Biohacking je o osobní svobodě. Je o svobodě, protože člověk nespoléhá na autority, které mu potvrdí nebo vyvrátí, co má se sebou dělat. Stávají se z vás badatelé, experimentátoři se svou myslí a se svým tělem. Každý člověk má totiž jinou biochemii a také jiný životní styl, proto je třeba se testovat, zkoumat se a hrát si sám se sebou. Biohacking je však také o udržitelnosti. Není to rozhodně nic na pár týdnů či měsíců. Jakmile se jednou stanete svým vlastním badatelem a uvidíte výsledky, už nebudete chtít přestat. Cesta pak trvá po zbytek našeho života. A se svobodou ve zkoumání svých možností přichází i zodpovědnost. V tomto pojetí je to převzetí zodpovědnosti za své zdraví.
Na biohacking se můžeme dívat jako na empirickou ezoteriku. Pokud na sobě zkoušíme různé techniky, meditace, otužování, dýchací a pohybové techniky, hrátky s půsty a bylinkami a zároveň se u toho měříme, abychom viděli, kam se posouváme nebo naopak neposouváme, pak se můžeme směle nazývat biologickými experimentátory a badateli – neboli biohackery.
Tento směr se nám zároveň líbí i proto, že je to holistický pohled na zdraví člověka. Zajímáme se o to, co jíme, jak dýcháme, jak spíme, v jakém prostředí žijeme. Když totiž člověk ladí jen jednu oblast ve svém životě a zapomíná na ty další, je to často velmi kontraproduktivní. Zároveň se biohacking opírá o jakousi optimalizaci a efektivitu. Neznamená to však, že se z nás mají stát superlidi, kteří jsou produktivnější a neužívají si cestu, po které jdeme. Naopak to, že se staneme produktivnější, je jen důsledek toho, že jsme udělali efektivní změny ve svém životě.
Jaké „biohacky“ využíváme?
Začneme u těch, které jsou dle našeho názoru nejefektivnější pro start, ať už jste kdekoli a děláte cokoli.
1. Dechová cvičení
Dech má úžasnou schopnost ovlivnit náš autonomní nervový systém i hormony. Když jsme ve stresu, pouze říct si „uklidni se“ často nestačí. Proč? Protože nervy a stresové hormony nepodléhají vědomé kontrole a slovům. Jediný způsob, jak k nim účinně „promluvit“, je skrz modulaci dechu. Konkrétně ke zklidnění doporučujeme využít dech pravidelný, klidný, s nádechem nosem(!) a pauzami mezi nádechem a výdechem. Dobrým příkladem je „krabicový dech“, který často učíme na našich kempech a Veronika o něm píše také ve své knize Hoř pomalu. Jak to vypadá? Nádech – zádrž – výdech – zádrž jsou stejně dlouhé (tedy jejich grafické znázornění vypadá jako krabice). Můžete si u každé z nich počítat do čtyř. Když na vás budou zádrže příliš dlouhé nebo se vám krabice začne rozpadat (což se stává, když délku nádechu a následující zádrže přeženete v délce a nezbývá vám dost kapacity na rovnocenný výdech, neřkuli stejně dlouhou zádrž ve výdechu), tak si první fáze zkraťte. Můžete to cvičit ráno, před spaním anebo i před či v průběhu jakékoli stresové situace (obchodní jednání, situace doma) a uvidíte, jak vám to změní reakce v dané chvíli.
2. Práce s chladem
Chlad je hodně zajímavý biohack, který nám pomáhá udržovat se biochemicky ve skvělé kondici. Například v těle aktivuje hnědý tuk, což je tuková tkáň, která uvolňuje a spaluje přímo energii, oproti bílému tuku, který energii ukládá. Po narození máme hnědého tuku hodně, jelikož tepelně chrání důležité orgány, nicméně s věkem (anebo s narůstající obezitou) ho ztrácíme. Pokud se ovšem vystavujeme ledové vodě nebo mrazům, může se opět obnovit. Nedávné studie prokázaly, že lidé s větším množstvím hnědého tuku mají lepší kontrolu nad svým cukrem a vyšší citlivost na inzulin. Jak s chladem pracovat? Dejte si studenou sprchu. Pokud je to na vás moc, uberte si a dejte si ji jen na končetiny. To má na tělo skvělý účinek. Ale pozor, použijte vodu doopravdy studenou! Můžete si klidně ruce (nebo nohy) ponořit do kyblíku s ledem. To vás „nakopne“ ráno i v průběhu práce. Dokonce lépe než dvě kávičky – které podle čínské medicíny úplně nesvědčí ledvinám. A ledviny v těle fungují jako regulátor teploty, taková „vnitřní kamna“. Vše spolu souvisí!
