Měl jsem v úmyslu pořídit si pohodové konopí s nízkým obsahem THC a vysokým obsahem CBD, které se dočista vytratilo z černého trhu v Británii poté, co tam v devadesátých letech vtrhl fenomén skunku. Když říkám pohodové, myslím tím to, že THC je psychoaktivní složka, která způsobí omámení, ale často se spojuje s psychózou, zatímco CBD je antipsychotická složka, která konopí dodávala přirozenou rovnováhu, než ji drogoví dealeři šlechtěním odstranili. Jenže u mě zvítězila lenost a spokojil jsem se s již ubaleným jointem. Když jsem si ho kupoval, prodavač mi bez obalu sdělil, že jsou v něm zbytky z různých odrůd, které ten den zpracovávali.
Dominový efekt
Pravdou je, že jsem se při koupi jointu řídil pravidlem „kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti“. Konopí pro rekreační účely je v Kanadě legální od října loňského roku a já do této země zavítal v rámci studijní cesty se štábem televize BBC a skupinou poslanců včetně Normana Lamba, Davida Lammyho a Jonathana Djanoglyho. Za několik měsíců se Illinois stane jedenáctým státem USA, v němž bude legalizováno konopí pro rekreační účely. Díky dominovému efektu je jen otázkou času, kdy se k nim připojí některá z evropských zemí, nejspíše Británie. A my byli zjišťovat, jak to celé funguje. Konopí okusili jen dva z nás. Během naší návštěvy Kanady obdržel Norman Lamb rytířský titul za svou práci v oblasti duševního zdraví a vše oslavil tak, že se stal prvním britským politikem, jenž se nechal natočit, jak kupuje a užívá konopí. Rád bych tvrdil, že pak nastala šílená pařba, realita však byla daleko nudnější. Poslanec byl totiž unavený po přesunu přes několik časových pásem a toužil se vyspat, a tak si dal trochu konopného oleje. Výsledek byl podle všeho uspokojivý.
Vysoké ceny, jednotné balení a restriktivní podmínky udělování licencí odradily dlouhodobé uživatele od toho, aby přešli na legální trh.
Sir Norman Lamb i já jsme muži ve středních letech a více méně dbalí zákona, takže přesně zapadáme do demografické skupiny, která nejvíce těží z výhod legálního trhu s konopím. Od okamžiku legalizace se v Kanadě zvýšil počet uživatelů konopí, když loni vzrostla prevalence ze 14 na 18 procent. V prvním čtvrtletí roku 2019 poprvé vyzkoušelo konopí 646 tisíc osob, většinou mužů, z nichž polovina byla starší 45 let. Nejčastějším důvodem ke koupi konopí na legálním trhu u nich byla „kvalita a bezpečnost“. Nešlo ani tak o to, že by potenciální uživatele dříve odrazovaly zákony – každý věděl, že policie se většinou záměrně dívá jinam –, ale spíše vidina toho, že by si neregulovaný výrobek měli koupit od zločineckého dodavatele.
Na černém trhu levněji
Problémem je, že nejméně čtyři miliony Kanaďanů si zvykly nakupovat na černém trhu a nemají dostatečný důvod s tím přestat. Černý trh s konopím, který v posledním čtvrtletí před legalizací dosahoval objemu 1,289 miliardy dolarů, zažil v prvním čtvrtletí letošního roku poměrně slabý pokles na 1,014 miliardy dolarů, zatímco legální rekreační trh dosahoval objemu pouhých 377 milionů liber. Černého trhu bude těžké se zbavit.
Od okamžiku legalizace se v Kanadě zvýšil počet uživatelů konopí ze 14 na 18 procent.
