Kdo zná poměry, ze kterých pocházím, asi jen málokdo čekal, že jednou budu kopat za užívání „trávy“. Můj otec byl u policie, pracoval v utajení, vyšetřoval vraždy a ano, zabýval se i narkotiky. Jako perfekcionistka jsem za žádnou cenu nemohla dopustit, abych ho zklamala. A tak zatímco vrstevníci experimentovali s konopím, já stála opodál.
Až v dospělosti
Poprvé jsem ho zkusila až ve dvaceti pěti letech. A hádejte co. Bylo to hrozné. Připadalo mi, že konopí ještě prohloubilo moje už tak dost introvertní sklony. Na rozdíl od alkoholu, který mě zbavoval zábran a komunikačních bariér, jsem po jednom jointu s kamarádkou chtěla zalézt někam do rohu a modlit se, aby už na mě po zbytek večera nikdo nemluvil. Moc jsem si to zkrátka neužila. Cítila jsem se ještě hloupěji a úzkostlivěji než obyčejně.
Na konci dne jsem byla schopná vstát z postele a také něco sníst, což pro mě byl většinou během menstruace nadlidský výkon.
Během následujících sedmi let jsem konopí několikrát znovu zkusila a každá další zkušenost byla ještě horší než ta předešlá. Nedokázala jsem pochopit, jak to někdo může mít rád. Ale jednoho dne, když jsem byla se svou čtyřletou dcerou na dovolené u kamarádky v Seattlu, jsem začala menstruovat. A vzhledem k tomu, že trpím endometriózou čtvrtého stupně, přišla s menstruací silná bolest. Bylo mi jasné, že dovolená je v tahu a místo, abych si ji užila, budu muset ležet v posteli. Tak jsem konec konců trávila většinu „svých dní“.
Záblesk naděje
Kamarádka mě však přesvědčila vyzkoušet něco nového: mikrodávky konopí. Ve výdejně jsme nakoupili různé bonbony a mentolky s pěti miligramy THC. Pořídila jsem si také tampony s THC, ty však očekávání nedostály. V touze ulevit si od bolesti jsem pak několik dalších dní experimentovala s dávkováním. Začala jsem přibližně s půlkou bonbonu jednou za dvě až tři hodiny. Na konci dne jsem již byla schopná vstát z postele a také něco sníst, což pro mě byl většinou během menstruace nadlidský výkon. A na konci druhého dne jsem už dokonce vyrazila za přáteli. Nebyl to žádný zázrak. Bolest jsem stále cítila, ale byla utlumená (po dlouhém experimentování jsem zjistila, že bolesti se lze zbavit úplně, ale pouze za pomoci vyšších dávek, po kterých jsem se v roli rodiče necítila dobře). Díky konopí jsem teď mohla alespoň normálně fungovat. A to pro mě byl velký krok kupředu.
Mimo z opioidních léků
Několik let mi na bolest předepisovali silné opiáty. Brala jsem je však zřídka. Jako matka samoživitelka jsem si nemohla dovolit být tak mimo. Místo toho jsem se s bolestí zkoušela vypořádat po svém, většinou z postele. Tuhle část měsíce jsem nenáviděla. Rozčilovalo mě, že kvůli tomu nemohu se svou dcerou chodit ven. Místo her a výprav jsme se většinou v posteli dívali na filmy. Ale s konopím mi skutečně svitla naděje na to, že bude možné se vypořádat s bolestí a zároveň být dobrou mámou.
Došla jsem do bodu, kdy často upřednostňuji konopí před alkoholem.
Zhruba rok poté bylo na Aljašce, kde žiju, konopí zlegalizováno. Kouření trávy jsem nikdy neměla příliš v lásce a chtěla jsem dávkování omezit, jak jen to šlo (a sice nebýt sjetá, ale zároveň se zbavit bolesti). Během následných experimentů jsem objevila další nemalý přínos mikrodávek – úzkostlivost, se kterou jsem bojovala skoro celý život, mě také pomalu, ale jistě začala opouštět. Pocity úzkosti se mě držely opravdu dlouho. Většinou jsem se s nimi zvládala vypořádat. Prošla jsem mnoha terapiemi, a tak jsem věděla, že potřebuju dostatek spánku, cvičení a že je třeba omezit kofein. Když tato pravidla dodržuju, daří se mi skličující pocity držet na uzdě. Ale jednou za čas, párkrát do měsíce, mě stejně přemohou. Srdce mi buší jako o závod, mysl ovládnou obavy a strach a okolí to se mnou pak nemá vůbec jednoduché. Nedokážu se soustředit a snadno se mě zmocní emoce. Nejvíce to potom odnese moje dcera, a to vůči ní vůbec není fér. Jestli mi něco brání být lepší matkou, je to boj s úzkostí.
Pomoc od úzkostí
Mikrodávky mi však v takových chvílích skutečně pomohly. Kdykoli jsem zaznamenala zvýšený tep, stačilo 2,5 miligramu THC, aby se mi začalo dýchat lépe a já byla zase o něco klidnější. A to rychle, snadno a efektivně. Poslední dobou užívám konopí v mikrodávkách na bolest a úzkost pět až deset dní v měsíci. Jednou za čas si za účelem rekreace vezmu větší dávku. S „edibles“ (poživatiny – konopné produkty určené k jídlu) jsem objevila hranici, na které jsem si schopna konopí skutečně užít.
Jestli mi něco brání být lepší matkou, je to boj s úzkostí.
Dokonce se více socializuji a ráda trávím čas s přáteli. Došla jsem do bodu, kdy často upřednostňuji konopí před alkoholem a nic takového by mě nikdy předtím ani nenapadlo. Jointa si však nedám ani teď. Vadí mi, že mě potom škrábe v krku a nedokážu si představit, že by mě u toho někdy přistihla dcera. Kvůli okamžikům, kdy se mě úzkost zmocní příliš nečekaně, mám i vaporizér na CBD konopí, který mě dokáže uklidnit rychleji. Většinou však jednoznačně preferuji malé dávky konopí s THC v podobě poživatin. Vyhovuje mi rovnováha, které díky nim mohu dosáhnout. Pomáhá mi trávit čas se svou dcerou kvalitněji, rozhodně se tedy nestydím říci, že ze mě dělá lepší mámu.
Zdroj: www.parents.com
Poznámka redakce: Autorka žije v americkém státě, kde je konopí legální, takže přesně ví, kolik THC a CBD obsahují produkty, které si legálně kupuje a užívá. To samozřejmě v zemích, kde je konopí ilegální, nelze.
