ocitá v kurzu i u novinářů. Logicky na to navazuje otázka: Jak se nenechat chytit? Každopádně v dnešním článku necháme stranou takzvaný darknet/deepnet s jeho specializovanými prohlížeči a tržišti. Důvodem je zejména to, že pro většinu běžných uživatelů, čtenářů i členů konopné komunity jde víceméně o sci-fi termíny prosté jakékoli relevance.
Prevence a umírněnost
Nejen aktivismem je člověk živ, a ne každý má ambici stát se kvůli konopí mučedníkem. A i nejodhodlanější mučedník se na oltář položí raději z vlastního uváženého rozhodnutí než jen hloupou chybou. Přitom téměř všechny projevy na internetu jsou z logiky věci projevy veřejnými, a to i v očích práva. Ty zbylé jsou alespoň velice snadno zveřejnitelné. Do první kategorie přitom mohou spadat i příspěvky do formálně „uzavřených“ diskusních fór a skupin, které se na první pohled jeví nebo prezentují jako neveřejné. Zejména, jsou-li jejich noví uživatelé schvalováni správci bez jakéhokoli prověřování, v názvu mají klíčová slova jako konopí nebo marihuana, a tak podobně. Mějte také na paměti, že jakýkoli váš projev na internetu za sebou obvykle zanechává více stop než obdobný projev ve světě fyzickém. K zachování domnělé anonymity tak nepomáhá mezi jinými snadné archivování takových projevů nejen v podobě screenshotů, ale i kompletních webových stránek včetně metadat, přístupových IP adres a tak dále. A samozřejmě ani v principu neomezený počet potenciálních udavačů. Poslední, co chcete, je, aby se vaše identita ocitla v nějakém spisu Národní centrály proti organizovanému zločinu v souvislosti s větší koordinovanou akcí proti skupině mnohem protřelejších kriminálníků.
Z hlediska dílčích konopných podtémat, obvykle diskutovaných na internetu, je třeba mít na paměti, že žádná a priori bezpečná nejsou. Dáváte fotky svých rostlin? Pěstujete čtyři rostliny či méně, ale že budete uznáni vinnými ze spáchání přestupku, je vám jedno? Jenže kdo pěstuje, ten taky suší a zpracovává. A zpracování je téměř vždy coby nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 trestního zákoníku trestným činem. Nebo se fotíte se s jointem, protože samotné užívání není dokonce ani přestupkem? Ale kdo užívá, ten taky drží. Takže tu máme buď přestupek, nebo i trestný čin, je-li u vás nalezeno množství větší než malé. A s tvrzením, že si z konopí vyrábíte mastičku na kuří oka, tentokrát asi neuspějete. Mimo to, veřejná prezentace vaší nezákonné činnosti může být podle konkrétních okolností vyhodnocena jako přitěžující okolnost, nebo dokonce coby samostatný trestný čin šíření toxikomanie ve smyslu § 287 trestního zákoníku. Takovéhoto šíření toxikomanie se přitom můžete dopustit i tehdy, pokud se k páchání drogové činnosti sami nepřiznáváte a místo toho jen radíte, chválíte a poučujete. Podle ustálené judikatury dokonce může být tento trestný čin spáchán i pouhým šířením jinak veřejně dostupných propagačních materiálů. A když už jsme u chválení, je tu samozřejmě i skutková podstata schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku. Doposud nepříliš často užívaná, i to se ale s rozšířením sociálních sítí pomalu mění, zejména pokud jde o zločiny z nenávisti. Nikde ale není psáno, že drogová kriminalita nebude v tomto trendu následovat.
Mít uzavřený profil a nesdílet své přátele ani zájmy, nebýt ve svých komentářích zbytečně konkrétní!
