Mezi témata, které už nějakou dobu hýbou pěstitelskou a zpracovatelskou konopnou scénou, jednoznačně patří na jedné straně indoorové pěstování, na straně druhé využití nekonvenčních odrůd nezapsaných ve Společném katalogu odrůd druhů zemědělských rostlin publikovaném v úředním věstníku EU. Zejména otázka, zda a nakolik jsou tyto možnosti legální.
A právě těmto tématům se dnes podíváme na zoubek. Protože jsou tato témata tak čerstvá, jsou i otevřena polemice. Laskavý čtenář tak protentokrát nebude brát obsah článku jako pravdu zjevenou, ale spíše jako jeden z možných pohledů na jedno či dvě velmi žhavá témata.
Sázíme (rostliny a lotynku)
Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů v tomto směru hovoří poměrně jasně. Bez zvláštního oprávnění je dovoleno pěstovat rostliny konopí, které mohou obsahovat nejvíce 0,3 % THC, a to k účelům průmyslovým, technickým a zahradnickým. Tečka. Jistou nejednoznačnost do tohoto stavu vnáší existence ohlašovací povinnosti dle § 29 odst. 1 písm. a) bod 1. téhož zákona, kdy součástí hlášení zasílaného pěstitelem celnímu úřadu je i určení konkrétní takto pěstované odrůdy technického konopí, a to s obecným odkazem na zákon 219/2003 Sb., o oběhu osiva a sadby, ve znění pozdějších předpisů. Z logiky relevantní právní úpravy a dané situace přitom plyne, že nebudou-li nové odrůdy uznané na úrovni EU, těžko budou uznány pro území ČR. A konečně je zde i související legislativa EU (zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 a Komise (EU) č. 809/2014). Z toho vyplývají přinejmenším tři zcela konkrétní problémy: nemožnost získat jakoukoli dotační podporu pro takovýto projekt v návaznosti na unijní předpisy týkající se zemědělství, neboť takovéto vypěstované nekonvenční konopí, na rozdíl od konopí běžného, je „potravinou nového typu“ ve smyslu „Novel Food Catalogue“ (sice nezávazného, ale přesto mimořádně mocného pomocného dokumentu k Nařízení EU č. 2015/2283 o potravinách nového typu), a konečně, není zde žádná autorita, za kterou by se mohl pěstitel skrýt, bude-li v jeho konopí zjištěn vyšší obsah THC, než je zákonem dovoleno.
V necertifikovaných strainech budoucnost není. Indoorové pěstování je naproti tomu jasným trendem zítřka.
Jednoznačná je ale odpověď u odrůd, které se hranice 0,3 % THC nedrží a obsahují této pro establishment nadále značně strašidelné látky více. Do této skupiny patří celá řada velmi nadějných mladých odrůd šlechtěných ve Švýcarsku a Itálii, a to i přes květnové značně nevstřícné rozhodnutí italského Kasačního soudu a obecně negativní aktuální postoj státního aparátu vůči novým odrůdám konopí ve jmenované středomořské zemi. Tyto odrůdy, obvykle se obsahem THC pohybující mezi 0,5 a 1 %, jsou ve vztahu k tuzemské právní úpravě ilegální, resp. nelze je pěstovat bez zvláštního oprávnění. Samozřejmě pokud nepěstujete takové konopí pro výzkumné účely, pro šlechtění nových odrůd a pro zachování genetické rozmanitosti a nejste současně státem uznaným a zákonem zřízeným vědeckým a výzkumným pracovištěm. Z toho plyne zejména fakt, že pokud je autorovi článku známo, nikdo se doposud nepokusil tyto nové neregistrované odrůdy pěstovat na ploše větší než 100 metrů čtverečních (od které vzniká oznamovací povinnost). Nicméně pokusy o jejich pěstování na ploše menší, nakolik je témuž autorovi známo, jsou naopak vcelku úspěšné. Klíčovým pro dosažení alespoň nějakého úspěchu samozřejmě je uvědomovat si existující omezení a nesnažit se je v otevřeném rozporu se zákonem překročit. Ta se, jak je výše naznačeno, týkají hlavně dalšího zpracování a využití vypěstovaného rostlinného materiálu.