Jste-li zvyklí otužovat se pravidelně, je dobré nepřestat jen kvůli začínajícím projevům nachlazení nebo jiným podobným projevům zdravotního diskomfortu. Pokud vám vaše tělo řekne, že studenou nechce, poslechněte ho. Pakliže vám to říká mysl čili racio, prozkoumejte, odkud se to bere. Mozek ve spojení s vnitřnostmi často vyhodnocují realitu lépe než prefrontální kortex, tedy racionální část lidského mozku.
3. Péče o střeva
Obecně se staráme o to, co dělá dobře mikrobiomu uvnitř nás. Mikrobiom je v podstatě komunita hub, virů, bakterií, kvasinek a prvoků, kteří sídlí v našem úžasném lidském těle. Střevní mikrobiom se podílí nejen na našem trávení, ale také na vývoji imunitního systému. Pokud náš mikrobiom není v harmonii, ovlivňuje to negativně i psychiku, vznikají různé alergie a autoimunitní a kardiovaskulární onemocnění, buduje se obezita, nádory, záněty a jiné. To, co do sebe dáváme – tedy jídlo – je velké téma. Existují obecné principy, na kterých se shodne i většina vědců a různých nutričních poradců, ale pokud chce jít člověk do hloubky, pak je potřeba jíst takové jídlo, které je sestavené pro nás osobně. Každý jsme jiný a je potřeba si s jídlem hrát, abychom zjistili, co nám dělá opravdu dobře. Testovat se, zkoumat se.
Jednoduchá rada je omezit jednoduché cukry. Do čaje (nebo té kávy) si dejte raději kvalitní (žluté) máslo s kapkou MCT oleje. To vám poskytne stabilní energii pro tělo i mozek. Můžete si také nechat udělat test na poměr omega 6 a 3 mastných kyselin ve stěnách buňky, abyste věděli, jak jsou na tom vaše (proti)zánětlivé procesy a mohli je regulovat. Ten se dělá z kapky krve, kterou dostanete z boku vašeho prstu (nebolí to). Tenhle test je dobrý i pro mladší (náctileté), protože poměry bývají hlavně u mladých někdy katastrofální. Doporučovaný poměr je 4 : 1 a méně (ve prospěch omega 6), ale nedávno jsme viděli čtrnáctiletého chlapce s poměrem 88 : 1.
4. Půsty
S jídlem souvisí i půsty. Různé pravidelné půsty včetně půstů přerušovaných hrají v biohackingu velkou roli. Půstem se rozumí dobrovolná abstinence od jídla. Tato starodávná technika, která je praktikována různými kulturami po tisíciletí, našla uplatnění v posledních pár desítkách let i v moderní vědě a celkově v naší západní společnosti. Je stále více a více důkazů o tom, že půsty posilují aktivaci biochemických procesů, které optimalizují lidský výkon i různé fyziologické funkce. A aby toho nebylo málo, dost pravděpodobně oddalují stárnutí a jsou skvělou prevencí různých neurodegenerativních onemocnění.
Pokud jste půst nikdy nezkoušeli, můžete začít malým krůčkem, a to sice oddalovat svoje první jídlo – tedy snídani – co to jen jde. Po nějaké době se dostanete do bodu, kdy si první jídlo dáte třeba i v 15 hodin, a to se dostanete k přerušovaným půstům. Přerušovaný půst znamená, že jíme například jen v osmihodinovém oknu a pak šestnáct hodin nejíme. Když ucítíte, že byste si mohli dát i čtyřiadvacetihodinový půst, skvělé! Takhle můžete pokračovat dál a dál. Je fajn v tom mít ze začátku systém. My jsme začínali těmito postními protokoly:
1. Oddalujete snídani, co to jen jde. Tato fáze trvá několik dní až týdnů.
2. Začnete s přerušovaným půstem. Tedy jíte po 16 hodinách, v 8hodinovém oknu.
3. Každý týden si dáte (například každé úterý) 24hodinový půst.
4. Každý měsíc si dáte 72hodinový půst.
5. Každé tři měsíce si dáte 5–7denní půst.
Nejhorší jsou okna, kdy je náš mozek navyklý jíst – tvoří se nám v mozku asociace a my máme „pocit hladu“. Nicméně, to je jen iluze, a zcela upřímně, málokdo v západní společnosti ví, co to opravdu znamená mít hlad. Zkuste to a uvidíte, jak se ucítíte. Když budete mít zaběhlý systém, lépe se navnímáte na své tělo a můžete pak půsty praktikovat intuitivně podle fyzické a mentální zátěže. Půst se stane vaší hračkou.
