Tommy Chong ve filmu Barva z vesmíru (2019) hraje jednu ze dvou „normálnějších“ postav, které se v tomto psychedelickém a psychotronickém sci-fi snímku vyskytují. Americký komik, herec a bojovník za legalizaci konopí představuje hipísáckého zatracence jménem Ezra, který žije mimo společnost v souladu s přírodou (vlastní dokonce fotoaparát poháněný solární energií) na pozemku, jenž vlastní Nathan Gardner (Nicolas Cage), chovatel alpak. Poté co na jeho farmu dopadne meteorit, rozpoutá se absolutní peklo. Některá zvířata začnou umírat, jiná mutovat. Ze všech stran se ozývají podivné hlasy, rostliny nevídaným způsobem rostou a elektronická zařízení přestávají fungovat tak, jak mají. Dokonce dojde i ke kontaminaci vody, kvůli které Nathan dostane nezvyklou vyrážku. Ezra postupně začíná říkat, jestli náhodou nejsou na vině mimozemšťané… Je to možné.
Naším hlavním smyslem je vzdělávání se a pomoc druhým.
Tommy Chong je součástí slavného amerického komediálního dua Cheech a Chong, v němž přestavoval vždy toho více uvolněného ze dvou. Jeho role v novém filmu tak dokazuje nejen, jak za léta herecky dospěl, ale také to, že se do svých postav stále dokáže pořádně opřít. V Barvě z vesmíru jej tak můžete vidět, jak si maluje obličej i nehty a jak mu šedivé dredy padají do tváře, zatímco se snaží vypořádat s rozpadem meteoritu. V našem nedávném telefonním rozhovoru se známý herec rozplýval nad novým snímkem, svou kariérou a také se podělil o svůj názor na jazzové hudebníky, drogy a drogové zákony.
Ve svých filmech často ztvárňujete podobné postavy, jako je Ezra, tedy takové bezprizorní hipíky. Zajímalo by nás, do jaké míry se jedná o vaše herecké umění a do jaké míry hrajete jen sám sebe?
Popravdě se většinou snažím hrát sám sebe, pokud to jde. Nikdy jsem neměl ambici se stát dobrým charakterovým hercem. Původně jsem měl v plánu to pojmout jako své klasické stand-upové výstupy, ale režisér Richard Stanley si přál, abych v jeho novém filmu hrál doopravdy. Měl za to, že jsem pro tu roli jako stvořený, a měl pravdu. Moc jsem si to užil. Připadal jsem si jako starý profík.
Moc se nám líbí, že Ezra je nejen hulič, ale i filozof. Nebojí se říkat pravdu ani těm, kteří se domnívají, že jsou mu nadřazení, a říká ji, i když jej odmítají poslouchat. Za léta jste se určitě naučil mnohé věci a dosáhl znalostí, které někteří lidé tolik neocení. Mohl byste nám říct více o tom, jakým způsobem pracujete?
Podle mě je klíčem k dobrému herectví být vždy sám sebou a snažit se co nejlépe porozumět své postavě. Z tohoto důvodu netoužím účinkovat v některých filmech a hrát postavy, které se mi nezamlouvají. A navíc jsem starý dědek, který toho ví opravdu hodně a většinou lidem promlouvá do duše, ať už to chtějí slyšet, nebo ne.
Postupem času mi taky došlo, že konopí je dokonalou alternativou prášků na spaní a opiátů.
Při natáčení se mnou pracují hodně specifickým způsobem. Ve filmu Jay and Silent Bob Reboot (2019) jsem neměl žádné předem napsané repliky. Pouze jsem dostal otázky, na které jsem měl nějak odpovědět. Pokud se jim odpověď nelíbila, zkusili jsme to znovu. A stejně to probíhalo i při natáčeni Barvy z vesmíru. Tak se zkrátka pracuje se staříky, kteří si nejsou schopni zapamatovat scénář. Ale starší postavy by se ve filmech přeci měly trochu zadrhávat, skuhrat, brblat a odbíhat od tématu, zatímco se snaží dobrat toho, co vlastně chtěly říct.
Dlouhodobě se projevujete jako aktivista a bojovník za změnu zákonů proti konopí. Jak si myslíte, že se USA posunuly v otázce přístupnosti a vnímání této byliny?