Zahradníci a továrníci
Výrazně veselejší je situace týkající se možných způsobů pěstování, konkrétně i v úvodu zmiňovaného pěstování indoorového, a včetně takových pokročilých metod pěstování, jako je hydroponie. Vymahatelných pravidel, zvláště povahy obecně závazného právního předpisu, určujících ten „správný“ způsob pěstování, totiž není mnoho. Respektive takových pravidel obecně, nad rámec v principu nezávazných zemědělských zvyklostí a doporučení nebo podmínek konkrétních dotačních programů. Navíc, co by na indoorovém pěstování mohlo být špatného, když „Pravidla správné pěstitelské praxe pro pěstování konopí pro léčebné využití“ tento způsob přímo předepisují jako jeden ze souboru požadavků na produkci dokonce léčebného konopí!? Jinými slovy, tento způsob dovolený je. Rozumnému a uvážlivému pěstiteli navíc umožňuje produkovat finální „výrobek“ zemědělské prvovýroby, který sice není dvakrát blízký přírodě, ale zato je v kvalitě natolik standardizované a vyrovnané, jaká se pěstitelům spoléhajícím se na tradiční zemědělské metody polního pěstování nemůže nikdy povést. Díky tomu získává na atraktivitě zvláště tehdy, má-li být vypěstovaný rostlinný materiál dále zpracováván průmyslovou cestou, například formou extrakce jednotlivých kanabinoidů, terpenů a tak podobně.
Průmyslové zpracování ale samozřejmě není jediným dovoleným způsobem dalšího nakládání s takovým konopím. Na rozdíl od odrůdy nemá zvolený způsob pěstování jakýkoli vliv na to, jak může být dále s vypěstovaným konopím nakládáno. Tedy alespoň do okamžiku, než milé konopí (nebo policejní technik provádějící příslušnou analýzu) zdivočí a obsah THC se ocitne někde v trestněprávně relevantních výšinách, například doslova děsivých 0,6 %. Platí tak všechna (a jenom ta) standardní omezení co do využití konopí a jeho jednotlivých látek při výrobě kosmetiky, potravin a potravinových doplňků i jakýchkoli jiných výrobků.
Z logiky přírodních procesů vyplývá, že nelze donekonečna zvyšovat obsah CBD v rostlinách, aniž by současně došlo k posunům v obsahu THC.
I tyto způsoby pěstování mají ale určité, nikoli nutně pozitivní charakteristiky a dokonce i jednoznačné nevýhody, a to jak ty faktické, tak i nevýhody povahy spíše hypotetické a subjektivní, vyplývající z individuální percepce těchto sofistikovaných zemědělských postupů. Přestaňme se ale skrývat za přemoudřelé fráze a buďme konkrétní – indoorové a hydroponické pěstování bude u laické veřejnosti i mnoha zástupců kontrolních orgánů budit ještě dlouho značné apriorní podezření. V principu zcela logicky, pokud uvážíme, že donedávna byly spojeny výhradně s velkokapacitní produkci konopí pěstovaného za účelem získání „marihuany“ (myšleno konopí jako omamné a psychotropní látky), a to v ilegálních pěstírnách, nezřídka s pracovníky outsourcovanými (občas ne zcela dobrovolně) z dalekého zahraničí. To ale není jediný problém. I ty nejlegálnější odrůdy konopí vybrané ze Společného katalogu jsou primárně určeny pro standardní outdoorové, polní pěstování.