Také můžete zkusit jíst nějakou dobu jedno jídlo denně. Může se to zdát šílené, ale pokud bychom žili v divočině, těžko bychom tam našli supermarket a měli narvanou ledničku jídlem. Žijeme v době blahobytu. To znamená, že kdysi nám limity nastavila doba. Dnes si však limity musíme nastavovat sami. Pracovat s nedostatkem je tedy základní princip, který nás může dovést daleko za hranice toho, co jsme si mysleli, že je možné. Ať už se bavíme o nedostatku tepla, kdy si hrajeme s chladem, o nedostatku dechu, kdy vědomě zadržíme dech, o nedostatku jídla, kdy se rozhodneme, že dáme našim orgánům pauzu a pozorujeme, co to s námi dělá.
Půsty jsou velmi komplexní záležitostí. Je potřeba na půsty jít pomalu a u toho se vnímat. Pokud máme nějaké zdravotní problémy, určitě je záhodno dělat půsty pod dozorem odborníků. My osobně půsty milujeme z toho důvodu, že subjektivně přinášejí pocity vnitřního klidu, soustředěnosti a většího výkonu a osobní radosti a spokojenosti. Co se týče krevních testů, které si též pravidelně děláme, díky půstům jsme zjistili, že naše tělo už není tak závislé například na cukrech a že máme méně zánětů v těle.
5. Péče o mitochondrie
V těle máme pomocníky, kteří nám dodávají energii a zpomalují nebo zrychlují naše stárnutí. Říká se jim mitochondrie. Jsou-li v nerovnováze, pak cítíme větší únavu, zhoršuje se nám paměť, špatně se nám dýchá a podobně. Jejich funkce je jednoduchá: přeměňují kyslík a jídlo na energii. V našem organismu je potřeba plnit celou řadu úkolů a procesů, které probíhají na buněčné úrovni. Aby vše fungovalo, jak má, musíme buňkám dobře zaplatit, stejně jako ve firmě zaměstnancům. Univerzálním platidlem v celém procesu je u člověka jedna molekula – adenosintrisfosfát (ATP). Zde přicházejí na řadu mitochondrie – organely v buňkách, které se o výrobu tohoto platidla starají. Rovněž by se daly popsat jako miniaturní elektrárny, které se starají o to, aby ostatní procesy v našem těle řádně fungovaly. V této souvislosti je zajímavé, že změnu fungování mitochondrií či jejich poškození, ke kterému během života přirozeně dochází, nejvíce pocítíme v mozku. Mozek totiž vyžaduje dvacet procent z celkové spotřeby energie našeho organismu.
Jediná lidská buňka obsahuje stovky, některé až tisíce mitochondrií. V péči o mitochondrie je pak podstatná jedna genová linie, která se nazývá PGC-1alpha. To je regulátor mitochondriální biogeneze, tedy procesu, kde se nové mitochondrie rodí. Zároveň zajišťuje i jejich správné fungování. Tuto genovou linii si můžeme aktivovat třemi zásadními způsoby: saunou, pobytem v chladu a fyzickou aktivitou.
6. Pohyb
Všichni víme, jak je pro nás fyzický pohyb důležitý. Nicméně existuje pár pohybových efektivních „hacků“, které můžete praktikovat, i když jste v práci. Jeden z nich jsou inverze. Celý den totiž stojíme na nohou. Když ale tělo na chvilku otočíme, bude moc rádo. Nemusíte však hned dělat stojku. Stačí jen, když si sednete na zem nebo na pohovku a nohy si opřete o zeď a dáte je směrem nahoru. Inverze jsou skvělou protizánětlivou technikou. Gravitace nutí srdce a lymfatický systém více pracovat, aby se vyčistily. Pokud chcete urychlit regeneraci, pak inverze vám s tím pomůžou. Inverze tedy reaktivuje váš parasympatický nervový systém a stimuluje lymfatický systém.