Stejně jako v jiných obdobných případech můžete předem zapomenout na zázračná ultimativní řešení, která by vás ze sebehorší situace dokázala vysekat. Jakkoli to tedy může bolet, je třeba včas použít vlastní rozum, a to pokud možno formou prevence, tedy předtím, než něco napíšete, uploadujete nevhodné fotografie a tak dále. Takových vhodných opatření, která můžete učinit, je samozřejmě celá řada. Od poměrně jednoduchých a nevyvolávajících jakékoli podezření až po poměrně sofistikovaná. Do skupiny těch prvních patří například: držet se obecně dál od skupin, v nichž jsou konopí nebo jiné drogy nabízeny ostatním uživatelům (co je napsáno v popisu skupiny, většinou nebývá zcela směrodatné), mazat ze sdílených fotek metadata (identifikující často nejen konkrétní čas, ve kterém byla fotografie pořízena, ale i fotoaparát, místo určené souřadnicemi GPS a podobně), nepoužívat vlastní jméno, i když to může být v rozporu s podmínkami dané služby, nesdílet fotografie s vlastní podobou a nenechávat se tagovat na fotografiích sdílených třetími osobami, mít uzavřený profil a nesdílet své přátele ani zájmy, nebýt ve svých komentářích zbytečně konkrétní a samozřejmě se nepřiznávat přímo k žádnému kriminálnímu jednání.
Do skupiny těch druhých může patřit třeba připojování se k síti internet za účelem návštěvy a užívání všemožných podezřelých internetových zákoutí toliko prostřednictvím veřejně přístupných wi-fi sítí a zvláštních k tomu určených zařízení (tedy tabletu nebo telefonu, který nepoužíváte k ničemu jinému) a anonymních profilů, přiměřeně často střídaných. Nezapomeňte, že i když se komunikace prostřednictvím některých aplikací nedá v reálném čase sledovat, jakmile se příslušné zařízení dostane do rukou policie, jste většinou v háji (což by mohl dosvědčit například jistý Marián Kočner). Ale aby se to stalo, je většinou třeba se k tomu nějak propracovat. Domovní nebo místní prohlídky se přeci jen ani v dnešní době neprovádějí zcela náhodně a na potkání.
Komu není rady
S jistotou lze predikovat, že většina uživatelů sociálních sítí, kteří jsou v nějakém smyslu součástí konopné komunity, žádná pravidla přiměřené opatrnosti dodržovat nebude. Bude se fotit s jointem a naditou krabičkou zelené sušiny, kvetoucími rostlinami zajisté věhlasné genetiky a se snadno identifikovatelným pozadím domácího dvora, sdělovat ostatním množství aktuálního výpěstku nebo si vyměňovat čerstvé huličské historky z konkrétních akcí, pokud možno prožité s konkrétními lidmi. A je-li to jen trochu možné, lokalizují své příspěvky, aby usnadnili příslušným orgánům práci s hledáním a rozdělováním práce podle místní příslušnosti. V ideálním případě pak upozorňují orgány činné v trestním řízení rovnou na konkrétní plánované kulturní akce (vzpomeňme při této příležitosti vzrůstající počet policejních kontrol na letošních velkých hudebních festivalech) nebo si domlouvají konkrétní setkání někde ve veřejném prostoru. To je však dáno lidskou přirozeností a na začátku tohoto článku vzpomínanou samozřejmostí, se kterou jsou dnes sociální sítě užívány. Opatrnější uživatelé díky tomu dokonce mají jistou konkurenční výhodu skrze vysokou pravděpodobnost, že se vždy najde nějaký lákavější a snazší cíl policejní represe. Současně je však otázkou, zda takoví bezstarostní uživatelé fakticky nepodkopávají cíle legalizačního celého hnutí. Na jednu stranu sice pomáhají upozornit, že jsou určité právem formálně zakázané činnosti považovány netriviální částí populace za zcela normální. Na stranu druhou ale prezentují zbývající části veřejnosti konopnou komunitu primárně jako nesourodou minoritu, kterou spojuje zejména to, že je vesměs trestně stíhána. Netřeba dodávat, že ani pro aktivisty sebevíc povznesené nad celou věc není takový obraz zcela ideální.