Aktuální článek
Psychedelika a konopí v medicíně

Psychedelika a konopí v medicíně

  • Vysoké dávky THC jsou halucinogenní a mikrodávkování LSD v mnoha ohledech připomíná léčbu za pomoci CBD. Zmíněné látky mají mnoho společného – dokážou ulevit od trápení tím, že ovlivňují různé funkce těla.

Celá tato renesance přitom probíhá v tichosti bez vší té křiklavé plejády barev a zvuků, která doprovázela psychedelický boom v šedesátých letech, kdy diethylamid kyseliny lysergové poprvé opustil laboratoře a ve společnosti si rychle vydobyl téměř mytickou pozici. LSD má za sebou jen těžko uvěřitelný příběh – nejprve sloužilo jako tajná zbraň v rukou CIA a americké armády, načež se dostalo do undergroundu, kde nakoplo celou jednu kulturní revoluci. Toto psychedelikum se stalo inspirací nesčetnému počtu umělců, ale i vědců či vynálezců a v neposlední řadě i velmi účinným lékem. 

Kaleidoskopická revoluce

LSD sice nikdy nebylo tak populární, jako je dnes konopí, ale od kulturní revoluce šedesátých let šly obě „drogy“ vždy ruku v ruce. Téměř všichni, kdo tehdy LSD vyzkoušeli, měli zkušenosti i s konopím. Jejich užívání bylo významnou součástí protiválečného hnutí, umělecké revolty i alternativního způsobu života. Autority ale nakonec měly poslední slovo – dlouhodobé snahy legalizovat konopí a LSD pro širokou veřejnost se nesetkaly s úspěchem a republikánští prezidenti přinesli dlouhá desetiletí represe a prohibice. Chvíli to sice trvalo, ale zastánci psychedelik se přizpůsobili moderní době. Nejprve museli docílit toho, aby látky měnící vědomí začala většinová společnost vnímat pozitivně – v tomto ohledu se vydali stejnou cestou jako konopní aktivisté. V obou případech bylo totiž nejdůležitější nejprve zdůraznit léčebné využití. Za pomoci poctivě vypracovaných studií odborníci dokázali, že psychedelika mohou při aplikaci pod dohledem odborníka pomoci hojit hluboké šrámy na duši.

Kde se LSD objevilo, tam se rodily revoluční nápady a nové úhly pohledu jako houby po dešti.

Dnešní bojovníci za práva psychonautů jsou obezřetní a od ideálů šedesátých let si drží uctivý odstup. Šedesátá léta za sebou totiž sice zanechala důležitý psychedelický odkaz, ale zároveň naivně glorifikovala LSD jako látku, která dokáže převrátit společenský řád vzhůru nohama. Dnes psychedelika nacházejí mnohem „obyčejnější“ využití – mimo jiné jsou součástí seriózní léčby traumatizovaných válečných veteránů. 

Pandořina skříňka

Jak přesně funguje terapeutický efekt LSD? A jak vlastně souvisí s konopnou léčbou? Než se dostaneme k odpovědím na tyto otázky, musíme se zaměřit na různé skupiny lidí, které měly s LSD co do činění, než ho Spojené státy v polovině šedesátých let prohlásily za nelegální drogu. Každá z těchto skupin měla na LSD zcela jiný názor a využívala ho naprosto odlišnými způsoby. První vědci, kteří s LSD začali koncem čtyřicátých a na počátku padesátých let experimentovat, ho považovali za mocný nástroj ke zkoumání lidské mysli. LSD se podle nich mělo stát klíčem k pochopení chemie mozku a duševních chorob. Na základě výzkumu neurověda mimo jiné objevila možný biochemický původ schizofrenie a našla i cestu k vývoji léků na tuto nesmírně komplexní psychickou chorobu. Vědou to ale nekončí – LSD se totiž podle původně tajných dokumentů z padesátých let mělo stát nekonvenční zbraní CIA. Zatímco většinová společnost tehdy o LSD ještě ani neslyšela, američtí špióni ho chtěli učinit svým trumfem ve studené válce. LSD není cítit, je bezbarvé, bez chuti a přitom dokáže naprosto změnit lidské chování – díky těmto vlastnostem se mělo stát esem v rukávu při boji s hrozbou na druhé straně železné opony. Své plány s LSD měla samozřejmě i americká armáda. Její stratégové přišli s nápadem využít ho jako „psychochemickou“ zbraň – stačilo by ho v obrovském množství vypustit do vzduchu a zasažené město by se snadno a bez boje vzdalo. Alespoň tak si to představovali. LSD pro vojáky by bylo naprosto novým typem zbraně, která by mohla jednou pro vždy ukončit prolévání krve.