V Ontariu jsem hovořil se spoustou lidí a všichni horlivě tvrdili, že to je pouhý začátek. Kanada je teprve druhou zemí, která legalizovala konopí (první byla Uruguay), a dalo se čekat, že celý proces se nevyhne jistým „dětským nemocem“. Přechodně se nedostává jak konopí, tak obchodů, v nichž by se dalo koupit. Na třímilionové Toronto připadají pouhé čtyři prodejny s konopím pro rekreační účely. Legalizace však primárně mířila na odstranění kriminálních prvků, a proto je znepokojivé, že většina konopí v zemi nadále pochází z černého trhu. Dokud nespadnou ceny, příliš se toho nezmění. Gram konopí stojí na ulici přibližně 6,37 dolaru, zatímco v obchodě 9,99 dolaru. Občasným kuřákům zřejmě nebude příliš vadit, když si oficiálně schválené konopí pořídí za desetidolarovku, jenže výdaje za přechod na legální trh se začnou nabalovat, pokud jste jedním z dvou milionů Kanaďanů, kteří tuto drogu konzumují aspoň jednou týdně.
Příliš moc regulace
Konopí se v Kanadě vyrábí v opravdu průmyslovém měřítku. Velkopěstírny během několika týdnů dokáží ze semínka vypěstovat dvoumetrové rostliny. Legální výrobek by se snadno dal prodávat levněji než u pokoutních konkurentů, tomu však brání přílišná regulace, zdanění a nedostatek konkurence. Politici doufali, že rozbijí černý trh, zatímco výrobek samotný zregulovali tak, aby nepřitahoval nové zájemce. Sladit tyto dva cíle nebylo snadné, a nakonec ani jednoho nebylo dosaženo. Vysoké ceny, jednotné balení a restriktivní podmínky udělování licencí odradily dlouhodobé uživatele od toho, aby přešli na legální trh – ale zároveň se našli noví uživatelé, kteří si konopí vyzkoušeli.
Většina konopí v zemi nadále pochází z černého trhu.
Pokud jde o torontské obchody prodávající konopí, člověk má pocit, že je vše regulované do posledního kousku. Když jsem si v nich prohlížel výrobky vyskládané v regálech, musel jsem uznat, že konzumní kapitalismus má přeci jen své světlé stránky. Obaly postrádají loga a barvy, a tak nic nenaznačuje kvalitu, úspornost či účinnost; nic si zde nezapamatujete. Okna jsou zatemněná. Není možné prodávat konopí ve formě pochutin a extraktů. Malá množství sušených květů se prodávají v poněkud příliš objemných umělohmotných přepravkách, očividně jen proto, aby bylo kam nalepit velké žluté výstražné štítky. Jediným ústupkem z fádnosti je to, že některé nádoby jsou bílé a jiné zase černé. To vše má jediný účel – znechutit nakupování konopí, což dává smysl, pokud máte za cíl odradit lidi, ale nikoli, když chcete, aby lidé od pouličního konopí přešli k legálnímu, avšak vlastně luxusnímu zboží.
Hrdost v rezervaci
V indiánské rezervaci nedaleko Toronta je tomu zcela jinak. Zde, v městečku s 4 100 obyvateli, napočítáme rovných devatenáct obchodů s konopím. Třebaže je nelegální, aby si návštěvníci svůj nákup odnášeli mimo hranice města, úřady nad tím přivírají oči ve snaze aspoň trochu odčinit dějinné křivdy na původních obyvatelích. Jedinečné je to, že místní zde prodávají organické výrobky, které sami pěstují a zpětně je zavedli do způsobu života Indiánů. Opravdový rozdíl mezi těmito prodejnami a jejich státem schválenými protějšky je však v šíři nabídky, nízkých cenách a neskrývané hrdosti na to, že prodávají výrobek, který přináší potěšení.
Dokud nespadnou ceny v licencovaných prodejnách, příliš se toho nezmění.
Všechno konopí, jež se zde prodává, je nelicencované a technicky tedy nelegální, avšak při naší návštěvě osm měsíců po federální legalizaci tu jel prodej na plné obrátky. Dokud kanadská vláda neuvolní pravidla a nevpustí do svého ušlechtilého experimentu trochu konzumního přístupu, nemá se zbytek nelicencovaného sektoru čeho bát.
Zdroj: blogs.spectator.co.uk