Velice brzy jsem se dozvěděl o rasistické povaze těchto zákazů. Za toto uvědomění děkuji Jacku Hererovi, autorovi knihy Spiknutí proti konopí aneb Císař nemá šaty (The Emperor Wears No Clothes), která se zabývá statutem konopí ve společnosti. S Jackem jsem se znal dlouho, za ta léta se z nás stali dobří přátelé. Ke kouření konopí jsem se dostal díky jazzovým hudebníkům, které osobně považuju za ty vůbec nejchytřejší tvory na celé planetě. Co oni dokážou s hudbou, to je neskutečné. Když jsem se s nimi začal poprvé stýkat, všimnul jsem si, že nikdo z nich nepil, většina z nich spíše kouřila konopí. Mnozí ale také užívali heroin. Mně však nejvíce lákalo právě konopí. Víte, po celý život jsem byl kulturista. A třeba takový Arnold Schwarzenegger by se koly bez cukru ani nedotkl, ale tu a tam jste jej mohli vidět, jak si dá jointa. Postupem času mi taky došlo, že konopí je dokonalou alternativou prášků na spaní a opiátů.
Dnešní mládež si ani nedokáže představit, že konopí kdysi nebylo povolené.
A tak nějak se ve mně probudila určitá forma muzikantského umění. Jazz je jako matematika, je to umění a exaktní věda zároveň, nic se v něm nedá ošidit. Jazzoví muzikanti mě však nepřivedli jenom ke konopí, ale i k duchovní literatuře, jako bylo například Třetí oko od Lobsanga Rampy. No, a to jsou hlavní zdroje mých znalostí: mí kamarádi muzikanti a tahle knížka. Jejich filozofie mě provází všude, v herectví, v umění i v životě. A nikdy mě nezklamala. Čím je člověk starší, tím víc uvažuje filozoficky, nebo aspoň u mě to tak platí…
Ezra se snaží žít v souladu s přírodou. Co si myslíte vy – je lepší ze společnosti utéct, nebo se v ní angažovat? Svět je dneska v šíleném stavu!
To opravdu je, ale on takový má být a vždycky takový byl. Žijeme totiž v zásadě v materiálním světě. Znáte tu modlitbu, kde se říká: „Jak v nebi, tak i na zemi?“ Materiální svět je ve své podstatě děsivý. Všude kam se podíváte, vidíte výbuchy násilí, kolize galaxií a světy, co se trhají na kusy. To všechno je součástí našeho materiálního světa. Existuje ale důvod, proč tady jsme – jsme tu proto, abychom se vzdělávali. V duchovním světě se ničemu nenaučíte, jen v něm tak nějak jste. V duchovním světě totiž není prostor pro tužby, potřeby nebo přání.
Takový Arnold Schwarzenegger by se koly bez cukru ani nedotkl, ale tu a tam jste jej mohli vidět, jak si dá jointa.
Svět je strašidelné místo plné násilí, ale najdou se i okamžiky míru a pokoje. Navíc mír se nikdy nevyskytuje celosvětově, pouze lokálně. Po celém světě navíc mír ani nikdy nezavládne. Pořád tady budou nejrůznější přírodní katastrofy, kterým nemůžeme uniknout. Učíme se, jak se s nimi vyrovnávat. Naším hlavním smyslem je vzdělávání se a pomoc druhým… Navíc jsme všichni nesmírně odlišní, každý svým specifickým způsobem. Trvalo mi roky, než jsem si to uvědomil. A i vy byste na sobě měli pracovat, protože je to potřeba. V lednu jsem vystoupil na Jihokarolínské univerzitě a povídal jsem si s mládeží o tom, jak reagují na to, že je konopí legální. Nedokázali si ani představit, že někdy předtím jeho užívání povolené nebylo. Sami mají úplně jiné problémy, ale tak to je, všichni se rodíme do různých problémů. A proto se musíme naučit, jak je co nejlépe vyřešit.
Když se ohlédnete za svým životem a kariérou, jak je celkově vnímáte? Filmy s Cheechem a Chongem dosáhly nebývalého úspěchu. Myslíte, že i dnes by byly tak oblíbené jako kdysi?
Za ty roky jsem vlastně nikdy nevypadnul z role. Má postava je hulič. Ale hulení není jako pití alkoholu. Je to o tom existovat teď a tady a umět si vychutnat ten moment. Stačí mi potáhnout si jednou nebo dvakrát, abych si ten stav teď a tady užil. A ať už je účinek jakkoli silný, vždycky je co se naučit, vidět a užít si. Teprve ve vězení jsem se naučil si vystačit jen sám se sebou, protože jsem tam měl hodně času nazbyt, abych využil svých duchovních vloh a znalostí. Mám takové heslo: „Všechno je pomíjivé.“ Miluju ho. Všechno dobré, zlé i ošklivé jednou pomine. Tak se vypořádávám i s Donaldem Trumpem. Kdykoli zase něco provede, říkám si: „Ten je taky pomíjivý.“
Zdroj: www.salon.com