A ze zkušenosti dnes víme, že není třeba mnoho, aby při vhodně zvolené metodice měření přesáhly zralé rostliny i těchto domněle bezpečných odrůd konopí zákonnou hranici obsahu THC i v případě, jsou-li pěstovány pod širým nebem bez jakékoli zvláštní péče. Je tak třeba velmi přísně zvažovat, jaké podmínky budou pro pěstování zvoleny a zda, případně jak moc se pěstitel nakonec odváží stimulovat produkci kanabinoidů ve „svém konopí“. Velmi zjednodušeně napsáno, z logiky přírodních procesů vyplývá, že nelze donekonečna zvyšovat obsah CBD (které je v současnosti nadále hlavním zájmem legálních pěstitelů) v rostlinách, aniž by současně došlo k posunům v obsahu THC, respektive i ostatních kanabinoidů. Tento princip je nepříjemný při šlechtění, ale o to nepříjemnější při balancování pěstebních podmínek. Stačí trochu více světla, tepla, trochu méně zálivky, a okamžik sklizně o něco pozdější, než by bylo vhodné. Výsledek sice skutečné „toxikomanické“ využití takového rostlinného materiálu neumožňuje, u orgánů činných v trestním řízení vám ale zavařit může dosti důkladně. Metody intenzivního zemědělství je tak třeba při indoorovém pěstování konopí implementovat zvláště důsledně, provádět průběžné kontroly obsahu jednotlivých látek, sledovat trendy v jejich obsahu a přijímat průběžně nezbytná opatření. Jinými slovy, nic pro nadšené amatéry.
Samozřejmě, zvláště u hydroponicky pěstovaných rostlin se nabízí otázka, zda bude výsledný rostlinný materiál rovnocenný rostlinám vypěstovaným pod širým nebem. Ne nutně v esoterickém smyslu, i pokud jde o obsahy jednotlivých látek, které rostliny vstřebávají svým kořenovým systémem. A pokud nikoli, zda to musí být vždy v neprospěch věci. Jako každé rostliny, i konopí má tendenci přijímat nejen to pozitivní, ale například i těžké kovy. A to s až překvapivou ochotou. Podstatné ale mohou v tomto směru být i senzorické vlastnosti vypěstovaného konopí. Jak potvrdí každý zkušený konzument „ostrých“ konopných strainů (bububu), chuťové vlastnosti konopí vzrostlého ve slunečním svitu a v hodnotné půdě jednoznačně předčí „hulení“ vyprodukované v živném roztoku pod lampou.
Co si z toho odnést
Hra s novými neregistrovanými odrůdami je nebezpečná, přinejmenším úměrně své lákavosti. Určitě je zajímavá pro domácí pěstování a pokusnictví, nebo jste-li šlechtitel a hledáte nové genetické zdroje pro budoucí odrůdy superkonopí nesoucí vaše jméno, jakožto jejich hrdinného tvůrce a objevitele. Jisté opodstatnění snad může pěstování neregistrovaných odrůd konopí nalézt v přímé návaznosti na přímé průmyslové zpracování takovéhoto výpěstku, tj. v situaci, kdy pěstující subjekt nemusí řešit, komu a jak tento výpěstek prodá. A to nejlépe současně s využitím indoorového pěstování, pokud zapomenete na nálepky BIO/ECO/Organic a rozhodnete se produkovat prostě jen zatraceně velké množství kanabinoidů, jako by nikdy neměl přijít zítřek. Jinak tudy zřejmě cesta nevede, neboť pro standardní komerční produkci je užití těchto odrůd neperspektivní, vyjdete-li ze střízlivě provedené analýzy možných rizik a výnosů. Tedy, autor článku sám by si vsadil, že v necertifikovaných strainech budoucnost není a nebude trvat dlouho, než budou ostatní státy včetně České republiky následovat příklad Itálie a proti takovémuto zemědělskému volnomyšlenkářství tvrdě zakročí.
Indoorové pěstování je naproti tomu jasným trendem zítřka, ne-li již dnešního večera. Možná není zdrojem nejluxusnějšího a nejúžasnějšího konopí na celém světě, pro vysokoobjemové intenzivní pěstování je ale solidní variantou a bude v tomto směru následovat stejné trendy jako například produkce zeleniny. Přinejmenším po dobu, kdy bude konopí tak jako dnes nedostatkovou surovinou a nikoli obecně akceptovanou a podporovanou zemědělskou plodinou s širokou základnou pěstitelů obdařených zdravou sebedůvěrou, nemusejících se obávat podpásových úderů vládnoucího establishmentu. Může v tomto směru konopí pomoci široká komercializace? Inu, těžko říct. Rozhodně ne v případě, kdy bude probíhat „českou cestou“ vytváření nesmyslných monopolů na úkor kvality a výhod pro spotřebitele, jako je tomu u konopí pro léčebné využití.