Kyselina, co léčí duši

Na konci padesátých let začalo čím dál více psychiatrů propagovat léčebné využití LSD – psychedelikum vnímali především jako doplňkový přípravek, který by mohl urychlit průběh psychoterapie. LSD podle nich mělo zázračnou schopnost vytahovat obsah podvědomí na povrch – lékaři díky němu mohli získat přístup k pečlivě skrytým zdrojům stresu a neurotického chování. Proto se LSD vlastně označuje jako „psychedelikum“, což doslova znamená „vyjevující mysl“. LSD přitom nemusí vždy jen „rozšiřovat“ vědomí – ne každý po něm projde spirituální zkušeností, která by mu navždy změnila život. Spíše jen nabízí schopnost nečekaně hlubokého vhledu do sebe sama. Dr. Albert Hoffman, švýcarský chemik, který LSD objevil, ho nazval „lékem na duši,“ který nám může pomoci stát se někým, kým jsme vždy měli být. V šedesátých letech se pomocí LSD léčily rozmanité společenské vrstvy a skupiny. Timothy Leary společně se svým undergroundovým klanem propagoval LSD jako lék pro zkaženou společnost a věřil, že s jeho pomocí se Homo sapiens sapiens dokáže povznést na další příčku na evolučním žebříku. Jeho utopická vize je sice pravým opakem představ tajné policie o možném využití LSD, ale oba přístupy mají zároveň mnoho společného. Při pohledu do minulosti nám asi neujde, že snad všechny zájmové skupiny, které kdy chtěly LSD nějakým způsobem využít, byly ohledně jeho potenciálu optimistické. Všichni svorně věřili, že LSD by mohlo dokázat téměř nemožné. Kde se toto psychedelikum objevilo, tam vyskakovaly převratné nápady a nové úhly pohledu jako houby po dešti. Na tom, zda tyto často utopické myšlenky byly vůbec realizovatelné, už zase tak nezáleží – důležité je si uvědomit, že LSD vždy doprovází vizionářství. Psychedelika lze obecně chápat jako látky, které podporují představivost a otevírají nové možnosti – ať už je to zrovna prospěšné či ne.

 

Je konopí psychedelikum?

Jako psychedelika často označujeme rostliny a houby, které tradiční kultury považují za „rostlinné učitele“. Patří mezi ně tak například lysohlávky, ayahuasca, peyotl či iboga. Konopí lze také svým způsobem považovat za jednoho z rostlinných učitelů. Je ale konopí doopravdy halucinogenní psychedelická látka jako třeba houbičky či LSD? Ano i ne. Záleží totiž na dávce.

LSD je mnohem potentnější než konopí, které se běžně kouří v podobě jointů. Malé dávky konopí proto většinou nedokážou zahltit kognitivní mechanismy mozku, jak se to někdy stává u „klasických“ psychedelik. Přes všechny výrazné rozdíly mají tyto dvě substance i několik společných vlastností. Konopí i LSD zpomalují vnímání času a zdůrazňují prožitek přítomnosti. LSD ale mění způsob vnímání světa tak radikálně, že se proti němu pár potáhnutí z jointa zdá jako nic. Když se však konopí užívá v jídle nebo jako extrakty, může mít mnohem silnější účinky. Konzumace hašiše, konopného výtažku či velkých dávek rostlinného materiálu (tj. palic) v jídle mohou vyvolat silné halucinace připomínající vize prožívané uživateli LSD. Dr. Harris Isbell, který po velkou část své kariéry spolupracoval s CIA, provedl studii, která porovnávala účinky LSD a tetrahydrokanabinolu (THC). V ní sledoval vězně ve federální nemocnici pro drogově závislé ve státě Kentucky. V závěru práce publikované v roce 1969 dr. Isbell uvedl, že vysoké dávky THC vyvolávají obdobné halucinace jako LSD. 