7. Spánek
Spánek je hodně podceňovaná oblast, což je velká škoda. Pokud se snažíme zlepšit si další oblasti v našem životě, ale přitom nemáme v pořádku spánek, většinou je to značně kontraproduktivní. Existují různé doplňky, které mohou přispět ke zlepšení spánku (např. magnesium, kyselina gama-aminomáselná neboli GABA, extrakt z rostliny kava kava i další byliny), anebo lze praktikovat různá dechová a meditační cvičení, ale nejdříve je dobré začít tím, že si vůbec dovolíme spát více a kvalitněji. To vše jde, jen se spánku musí věnovat alespoň nějaká pozornost. Není to ze dne na den.
8. Krevní testy i měření hormonů
Spousta z nás má averzi ke krevním testům. Nicméně z dlouhodobého hlediska uvidíte, že se vám to vyplatí a možná vás to začne i bavit. My si děláme krevní testy jako samoplátci. Převážně z toho důvodu, že jsme byli unavení z přesvědčování lékařů, aby nám napsali to a tamto. Můžete zajít například do AeskuLab a nechat si změřit, co zrovna potřebujete. Je fajn se v tomto odvětví trochu vzdělat, protože potřebujete vědět, co a proč měřit a pak si to i umět přečíst. Pokud byste potřebovali pomoct, neváhejte nám napsat. Ze začátku je dobré mrknout například na červené a bílé krvinky, štítnou žlázu, pohlavní hormony včetně testosteronu, progesteronu a prolaktinu, ferritinu a dalších.
9. Psychedelika
V rámci biohackingu se dá pracovat i s psychedeliky. V makrodávkách mají svá rizika, avšak v rámci takzvaného mikrodávkování mohou mít na náš organismus pozitivní vliv. Mikrodávka je dávka, u které necítíme psychotropní efekt. U LSD to bude například 3–10 mikrogramů. Mezi prokazatelné benefity patří, že se nám zlepší schopnost učení, a to díky zvýšené neuroplasticitě, což je schopnost mozku přizpůsobovat se okolnostem, měnit se a vyvíjet (např. při tvorbě nových paměťových stop). Dále pak dochází k zlepšení vnímavosti těla a pochodů v něm. Další pozitiva microdosingu jsou momentálně předmětem výzkumu. Z praxe ale víme, že bývá zaznamenán jakýsi „povznášející efekt“, vyšší míra soustředění a kreativity.
Kempy v přírodě
Oblastí biohackingu je samozřejmě mnohem víc. Je to nekonečná cesta za poznáním sebe sama. Můžete začít tím, že se rozhodnete být svým vlastním badatelem a experimentátorem a vyberete si jednu oblast, na které začnete vědomě a systematicky pracovat. Jakmile si zlepšíte jednu oblast ve svém životě, uvidíte, že tento proces spustí další proces v jiné oblasti, a takto budete pokračovat dál a dál. Pokud potřebujete ze začátku více inspirace nebo vedení, určitě dorazte na jeden z našich kempů, které pořádáme každý měsíc po celý rok. Kempy děláme v divoké přírodě. Spíme ve srubu, otužujeme se, praktikujeme různá dechová a meditační cvičení, hrajeme si s tělem a vaříme jídla, která náš mikrobiom miluje. Momentálně jsme se spojili z různými biohackery po celém Česku a Slovensku a zastřešili naše aktivity webovými stránkami Code of Life, kde najdete vše – od workshopů, přednášek, kempů až po online vzdělávání a doporučení rozmanitých hraček, které sami používáme.
Profil autorů:
Bc. Libor Mattuš
Libor je biohacker a profesionální kouč. Je spoluzakladatelem firmy Code of Life, instruktor dechu, bojových umění a práce s chladem, lektor čínského a anglického jazyka.
Ing. Veronika Jelínková, M.A.
Veronika je biohacker, experimentátor, kurátor a dobrodruh. Je spoluzakladatelkou Code of Life, autorkou knihy Hoř pomalu, zakladatelkou projektu Forbidden Talks a podcastu DOBRO.TV. Biohackingu se věnuje víc než deset let. Její specializace je práce s myslí, s dechem a s chladem.