Klíč k léčbě závislosti a depresi

LSD i konopí nejprve lékaři i vědci kvůli jejich léčebnému potenciálu vychvalovali až do nebe – až časem k nim zaujali kritický postoj na základě toho, že je lidé začali užívat rekreačně. Již v padesátých letech proběhl výzkum, který poukazoval na příznivé účinky vysokých dávek psychedelik při léčbě alkoholismu. Nedávné výzkumy psilocybinu (účinné látky obsažené v lysohlávkách) zase zjistily, že ho lze využít při odvykání od kouření či při léčbě klinické deprese. V práci publikované v odborném časopise Nature vědci z londýnské univerzity Imperial College uvedli, že dvě sezení s psilocybinem a konzultace s psychiatrem dokázaly pacientům s obtížně léčitelnou depresí pomoci v dlouhodobém měřítku. V roce 2018 se americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) rozhodl umožnit lékařům praktický výzkum využití experimentální látky na bázi psilocybinu, která by měla sloužit k léčbě deprese.

Ketamin, psilobycin, LSD, ale i konopí zvyšují neuroplasticitu a podporují tvorbu nových nervových spojů.

Silně halucinogenní „liána duše“ čili ayahuasca anebo empatogen MDMA (zpravidla hlavní příměs „extáze“) také vykazují léčebné účinky při léčbě závislosti a obtížně léčitelné deprese. Obdobné účinky má i ketamin, což je lék, který FDA schválil jako „disociativní anestetikum“ – dnes se využívá při léčbě pacientů, u kterých konvenční antidepresiva nezabírají. Přiměřené dávky ketaminu dokážou potlačit například myšlenky na sebevraždu a pacienty vyvést z pasti temných chmur. Vysoké dávky přitom mohou sloužit jako brána k opravdu intenzivní psychedelické zkušenosti. 


Hnojivo pro mozek

Ketamin byl nejprve známý jako rekreační droga až nedávno vědci zjistili, že na něj reagují kanabinoidní receptory v mozku a periferním nervovém systému, pomocí kterých dokáže zmírnit bolest a zároveň funguje jako antidepresivum. Ketamin dále působí jako inhibitor NMDA, což je glutamátový receptor, který spouští tvorbu proteinu BDNF, odborně známého jako „mozkový neurotrofický faktor“. BNDF se také někdy přezdívá „hnojivo pro mozek“, protože stimuluje neurogenezi neboli růst nových mozkových buněk. Nové neurony se u dospělých savců dle dnešních vědeckých poznatků tvoří neustále, a to minimálně ve dvou oblastech mozku v subventrikulární zóně laterálního ventrikulu a subgranulární vrstvě části hipokampu zvané gyrus dentatus. BDNF dále podporuje takzvanou synaptogenezi, což je tvorba nových spojení mezi mozkovými buňkami větší počet spojení pak zajišťuje vyšší míru neuroplasticity, která podstatně zlepšuje schopnost mozku přizpůsobit se stresu, zraněním a vstřebávat nové prožitky.

Mezi takzvané neurogenní látky, které zvyšují neuroplasticitu a podporují i tvorbu nových nervových spojů, patří ketamin, psilobycin i LSD. Vědci zjistili, že antidepresivní účinky psychedelik vycházejí zejména z toho, že tyto látky významně podporují neurogenezi. Výzkumy provedené na zvířecích modelech potvrdily, že konopí také patří mezi neurogenní látky – na rozdíl od alkoholu, který neurogenezi u dospělých narušuje. 

V roce 2005 vědci ze Saskatchewanské univerzity zjistili, že THC podporuje neurogenezi tím, že aktivuje kanabinoidní receptory CB1 v hipokampu, kde se nachází centra krátkodobé, dlouhodobé i prostorové paměti. Dle závěrů výzkumu provedeného v roce 2013 v Brazílii a publikovaného v odborném časopise International Journal of Neuropsychopharmacology se obdobně se chová i nepsychoaktivní kanabidiol (CBD). CBD dokáže potlačit úzkost a depresi tím, že v hipokampu podporuje neurogenezi. Kromě dalších léčivých účinků dokážou THC a CBD podporovat neurogenezi tím, že napodobují chování látek tvořených endokanabinoidním systémem v našem mozku. Tento systém hraje klíčovou roli při regulaci neurogeneze u dospělých i exprese BDNF na buněčné úrovni. Endokanabinoidy i rostlinné kanabinoidy aktivují totožné mozkové receptory, které pak mohou spouštět neurogenezi. 

5-HT2a: Psychedelický receptor

Vědce nyní zajímají různé způsoby, jakými THC a CBD interagují se serotoninovým systémem (5-HT). Například CBD se váže na tři různé subtypy serotoninových receptorů včetně 5-HT2a. Signalizace aberantu 5-HT2a má spojitost s bolestí hlavy, poruchami nálad a halucinacemi. Receptor 5-HT2a je také hlavním prostředníkem psychedelického prožitku. Na receptor 5-HT2a se váže LSD i další psychedelika a jeho aktivace pravděpodobně stojí za většinou stavů typických pro LSD. LSD i CBD jsou velmi silné molekuly. CBD přitom rozhodně psychedelické účinky nemá, naopak funguje jako slabý antagonista 5-HT2a, což znamená, že se na tento receptor váže a částečně ho blokuje. Psychedelika přitom fungují naprosto opačně tento receptor silně aktivují. LSD působí jako velmi silný agonista 5-HT2a a s tímto receptorem má dokonce mnohem silnější vazbu než serotonin. THC se oproti LSD a CBD přímo na receptor 5-HT2a neváže. Místo toho se podílí na komunikaci mezi endokanabinoidním a serotoninovým systémem prostřednictvím chemického procesu, který se nazývá dimerizace. To v praxi znamená, že THC aktivuje kanabinoidní receptory, které se mohou navázat a kombinovat se serotoninovými receptory společně pak tvoří nové signalizující komplexy zvané „heterodimery“.

CBD, THC i LSD se vyznačují dvoufázovými účinky – jejich vysoké a nízké dávky mají naprosto opačný efekt.

Výzkum receptorových dimerů dnes patří mezi nové a zatím kontroverzní oblasti neurovědy vědci v tuto chvíli rozumí jen základním zákonitostem těchto složitých bílkovinných spojení. Preklinické studie naznačují, že spojené kanabinoidní receptory CB1 a serotoninové receptory 5-HT2a dokážou podporovat schopnost mírnit bolest i neuroprotektivní účinky THC. Zároveň mohou i oslabit dopad THC na krátkodobou paměť. Studie z roku 2015 provedená týmem evropských vědců objevila, že heterodimery tvořené spojením receptorů CB1 a 5-HT2a „vykazují expresi a aktivitu v oblastech mozku, které zmírňují poškození paměti.“ Jsou tyto spojené receptory také neurobiologickým původcem halucinací, které mohou provázet vysoké dávky THC? Jsou důvodem, proč může konzumace hašiše či silných pochutin s konopím vyvolávat kaleidoskopické vize podobné těm, které prožívají uživatelé LSD?

doporučujeme

Několik studií naznačuje, že užívání konopí signalizaci 5-HT2a receptorů podporuje. Například výzkum provedený v roce 2013 na Kansaské státní univerzitě zjistil, že kanabinoidní látky mohou podporovat činnost serotoninových receptorů 5-HT2a v prefrontálním kortexu. Snad ještě překvapivější pak bylo zjištění, že molekulární dráha spojující receptory 5-HT2a a receptory CB1 se zdá být obousměrná. V roce 2006 objevil David Nichols se svým týmem z Purdueovy univerzity, že aktivace receptorů 5-HT2a spouští tvorbu a uvolňování endokanabinoidů. Interakce mezi receptory 5-HT2a a endokanabinoidním systémem je pravděpodobně klíčem k pochopení neurogenních a antidepresivních účinků psychedelik. 

Mikrodávkování LSD a CBD

Jaký je princip mikrodávkování psychedelik? Již jsme zmínili, že vysoké dávky THC mohou vyvolat autentický a plnohodnotný psychedelický zážitek. Podle stejné logiky by se mikrodávkování LSD dalo připodobnit k užívání CBD. Ze zkušenosti již víme, že mikrodávkování kouzelných houbiček či LSD dokáže pomoci od úzkosti, deprese a napomáhá i při léčbě závislosti. Mnozí uživatelé CBD přitom mají obdobné zkušenosti. CBD působí na úrovni několika různých molekulárních drah. Tento kanabinoid proto mimo jiné dokáže lidem ulevit od úzkosti tím, že se váže na jiný, byť podobně nazvaný serotoninový receptor – 5-HT1a. Vědci zjistili, že CBD na tento receptor cílí v ještě vyšší míře než na 5-HT2a. V poslední době se navíc objevuje čím dál více důkazů, že CBD je velmi účinné při léčbě závislosti podobně jako psychedelika. Jeden preklinický výzkum zjistil, že by CBD mohlo pomoci při léčbě závislosti na opioidech, kokainu, tabáku i metamfetaminu.CBD také dokáže chránit mozek před neurodegenerativním dopadem alkoholových excesů.

CBD je velmi účinné při léčbě závislosti  podobně jako psychedelika.

Studie publikovaná v roce 2017 v odborném časopise Addiction Biology naznačila, že by CBD mohlo pomoci při zotavování po závislosti způsobem, jakým působí na paměť. Dle zkušeností lékařů i pacientů navíc CBD dokáže potlačit nesnesitelnou chuť na další dávku drogy, která proces odvykání vždy zásadně komplikuje. Paradoxním pozitivem je, že i negativní dopad na paměť ze strany CBD může při léčbě psychických problémů hrát zásadní roli při odvykání totiž musí závislí přerušit podmíněný reflex, který je podvědomě nutí užívat další dávky. Rostlinné kanabinoidy, jako je CBD a THC, se vyznačují dvoufázovým účinkem, což znamená, že jejich vysoké a nízké dávky mají naprosto opačný efekt. V tomto případě nás nízké dávky stimulují, zatímco vysoké mohou působit sedativně. LSD je také dvoufázová látka, což dokazují naprosto odlišné účinky makrodávkování a mikrodávkování. 

Mozek se neustále mění

Neurovědci mají jedno pořekadlo: „Neuron k neuronu sedá.“ Mozek má tendenci zaběhlé procesy opakovat. Psychedelika sice možná dokážou otevřít brány vnímání dokořán, ale ještě důležitější je, jak umožňují lepší neuroplasticitu tím, že podporují růst nových mozkových buněk a synaptických spojů. Tyto účinky dnes již věda oficiálně potvrdila. 

Psychedelický prožitek na LSD může trvat osm až dvanáct hodin. Změny v mozku jím vyvolané však mají mnohem delší trvání. Nová nervová spojení totiž mohou člověku nabídnout nový pohled na svět. LSD povznáší psychonauty nad rámec každodenního prožívání a nabízí perspektivu, ze které je možné realitu prohlédnout v celé její rozmanitosti otevírá nevídané možnosti a vhledy do samotné podstaty bytí. Dokáže vyvolat přesvědčivé vize plné hlubokých poselství explozivní epifanie, po kterých se mozek přeskládá zcela novým způsobem a otevřít nový úhel pohledu na svět. Integrovat tak transformativní zkušenosti ale není vůbec snadné. LSD nám sice dokáže rozšířit vědomí, ale mnohé životní okolnosti samozřejmě nikdy nezmění. 

Nezáleží na tom, jestli jde o mikrodávkování či heroické tripy mezi hvězdy na extrémních dávkách psychedelika nikdy nenabízí snadné řešení problémů lidského života. Mohou se však stát drobnou neurogenní jiskrou, která restartuje mozkové obvody. Nejenže fascinují ty, kdo touží alespoň trochu poodhalit roušku reality, ale nabízejí alternativní cestu z depresí i zdánlivě neřešitelných problémů. Psychedelika mohou od základu změnit naši budoucnost. 

Zdroj: www.projectcbd.org

Nahoru
Je vám více než 18 let?
Tak pojďte dál!